Oh Shit
Vypadá to že Randalův pokus je přece jen úspěšný.Nebo spíš jeho kouzlo je úspěšné zřejmě ho vidíme jenom my,ale už ne kultisté.Ovšem pak se stane něco divného když Randal osvobodí holku která už s námi je a právě sedí na koni za tou neviditelnou ochrannou bariérou.
Je sice několik možností,ale jedna je praštěnější než druhá.
Ovšem než se stihnu zabývat tímto problémem objeví se další mnohem ožehavější a to doslova protože se týká toho stanu u kterého se právě schovávám.Zřejmě jsem si musela pro své schovávání vybrat zrovna ten stan ve kterém byla smůla nebo něco jiného a právě ten stan se ocitl dalším cílem ohňostroje který šaman uspořádal.Stan vybuchne a já letím vzduchem docela daleko a pak ještě jedu po zemi než se konečně zastavím.
Myslím si že tohle by se dalo popsat jediným slovem,au.To nebyla smůla,ale něco výbušnějšího.Já bych si měla vážně dávat pozor na přání co bych teď dala za nějakou tu nudu.
A pak se tu objeví ta holka jak si tu jen kráčí středem tábora,ale něco se změnilo na jejím postoji a nejen na postoji.Je zvláštní proč se někdo s takovou mocí vůbec obtěžoval jít s námi.Když pak ukáže svou skutečnou podobu uklidní mně že se zaměřila spíš na Randala pokud budu hrát mrtvého brouka budu se moci se odsud nakonec odplížit.
Skvělé takže s toho nakonec přece jen nic nebude.Dobrá zpráva je že tento tábor bude brzy prázdný,ale špatná zpráva je že cokoliv co zde šlo ukrást právě shořelo.A málem i já nejdřív mně přivážou ke kříži a pak tohle.To je vážně skvělé.
Ovšem té bytosti asi šlo o pomstu kterou však mohla vykonat sama i když kdo má démonům rozumět.Teda já vím o démonech jen jednu věc a to že pohrdají lidmi a ostatními smrtelníky.Snad se spokojí s Randalem a nechá mně na pokoji bohužel moje přání se nesplní když se ta bytost vydá ke mně.
Být někdo jiný ukázala bych jí kdo je tu nevýrazná,slabá,domácí puťka.I když má pravdu,ale teď je na podobné úvahy pozdě.Není léčitelka?Já myslela že jejich moc je neomezená.
Ale pak jí přestanu bavit a tak se vydá k té hrobce zatím co já přemýšlím co dál.Mám odsud odejít nebo jít později po jejích stopách do té hrobky a tam se pak pokusit něco ukrást?Já vím to je vážně hloupý nápad,ale já si sem přišla nahrabat a zatím mám velké kulové.Ten muž má své lidi a co mám já.Jen bolest a zranění.
Au,dobře myslím si že by mně Randal mohl vyléčit.Lidi jako oni to jistě budou umět.

A bude hůř...
Rissa & Randal

Randalův pokus o osvobození vězňů se dařil, až do chvíle, kdy z klece vyprostili malou holčičku. Která vypadala přesně jako ta, jež s ním od rána cestuje. Stejně umouněné vlásky, stejně špinavé tvářičky a šatičky, ovšem bez medvídka. Otázka byla ta, jak se proboha dostala do té klece.
Rissino váhání v akci vyústilo v to, že stan u kterého byla schovaná ve tmě schytal zásah od ohnivého ještěra vykukujícího z nejbližšího ohniště, stan se rozletěl jako domeček z karet s pořádnou ránou, přičemž ji odhodil o dobrých pět metrů stranou, slabě popálenou a sedřenou od dopadu. Ze stanu nezbylo nic, než hořící země. Zjevně si některý z kultistů ve stanu připravoval nějakou výbušnou směs.

