Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Taragon

Příspěvků: 896
Hraje se Domluvený termín Kdykoliv hráči odepíší  Vypravěč Deadman je offlineDeadman
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Jaina je offline, naposledy online byla 28. března 2024 23:47Jaina
 Postava Sif Artvia Milenwal je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Sif Artvia Milenwal
 
Rubín Taragonu - 26. ledna 2014 00:36
rubyoftaragon7177.jpg
Velká vrána
Randal

Glen místo odpovědi jen ukázal ke schodišti. U něj stála bílá kápě s rudou šerpou u pasu, lukem a toulcem na zádech a sekyrou zastrčenou za opaskem. Bílá kápě si dala pozor aby jí nebylo vidět do tváře a krátce pohledem přeletěla hostinec, podle stavby těla to byl muž. Lučištnice, jež si prozpěvovali další píseň ho se zájmem pozorovali. I když je otázka, zda pokukovali po muži v kápi, nebo spíše po luku, který měl na zádech. Luk byl zdobený peřím, lučiště pokryté různými rytinami a rukojeť byla omotaná kvalitní kůží. Tětiva na pohled působila majestátně a děsivě zároveň. Toulec na sobě měl vyšitého orla a též byl zdoben peřím.

Bílá kápě ještě chvíli sledovala okolí a když se Sylvia zvedla, že hosta usadí, ten se sám rozešel napříč hostincem. Ovšem lučišnice a Glen nebyli jediní, kdo si hosta v bílé róbě všiml.
Hromotluk se spoře oděnou dívkou vstal a zastoupil mu cestu.
"Takové jako ty tu nevidíme rádi!" křikl na celý hostinec, takže zavládlo hrobové ticho. Kádry, žoldáci, lučištnice, skupina bardů, i zbytek hostů, to všechno najednou zmlklo a sledovalo situaci.
"To se pak divím, že sem pustili tebe." odpověděla bílá kápě nevzrušeně.
"Co si tím chtěl říct ty opeřenej zmetku?!" vyštěkl hromotluk a strčil do muže tak silně, že by jiní padli na záda, ovšem "opřenec" zachoval rovnováhu, i když byl hromotluk o dvě hlavy vyšší než on, a tím pádem než průměrný muž.
"Asi sem se nevyjádřil jasně, ale zopakuju svá slova. Divím se, že sem pustili tebe, když takové, jako jsem já tu nevidí rádi." odvětil muž s ledovou klidností, což jen rozzuřilo víc horu svalů. Sylvia se snažila dostat se k těm dvěma co nejdřív, ovšem marně.
Hromotluk zařval jako medvěd, jehož připomínal mohutností a zarostou tváří a dlouhými vlasy, poté švihl pěstí s takovou silou, která by byla schopna lámat kosti. Celým lokálem se ozvalo sborové nadechnutí, ovšem žádný zvuk dopadu pěsti. "Opeřenec" hbitě uskočil ráně hory svalů, která jen nabrala více vzteku.

Ještě několikrát takto muž v kápi uskočil, avšak pak došla hromotlukovi trpělivost, vyrazil ke stolu kde seděl a popadl meč a svou společnici, která se ho snažila zastavit uhodil tak silně, že ji rána srazila na zem. Tento jeho čin nenechal hostinec chladným, kádry se i přes veškerou svou posílenost alkoholem chopili jílců mečů, lučištnice vstali připravené jít si přihodit svou ránu, ty rychlejší už měly šípy připravené ke střelbě.
Sylvia se v mezičase starala o dívku.
To hromotluka neodradilo, od jeho záměru zabít "opeřence", který nesáhl po žádné ze svých zbraní.

V okamžiku, kdy hromotluk zvedl svůj masivní meč nad hlavu a švihl jím směrem ke svému nepříteli, který opět jen ladně uhnul čepeli o pár centimetrů, ovšem tentokrát ani on nezůstal pasivně stát, rychlý pohyb jeho levé ruky směrem k hrudi hromotluka, doprovozen svistem, který si již měl šanci slyšet, poměrně nedávno v zahradě Císařovnina paláce, předznamenal rychlý konec boje.
Hromotluk upustil meč a bezvládně padl na rameno bílé kápě. Ta ho jen pomalu položila na zem a stáhla levou ruku, celý hostinec si mohl na krátký okamžik prohlédnout zakrvácenou čepel vyčnívající z pod levého nátepníku muže. Který cosi řekl v řeči, které nikdo nerozuměl, snad jen dívka, která doprovázela hromotluka, její reakce na slova bílé kápě, sepnutí rukou na hrudi a menší úklona hlavy, nechali zbytek hostince němý.

