Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Taragon

Příspěvků: 896
Hraje se Domluvený termín Kdykoliv hráči odepíší  Vypravěč Deadman je offlineDeadman
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Jaina je offline, naposledy online byla 28. března 2024 15:40Jaina
 Postava Sif Artvia Milenwal je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Sif Artvia Milenwal
 
Sif Artvia Milenwal - 18. února 2014 17:30
triss013886.jpg

A zase v chatrči

~Jaina~

 

Nebyla jsem si jistá, zda jsem nepřilila olej do ohně, když jsem ještě nabízela nějaké přání, ale nakonec to vypadalo, že se z toho vyvlíknu a taky samotná čarodějka. Navíc nám bylo řečeno, že v chatrči najdeme nějaké to jídlo a pití včetně postele navíc. Byla jsem unavená a chtěla jsem sebou plácnout na, i když tvrdou, postel a odpočinout si. Nervové vypětí umí napíchat velké škody, pokud se člověk pořádně neprospí. Nicméně zmínka o jídlo mi napověděla, že mám i hrozitánský hlas.

 

"Já vidět, že náčelníci spokojení. My teď kamarád s lidi?"

„Vypadá to tak,“ usmála jsem se na našeho průvodce. Když jsme opět vyšly do deště a podrážky nám podkluzovaly v rozmočeném bahně, nedokázalo mi to zkazit dobrou náladu. Dokonce ani blesk, jenž udeřil kousek od nás a obrovský ork se sklátil rovnou do bláta. Ihned jsem byla u něj a pokoušela mu pomoct na nohy. Ne, že by pomoct potřeboval. Zvedl se jako hora a umazaný od mokré hlíny připomínal sochu z bláta. Přišlo mi to i trochu zábavné, ale nesmála jsem se.

 

„Jsi v pořádku?“ ještě jsem se zeptala, než osvětlil, že se dnes asi duchové zlobí. Bhah, zase se musím usušit, pohlédla jsem na Jainu, zda i ona nepapá bahníčko a rozešla jsem se za orkem.

V chatrči jsem pozdravila orskou ženu a uklonila se císařovně. Zatím jsem byla promočená jak pes a lehce jsem se otřepala. Kouzlo na sušení jsem použila až potom, co všichni orci opustili naše čarodějné teritorium. Nezapomněla jsem ani na Jainu.

 

"Vypadá to, že diplomatka Sif uspěla?" Chvíli mi trvalo císařovně odpovědět, protože jsem byla fascinovaná gryfem, který se vrhnul na celého jelena.

„A-ano,“ škubla jsem sebou a s dovolením si sedla na postel a úlevně vydechla. „Snažila jsem se apelovat na jejich pocity.“ Jestli já věděla, zda mají orci nějaké city? No, asi mají. „Tedy, řekla jsem většinu toho, co nám řekla tady Jaina,“ podívala jsem se na čarodějku. „Ale vynechala něco, co by je mohlo... rozzuřit,“ prohrábla jsem si usušené vlasy. Ještě se trochu z nich kouřilo. „Ale zvou nás na obřad rozloučení s jejich mrtvými. Tedy hlavně Jainu,“ blýskla jsem po čaordějce.

 
Randal - 17. února 2014 22:27
20100919233120964397891986.jpg
Taverna

Podívám se na Glena, když promluví znovu o opeřencích a trochu nejistě polknu lok piva, co jsem si před chvilkou nalil do pusy. Nechystám se mu odpovědět. Nejspíše má pravdu, nejspíše byl můj soud ohledně úmyslu opeřence zbrklí. Ovšem mě se to tak tehdy zdálo, když mne povalil k zemi a přitiskl mi svou čepel ke krku. Do teď si pamatuji tu otázku.

Když jsem opíral zbraň o stůl, opět mi řekl, abych na ni dával pozor, že ji nejspíše budu potřebovat a já opět zadoufal, že nemá pravdu, i když mi něco říkalo, že se mýlím já. Z odpovědi, kterou jsem se mu chystal dát, nás však vyrušila jedna z lučištnic, když přišla k nám a zeptala se na Asterii. Podíval jsem se na Glena, pak na dívku, které jsem odhadoval věk nižší, než byl můj.
"Asteria je prastará hvězdná bohyně," řeknu tiše dívce a má ruka zabloudí k váčku v kapse, kde se skrývají její slzy spolu s modrým krystalem.
 