Veškerou pozornost na sebe strhla dívenka s medvídkem, jež si to sebevědomě kráčela ke dveřím hrobky. Když se jí jeden z kultistů pokusil chytit, s krutostí vlastní dospělému se na něj podívala a kultista se vznesl do vzduchu, přičemž se marně snažil zápolit se silou jež ho svírala. Za hlasitého křupnutí se kultistovi snahy okamžitě vytratili, stejně jako život. Jeho tělo bylo odhozeno stranou jako stará, nezajímavá hračka.
Pohled dívenky se upnul na jejího dosavadního ochránce, Randala.
"Ou, já jsem to nejzvláštnější, co dnes vidíš?" zeptala se nevinně a poté se změnila v dospělou podobu sebe sama. Dlouhé blond vlasy, šaty se díky přeměně roztrhli a tak pouze zakrývali její pánevní oblast.
"Je to takhle lepší?" zeptala se dospělým hlasem a udělala pár kroků blíž.
"Jsem stále ta slabá, nevinná dívka, kterou ochraňuješ?" opět se zeptala a když se jí další kultista pokoušel srazit k zemi, opět se ocitl ve vzduchu, ovšem tentokrát byl odmrštěn do plamenů, po chvilce z nich vyběhl jako lidská pochodeň.
"Nebo by jsi raději viděl něco jiného?" zeptala se dívka koketně a rozpřáhla paže a ze dvou hořících stanů stáhla plameny, které kolem ní začali vířit.
Když se po několika úderech srdce rozletěli do všech stran, na zemi seděla bytost, jež se usmála jako nevinná mladá žena.
"Jak se ti líbím teď? Hrdino?" zeptala se a poslala k Randalovi vzdušný polibek.
Kultisté, jež viděli přeměnu z dívky na tuto bytost, zděšeně prchali, nechali tábor táborem a utíkali co jim síly stačili, ovšem ze tmy se ozývali výkřiky tupé rány dopadajících těl na zem.
"Není čeho se bát zlato, tvoje vesničany nechám jít, ti byli jen zástěrka pro to, abych sem přitáhla nějakého podobného hrdinu jako jsi ty..." vstala a pomalými kroky došla až k Randalovi. Byla o hlavu a půl vyšší, nepočítáme-li k výšce křídla.
"...očekávala jsem, že to budeš ty, kdo tyhle ubožáky pošle na věčnost...ale spokojím se i s pomocí tvého orkského přítele." řekla a položila ruku na jeho hruď, poté ho obešla a objala a položila si hlavu na rameno, přičemž sledovala chaos a destrukci v táboře.
"Ale stejně jsem ti vděčná." dodala, políbila ho na tvář a poté se odtáhla a podívala se na Rissu.
"Ovšem trochu nepochopím tvůj vkus na ženy, taková nevýrazná, slabá, domácí puťka..." řekla a pomalými kroky došla k Risse a cestou si protáhla křídla.
"...děvenko, měla jsi raději zůstat doma, takhle se ti může něco stát." řekla, přidřepla si vedle ní a chytla jí za popálenou ruku.
"Třeba tohle...k tvé smůle, nejsem léčitelka...i kdybych byla, asi bych ti stejně nepomohla...tenhle svět nemá místo pro slabé." usmála se sladce, až přímo nechutně sladce, pustila její ruku a vstala. Poté se přesunula k masivním dveřím do hrobky a přejela po nich rukou.
"Konečně." zasmála se, poodstoupila a začala pomalu otevírat masivní železné dveře hrobky, jež na sobě nesla imperiální symboly.

Lady Sif Artvia Milenwal z Taragonu!
Sif

Císařovna stále ležela tak, jako předtím, zdá se, že jediná věc, co se na chatrči změnila byl pohyb Aarona po ní a čarodějka, jež teď taktéž byla v bezvědomí.
Když si gryf všiml kam je upřená tvá pozornost, tak se zvedl a pootočil se k císařovně a slabě do ní strčil zobákem. Bez vědomé reakce. Gryf to zkusil znovu...a znovu...a znovu...pokaždé bez reakce. Mohutná bestie propadla jisté formě paniky...oči jevily známky strachu a bezmoci. Dokonce se pokusil císařovnu probudit tlapou, kdy, na lidské poměry, necitlivě plácl císařovnu po hrudi. Ani to u ní nevyvolalo aktivní reakci. Aaron ze sebe vydal smutný skřek a podíval se na tebe. Císařovna nereagovala na žádné fyzické podněty, avšak byla stále naživu. Tep i dech byly pravidelné, i když slabší. Aaron stále smutně pokukoval na tebe a na císařovnu.