Bílá kápě poté zavřela vyhaslé oči hromotluka a složila mu ruce na hruď. Muž poté vstal a zamířil kamsi k výčepu, kde si převzala cosi od muže tam sedícího a vzápětí se i s tím čímsi, jež zmizelo v útrobách róby vydal ven. Cestou se zastavil u dívky a Sylvie, dřepl si před nimi a zadíval se na dívku, poté krátkým pohledem sklouzl k mrtvému. Sáhl k opasku róby, která při bližším pohledu vypadala spíše jako kabát s kápí a vytáhl dva měšce mincí, oba poměrně nadité penězi. Jeden dal dívce a druhý Sylvii.
"Za škody a za útratu..." řekl a kývl hlavou k mrtvému, poté zvedl ruku k tváři dívky, která před ním cukla a přitiskla se k Sylvii. Muž okamžitě přestal a stáhl ruku.
"Asteria dohlédne na to, aby si již nemusela být otrokyní. Slibuji." řekl, možná se i usmál, protože dívčina tvář se také pousmála. Muž poté vstal a zamířil ke schodišti.

Celý lokál ještě chvíli mlčel a poté se opět šum navrátil, část gardistů, žoldáků a dokonce hromotlukův přísedící spojili síly, aby jeho tělo dokázali vůbec odnést.
Sylvia dívku dovedla k lučištnicím, které ji přijali a jedna z nich jí dala dokonce i svůj plášť. Ostatní se s ní podělili o jídlo a pití.
"Kdo je to ta Asteria?" zeptala se jedna z nich a bylo vidět, že položila otázku, jež zajímala všechny dívky.
"Už víš, co sem myslel pojmem "velké vrány"?" zeptal se Glen a Sylvii naznačil další pivo.
 
Jaina - 25. ledna 2014 23:26
jaina12463.jpg
Rovnou na popravu?
Sif & orkové

Než sem stihla Sif odpovědět, zjevil se ten ork, který na mě pokaždé vrhal vražedné pohledy. Popravdě byl jediný, kdo mi naháněl husí kůži a když k tomu jeho mohutnou postavu osvětlil blesk, vypadal jako jedno z těch strašidel kterými mne jako malou strašili.
Potlačila sem zachvění, avšak polknutí sem potlačit nedokázala.

Když poté zamířil ke paní Sif, která mu uhnula a vrazila do mě, tak sem instinktivně sem vystřelila ruce vpřed s úmyslem jí chytit, pokud by padala. Což se ovšem nestalo, takže sem ruce opět stáhla.
Chování orkského válečníka a co jsem tak pochytila i náčelníka jednoho z klanů, mně překvapilo. Zcela tak zbořil veškeré mýty a legendy, co jsem slyšela a četla.
Takto by se krvežíznivá bestie nechovala, ne s takovou starostí. Pravda, sice mám stále pochybnosti, ale má nedůvěra a strach se pomalu bortí.

Poté vyzve mně a Sif, abychom šli s ním. V ten okamžik mě polil pot, cítila sem jak se mi sevřelo hrdlo a nedokázala sem vydat hlásku.
Proto sem jen poslušně následovala válečníka a Sif do prudkého deště a dělala přesně to, co oni, zdálo se to jako nejlepší věc.
Když to vypadalo, že Sif upadne, chtěla sem jí pomoct, jenže sama sem měla co dělat s blátem.

Po vstupu do pevnosti se mé hrdlo sevřelo ještě víc a já se nedokázala už ani zhluboka nadechnout. Nabídku Sif pouze slabým, nervózním úsměvem odmítnu, už teď je mi horko, natolik, že bych si musela zaplavat v ledovém jezírku, abych se ochladila.
Lhala bych, kdybych řekla, že se nebojím. Postavit se člověku je jedna věc, ovšem skupině rozzuřených orků? Myslím, že bych teď nedokázala seslat ani vánek.

