Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Taragon

Příspěvků: 896
Hraje se Domluvený termín Kdykoliv hráči odepíší  Vypravěč Deadman je offlineDeadman
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Jaina je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:55Jaina
 Postava Sif Artvia Milenwal je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Sif Artvia Milenwal
 
Randal - 15. října 2014 11:27
20100919233120964397891986.jpg
Poutník na cestě

Když se muž zeptal, kam míříme, pohlédl jsem na Glena. Nezdál se být v pořádku a já pomalu začínal tušit proč asi. Ovšem s odpovědí jsem si dával načas a zdálo se, že jsem dobře udělal. Muž na nás zamířil zbraní, vyhrklo z něj světlo, které se bolestivě zařízlo do mého společníka. To, že nám splašil koně jsem jaksi přehlédl, to, že Glen zmizel a špice zlatého se zaměřila na mě už ne.
"Ale kdeže. Jsme na cestě za hledání pomoci císařovně," odpovím stroze, ale snad dostatečně. Nemám v úmyslu mu říkat, že míříme za Asterií. Ne všichni to považují za dobrý nápad.
"Prosím, skloň svůj meč, cizinče. Nechceme této zemi ublížit, naopak, chceme jí pomoci. Jak já, tak i můj... poněkud vyděšený přítel," řeknu mu tiše, možná i trochu prosebně.
 
Rubín Taragonu - 14. října 2014 22:25
rubyoftaragon7177.jpg
You can run, but you can't hide!
Eigo

"Je to tvůj osud. A před tím se neschováš. Je na tobě, jestli se stínu postavíš tady, nebo budeš před ním utíkat až na samotný konec světa. Stejně se jednou budeš muset rozhodnout." zahřměla bytost z krystalů a její ocas udeřil o zem.
"Přeješ si snad, aby podobná hrozba jednou stála před domovinou tvých rodičů? Před ostatními tento fakt můžeš skrýt, přede mnou však ne." pokračovala bytost z krystalů a její hlava se snížil tak, že jsi mohla škrábance na krystalech tvořící její tělo.

Za sebou si uslyšela křik, ohlušující rány, plameny a bortící se stavby. Ohled za zvukem ukázal, že již nesleduješ armádu na pochodu, ale stojíš na náměstí velkého města. Nebyl problém vidět do dáli, město bylo v plamenech tak intenzivních, že se i dlažba ulic měnila ve výheň.
Všude pobíhali muži, ženy a děti. Vojáci i obyčejní lidé. Mezi relativně štíhlými postavami lidu tvých rodičů šlo spatřit mohutné válečníky proti nimž i nejsilnější z obránců vypadali jako párátka.
Válečníci se jatkami vysloveně bavili a každý, kdo byl natolik hloupý, aby se jim postavil skončil rozetnutý vedví monstrózními sekyrami.
"Jednodušší, než jsem si myslel!" zahřměl jeden z nich a připravil o hlav jednoho z obránců.
"Taky si říkám, že se lidská království zmohla na větší odpor. Tohle je jako sebrat dítěti hračku!" smál se šíleně další z nich.
"Jen si dejte pozor, ať nezabíjíte plodné ženy. Nemluvě o dětech, čarodějové si myslí, že je dokážou převychovat v náš prospěch!" zasyčel třetí, jež běsnění svých bratrů jen sledoval. Jeho tvář neskrývala helma a odkrývala zjizvenou tvář, mrtvolně bílé oko a hlavu vyholenou do mohawku, na konci zakončeným delším koňským ohonem.
"Jak bychom mohli zapomenout?" zeptal se první z trojice a tupým koncem sekyry podrazil nohy jedné rádoby hrdince a položil svou obrněnou botu na její hruď.
"Škoda, zrovna s touhle mohla být sranda." řekl, zasekl sekyru do dlažby a svázal dívku řetězem, jíž mu hodila zjizvená tvář.
"Pošli pro tu bestii!" dodal a zvedl dívčinu na nohy.

"Tomu všemu se dá zabránit." promluvila krystalická bytost a výjev zamrzl v čase.
"Ale pokud si nepřeješ zachránit svůj lid, nikdo tě nemůže nutit. Ale věz, že tvoji rodiče by byli zklamáni, když by věděli, že jejich dítě mělo šanci zastavit chaos a zkázu!", výjev zmizel a kolem byla jen lesní mýtina, ty a krystalická bytost. Mezi vámi plápolal táborák.
Bytost tě pozorovala, jako by snad čekala na tvůj finální verdikt.
 
