Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Taragon

Příspěvků: 896
Hraje se Domluvený termín Kdykoliv hráči odepíší  Vypravěč Deadman je offlineDeadman
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Jaina je offline, naposledy online byla 29. března 2024 11:00Jaina
 Postava Sif Artvia Milenwal je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Sif Artvia Milenwal
 
Rubín Taragonu - 27. října 2014 22:48
rubyoftaragon7177.jpg
Svatyně kladiva
Sif & Jaina

Sif

Ženská bytost tě bedlivě sledovala a její pohled byl nepříjemný, jako by ti na krku seděla nějaký parazit a bránil ti víceméně ve všem.
Tento pocit, zmizel, když začala mluvit Jaina a ty jsi mohla bez problémů přistoupit ke kladivu.
Pohledy akolytů v róbách nebyly v porovnání s jejich paní ničím. Daly se přirovnat k lidem obdivující tvoje šaty na plese.

V okamžiku, kdy jsi položila ruku na kladivo, projel tebou pocit, jako bys tohle těžké kladivo, dokázala zvednout jednou rukou. Též si mohla cítit, jak z tvého medailonu cosi "sklouzlo" do kladiva, protože na podstavci kolem kamenné ruky vzplanul nápis: "Hectorovo kladivo.
V současné chvíli nebylo důležité, kdo je Hector a proč je jeho kladivo v jeskyni plné kanibalů, akolytů a podivné bytosti podobné člověku. Důležité bylo, že tě nepotkal stejný osud jako chudáka před tebou. Dokonce i prsty kamenné ruky, jež kladivo do teď neochvějně svírala, se rozevřely a vydaly ti Hectorovo kladivo, jako by to bylo samozřejmostí.

Jaina

Rohatá vztekle trhla hlavou a za tvá slova ti věnovala nenávistný pohled. Na rozdíl od tebe si byla vědoma výsměšného tónu tvého hlasu už od počátku a jen hlupák si mohl nevšimnout, že je stále vzteklejší.
"Sice ti po tom nic není, ale můj pán si myslí, že mu to kladivo k něčemu bude, zatím ho to stálo víc, než z kladiva získal. Banda nemyslících kanibalů není žádná výhra." zasyčela a těžce oddechovala, jak se snažila aby se nenechala vyprovokovat.
"Tvoje drzost je nestoudná, ty malá děvko. Nebyl by to takový problém, kdybych nemusela snášet potupný trest, jež na mě uvalil můj pán poté, co jsem nesplnila svůj předchozí úkol.", její ruce se sevřely v pěst a z dlaní se jí vynořily potůčky krve.
Na poslední otázku už ani neodpověděla, doslova mžikem se přesunula k tobě a její pravá ruka tě sevřela pod krkem tak silně a pevně, že ti vzduch začal docházet rychleji, než tomu bývá obvykle. A následné zdvižení ze země tomu nikterak nepomohlo.
"Kdybych byla tak mocná, to kladivo je dávno moje! Ovšem potýkat se tupostí kanibalů a teď dokonce s urážkami jedné malé děvky, jejíž výsměch bych obvykle mohla potrestat tím, že bych z ní udělala mastný flek na zdi. To sice teď nemůžu, ale nebrání mi to v tom, abych se nedívala jak vypustíš duši, ty děvko!", její stisk tvého hrdla ještě o něco zesílil.
 
Rubín Taragonu - 27. října 2014 22:12
rubyoftaragon7177.jpg
Osudová rozhodnutí
Eigo

"Sama svým slovům nevěříš." prohlásila bytost a prošla se po hořící ulici, kolem válečníků, jako by se nic nedělo. Válečníci se též netvářili, jako by je přítomnost obrovské krystalické bytosti znepokojovala.
"Tvůj druh je v jádru stejný. Hrdí a vznešení. To ví všechny bytosti, jež se s vámi setkal. A je jedno, jestli to byl aristokrat či prostá selka." pokračovala bytost a výjev zmizel, místo toho se zjevila jeskyně, ve které bytost zalehla obdobně, jako to dělávají psi.

"Volba je jasná. V současném konfliktu jsou pouze dvě strany. Strana stínu, který pohltí vše a nakonec se obrátí sám proti sobě, ovšem do té doby lze získat vše, co si jeden usmyslí. Bohatství, země, nevídanou moc, nebo všechno najednou. Nebo je zde strana světla, na jejíž straně bojují všichni, kdo chtějí uchránit sebe, své blízké, případně své ideály a hodnoty." objasnila bytost a protáhla svá mohutná křídla.
"Je jen na tobě, kam se přikloníš. Ovšem věz, že tvé rozhodnutí bude mít patřičné následky Eigo.", bytost křídla opět stáhla k tělu.
"Volba je na tobě....ostatně jako vždy byla!" dodala bytost a zmizela v dalším záblesku světla.