Rubín Taragonu - 08. února 2014 13:48
rubyoftaragon7177.jpg
Taverna
Randal

"Pokusil se tě zabít? A podle čeho tak soudíš? Jen proto, že tě držel na ostří čepele?" zeptal se Glen, vypadal najednou o něco střízlivější.
"A to něco bylo hořící sídlo řádu ve městě. Podobně by reagovali i Kádry, pokud by jsi podpálil císařovnin palác. Všichni by se stáhli k paláci, aby zachránili císařovnu. Nedivím se, že opeřenci taktéž zaveleli k ústupu." řekl a napil se.
"Vsaď se, že Rubín teď zažije trestné výpravy. Nenechají to jen tak. Pokud ještě nějací zůstali." dodal a díval se jak manipuluješ s mečem.

"Hlavně ho neztrať, bude se ti hodit. Asteriina svatyně je plná různých věcí, co jsem slyšel a cesta k ní je ještě dlouhá a ne vždy nám pomůže tvá magie." řekl a prohrábl si vousy.
Čeho si Glen nevšiml bylo to, že jedna z lučištnic vstala a zamířila k vám.
"Promiňte, nešlo přeslechnout že mluvíte o Asterii. Můžu se zeptat, kdo to je?" zeptala se těkala pohledy mezi vámi. Její zlaté vlasy ve světle vypadali jako třpytící se zlato.
Úbor měla stejný jako ostatní lučištnice. Tvář napovídala, že jí nebude víc, jak devatenáct let.
Ovšem její oči říkaly, že má už ledacos za sebou.
 
Rubín Taragonu - 08. února 2014 13:05
rubyoftaragon7177.jpg
Diplomacie
Sif & Jaina

Thrall se jen pousmál. "Myslím že pro dnešek bylo informací více než dost, můžeme pokračovat zítra po rozloučení, cest ke strážci trvá pár hodin." řekl a zavolal stráže před sálem.
"Grom vám nechal donést nějaké jídlo a pití. A postel navíc." oznámil a podíval se na Groma, jeho výraz naznačoval že není na takové chování svého bratra zvyklý.
"Měli by jste si odpočinout." dodal a propustil vás.
Starý ork se i nadále tvářil spokojeně, Grom vypadal jako by ho klidně mohli mouchy sníst a bylo by mu to jedno. Někteří členové rady sice stále vypadali trochu protivně, ovšem, když došlo na ukončení zasedání, i jejich rysy se uvolnili.

Před sálem na vás čekal starý známý ork, ten jenž neuměl dobře lidskou řeč.
"Já vidět, že náčelníci spokojení. My teď kamarád s lidi?" zeptal se a stráž sálu si vyměnila pohledy, ze kterých šlo jasně vyčíst, že nechápou která bije a poté se upřeně zahleděli na orka, který jen ukázal do sálu a stráž sálu našpicovala uši a naslouchala dění uvnitř. Jejich výrazy se změnili na poměrně zmatené a nechápající.
"Vy teď odpočívat, já odvést." pokračoval s nadšením, které by se dalo popsat jako dětské. Stráže sálu si opět vyměnili pohledy a jeden z nich si zaťukal na přilbu. Nebylo třeba znalce aby bylo znát, co tím básník chtěl říci.

V deštěm bičovaném městě opět sledoval stopy těch, co prošli před ním.
"Já myslet, že toto sledovat stopa ostatních být zbytečně namáhavé. Nechápat, proč náčelníci nepřijít s řešením. Dlažba, podobná jako v pevnost, být efektivnější a rozhodně ne tak špinavý." hudroval ork. Když jeden z blesků osvětlujících oblohu udeřil do země kousek od vás, ork zavrávoral a padl do bláta. "Duchové dnes zlobit." zabručel a vstal.