Jaina - 13. října 2014 21:15
jaina12463.jpg
Co uděláme s naštvaným Orlem?
Sif - Kane

"U mně to byla jen náhoda. Nemyslím si, že bych ho jindy dokázala přimět, aby dělal co chci." řeknu ve snaze Sif povzbudit. Není její vina, že se výtvor z ohně vzepřel a dělal si co chtěl.
"Není všem dnům konec." dodám, když Kane zavelel k postupu dál do jeskyně...přesně tam, kam zmizeli naši titáni.
"Možná jsme opravdu měly jít samy." pomyslím si, když si vybavím jeho přístup od doby, co vlezl do jeskyně.

Udivilo mně, když jsem viděla tvář našeho doprovodu. Odjakživa mi jizvy svým způsobem imponovaly. Což nemuselo platit o jejich nositeli. Na jednu stranu jsem Kana obdivovala za to, co musel přežít, aby ty jizvy mohl nosit jako odznak, nebo je naopak potupně schovávat.
Bylo to těžké, protože všichni bíle odění své tváře schovávali. Takže těžko říct, jak se věci mají.

Z rozjímání mně vytrhne až Sif, když vyjekne. Popravdě ve mně trochu hrklo a já měla pocit, že se mi snad zastavilo srdce. Můj dluh vůči ní není splacen a myslím, že by se její paní netvářila zrovna přívětivě, kdyby se Sif něco stalo.
Bezmyšlenkovitě jsem seskočila z výčnělku a až uprostřed letu si uvědomila, že můžu dopadnout hůř. Rychle jsem si vyčarovala sešikmený kus ledu a sklouzla po něm tak prudce, že jsem před sebou stříkla vodu.
Prohlédla jsem Sif, jestli jí nic není a poté jí pomohla na nohy.
"Neděs mě." řeknu starostlivě, chytnu svůj plášť a obejmu ji, přičemž zabalím Sif do pláště. Vzápětí nechám do jeskyně "dýchnout" ledový vzduch, aby se jeskyně trochu ochladila.
Pustím Sif a slabě se pousměju, jako bych vlastně nic neudělala a vedle Sif jsem následovala náš zjizvený doprovod.
 
Sif Artvia Milenwal - 13. října 2014 11:19
triss013886.jpg

Asi ho kopnu do zadele

~Jaina + Kane~

 

Bylo mi z toho smutno. Naše pomoc se obrátila a místo toho, abychom zkrotily kanibaly, jsme vytvořily ještě dvě mnohem horší zrůdy, které by mohly ohrozit nevinné lidi tam venku. Chtělo se mi zakřičet, ale nechtěla jsem Kaneovi zavdávat na dalších uštěpačných poznámkách.

 

"Nic se neděje. Udělala jsi vše, co bylo v tvých silách."

„Nedokážu se tak ovládat,“ zatruchlím a chytnu svůj meč za jílec. Měla jsem ta raději vletět s mečem. Nakonec se však stavím na nohy za pomocí Jainy a podívám se na Kana, který je nespokojený a dává to jasně najevo.

 

Netušila jsem, že to je takový mladíček. Nedokážu se mu podívat do očí, natož nějak odseknout jeho poslední poznámce. Beze slova se pouštím Jainy, a i když se ještě motám, statečně slézám ze skalního výčnělku. Poslední krok trochu nevyberu a místo toho, abych našla pod podrážkou oporu, nalézám jen prázdný prostor a padám k zemi. Dopadnu tvrdě na zadek.

„Au!“ vyjeknu a potlačím slzy. Nicméně se snažím stále chovat statečně a drápu se na nohy, abychom šly ty zrůdy zastavit.

 
Eigo - 10. října 2014 16:51
eigo6103.jpg

To není nic pro mě

 

Mohutná zelená postava přede mnou se postavila a já, i když jsem někde uvnitř cítila, ž mi nic neudělá, jak ustrašené štěně jsem od něj ustupovala.

A když konečně dokázal chytnout moji ruku, společně s oslepujícím zábleskem mi přejel mráz po zádech.