Z "mdlob" tě probudilo nechvalně známý zvuk. Zvuk praskajícího ohně a vůně pečícího se masa. Na opačné straně ohniště seděl ork a zdál se být pohroužený do vlastních myšlenek.
Bezprostředně šlo vidět pouze tak daleko, kam sahalo světlo ohně.
 
Jaina - 27. října 2014 21:53
jaina12463.jpg
Já bych si dala hned
Sif

Slova rohaté bytosti, páreček kanibalů a róby se mi vůbec nelíbili. Popravdě jsem se zachvěla, ne zimou, ale strachem. Najednou jsem si připadala jako malá holka, která každou chvíli začne hystericky brečet. Ale kousla jsem se do jazyka a polkla strach. Ten se však vrátil, když jsem viděla, co kladivo provedlo s mužem, jehož rohatá poslala ho zdvihnout. Opětovala jsem Sifino objetí bála se, jestli jí náhodou netisknu moc silně.

"Buď opatrná." odpovím Sif polohlasně a vyděšeně se podívám na kladivo a poté na rohatou. Obvykle nemám strach z toho, co stojí přede mnou, ovšem tady byly ve hře síly, jimž jsem nerozuměla a právě to mně děsilo nejvíc.
Na její plán pouze kývnu a zatímco Sif míří ke kladivu, já zamířím k rohaté, ovšem držím se dost daleko natolik, abych v případě problémů měla čas uhnout z cesty výpadu.

"K čemu tu věc potřebujete?" zeptám se pevným hlasem, čímž překvapím i sama sebe.
"Když pro vás nebyli problém naše výtvory, proč prostě nepoužijete svojí moc, která je nejspíš mnohonásobně větší než naše k tomu, abyste ten starý kus železa získala?" pokračuji ve vyptávání a ignoruju to, že začínám znít tak, že se jí otevřeně vysmívám.
"To že to upeklo kanibala je jedna věc, ale někoho tak mocného jako vy to snad ani nemůže ohrozit, nebo se snad pletu?", až teprve teď jsem si uvědomila, že dráždím hada bosou nohou a že tenhle had má možnost mě rozemlít na prach.
 
Sif Artvia Milenwal - 27. října 2014 21:16
triss013886.jpg

S tím vínem bych asi počkala

~Jaina~

 

Ušklíbla jsem se na Jainu díky její poznámce a tahle vidina se mi moc líbila. Dát si víno, naložit se k tomu do horké bublinkové koupele a štěbetat o tom, co se stalo a tak. Nyní jsme však byly v prekérní situaci. Ta bytost, nemám zdání, co to je, se na nás otočila s tím, že má pro nás nějaké to využití. Já žádné plány hatit nechtěla. Jen zastavit kanibalismus. Je to odporné.

 

Bytost kývla hlavou k oltáři. Zmocnila se mne nejistota. Co to vůbec je? Jestli jsem Jaině drtila ruku, tak se moc omlouvám. Jeden z kanibalů byl vyzván, aby šel k oltáři. Čekala jsem něco zlého. Když do muže uhodily paprsky, vyjekla jsem a objala jsem Jainu kolem pasu.

Co to sakra bylo?

 

Nastalo ticho. "A teď vy!"

Co? Podívala jsem se na Jainu, jestli slyšela to, co já. Věděla jsem však, že v této prekérní situaci jsme kvůli mně a doufala jsem, že si Kane pohne.

„Půjdu,“ špitla jsem k Jaině. „Zkus jí nějak… zabavit,“ šeptla jsem jí do ucha, než jsem se odpojila a odhodlaně, zatraceně pomalu, vydala k oltáři. V krku jsem cítila knedlík a medailón na krku mě nepříjemně pálil.

 
Eigo - 27. října 2014 16:29
eigo6103.jpg

Osud?

 

Jakmile ocas krystalové bytosti udeřila do země, nadskočila jsem a svůj zrak jsem zabodávala do země přede mnou. Jako malé dítě, kterému je vyčítáno, že přišlo pozdě domů, jsem se strachem v srdci poslouchala slova bytosti.

Při zmínce o mých rodičích jsem zavřela oči a zhluboka se nadechla.

„Rodiče jsou mrtví. Je jim to už jedno.“

Řekla jsem tuto, dozajista dobře nacvičenou frázi. Z mého hlasu bylo samozřejmé, že sama svým slovům nevěřím.

 

Na to jsem nahlédla do hořícího města. Podrážděně jsem se postavila, rukama jsem sama sebe objímala a celá jsem se třásla strachy. Několikrát jsem zavřela oči, doufaje, že všechen ten oheň i celé město, ve kterém řádili mohutní válečníci, zmizí.

