Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Taragon
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | Sakryš Sif Usmála jsem se, čímž jsem Sif dala za pravdu. I když vůně do koupele byly pro mne něco nového, okamžitě jsem v tom našla zalíbení. Uvolňovalo to a všechny starosti jsem hodila za hlavu a odmítala si připustit, že by nějaké existovaly. "Já jeden čas odpočívala u malování, ale to je už hodně dávno." řeknu a lehce se protáhnu. V pravdě si nepamatuji, kdy to bylo...nevím jestli to bylo před měsícem, nebo několik let zpátky. Když Sif zavřela oči, neubránila jsem se nutkání si jí prohlédnout. Působila elegantně a důstojně, dokonce i bez šatů, naložená v teplé vodě. Její moc jí v případě koupání dávala drobnou výhodu. Pokud jí vychladla voda, mohla si vodu ohřát a pokračovat v lenošení. Její uvolněnost způsobila, že i já se cítila lehce unaveně. Zívla jsem a na vteřinku dala spočinout očím. Otevřel mi je pocit, že mně někdo pozoruje. S cuknutím jsem se rozhlédla a nezahlédla nic neobvyklého. Orel byl stále orlem a Sif stále odpočívala. Tedy až doteď. Moje cuknutí jí asi vytrhlo z klidu. "Dobře." řekla jsem s hranou jistotou na její žádost o omytí zad. Popravdě jsem se trochu děsila toho, že Sif uvidí jizvu na mých zádech. Nechtěla jsem aby jí kdokoliv viděl. Ale obávám se, že jsem v pozici, že ať už udělám cokoliv, Sif jí stejně uvidí a bude následovat neodvratný příval otázek. Vzala jsem si od ní houbičku a namočila jí. Jemnými, pravidelnými pohyby jsem čarodějce přejížděla houbičkou po zádech a i když jsem cítila, jak se mi žaludek svírá strachy, zůstávala jsem v klidu. Mýdlo jsem jí na záda nanesla vlastní rukou, dala jsem si pozor, abych jí umyla celá záda. "Hotovo." oznámila jsem a usmála jsem se. A s hlubokým nádechem jsem se otočila a přála si, aby jizva na následujících pár minut zmizela. | ||
| |||
 | Koupel ~Jaina~
„To mám, ale není na škodu si pořádně odpočinout, a co je lepšího, než když jsi naložená v teplé, vůni nasycené, vodě, hm?“ mrknu. Co se týkalo orla, už jsem to nijak nerozebírala. Jestli to byl obyčejný pták, tak se mu asi zalíbil náš parapet.
Nějakou chvíli mlčím se zavřenýma očima a užívám si lázeň. Snažím se na chvíli zapomenout na všechno špatné, co se nám přihodilo. Mám dokonce pocit, že jsem i usnula a nevím, jestli mě probudilo to, že jsem vdechla vodu nebo Jainino šťouchnutí.