V sále rady jsem začala cítit jak se o mě pokouší kolaps. Naposled mluvili o tom, že mi setnou hlavu a jestli je Sif nepřesvědčí, tak o hlavu přijdu. Což by bylo poměrně ironické.
Přežila sem čistky šíleného vévody, ale o hlavu mě připraví orkové, jejichž druhy jsem připravila o život, vystrašená a v sebeobraně.
Na další otázku Sif, jestli je vše pravda jen zuřivě kývám hlavou, i když moc věrohodně nevypadám, je mi horko a pokouší se o mě mdloby, do toho vypadám jako dítě, jež právě spatřilo příšeru.
 
Sif Artvia Milenwal - 25. ledna 2014 10:31
triss013886.jpg

Teď je na řadě ta horší

~Jaina + orská rada~

 

Když zahřmělo a bleskl ozářil Groma hrozivým způsobem, bylo mi hned jasné, že potom by se nikdo dvakrát neptal, zda je přátelský nebo ne. Navíc k tomu přibyly různé povídačky, jak orkové jedí děti, koupou se v lidské krvi a bla bla bla. Jen já a císařovna, spolu s Aaronem, jsme měly tu možnost je poznat z jiné stránky. Byla jsem na to patřičně hrdá, ale stále mě na nich něco děsilo, i když jsem to nedávala najevo.

 

Chování Groma mě vykolejilo. Když vstoupil do chatrče, postavila jsem se. Císařovnino zranění mělo dopad i na jejího tělesnou teplotu a možná si tu ještě pár dní pobudeme. Když jí ork přikrýval, nevědomky jsem při ústupu před jeho mohutnou postavou vrazila do čarodějky. Nečekala jsem to. Grom se zdál jako ten typ, co by lidi nejraději (opravdu) sežral. Na druhou stránku jsem si jej postupně oblíbila.

„Děkujeme ti,“ pousmála jsem se na něj, když se na to nezmohla má paní.

 

"...šli se mnou. Rada si žádá odpovědi na své otázky."

Polkla jsem. Nebyla jsem si jistá, jak to vezmou. Nemůžu začít tím, že mezi lidmi kolují různé pohádky o tom, jak jsou orkové zlí a nebezpeční, nebezpeční to oni jsou. Podívám se na Jainu a lehce kývnu. Dodat trochu odvahy? Tu potřebuji i já!

 

Orská osada byla po bičování deštěm jako vyměněná. Málem jsem nepoznávala cestu, po které jsme šli k radě a párkrát jsem sebou málem majzla rovnou do bláta. Orkové měli široké kroky a já jen tak, tak sledovala jejich stopu. Navíc jsem měla pocit, že zkosnu. Za chvíli jsem byla na durch promočená a vlasy se mi lepily na tváře. Ani Jaina nevypadala, že by se měla lépe, než já.

 

Pod střechou, než jsme vstoupily do síně s radou, jsem se Groma zeptala: „Nevadilo by ti, kdybych použila magii a usušila sebe i Jainu? Pokud budeš chtít, můžu i tebe.“ Zda souhlasil, učinila jsem tak. Nechci vidět, jak po tomhle procesu moje vlasy vypadají! Asi trochu více zkroucené a otravné.

 

"Lady Sif, rád tě opět vidím. Jak dopadlo vaše... šetření"

Kývla jsem hlavou a přejela radu očima. Bylo mi jasné, že neradi vidí Jainu. Moje další předsevzetí do budoucna bude se naučit orskou řeč. Tak moc ráda bych věděla, co si právě řekli. Jestli vše dopadne dobře, tak Thralla nebo Groma požádám o několik lekcí. Chci porozumět jejich kultuře a nakonec bych mohla sepsat i knihu, aby je lidé začali brát jinak. Lépe.

 

"Tudíž, jaký je váš závěr?"

Nastal okamžik, kdy jsem měla problém ze sebe vypravit jediné slovo. Čísi zabručení mě přimělo mluvit. Jako bych před nimi stála poprvé.