Co to je sakra za kouzla!?  Porozhlédla jsem se kolem sebe, jakmile se bílo před mýma očima rozplynulo. Blbý překvapení! Bručela jsem si pro sebe, i když jsem byla doopravdy zvědavá, co se právě děje. Ani za mák jsem tomu nerozuměla a jak už to tak bývá, člověk nemá rád to, čemu nerozumí. Ani já nejsem výjimkou.

 

Shlížím na armádu z, doufám, bezpečné vzdálenosti a zaměřuji svůj zrak pouze na jediné a to na plápolající světla, která se pode mnou mihotají jako světlušky.

I když jsem byla přesvědčena, že to, co teď vidím, není skutečné, pocity, míchající se ve mě vyvolávali strach a nejistotu.

Není divu, že když jsem spatřila obrovskou, trojhlavou bytost, že se pocity ve mě ještě znásobili. Válka není nic pro mě. Pomyslela jsem si napůl pohrdavě k těm, kteří jsou ochotni padnout za slávu někoho jiného, a napůl se špetkou obav.

Zavřela jsem oči, s tím, že jsem doufala, že až je znovu otevřu, budu opět na kraji lesa.

 

Nestalo se. Místo toho jsem ztratila rovnováhu na chvějící se zemi a málem se ocitla celým svým tělem v trávě pode mnou.

Kupodivu se přede mnou objevilo něco dalšího. Další bytost. Ne už ne!

Cože, na kterou stranu? Pochybovačně jsem se v duchu zeptala. Byla jsem přesvědčena, že i kdyby k nějaké válce došlo, zachovám se jako vždycky při jakémkoliv konfliktu. Zkrátka se vypařím.

"Následky? Ne, děkuju. Nestojím o to vidět budoucnost, ať už bude jakákoliv." Promluvila jsem sebevědomým hlasem na bytost, odrážející všechny barvy noci.

"Ani náhodou!" Znovu jsem zopakovala, aby bylo vidět, že si za svým názorem stojím.

 
Rubín Taragonu - 04. října 2014 11:29
rubyoftaragon7177.jpg
Souboj titánů
Sif, Jaina & Kane

Ohnivec pokračoval v běsnění do doby, než se k němu přiblížil kráčející Ledovec.
V tu chvíli pro něj přestal existovat svět okolo a strhla se šarvátka mezi dvěma ztělesněními elementů. Jeskyni za chvíli začala vyplňovat pára a pobyt v ní začal být čím dál nesnesitelnější.
Plameny a kusy ledu poletovaly všude a každý, kdo byl dost hloupý na to, aby se ocitl v kolbišti dvou kolosů skončil doslova uvařený parou.
Avšak se ukázalo, že souboj dvou titánů se nebude odehrávat pouze zde. Ledovec popadl Ohnivce za jeho kamenné "nárameníky" a mrštil jím hlouběji do jeskyně. Přesně tam, kam před okamžikem utíkali méně odvážnější kanibalové.

"Vím jak se cítí obsah kotlíku." zasyčel Kane a snažil se odlepit si zpocenou róbu od těla. Jeho nespokojenost byla hmatatelná a to, že vám nevěnoval pohled byl dalším důkazem, že lituje, že vůbec do jeskyně lezl.
"Jdeme, bude lepší, když ty vaše bestie nespustíme z očí. Jestli je tam další východ z jeskyně, jsou daleko VĚTŠÍ hrozbou pro okolí, než kanibalové!", jeho jízlivost se teď změnila v nevraživost. Bylo na něm viditelné, že už o vás nesmýšlí jako o "dvorních dámách".
Následně seskočil z vyvýšeniny a zaúpěl.
"Milosrdná Astérie, tady je to za trest!", jeho levá ruka shodila kápi a odhalila hnědé vlasy stažené do ohonu, i jeho tvář byla najednou zřetelnější. Kaneovi nemohlo být více jak pětadvacet, ale tvář prozrazovala, že už patří mezi veterány Řádu. Tvář zdobila jizva přes pravé oko, další přes nos. A trojice souměrných jizev se klikatila po jeho levé tváři až k ohryzku.
"Jdeme dámy, nebo chcete počkat na kočár?" zeptal se a z jeho "nově nabité" image vycházela jistá dávka autority.
 