„Dost!“ Zakřičela jsem, zrovna když válečníci domluvili a já si začala všímat hořících lidí všude kolem.

 

Pořád jsem měla slzy v očích a mé tělo ještě pořád odmítalo přestat se třást, když jsem se objevila u plápolajícího ohně.

Tak nějak instinktivně jsem ustoupila od táboráku o pár kroků a podívala jsem se na bytost s krystalů.

„Neznáte mé rodiče, nevíte, jak by se zachovali.“ Řekla jsem a jemně zakroutila hlavou.

Pak jsem se ale zastavila a zhluboka se několikrát nadechla, jako bych chtěla vdechnout odvahu.

„Jakou stranu se tedy můžu zvolit?“

Zdálo se, jako bych opět nalezla sama sebe. Sebevědomě jsem se podívala bytosti do očí a dodala jsem:

„Už žádné výjevy!“

 
Rubín Taragonu - 25. října 2014 22:38
rubyoftaragon7177.jpg
Mystic Artefact
Sif & Jaina

Ženská bytost na vás upřela oči v okamžiku, kdy jste se jí ukázaly a její podráždění bylo citelné i v jejím postoji. Na každém kroku jí poslušně následovali muž a žena, oba s cáry hadrů zakrývající jejich těla, kdykoliv se jeden z nich dostal moc blízko, mohl si být jistý, že dostane od své paní ránu.
"Takže to jste vy, kdo mi hatí plány...vím, že bych vás mohla na místě zabít, ovšem možná pro vás mám využití." zavrčela a kývla hlavou k oltáři, kolem kterého v uctivé vzdálenosti stálo pět postav v rubínově zbarvených róbách. Ze středu oltáře trčela kamenná ruka třímající kladivo. Z oltáře pulzovalo hřejivé teplo.

Muž po boku ženské bytosti se zavrtěl, což neuniklo jeho paní. Trest muži byl v podobě čtyř hlubokých škrábanců způsobených rukou jeho paní.
"Jdi." řekla s naprostým despektem a ukázala muži na kladivo. Ten kývl a beze slov zamířil ke kladivu v jeho těsné blízkosti mužem zmítaly bolesti a křeče, ovšem i tak pokračoval v plnění svého úkolu.
V okamžiku, kdy kladivo uchopil, jeskyně se otřásla, zaduněl hrom a z kladiva vyšlehly paprsky, které muže zasáhly plnou silou.
Jeho agonický řev přehlušovala hlučnost paprsků, pod jejichž intenzitou se muž doslova vypařoval. Za pár okamžiků po muži zůstala pouze osmahlá zem.
"A teď vy!" vyzvala bytost vás a bylo vidět, že rozhodně se svou "žádostí" nežertuje.
 
Jaina - 25. října 2014 22:14
jaina12463.jpg
A co má být tohle?
Sif - Kane

Bez zbytečných slov jsem následovala Kanea a Sif. Šla jsem kousek před Sif a dávala jsem pozor na naše okolí. Rozhodnutá, že odsud Sif dostanu bez újmy na zdraví, i kdybych sama měla skončit zjizvená k nepoznání, si opakuji všechna možná kouzla, dokonce i pár takových, které by se mohli obrátit proti mně a na místě mě zabít. Ale bylo to riziko, jež jsem byla ochotna podstoupit.

Když jsme došli do poslední jeskyně, kde se naše výtvory dočkali svého konce, nevěřícně jsem hleděla na to, co vypadalo jako žena s ocasem, rohy a roztodivným výrazem v obličeji.
"Co jsi zač?" zeptala jsem se sama sebe a věděla jsem, že se odpověď dost možná ani nedozvím. Proč by taková bytost, jež nás považuje za nevycválané, měla odpovídat na naše otázky?

Povytáhla jsem obočí, když se Kane rozhodl nás hodit vlkům, zatímco on sám skolí matku vlčici. Chtěla jsem se zeptat, jestli si z nás dělá legraci, nebo to myslí doopravdy vážně.
Chápala jsem reakci Sif a osobně bych mu nejradši vrazila pár facek, kdybych měla možnost.
Na nervózní slova Sif jsem se usmála.
"Neboj se, večer si dáme víno a budeme se tomu smát.", na důkaz toho, že svá slova myslím vážně, jsem spiklenecky mrkla a chytla jsem jí za ruku, abych jí dodala trochu kuráže a pro jistotu jsem nechala svou vlastní ruku ochladit tak, aby Sif připomínala, že jsem tu s ní.
 