„Vyslechla jsem čarodějku, při čemž nekladla žádný odpor,“ asi je vždycky nejlepší začít tímto způsobem. Teď nastala ta horší část. Jak pokračovat! „Vyprávěla mi svůj příběh až k momentu, kdy zaútočila na vaše druhy. Pochází z jiné země než já a příběhy o vašem druhu mají jen velmi daleko k pravdě, jak jsem za dobu svého pobytu zde zjistila.“ Hlavně neříkat úplnou pravdu, která by je mohla rozzuřit. „Čarodějka,“ jménu se zatím vyhnu, „musela utéct z vlastní země, protože jí tam pronásledovali a chtěli zabít jenom proto, čím je. Já se v Taragonu snažím o to, aby čarodějky a čarodějové byli bráni jako lidé, kteří nejsou svému okolí nebezpeční. Ona bohužel takové štěstí neměla. Její loď ztroskotala na vašich březích a nevěděla, kde je a kdo zde žije. Byla vystrašená, a když zahlédla jednoho z vás, nevěděla, co dělat. Zkuste se vžít do její situace. Všichni vás opustí,“ pomalu jsem pochodovala, „musíte opustit svůj vlastní domov a ztroskotáte na neznámém místě. Nevíte, co tam žije a jediné, co chcete, je přežít. Sice ji neomlouvá to, že vzala život, ale mohla by nám všem pomoct. Odčinit, co udělala,“ doufala jsem, že volím ta správná slova. „Je všechno, co jsem zde řekla, pravda?“ otočím se na Jainu. Mohla by i něco dodat, pokud by chtěla.

 
Randal - 25. ledna 2014 10:26
20100919233120964397891986.jpg
Taverna

S úsměvem vyprovodím krčmářku, když mi slíbí, že se mi podívá po jablečném moštu. Čekal jsem, že Glen bude tak nějak reagovat, tudíž jsem mu neodpovídal a spíše si prohlížel osazenstvo lokálu. Když si pak ale stáhl kápi a sundal masku, se zájmem jsem si ho prohlédl. Zjizvená tvář, vlasy stažené do jednoduchého ohonu a plnovous. Opravdu se moc nestaral o svůj vzhled. S tou myšlenkou jsem přejel po svém vlastním plnovousu a trochu jsem se zatahal za vlasy, které jsem měl až po ramena, rozpuštěné a schované pod kápí. Nakonec jsem se rozhodl kápi také sundat. Vlasy mi napadali do obličeje, tak jsem je jen rukou stáhl zase dozadu.
"Mohl bych tě jich zbavit," navrhnu mu tiše, i když vím, že s tím nejspíše souhlasit nebude. Poté jsem si promnul pravou dlaň, na které se nacházela soustava nehezkých jizev, značící, že rána byla vcelku hluboká. Trochu ruku sevřu, ale jizvy a tupá bolest mi nedovolí zavřít dlaň do úplné, pevné pěsti. Další důvod, proč jsem odmítal zbraň, kterou mi daroval. Nedokážu ji pořádně držet.

Pak se vrátí Sylvia s naší objednávkou. K mé smůle mošt neměli, takže přede mne položila nejslabší pivo, co měli. Jen jsem si tiše povzdechl, ale s kývnutím jsem poděkoval.
"To je... to je v pořádku, věřím vám," uklidním ji s lehce zvednutýma rukama.
"Nedá se nic dělat, děkuji," vrhnu na ni, než odejde, trochu nervózní úsměv. Sleduji ji, jak zamíří k lučištnicím, usadí se u nich. Také si všimnu, že po nás občas ženy od toho stolu pokukují, ale nijak to nevnímám, protože Glen zvedne svůj korbel mým směrem a já mu to s tichým povzdechem oplatil. Spolu jsme si přiťukli a já se velmi zlehka napil. Skoro by se dalo říci, že jsem si jen usrkl.
"Jenže oni chlastají celodenně, já se alkoholu naposledy dotknul na otcovo hradu a to to bylo ještě silně ředěné víno," opáčím mu, když polknu ten malý lok. Čas ubíhal pomalu, ale Glenovi pivo mizelo rychle. Vždy, když dopil pivo, snažil se mi vnutit další, ale já se ubránil tím, že jsem měl stále ještě to první. To mi však nepomohlo u jeho třetího, takže když si objednával čtvrté, já dostal své druhé. Zatímco jsem usrkával ze svého druhého a on ve velkém popíjel své čtvrté, lučištnice si přivolali bardy, kteří po chvilce začali hrát a jedna z nich zpívat. Podepřel jsem si bradu rukou, loket opřený o stůl a zaposlouchal se do slov té písně. Na Glenovu poznámku jsem jen zabručel a velmi neochotně jsem upil ze svého piva. Ještě, že jsem pil to první tak pomalu. I když je slabé, nejspíše by se mi teď silně motala hlava.
Glen si zatím objednal další pivko, což Sylvia ohodnotila úsměvem a poznámkou, že nebude mít co čepovat, ale pak i s korbelem odešla.
"Velké vrány?" zeptám se se zájmem, neuvědomuji si, kdo by z těch, se kterými jsem se doposud setkal, mohl být z jejich řádu.
 