V chatrči, kde zrovna orkská žena císařovně převazovala ránu, byl stůl s jídlem a pitím.
Aaron seděl před ním a hypnotizoval kus masa, který připomínal jelena. V očích gryfa šlo vidět, že se drží jen tak tak, aby po masu nevystartoval.
Když byl císařovnin převaz hotový, poděkovala orkské ženě, která se mírně uklonila, poté se uklonila i vám a odešla.
"Kdyby vy něco potřebovat, já být venku. Snažit se vypadat jako ork, ne jako socha." odpověděl doprovod a zavřel dveře. V ten okamžik se Aaron podíval na císařovnu s touhou v očích a nedočkavě máchal ocasem. Císařovna si jen povzdychla a přikývla, načež gryf vystartoval po jelenovi a stáhl ho ze stolu a odnesl si ho k císařovnině posteli.

"Tak vám nevím jestli je to gryf, nebo malé dítě." usmála se při pohledu na štastného gryfa. Poté vstala a kulhavě došla ke stolu.
"Vypadá to, že diplomatka Sif uspěla?" zeptala se a podívala se na obě čarodějky. Následně se podívala po stolu, co se na něm nachází.
Různé druhy masa, od vepřového, kuřecí, až po neznámé, nejspíš zdejší druhy masa, které svým vzhledem připomínali hovězí. Dále různé druhy ovoce a zeleniny. Několik džbánů s vodou a nápojem, který na pohled až moc připomínal krev.
"To jste si spolky jazyk?" zeptala se po chvíli a podívala se trochu překvapeně a opět vám věnovala pohled.
"Tak už mě nenapínejte a mluvte, je mi jedno která z vás." dodala vzali si kus masa, který připomínal hovězí.
 
Jaina - 08. února 2014 12:06
jaina12463.jpg
U všech rohatých a ostnatých...
Sif

Když bylo oznámeno, že má hlava zůstane tam, kde je, ulevilo se mi. Nebála bych se použít termín "spadl mi kámen ze srdce". Sice spadl, ale když teď nasadím výraz úlevy a radosti, asi bych se dopustila urážky a mysleli by si, že jimi najednou pohrdám. Popravdě, nechtěla sem nijak dráždit orky a nechtěla jsem kazit Sif její úspěchy. Má co dělat aby s orky navázala nějaké přátelské styky a poslední, co potřebuje je můj samolibý výraz. Proto bude lepší, že po celou dobu, než nás odvedou ze sálu rady, budu raději mlčet a maximálně přikyvovat.

Trochu mě zamrazilo, když oznámili, že se budeme muset účastnit rozloučení s mrtvými. Koneckonců řekl "vy", ne "ty". Trochu nervózně jsem přešlápla a snažila se vyhýbat pohledům orků, jež mně pozorovali. Proto jsem radši upřela zrak Sif na zátylek.
Uznávám, divné, ale pro mně to bylo lepší než těkat pohledem mezi orky a dívat se na jejich výrazy nelibosti a u jednoho dokonce opovržení.

Když se Sif zeptá, jestli nemají nějaké otázky, či přání, začnu pociťovat mírné přívaly paniky. Ano, já vím že nás víceméně chrání dobré vztahy Sif s náčelníkem, už podle způsobu konverzace si dovoluji tak soudit. Ale nejsem si vůbec jistá, zda se ta ochrana vztahuje i na mne, koneckonců, já jsem s nimi nepřišla. Nejradši bych už odtud odešla a nevystrčila nos dokud nebudeme muset jít na ono rozloučení.
"Že já husa raději nepadla na zem a neškemrala o život..." napadne mně při vzpomínce na to, co vedlo k tomu, proč jsem vlastně tady.
 