Rubín Taragonu - 04. října 2014 11:04
rubyoftaragon7177.jpg
Svět duchů
Eigo

Ork vstal a narovnal se. Ruka v níž předtím třímal hůl uchopila tvou pravou paži a ork se zahleděl do tvých očí.
"Prozři a duchové ti vyjeví pravdu." řekl a z jeho očí vyšlehl záblesk jež tě oslepil.

Jen co se mžitky ze záblesku rozplynuly, k tvému údivu jsi nebyla na okraji lesa, nýbrž na nějaké skále, trčící se nad údolím. V údolí planuli tisíce pochodní a několik velkých ohňů.
Jeden z plamenů osvětloval temný prapor posázený runami a vyobrazujíc podivně tvarovanou lebku se dvěma masivními rohy a spoustou menších růžků.
Údolím se neslo sborové dunění tisíců obrněných bytostí, dalších tisíce dusajících koní. Železná pravidelnost kráčejících legií byla občas přerušena mohutným řevem, který nedokázal vydat žádný známý tvor.
Kdesi za kráčející armádou dusal obrovský temný stín, jež svou velikostí převyšoval obvyklou velikost hradeb. Krátce na to se bytost dostala do žáru jednoho z větších ohňů, který ji vyjevil ve vší kráse. Trojhlavá psí bytost mohutně zařvala a armáda před ní sborově zvolala: "LEGIE!".
Tma skrývala i další mohutné obrysy, ale ty se od ohně drželi dál.
Ať už se živoucí bytost podívala kamkoliv, bylo vidět nekončící zástup, táhnoucí z jedné strany údolí na druhé.

Náhle se země za tebou otřásla a pohled ti odhalil další mohutnou bytost. Ta ve slabém měsíčním světle hrála všemi barvami, které tvé oči mohli vnímat.
"Teď už víš, jaký stín, Eigo." promluvila bytost z krystalů.
"Vlákna osudu tě sem nezavedla pro nic za nic. Je jen na tobě, na kterou stranu konfliktu se postavíš. Ale věz, že tvé rozhodnutí bude mít následky, které nepůjdou vzít zpět. Následky tvé volby jsou předvídatelné pouze z části, i tyto ti mohou být vyjeveny, pokud si to budeš přát." pravila bytost a její krystalový povrch se poněkud děsivě zaleskl.
 
Jaina - 04. října 2014 10:38
jaina12463.jpg
I am the preserver and the destroyer!
Sif - Kane

Sice jsem si nebyla jista tím, co Sif vlastně chtěla, aby se stalo, ale to teď bylo nepodstatné. Nějakým velkým omylem se před námi tyčili bytosti našich dvou elementů. Žhnoucí bytost od Sif a Mrazivá ode mně. Jejich vzájemné popichování, dalo-li se to tak nazvat, vyústilo v naprostou devastaci všeho, co bylo v jeskyni. Nemluvě o tom, že můj výtvor těsně u nás rozdrtil jednoho z kanibalů. Šokovaně jsem civěla na to, co se to děje, ale neuvědomovala jsem si, proč se to vlastně děje. V životě jsem nikdy nic podobného nevytvořila.

Na Kaneovu otázku odpověděla Sif, za což jsem byla ráda, protože mně se nedostávalo slov. Jediné, čeho se mi dostávalo bylo splašené srdce, které se mi za každou cenu snažilo protlačit ven z hrudi. Navíc mám pocit, že jsem si spolkla jazyk.

Kane nás "požádal", jestli bychom je nedokázali zkrotit.
"Jsi šílený? Já nikdy nic podobného vědomě nevytvořila a mám to krotit?" pomyslím si a upřu pohled na běsnící hroudu ledu.
Z mého zamyšlení mně vytrhne Sif, jež se jako první ujme iniciativy krocení šelem.
Na její slova jen kývnu a sleduji jak se jí daří, spíše nedaří.
Ohnivák se netvářil, že by ho Sif nikterak zajímala, ba naopak to vypadalo, že je mu přítěží.
Z boje nakonec vyšla poražena čarodějka, zatímco její neúmyslný výtvor pokračoval v běsnění. Přispěchala jsem k Sif, když se poroučela k zemi a vzala jí do náručí.
"Nic se neděje. Udělala jsi vše, co bylo v tvých silách." snažím se jí uklidnit a pohladím jí po vlasech.
Poté upřu svůj pohled na ledovou masu, jejíž povrch nyní zdobí rýhy, krev a další věci, které ani nechci vědět, co přesně jsou.
K mému velkému překvapení, bytost přestala likvidovat vše v dohledu a otočila se na mně, rýhy, jež sloužili jako oči se setkali s mými a já věděla, že mám ledového obra pod kontrolou.
Krátce jsem pohlédla na ohniváka a zpět na kráčející ledovec. Jeho pohled opsal podobnou trajektorii a poté se skřípáním a praskáním ledu zamířil k bytosti z ohně.
 