Rubín Taragonu - 24. ledna 2014 21:59
rubyoftaragon7177.jpg
Ucho na dveřích?
Sif & Jaina

Sotva Sif dořekla svá slova, dveře do chatrče se rozrazili a dovnitř zavanul silný vítr a prudký déšť. Dovnitř s bručením vešel Grom a z nejvyšší pravděpodobností nadával na déšť. Po jeho zelené kůži stékali potůčky vody, a když si "ždímal" vlasy, cosi u toho mrmlal.
Když skončil, tak se rozhlédl po místnosti.
"Doufám že neruším uprostřed něčeho důležitého." řekl a znovu přeletěl pohledem místnost.
"Rada se konečně přestala hašteřit nad hloupostmi a rádi by věděli jak dopadlo vaše..šetření." oznámil a venku zrovna zahřmělo a orkova mohutná postava byla osvětlena zábleskem blesku, čímž mu přidala na hrozivosti.

Císařovna se po závanu větru zavrtala do přikrývky, i když se nezdálo, že by to stačilo. Dokonce se i viditelně zachvěla. Toho si musel všimnout každý, kdo má zrak v pořádku, dokonce i Grom, který doposud jevil absolutní nezájem o lidi. Zamířil k volnému lůžku, kde sebral přikrývku, rozklepl jí a následně jí přehodil císařovně kolem ramen, přičemž jí pomalým a jasně viditelným pohybem nadzdvihl z jejího polosedu. Aaron sice vztekle metal ocasem ze strany na stranu a občas zavrčel, ovšem Grom vyvázl bez zranění, ne jako Thrall, který ze svého dřívějšího kontaktu s Aaronem má otisk jeho zobáku na svém pravém lokti.
Císařovna byla v šoku z chování orka natolik, že se zmohla jen na slabé kývnutí.
Grom se potom vrátil ke dveřím a cosi vyštěkl na strážné venku.
"Něco vám sem co nejdřív přinesou, do té doby bych byl rád, kdyby jste vy dvě...", ukázal na Sif a Jainu, "...šli se mnou. Rada si žádá odpovědi na své otázky.", jeho hlas byl poměrně rozmrzelý a vypadal, že by nejradši padl na vedlejší lůžko.

Cesta prudkým deštěm nebyla nikterak příjemná, kapky bodali jako tisíce jehliček. Prašná cesta orkského města najednou byla bahnitou břečkou, kde špatný krok znamenal nedobrovolnou bahenní lázeň.
Grom se pečlivě držel stop které vyšlapal někdo před ním a ostatní orkové, jež byli venku dělali totéž. Málokterý ork se odvážil vyšlapávat si vlastní cestu, ti méně obratní většinou končili na zemi a poté neuvěřitelně hlasitě nadávali.

U vchodu do pevnosti samotné byla nově natažené železná rohož o kterou si Grom otřel nohy a poté pokračoval dál, cestou ještě vyštěkl několik příkazů a před sálem rady se zastavil, otočil se s úmyslem něco říct, ovšem při pohledu na svůj doprovod zaklapl čelist a pokračoval dovnitř.
Osazenstvo se nezměnilo, jen vypadalo podstatně unaveněji než předtím, dokonce i ti nejčipernější seděli povadle ve svých křeslech.
Po vstupu Groma se však všichni napřímili a snažili se tvářit vážně.
"Lady Sif, rád tě opět vidím. Jak dopadlo vaše..." začal Thrall a když zahlédl Jainu, hodil po Gromovi nevrlý pohled, ten opětoval pokrčením rameny a výrazem který se dal vysvětlit jako "Dvě mouchy jednou ranou.", načež si Thrall pravou rukou promnul oči a pokračoval: "...šetření?", bylo vidět, že během nepřítomnosti lidí očividně měl co dělat, aby udržel orky na uzdě.
Jen co Grom zaujal své místo po jeho pravici, proběhla mezi nimi krátká řeč v orkštině, po které se starý ork po Thrallově levé ruce usmál.
"Tudíž, jaký je váš závěr?" zeptal se vládce klanů a promnul si i zbytek tváře.
 