Nakonec přece usoudím, že by bylo dobré se vydrhnout, a tak beru houbičku. Podívám na Jainu a s úsměvem se zeptám: „Mohu tě požádat, jestli bys mi neomyla záda? Já ti taky pomůžu,“ podám ji svou houbičku z mořské houby a natočím se k ní zády. Přitom si z nich vlasy odhrnu. | ||
| |||
 | Léčení a rozhovor Bohyně námi prošla a já s překvapeným pohledem na ruku ji zatl v pěst a opět rozevřel. Bolest byla pryč, jen lehce svědila. Podíval jsem se na paladina, který též nevěřil tomu, co se právě stalo a pak pohlédl na mě. Na jeho slova jsem jen zavrtěl hlavou, že s tím nemám společného vůbec nic a zahleděl se na jeho zbraň. Nakonec jsem se sehl, abych sebral svou a schoval ji do pouzdra, které jsem opět upevnil na záda. "Jsem jen obyčejný čarodějnický tovaryš, který poznává svět," odpověděl jsme mu popravdě. Sám jsem netušil, čím jsem si ji naklonil. Snad svými pohnutky, možná tím, že jsem zdvihl její slzy, kdo ví. "Sám nevím. Jen doufám, že bude schopna pomoci císařovně v nadcházejících bojích," pronesu tiše a znovu zatnu dlaně v pěst, když si vzpomenu, jakou budoucnost jsem onehdy viděl. Doufal jsem, že tomu budu moci zabránit, byť jsem netušil, jak to mám udělat. "Pokud dovolíš, rád bych pokračoval v cestě. Nezbývá nám moc času," řeknu mu a otočím se ke svému koni, ke kterému pomalu dojdu. | ||
| |||
 | Když ne vy, tak ona ano Randal Nejistotu vás obou, kdy jeden váhal zda má jednat a druhý, zda má odložit svou hrdost a přijmout pomoc, vyřešila éterická bohyně sama. Vstala a bez jakýchkoliv grimas, či gest prošla skrz vás. Paladinova rána přestala krvácet a nebylo po ní ani stopy, dokonce i poškození na zbroji bylo pryč. Tvá rozechvělost a byla pryč, stejně jako bolesti v ruce, i když jizvy teď spíše svědily. Poté se její éterická podoba rozplynula a nebylo po ní ani stopy. Paladin s nedůvěrou došlápl na zraněnou nohu a i když na ní přenesl váhu celého těla, držela jako by nikdy nebyla zraněná. "Předpokládám, že i v tomhle máš prsty." řekl neutrálním tónem a chopil se meče, i když tentokrát jeho hrot zůstal namířen k zemi. "Kdo vůbec jsi, že je ti Ona nakloněná?" zeptal se paladin a v jeho tónu bylo znát, že stále má pochybnosti o tom, co vlastně teď viděl. "Jakou pomoc od ní čekáš?" zeptal se znovu a zavolal si svého koně, na jehož postroj připevnil meč a poté se otočil k tobě. | ||
| |||
| Vůně? Sif "Vůni?" zeptala jsem se nechápavě a podívala jsem se na Sif. Netušila jsem, že jsou nějaké vůně do koupelí. Do teď jsem znala pouze mýdlo, ovšem něco takového jako vůně do koupele byla pro mně novinky. "Asi vůně zahrad." řeknu nejistě a popravdě nevím, co očekávat od takové vůně do koupele. Na Sifin komentář o vzácnosti vůní jsem se jen usmála. Nevěděla jsem co na to říct. Popravdě mně zajímalo co všechno Sif, jakožto rádkyně císařovny, zná za zajímavosti. Tajně jsem doufala, že se dožijeme dne, kdy si budu moct prohlédnout místo, kde Sif a její paní bydlí. Určitě je to honosnější místo, než palác guvernéra. "Já myslela že máš v plánu se umývat." mrknu na Sif a krátce ponořím hlavu pod vodu. Počáteční nejistota mně opustila v okamžiku, kdy jsem vlezla do vody a tak mi nepřišlo divné, když sem se otřela o Sif, či ona o mně. I když jsem si stále dávala pozor, abych Sif neukázala záda, což se mi už párkrát málem nepovedlo. "Je to jen pták, ne?" zeptám se, když čarodějka okomentuje našeho společníka v očistě. Neviděla jsem na něm nic zvláštního, přišel mi docela obyčejný. Je na něm snad něco, co vidí jen Sif? Pohledem jsem se pohybovala mezi ní a orlem. | ||
| |||
| Lázeň ~Jaina~
Neodolala jsem se podívat na Jainu, jak se svléká. Vicítila jsem však u ni jistou zdrženlivost. Skousla jsem si ret a otočila hlavu k oknu, kde se stále parádil orel. Hold má člověk někdy nechat jinému soukromí, když se to od něj očekává. Když Jaina vlezla do kádě, se stejnou obezřetností, nekomentovala jsem to, ale široce se na ni usmála. Její poznámka mě rozesmála.
„Mám stejný pocit,“ podívala jsem se ke stolku, kde stály lahvičky, mýsla a jiné serepetičky pro nás dámy jako stvořené. „Jakou vůni máš ráda? Lesy, oceán, růže či vůni zahrad?“ mrknu na čarodějku a po její odpovědí levitačním kouzlem k nám přivolám danou lahvičku. Stačí pár kapek, aby se naše lázeň rozvoněla. „Tak tyhle vůně jsou jen velmi těžko k sehnání,“ uznala sleduju dózku a poklepám na ni prstem.