Je jasné, že to, co má přijít za pár hodin s císařovnou neprobereš. Ostatně je otázka, jestli by císařovna měla dost sil se postavit klanovým náčelníkům a přesvědčit je, že je její lidé pro ně hrozbu nepředstavují, ba co víc, mohou být dokonce spojenci.
Jelikož jsi jediný zástupce jejího lidu, schopný předstoupit před všechny orkské náčelníky, toto břímě zodpovědnosti padlo na tebe. A není třeba říkat, že to břímě bylo opravdu těžké.
Důvěra a pohostinnost vládce všech klanů sice byla jedna věc, ale důvěra zbytku orkských náčelníků byla věc druhá. Každý moudrý panovník ví, že důvěra a loajalita se nedá vynucovat silou, upřímností a nasloucháním. Sama jsi věděla, že by císařovna nepodnikla nic, co by většina senátu odmítla jako ohrožení. I když, z těch pár jednání senátu, kde jsi byla jsi mohla vědět, že až na pár senátorů se všichni sborově stavěli za císařovnu.
U orků to bude obdobné. Thrall sice má volné ruce, ale takovéto rozhodnutí by se mohlo nelíbit ostatním náčelníkům, kteří by mohli ohrozit jeho pozici jako vůdce Hordy.

Čas plynul a plynul. Císařovna a její nová "společnice" byly stále v bezvědomí a Aaron co chvíli žďuchal do císařovny, zda se teď nepohne. Stále nic. Ty a Aaron jste byli jediní, kdo byl vzhůru v této chýši. Gryf čas od času obkroužil postel a zkusil štěstí z druhé strany.
Při každém neúspěchu teskně zaryčel. Po několika marných pokusech položil hlavu k císařovnivně ruce a ani nedutal.


Když se otevřeli dveře chýše a vstoupil strážný, Aaron mu věnoval pouze pohled, ale jinak se ani nepohnul.
"Náčelníci čekají človíčku." řekl a vyčkal až vyjdeš, aby za sebou zavřel.
Venku už byl večer a ani zdaleka takové teplo jako předtím, i orků venku ubylo. Na "ulicích" se nacházeli převážně orkští válečníci, každý nesl jinou heraldiku orčího klanu. Ti, co si tě všimli tě pozorovali spíš se zájmem, než s odporem. Spousta z nich měla výraz jako by nikdy předtím neviděla lidskou ženu.

U vstupu do pevnosti čekal Grom, který se oběma rukama opíral o svou sekyru.
"Já si lidskou ženu převezmu." řekl s klidem a odeslal strážného zpět na jeho post.
"Doufám že máš připraveny pádné argumenty." řekl s mrazivým klidem, poté vyhodil svou zbraň do vzduchu a opět ji chytil. Až teď bylo vidět, že Grom je na orka poměrně štíhlý, ovšem silou se rovná všem ostatním.
Zbytek cesty Grom nepromluvil, jen ti před masivními dveřmi ze dřeva naznačil že máš vyčkat, poté sám zmizel ve dveřích, před kterými stály dva orkové v těžkých ocelových zbrojích. Připomínali regulérního vojáka Kádrů, byť je vzdáleně.
Dlouhé minuty se nic nedělo, krom toho, že se na tebe občas strážní podívali a zkřížili své zbraně, pokud jsi se chtěla přiblížit ke dveřím do sálu. Když se ze sálu ozval hlasitě jeden z orků uvnitř, tak strážní stáhli své zbraně a otevřeli dveře a nechali tě vstoupit.