Sif Artvia Milenwal - 24. ledna 2014 17:55
triss013886.jpg

Část máme za sebou

~Jaina~

 

"Pomůžu vám. Sice nevím, v čem můžu být užitečná, ale pokusit se můžu."

Kdybych mohla, dala bych najevo svou úlevu, ale chci zatím zůstat jako čarodějka, která umí dokonale ovládat svoje emoce. Jen přikývnu a zamyslím se. Jaina má důvod, proč útočila, a když se za ní postavím, mohlo by to nakonec i vyjít. Měla jsem trochu starost o Groma. On jenom tak neustoupí. Jak to říkal? Bezdůvodně zaútočila, i když jí chtěli pomoc. Mám obavy a ne malé.

 

„Děkuji,“ kývla jsem. „Co se týče... soudu,“ nebyla jsem s jistá, jestli je to dobré označení, „pomůžu ti a přimluvím se u rady. Máš dobré důvody a měly by být podány tak, aby se orkové dokázali vcítit do situace, v níž jsi byla,“ narovnám se v zádech a zapřu ruce za sebou. „Je ještě něco, co bys dodala? Něco, co by ti mohlo pomoct nebo pocity? Hodí se všechno.“

 

Pokud by nic neměla, tak by byl čas zajít za strážným před chatrčí a říct mu, že čarodějka byla vyslechnuta, a že se chci účastnit.

 
Rubín Taragonu - 22. ledna 2014 22:46
rubyoftaragon7177.jpg
Taverna
Randal

Sylvia povytáhla obočí nad tvou objednávkou. Její výraz jasně říkal, že něco takového nečekala.
"Podívám se zlato, ale neslibuju nic." řekla a něžně ti rukou přejela po tváři, poté se ladně jako kočka narovnala a zamířila k výčepu. Glen se za ní notnou chvíli díval a když byla z doslechu, tak se podíval na tebe.
"Jablečný mošt? Fakt? Odkud že to jseš?" zeptal se nevěřícně a stáhl z hlavy kápi a poté sundal i masku. Jeho tvář vypadala jako tvář starého válečníka. Není část tváře, který by na sobě neměl jizvu, šrám, či jinou deformaci. Nejvýraznější byla zdeformovaná levá tvář, takovou deformaci dokáže způsobit pouze oheň. Zjizvená tkáň byla víceméně zahojená, ale i tak působila děsivě. Bez všech těchto "znamení" by Glen vypadal jako zdravý a vitální třicátník. Plnovous a vlasy stažené do ohonu značili že o nějaké to "šňoření" se opravdu nestará.
"Nemysli si, tu masku nenosím kvůli tomu, že bych měl potřebu schovávat jizvy. Díky ní mám míň starostí, aspoň mně nepoznají podle tváře." vysvětlil a odložil masku na stůl a promnul si obličej.

Sylvia se s nápoji zjevila jako duch.
"Jedno pivo." oznámila a položila korbel před Glena, když si všimla že maska leží na stole, tak si ho důkladně prohlédla, chvíli strávila u jeho spálené tváře.
"Zlato, měl by si dávat pozor, ne všechny letíme na bojem zocelené válečníky." řekla a když na ní vrhl nevrlý pohled, tak rty naznačila polibek a poté se usmála a otočila k tobě.
"Je mi líto zlato, bohužel nemám jablečný mošt, ani drobounká Adele nemá jablečný mošt. Dovolila sem si ti načepovat taky jedno, je to to nejslabší, co tu máme. Ostatní sem hned pustila z hlavy, nechci aby tě to zabilo.", omluvně se usmála a postavila před tebe korbel s pivem. Glen si promnul tvář, ale jeho oči značili, že se snaží zamaskovat své pobavení.
"Já to myslím vážně, opravdu nemáme jablečný mošt. Popravdě ani nevím, kdy jsme ho měli naposledy." vysvětlila v reakci na smíchy pukajícího Glena.
"Já nic neříkám." odvětil třicátník s nepovedenou kamennou tváří.
"Kdybyste ještě něco potřebovali, stačí hvízdnout...předpokládám že to jeden z vás umí." oznámila a poté se ladným krokem vrátila k lučištnicím. Jen co dosedla, okamžitě začali pokukovat vaším směrem.
"No, tak na zdraví!" prohlásil Glen a zvedl korbel tvým směrem, na tváři mu hrál úsměv.
"A věř mi, není to tak hrozné, jak se může zdát! Pánové od kádrů jsou očividně nalití jako sudy a jak vidíš, v páce každého poráží." dodal.