Sif Artvia Milenwal - 03. října 2014 09:43
triss013886.jpg

Když se daří, tak se daří

~Jaina + Kane~

 

Co se to sakra stalo? Dokázala jsem jen civět na zkázu, kterou jsme s Jainou omylem vytvořily. No, na druhou stránku ty kreatury za nás vybijí celou jeskyni, ale horší by bylo, kdyby se dostaly ven. Navíc se vůči sobě chovaly dost nevraživě a mohlo by se stát ještě něco horšího. Kane vypadal zmateně. Nedivila jsem se mu. Já taky.

 

„Hm, hravost magie?“ zkusím odpovědět nevinně, ale vím, že se něco moc pokazilo. S výkřikem jsem sledovala, jak ledový tvor rozdrtil kanibala, který se málem vrhnul na mě, a padla jsem na zadek. Nevěděla jsem, jestli těm bytostem máme věřit nebo by nás rozmáčkly stejně jako kanibaly dole. Ti vzali nohy na ramena a zabíhali do jeskyní.

 

"Možná by nebylo od věci si zkrotit mazlíčky."

Podívám se na Kana a přikývnu. Nejsem si však jistá, jak mohu zkrotit svého ohnivého kolosa, když samotná podstata ohně je neovladatelná.

„Jaino, pokud se mi to nepovede, tak to bude na tobě,“ špitnu a sáhnu do svých rezerv magie hluboko ve mně. Nelíbí se mi to, ale dost energie jsem vyplýtvala na tu bouři. Zvedla jsem ruku a chvíli směřovala svou energii k ohnivému kolosu. V momentě, kdy jsem v mysli pocítila jeho přítomnost, pokusila jsem se ho spoutat magií. Zároveň jsem dala ruku v pěst, ale jediným výsledkem bylo, že ohnivák se jen na moment zastavil, ale pak dál pokračoval ve svém díle. Jeho mysl v té mé mě navíc zasáhla, až jsem vyjekla a znovu se odporoučela k zemi.

 

„J-je moc silný,“ držím se za hlavu a funím námahou a bolehlavem. „Omlouvám se.“

 
Eigo - 01. října 2014 14:30
eigo6103.jpg

Užvaněný a málomluvná

 

Zvědavý pohled mé společnosti se mi ani v nejmenším nelíbil. I když jsem už zandala svůj luk, stále jsem byla na pozoru.

Po jeho řečnické otázce, komentující mou málomluvnost jsem naklonila hlavu na stranu. Zato ty mluvíš až moc.

Jediný důvod, proč jsem mu svou myšlenku nesdělila nahlas byl přeci jenom strach z mohutné, zelené postavy, do které bych se vešla skoro třikrát.

Tím samým důvodem byl i zbytek rozhovoru/monologu.

I když jsem ho pečlivě poslouchala, aby mi nic neuniklo a pak nebyla za blbce, neřekla jsem ani slovo a jenom neslušnými poznámkami sama sobě jeho proslov komentovala.

Bezva, ale vybrečen na rameno ses mi asi nepřišel. Tak co, vyleze z tebe, proč jsi tu? Sám jsi říkal, že se lidem radši vyhýbáš, tak proč jsi vyhledal mou společnost? Jistě ne kvůli mému vybranému chování.

 


"Stínem?" Tázala jsem se s klidným, pochybovačným hlasem a i když jsem neměla důvod mu věřit někomu, koho jsem před chvílí odhalila, jak mě sleduje, v hloubi duše mě to znepokojovalo mnohem víc, než jsem si byla ochotna připustit. Koneckonců, do toho, že nejsem odsud se docela trefil.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.1252818107605 sekund

na začátek stránky