Randal - 06. února 2014 13:30
20100919233120964397891986.jpg
Co klove

Ukázal ke schodům a já se tam úslužně podíval. Málem jsem se zakuckal pivem, když jsem spatřil muže v bílém hávu. Opatrně jsem polkl lok piva a sledoval jej. Neodvažoval jsem se cokoliv říci, jen jsem ho sledoval. To jak se vyhnul jsem ohodnotil jako většina okolosedícich. Muž v bílém ještě několikrát uhnul ráně, která by jej přinejmenším poslala do říše snů, až to hromotluk nevydržel a sáhl po meč. Když pak udeřil svou společnici, trochu jsem se napružil, ale zůstal jsem sedět. Věděl jsem, že bych proti němu nic nezmohl. Máchl mečem a já si říkal, že je to konec maskovaného, ale ještě nikdy jsem se tak krutě nezmýlil. Konec byl hromotluka. Jasně jsem viděl, jak z nátepníku na levé paži vyjela čepel, ta samá, kterou jsem měl možnost vidět a skoro i cítit na vlastní kůži. Čepel zmizela v břiše hromotluka, tomu vypadl meč z rukou a bezvládně se svalil na opeřencovo rameno.

Sledoval jsem, jak zatlačil mrtvému oči, složil mu ruce na hrudi a pak zamířil kamsi hlouběji do výčepu. Něco si s někým vyměnil, neviděl jsem však co. Můj pohled stále přitahovala mrtvola ležící na zemi. Tedy, ne že bych už neviděl mrtvého, ale tohle je poprvé, co vidím tak čisté zabití. Jedno bodnutí titěrnou čepelí ukončilo život hromotlukovi, který by byl jistě schopen porazit více než třicet jiných. Poté, když už odcházel, zastavil se u dívky i Sylvie a oběma dal měšec, nejspíše plný zlata. Promluvil k dívce, pak se zvedl a odešel.

Ještě nějakou chvilku byl klid, než se vše zase vrátilo do normálu. Nejspíše zde bylo umírání na denním pořádku, byť jistě ne takovéto. Jakmile odnesli mrtvolu, podíval jsem se zpět na zjizvenou tvář Glena a poté jsem se ještě ohlédl na lučištnice, zvláště na tu, co se zeptala, kdo je to ta Asteria. Nepromluvil jsem, jen jsem se napil piva a zahleděl se do poloprázdného korbele.
"Jo. Setkal jsem se s jedním z nich. Pokusil se mne zabít, jenže ho cosi vyrušilo," odpovím mu tiše a semknu ruce kolem korbelu. Také jsem byl přítomen tomu, když Císařovna zakázala lov na ně, neřeknu a znovu se zahledím na místo, kde se předtím odehrál souboj. Pak jsem se opřel o opěrku židle, ovšem hned na to jsem se zase nahrbil, úplně jsem zapomněl, že mám na zádech stále ten meč, co mi Glen před... jak už je to dlouho? Týden? Dva? Kdo ví. Zhluboka jsem si oddechl, přetáhl jsem popruh, na kterém pouzdro vyselo přes hlavu a zbraň jsem opřel o židli. Neměl jsem z ní dobrý pocit a ani jsem neměl v úmyslu ji kdy použít. Bál jsem se však, že k tomu jednou dojde.
 
Sif Artvia Milenwal - 04. února 2014 19:47
triss013886.jpg

Domov... tak vzdálený

~Jaina~

 

Lhala bych, kdyby si alespoň trochu nevěřila, že má slova přijmou a dokonce sprostí Jainu toho nejhoršího trestu a to popravy. Jestli to zde vůbec dělají. Být přítomna na jejich pohřebním obřadu mě potěšilo. Byla jsem zvědavá jaká je jejich kultura a to byl další krok od toho, abych jim více porozuměla. Jakmile se vrátím, začnu sepisovat knihu... samozřejmě, pokud bude čas.

 

„Bude mi ctí se s vámi rozloučit s padlými,“ lehce skloním hlavu a dívám se na náčelníka. Všimla jsem si, že někteří s tímto rozsudkem nesouhlasí, ale mlčela jsem. Nechtěla jsem přilévat olej do ohně. Už tak stačila jen jiskra a někteří by se mohli vrhnout na čarodějku.

 

Pak padlo něco, co mě překvapilo. Domů? Vrátíme se domů? Být tu císařovna, tak jí stisknu ruku. Tuhle novinu si ráda jistě vyslechne.