„Ale nyní se plánuju ulývat,“ ušklíbnu se a trochu sjedu hlouběji do vody. Brada se mi lehce otírá o hladinu. Nádoba není zas tak velká, takže se nevědomky otřu o Jainu. Omluvně na ni kouknu, zda jí to nevadí.
„Ten orel mě fascinuje,“ zavrtím po chvíli hlavou. | ||
| |||
| Lázeňské dámy? Sif Ulevilo se mi, když se má slova Sif nikterak nedotkla. Myslím, že jsem ztropila víc než dost katastrof za krátký časový úsek. Byla jsem rozhodnutá vše řešit s rozvahou, nikoliv zbrklostí. Minimálně to Sif a její paní dlužím, jestli jim k něčemu být platná. A já chci být platná. Chci dokázat, že dokážu být užitečná a zasloužím si jejich důvěru. Při pohledu na služebnictvo jen povytáhnu obočí. Něco takového vidím poprvé. Do teď jsem si záležitosti ohledně koupele zařizovala sama, nyní bylo vše připraveno pro mně...tedy nás. Zaujalo mně hlavně vše, co bylo přineseno na očistu těla. Všechny ty lahvičky a mýdla. Víc, než všechno jsem se chtěla podívat co to všechno je. Mýdlo mi nebylo cizí, ovšem obsah těch ostatních lahviček jsem nepoznávala. Nejspíš to bude tím, že jsem prostá čarodějka a nikoliv dáma od dvora, jež k takovým věcem má přístup. Na Sifinu otázku jsem nestihla reagovat a než jsem se zvedla, už byla v koupelně. Koupelna najednou dostala nový nádech, všechny ty ručníky, župany, oblečení, mýdla, lahvičky, orli. Při pohledu na orla jsem se pousmála. Nevím, jestli to byl nějaký vtip ze strany služebnictva, nebo si ten opeřenec prostě vybral naše okno. Nevypadal, že by nás chtěl nějak ohrozit, tak nebyl důvod ho vyhánět. Sifina radost nad lázní byla hmatatelná a já se musela usmát. Její hodnocení vědra jsem ani nestihla okomentovat a Sif už sundavala oblečení. Byl jsem zaskočená tím, s jakou lehkostí se zbavuje oblečení před víceméně cizí ženou. I když to je ten důvod. Obě jsme ženy, takže není důvod proč se před sebou stydět, já ovšem byla krapet nesvá. Ale stejně jsem i já sundala své špinavé a propocené oblečení. Celou dobu jsem si však dala pozor, abych Sif neukázala záda. Důvodem je jizva táhnoucí se úhlopříčně od levého ramene doprava dolů. Byl to důvod, proč jsem vždy nosila pláště, nebo oblečení zakrývající záda. Se stejnou obezřetností jsem došla k vědru a vlezla do vody. Se slastným výdechem jsem zavřela oči a zaklonila hlavu. "Odsud už mně nikdo nedostane." usměju se prohrábnu vlasy mokrýma rukama. | ||
| |||
| Konečně koupel ~Jaina~
"Najdeme jí, i kdyby to mělo být to poslední, co v životě udělám." Na moment jsem opřela svou hlavu o tu Jaininu a zavřela oči. „Já vím,“ špitla jsem. To samé mám v plánu i já. Nebyla jsem si však jistá, zda Ardía má možnost nás hledat. Toho jsem se bála ze všeho nejvíc. „Najdeme ji,“ dodám po chvíli, co moje hlava spočívala na čarodějčině rameni. „Možná se nám k tomu naskytne příležitost.“
Ozvalo se zaklepání na dveře. Zvedla jsem hlavu a sledovala jsem služebnictvo, jak nám do koupelny nosí teplou vodu. Byla jsem na koupel natěšená. Potřebovala jsem ze sebe dostat tu několika denní špínu. "Kdybyste něco potřebovaly, stačí zazvonit." „Dobře, děkujeme,“ kývnu na dívku a počkám, až se za ní zavřou dveře. O něco veseleji se podívám na Jainu a zavtipkuju, jako by rozhovor před tím neexistoval: „Kdo bude první?“
Když jsem vkročila do koupelny, naplnila mě nostalgie na můj domov. Tam jsem se koupala skoro každý den, když situace dovolila a vždy jsem byla naložená i hodinu. Podívala jsem se na Jainu a usmála se. „To je pravé ořechové.“ Pak si ale všimnu orla na parapeti. Lehce se zamračím, ale nechám ho být. Je to přece jenom pták, ne?