Sif Artvia Milenwal - 24. října 2014 12:37
triss013886.jpg

Kane nás musí zbožňovat

~Jaina + Kane~

 

Jaina je naštěstí pozorná, za což jsem vděčná. Stále jsem ještě v šoku, že jsme vytvořily vůbec něco tak vražedného, ale magie je nevyzpytatelná a nikdy nevíte, co se může zvrhnout. Asi si příště jen očaruji meč a budu sekat.

 

Sledujeme obludy až do jeskyně, kde přestanu cítit jejich existenci, ale místo toho pocítím něco jiného, co by nakonec mohlo způsobit kanibalismus těch lidí. Podívám se na Jainu, jestli to cítí taky.

"Takže se přestaňte schovávat a ukažte se, než si vás vytáhnu osobě a hodím vás jako svačinku nějakým bestiím!"

Dneska těm překvapením nebude dost. Už se těším, jak si Kane bude stěžovat.

 

"Výborně, ty vaše potvory nás připravili o moment překvapení!"

Podívám se na Kanea a lehce se zamračím. „Víš, kolik negativní energie tu roznášíš?“ bráním náš neúspěch, který je naší vinou, ale snažily jsme se.

"Hrajte podle ní, já se pokusím najít lepší místo, odkud tu podivnost budu moct sundat."

Nojo, jasně! Necháš nás zabít a pak to svedeš na nehodu! S hrůzou si uvědomím, jak černé myšlenky mě napadají. Sleduji jej, jak si stahuje róbu a než zmizí, dodám: „Buď opatrný,“ pak se podívám na čarodějku vedle sebe. „Můžeme? A ráda jsem tě poznala,“ nervózně se usměju.

 
Rubín Taragonu - 15. října 2014 22:16
rubyoftaragon7177.jpg
Výslech
Randal

"Jak může bytost natolik temná, že dotek Světla jí nutí utéct, chtít pomoct někomu, o komž se mezi řády říká, že její duše je čistší než horský pramen?" zeptal se válečník a hrot meče zůstal namířený na tebe.
"Pokud jí chcete pomoci, neměli byste mířit opačným směrem?", jeho hlas byl tvrdší než skála a výraz pod maskou ze zlata nejspíš nebyl o nic příjemnější.
"Vyděšený? Nikoliv, jen temná duše utíká před dotekem Světla!" odsekl a mečem ti naznačil, že máš sesednout z koně.
"Nestal jsem se paladinem včera mladý muži. Poznám, když mi někdo neříká celou pravdu!" dodal a sám se přiblížil blíž.
"Jestli opravdu chceš pomoct Její výsosti, nebude pro tebe problém říct pravdu ve Světle. Jen temní jedinci mají co skrývat." řekl a zastavil dva kroky od tebe.
 
Rubín Taragonu - 15. října 2014 22:04
rubyoftaragon7177.jpg
Inferno contra Frost
Sif & Jaina

Ledový závan zachytil Kanea zcela nepřipraveného, jako jediného, jeho propocená róba najednou dostala ledovou "sprchu", po níž se otřásl zimou a vrhl vražedný pohled na Jainu. Z pohledu šlo vyčíst nutkání zabíjet. Ovšem potlačil ho a se zavrčením pokračoval hlouběji do jeskyně.

Nebylo těžké vystopovat titány, stačilo sledovat ožehlé stěny a páru. Po pár minutách chodby vyústili v další jeskyni s obdobným vybavením jako ta předchozí, i zde docházelo k vedlejším škodám a ztrátám na životech. Elementálové nešetřili nic a nikoho v jejich cestě.
Krátce na to dvojice zmizela v dalších chodbách, zanechávajících po sobě pouze smrt.

Třetí, nejmenší jeskyně byla konečnou, kam se oba kolosy dostaly. Zde nalezly svůj konec v rukách bytosti, jež na zádech dříve mývala nejspíše křídla, ovšem teď místo nich byly jen dvě relativně čerstvé rány.
"Výtvory dvou nevycválaných čarodějek opravdu nemám náladu řešit!" zavrčela a vztekle udeřila spoře oděného muže, jež ránu akceptoval jako by si jí zasloužil.
"Takže se přestaňte schovávat a ukažte se, než si vás vytáhnu osobě a hodím vás jako svačinku nějakým bestiím!", její podrážděnost byla hmatatelná.
"Výborně, ty vaše potvory nás připravili o moment překvapení!" zavrčel Kane a vrhl nepřátelský pohled na celou jeskyni.
"Hrajte podle ní, já se pokusím najít lepší místo, odkud tu podivnost budu moct sundat." odvětil, stáhl ze sebe světlou róbu, pod níž měl obvyklé oblečení pro bohatšího muže, poté se ztratil ve tmě jeskyně.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.13098907470703 sekund

na začátek stránky