Čas zde utíkal poměrně pomalu. Po tom co Glen stihl vypít čtyři piva a tobě vždy vnutil další, pokud si se propil až na dno stávajícího muselo uplynout pár hodin. Jedna z lučištnic se zvedla zašla za zdejšími bardy, ti i se svými nástroji přesunuli ke stolu lučištnic. A jen co bardi měli připravené nástroje, začali hrát a do toho lučišnice začala zpívat píseň.
"Zpívá docela hezky ne?" zeptal se Glen a bylo znát, že pivo už na něm trochu začíná vybírat svou daň.
"Slyšel sem to jen jednou, ale tenkrát to zpívala příslušnice toho podivnýho řádu...Orla myslím." dodal a doslova uhranut zpívající lukostřelkyní do sebe otočil půl korbele piva co měl před sebou a hvíznutím přivolal Sylvii.
"Zlato, ty máš splávek, za chvíli nebudu mít co čepovat." usmála se hostinská, pokud se v jejím případě vůbec tento termín dal vůbec použít.
"Šílenej den, jeden potřebuje na chvíli vypnout." dodal a znovu a promnu si tvář. Žena se jen usmála a s korbelem odešla.
"Co sem tak viděl, taky už si měl tu čest s řádem Velké vrány co?" zeptal a sledoval lučištnici.
 
Randal - 22. ledna 2014 08:32
20100919233120964397891986.jpg
Taverna

Překvapeně se na něj podívám, když mi řekne, jak získal tu schopnost přenášet se. Jasně, druhé polovině odpovědi moc nevěřím, ale i tak, jeden nikdy neví. Možná to jen zlehčuje. Poté mne ujistí, že můj nos je rovný, za což jsem rád. Nerad léčím sám sebe, zvláště pak zlomeniny. Nikdy přesně nepoznám, jestli se mi je podařilo zcelit přesně. Když pak dojedeme k hostinci a zamíříme ke stájím. A zrovna ve chvíli, kdy zmíním, že nemám žádné peníze, překvapeně se na něj podívám, když se ozve, jestli to byl vtip. Už se chci začít bránit, když pochopím, jak to myslel. Stáje byly narvané doslova k prasknutí. Měli jsem štěstí, že jsme nějaké to místo našli.

"A ehm..." nadechnu se, ale svá slova o tom, že by neměl krást radši spolknu. Má pravdu, můžeme to brát jako kompenzaci vzniklé školy. Poté mě upozorní na místní lučištnice, což ohodnotím pouze obličejem typu: "Jako bych zrovna já vypustil něco nevhodného" a dál to nekomentuji. Pak vejdeme dovnitř. Ihned po tom, co vejdeme, mne do nosu praští pach zvětralého piva, nemytých těl, přepáleného jídla a dokonce i tabáku. Je tu horko, těžký, sotva dýchatelný vzduch a hlavně až po střechu narváno. Naštěstí se u nás objevila malá dívenka, která se vyděšeně podívala na Glena, což jsem ohodnotil ne zrovna příjemným pohledem na zmíněného. Ovšem hned se vzpamatovala a odvedla nás do části, kde je očividně více místa.