„... ale je zde jedna možnost, rychlejší než samotná armáda nepřítele..."

Zamrkala jsem. Nechápala jsem to moc, ale jestli mají způsob, jak nás co nejrychleji dostat do Taragonu, nebudu se bránit. Pocítila jsem, jak se medailon lehce rozpálil. Příjemné tělo mi proudilo tělem. Zdálo se mi, že se chce dostat do království stejně jako já. Jako by tušil, že tam musí.

 

"...Strážce. Bytost starší než všechny říše a národy na světě, on je vaší cestou domů. Rozhodli jsme se, že vás s k němu s náčelníkem zavedeme po rozloučení s padlými."

Nevěděla jsem, o kom to mluví. Nikdy jsem o strážci neslyšela a bylo možné, že to je i jejich tajemství.

"Je něco, co by jste ráda věděla lady Sif?"

Nad jeho otázkou jsem se pozastavila. Zeptat se nebo ne. Nevěděla jsem přesně na co. Trochu mě však zajímalo, zda strážce není něco jako Spravedlnost, kterou jsme potkali.

„Děkuji,“ uklonila jsem se. Poznámka. Musím zjistit, jak si tu projevují úctu. Ale ne teď. „Nevím, jak bych vám to mohla oplatit. Je něco, co byste chtěli znát? Či přání?“ gesto dobré vůle na konec nikdy neuškodí. Oni toho pro nás udělali dost. Sice jsme už prošli fází něco za něco, ale já jim chtěla splnit něco sama, jen jsem doufala, že budu moct.

 
Rubín Taragonu - 26. ledna 2014 01:03
rubyoftaragon7177.jpg
Rada a cesta domů?
Sif & Jaina

Orkové poslouchali a pozorovali, Jainina nervozita vypadala jako přiznání viny, jiní to viděli tak jak to bylo, strach. Ovšem finální slovo zde měl vládce klanů, Thrall.
Jen co Sif skončila, následoval krátký rozhovor v jazyce orků, ovšem nikdo z nich nezvedl hlas.
Thrall nakonec krátce vrhl pohled na Jainu a jeho zamračený výraz značil, že zvažuje své rozhodnutí. Po pár minutách dlouhých jako den, nakonec vstal.
"Lady Sif, věříme tvým slovům a jsme ochotni i odpustit smrt našich bratrů, ovšem za podmínek, že se zúčastníte posledního rozloučení s padlými. Přestože naši bratři již opustili tento svět, jejich duše si zaslouží znát pravdu. V naší kultuře je zvykem, že se na posledním rozloučení se zesnulému odpustí jeho prohřešky a zároveň se přiznají i ty spáchané na něm. Není třeba aby jste se ho účastnili aktivně, jen vaše přítomnost postačí." řekl Thrall a odmlčel se
"Náš lid nevěří lidem, stejně jako lidé nevěří nám. Ovšem společně máme šanci tuto nedůvěru zlomit a toto lze považovat za první krok." dodal a vyčkal reakcí.
Někteří náčelníci se tvářili trochu popuzeně, ale slova vládce klanů respektovali.

Thrall poté pokynul starému orkovi, který se postavil, zatímco ork vstal.
"S náčelníkem jsme zároveň přišli na způsob, jak vás dostat domů včas, říkala jste, že vaše země bude potřebovat svého vládce, lodí by cesta trvala dlouho a možná by jste se neměli kam vrátit, ale je zde jedna možnost, rychlejší než samotná armáda nepřítele..." řekl a krátce pohlédl na své soukmenovce.
"...Strážce. Bytost starší než všechny říše a národy na světě, on je vaší cestou domů. Rozhodli jsme se, že vás s k němu s náčelníkem zavedeme po rozloučení s padlými." vysvětlil a opět se podíval na své soukmenovce, všichni mlčeli jako hroby.
"Je něco, co by jste ráda věděla lady Sif?" zeptal se a posadil se, i když jeho dobrý rozmar se nevytratil.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.16480898857117 sekund

na začátek stránky