Sál kam tě vpustili byl velký a potemnělý. Kolem dokola byl masivní dřevěný stůl v jehož čele seděl Thrall, který se tvářil přísně a tvrdě. Po pravici mu seděl Grom, který se nyní tvářil na výsost otráveně. V místnosti bylo osm dalších orků. Jeden nesl kožešinu z nějakého tvora tak, že jeho vlastní hlava pomalu mizela pod hlavou kožešiny. Další poměrně výrazný byl starý ork, jehož vlasy a vousy byly delší než císařovniny vlasy, avšak měli stříbrnou barvu, očividně opravdu starý náčelník. Zbytek náčelníků byl spíš přehlídkou zbrojí, trofejí a pokud by to bylo možné, i zbraní.
Po tvém vstupu do sálu rady orkové zmlkli. První, kdo promluvil byl Thrall.
"Jak víte, nevolal jsem vás proto, abychom řešili malichernosti. Důvodem dnešního setkání jsou lidé...", sotva řekl slovo "lidé", mohutný ork sedící po Gromově pravé ruce si zhnuseně odplivl.
"...já vím bratře, že tvůj klan při posledním útoků lidí trpěl nejvíc, avšak tato žena Sif, tvrdí že její lid o naší existenci nevěděl..." snažil se pokračovat náčelník, ovšem mohutný ork mu skočil do řeči:
"A vy jí to věříte náčelníku? Všichni lidé jsou stejní, zničí vše, co není lidské! Náš lid jejich rukou trpěl více než dost! Navrhuji je setnout a jejich hlavy narazit na kůl, jako varování ostatním lidem!", po svém návrhu bouchl pěstí do stolu.
"Chceš podnítit hněv celého jejich impéria tím, že o hlavu připravíš jejich vládkyni?" zeptal se lhostejně Grom a s náčelníkem si vyměnili nevrlé pohledy.
"Porazili jsme lidi již několikrát a pokud máme oslabit bestii tím, že setneme její hlavu, jsem ochoten to riskovat!" zavrčel náčelník klanu.
"Ty možná ano, ale já ne!" odsekl Thrall a zloba v jeho tváři byla doslova hmatatelná i na těch několik metrů, co jsi od něj byla daleko.
"Ne všichni lidé jsou stejní..." začal starý ork, který celou dobu upřeně hleděl na tebe, zatímco si rukou projížděl vousy. "...když jsem byl podstatně mladší, narazil jsem na pár lidí, jež se mě nepokoušeli zabít. Jeden to zkoušel, ano, avšak naše síly byli vyrovnané. A právě tento člověk se stal mým nejlepším přítelem z mládí. Bohužel, nevím kde je mu konec." dokončil a krátce se podíval na mohutného náčelníka, který sice supěl, ale neměl slov.
"Proto navrhuji, abychom dali té mladé dámě šanci obhájit její lid. Každý má právo obhájit se, buďiž to ork, nebo člověk." dodal a pohledy všech přítomných náčelníků se upnuly k tobě.

Před táborem kultistů
Šaman nakonec se rozhodne vydat hledat schůdnou cestu pro nás a pak jí ukáže způsobem kterým mně málem sejme aby pak se vydal na opačnou stranu.
Kam jsem se to jen dostala?
Zavrtím hlavou a pokračuji cestou která je poněkud úzká.Vlastně je docela dost úzká takže s frontálním útokem to nepůjde (i když frontální útok ve dvou byl byl poněkud divný).Navíc tohle je poněkud úzké,ale aspoň si nemusím dělat starosti s vhodnou obuví protože žádnou nemám.
Tohle je vážně trapný vtip.Jen kdyby tu nebylo tolik kamínků.Taky jsem zvědavá co bude to znamení které poznáme.Ale já mám štěstí že jsem menší,lehčí,můžu cítit zem pod sebou a navíc s tím mám zku ...
Z mých myšlenek mně vyvede to že ztratím pevnou půdu pod nohama.Doslova utrhne se pode mnou ten pitomý sráz a já spadnu dolů.Naštěstí si moc nenatluču a taky mně nikdo neslyšel.Z oklepání a tichých nadávek které by dívka mého věku nemusela ani znát mně vyvede to že nakonec si přece jen něčeho všimnou.
Ten muž jde první a má štěstí že se dostane dolů v pořádku.O ne,už znovu ne.Uf on si všiml toho muže to je dobré.On ho určitě zabije nějakým kouzlem.
Sleduji to a divím se proč ten muž nekouzlí když se objeví to znamení které nám slíbil šaman a tábor je v jenom ohni.Kultisté pobíhají po táboře a neví co mají hasit dřív a já se tím pohledem skvěle bavím.
Hej tohle byl můj nápad,ale má pravdu tohle rozhodně nepřehlídneme.
Ten muž se vydá do tábora a zřejmě ho vidíme jen my zatímco pro ostatní je nejspíš neviditelný.Napadne mně že bych se mohla pokusit rozhodnout mu pomoct a aspoň z dálky zastřelit někoho kdo by si ho všiml.Nebo kdo by si všiml mně,ale to se ještě uvidí zda je to nutné.