"Kéž bych mohl říci to samé," řeknu tiše Glenovi, když začne scházet po schodech do sklepení. Trochu váhám, ale pak se vydám za ním. Je tu chladněji, ale o to více hluku. Jak jsem později zjistil, bylo to díky kádrům, kteří soutěžili s žoldáky v páce. Přehlédl jsem rychle stoly, snažil se moc nezírat, byť mne zaujala pověstná krása lučištnic. Ovšem, radši jsem hned sklopil zrak, či spíše jsem odvrátil pohled, když se od lučištnic zvedla ženština jistě pochybného povolání a zamířila k nám. Uvítala nás a pak nám nabídla, že nám pomůže najít stůl. Něco mi říkalo, že je tu buďto zaměstnaná, nebo hostinec dokonce vlastní, ale kdo ví. Nakonec jsme prošli celým sklepením, než nám našla stůl. Byl tam nějaký opilec, ale toho vylifrovala a nechala nás usednout, načež se zeptala, co si dáme. Nejdříve Glena, jemuž ohodnotila i masku, pak se podívala na mne, podepřela si bradu rukou a laškovně se zahleděla na mě. Nejspíše jsem, svým vzhledem, musel v mnoha lidech budit otázky, co jsem vlastně zač. Aby ne, když jsem na sobě měl hábit z těžké látky a kápí, kterou jsem momentálně měl na zádech. Mimo to jsem měl přes záda pověšený meč, který mi Glen věnoval a pod hábitem obyčejné oblečení. Určitě je muselo zajímat, co jsem zač.
"Já eh... no... jablečný mošt?" nervózně promluvím, dávajíc najevo, že mi její flirtování není moci příjemné.
 
Jaina - 21. ledna 2014 11:45
jaina12463.jpg
Hledání ztracené čarodějky
Sif

Konečně ze Sif vypadne, kdo je Ardía a proč jí máme hledat. Tentokrát sem ovšem nevěděla, co myslí těmi temnými vojsky. Cožpak ani u nich není klid a mír? A podle toho, jak to vyložila si nevedou ani trochu dobře. Ale na jejich obranu musím říct, že neznám jejich nepřítele, neznám počty, neznám složení. A nevím, jak zdatná je jejich armáda. I když sem už párkrát slyšela, že Taragonská armáda je jako pochodující kamenná zeď. A když i kamenná zeď hledá opory, tak už je co říct.

Nakonec se Sif, zeptá jestli jim pomůžu. Na vteřinu jsem se nenáviděla, že nedokážu odmítnout nikoho, kdo mě žádá o pomoc, ale díky Sif a její paní stále ještě dýchám, takže rozhodování se zda ano, nebo ne, bylo poměrně snadné. Kdyby nebylo jich, už teď sem se dívala na svoje tělo bez hlavy. Nebo bůhví co dalšího by se mnou orkové provedli.
"Pomůžu vám. Sice nevím, v čem můžu být užitečná, ale pokusit se můžu." řeknu klidně, i když uvnitř trochu váhám, jestli se neženu do dalšího katastrofálního problému.
Ale kdo nic neriskuje, nic nezíská.
 
Sif Artvia Milenwal - 21. ledna 2014 09:03
triss013886.jpg

Stále v chatrči

~Jaina~

 

"Jediný řád, o kterém něco vím, je řád jistých rytířů kdesi na severu a to navíc pouze z příběhů!"

Sice mi to nic neříká, ale další vodítko k pomoci. Sama nevím, jestli mluvím z cesty nebo jestli mě ovlivňují emoce ze ztráty drahé přítelkyně. Přivřu oči a vydechnu. Snažím se nehledat pohledem pomoc u své císařovny. Tohle musím zvládnout sama. Chci být hodná její osoby.

 

"S mojí mocí se to má podobně jako s ledovcem."

Takže ona ovládá magii ledu, podívám se na ni lehce překvapeně. Mám z toho trochu obavy. Jsme dokonalé protiklady. Led a oheň se dokážou navzájem vyrušit.

„Ardía je čarodějka jako my dvě. Před časem se ztratila a možná by mohla vědět něco víc, co by nám všem pomohlo ubránit se temnému vojsku,“ mluvila jsem pomalu a klidně. Nechtěla jsem, aby se znovu vyděsila. „Možná ji unesl náš nepřítel,“ vzdychla jsem a šlo na mě vidět, že mě to bolí. Byla jako moje sestra a nebýt jí, tak nikdy nebudu schopna ovládnout svou ohnivou stránku.

 

Zvednu hlavu. „Prosím, pomůžeš nám?“ nakonec se rozhodnu navodit atmosféru, že do ničeho není nucena. Na druhou stránku její odpověď bude mít důsledek na to, zda ji budu hájit nebo ne. Řeknu, co mi řekla ona, ale nezacházela bych do detailu.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.1642918586731 sekund

na začátek stránky