„Tam se vlezeme obě, ne?“ koukla jsem na vědro. Nečekala jsem na odpověď a jala jsem se svlékat. Hlavně jsem se pak těšila na čisté oblečení. Jako první jsem shodila boty. Zbytek šel dolů velmi rychle. K tomuto účelu jsem si rozpustila i vlasy. Mrkla jsem na Jainu a s hlasitým ACH jsem vlezla do kádě. Na chvíli jsem se ponořila úplně celá. Posléze uhnula čarodějce, aby se taky nasoukala. | ||
| |||
| Souboj a jeho konec Vyčkat se vyplatilo, byť kolikrát jsem měl namále. Našel jsem jeho slabou chvilku a udeřil. Moc jsem v to nevěřil, ale opět jsem pocítil, jakoby mou ruku někdo vedl a zásah byl přesný. Paladin padl na zem, značně dunivě, jak se dalo od celoobrněného válečníka čekat. Podařilo se mu vstát jen díky jeho zbrani, o kterou se opíral, když ke mě promluvil. Netvářil jsem se nijak samolibě, nebo vítězoslavně. Spíše šokovaně, až zhnuseně nad tím, k čemu jsem byl donucen. Jakmile se slzy stáhly zpět do mé kapsy, upustil jsem meč na zem a měl jsem co dělat, abych se udržel na nohou, jak jsem byl roztřesený. Na jeho slova jsem neodpověděl, jen jsem pohlédl na jeho zranění, které se zdálo, že bylo znovuotevřené. "Dovol, ošetřím ti to zranění," nabídnu mu, ale zatím jen stojím na místě, čekám, až zase získám jistotu do nohou. | ||
| |||
| Goddess of Stars and Hope Randal Paladin i navzdory tvému defenzivnímu postavení, které by spoustu jiných buď frustrovalo, nebo naopak sadisticky těšilo, pokračoval v pečlivě rozvržených útocích. Občas se stalo, že chvíli neútočil, jako by očekával, že polevíš. Jednou dokonce vztekle zavrčel. To v okamžiku, kdy se ti snažil vyrazit meč z ruky pomocí švihu vedeným zespoda, jež vyústil v promáchnutí svatého válečníka. Tvůj úder přišel v okamžik, kdy paladin znovu promáchl. Jelikož ho setrvačnost útoku prohnala kolem tebe jako lavinu, využít slabinu bylo na místě. Tvůj meč se, možná s drobnou dopomocí od přihlížející bohyně, trefil do vnitřní strany jeho pravého kolene. Paladin se díky setrvačnosti svého útoku a náhle úspěšného protiútoku poroučel k zemi. Dopad byl značně dunivý. Z rány se paladinovi linula krev a i když se mu podařilo vstát, díky patrně znovuotevřené ráně mu dělalo značně problémy udržet se v boje schopném postavení, protože se musel opírat o meč. Poté i on spatřil éterickou bohyni a sklopil před ní zrak. Ona mu na oplátku pokynula rukou, aby zvedl hlavu. "Ač se mi tomu nechce věřit, zdá se, že opravu jsi hoden nést její slzy." řekl a opřel se o meč plnou vahou. "Jak, to nevím, ale zdá se, že nejsem oprávněn to soudit." dodal a podíval se na tebe. Zatímco paladin mluvil, řetěz svírající tvou ruku se změnil zpět na deset malých slz, jež se nenápadně vytratili zpět do tvé kapsy. | ||