Orcish council
Sif

"Máš dost času. Než všichni dorazí, bude večer. Takže máš půl dne na rozpravu se svou paní a na přípravu. Jenom tě chci upozornit, že někteří z náčelníků jsou staří a tvrdohlaví. Myslím že o takových by jste řekli, že je tvrdohlaví jako býk...nebo tak nějak." řekl náčelník a díval se na tebe.
"Pokud tvá paní bude schopná se rady zúčastnit, může se toho ujmout ona sama, avšak musíš být připravena jí zastoupit." dodal a opět položil ruku na hlavu velkého vlka, který celou dobu pozoroval vše z místa, kde se prvně usadil.
"Strážný tě doprovodí zpět do chýše." řekl a rukou pokynul orkovi, který stál u dveří. Ten na příkaz nastoupil a v ruce třímal poměrně velkou dvoubřitou sekyru. Na náčelníkovi příkazy v jejich rodném jazyce jen kývl a podíval se na tebe.
"My jít?" zeptal se vyčkal si tvé odpovědi, i když mu bylo jasné že "vy jít".

Po cestě zpět do chýše jsi opět byla středem pozornosti všech orků. Ovšem jeden z orků, sotva tě zmerčil tak vztekle zařval a rozběhl se proti tobě. I přes ovázané rány na těle běžel dost rychle. Tvůj doprovod se mu postavil do cesty a běžícího orka srazil stranou. Následoval krátký dialog v orkštině, kdy tvůj doprovod zuřivě gestikuloval svou zbraní. Poté ti sekyrou naznačil, že máš pokračovat dál.
"Já omlouvám. Ne všichni věřit člověk tak jako náčelník. Když on věřit, já věřit taky.", jeho snaha mluvit lidskou řečí byla sice lámaná a možná dávala pochybovat o jeho inteligenci. Kdyby takový ork promluvil v Rubínu, nejspíše by ho shledali duševně méněcenným, stejně jako některé jedince, jimž příroda nedarovala tolik intelektu.
"Já doufat, že náčelník nemýlit v člověk." dodal když jste došli k chýši, kde stále postávali dva válečníci, kteří se opírali o své sekery.

Uvnitř chýše tě přivítal Aaron, který radostně zaryčel. Ovšem místo toho aby ležel u nohou císařovnina lůžka, seděl mezi jejím lůžkem a lůžkem, na kterém jsi se probudila ty, kde momentálně ležela čarodějka, kterou předtím přinesl Grom a kterou Thrall nařídil odnést k léčiteli.

Trocha chaosu neuškodí

Pohlédl jsem na šamana, když nám řekl, kdy máme osvobodit vězně. Znamení, které zaručeně poznáme, povzdechnu si, ale jen kývnu a vyrazím ke klecím. Ukázal nám cestu, která ale nevypadala zrovna nejschůdněji. I přes své obavy jsem se na tu cestu vydal. Byl to obtížný sestup, ale má opatrnost mne, dalo by se říci, ochránila. Šoural jsem se krůček po krůčku, pouzdro se zbraní jsem šoural o zeď. Momentálně mi nepěkně překážela. Občas jsem se i podíval na ženu, jež mne následovala, ale spíše jsem sledoval cestu před sebou.

Konec cesty se blížil a já už začínal věřit tomu, že se to obejde bez úhony. Naštěstí se mi to podařilo a já se po chvilce už ukrýval u hlavního stanu kultistů. Ovšem onu ženu jsem nikde neviděl, jen jsem slyšel hluk, který způsobila, když se pod ní podlomil kus římsy. V duchu jsem se ujišťoval, že je v pořádku a i přes to, že jsem se o tom chtěl jít přesvědčit, musel jsem zůstat na místě. Jeden z kultistů se blížil ke mě. Cítil jsem, jak se mi najednou rozbušilo srdce, záda mi polil mrazivý pot a v hlavě se začala odehrávat spousta verzí toho, co se teď bude dít.

Oheň a zmatek mezi nimi opravdu nebyly. Oddechl jsem si, opravdu ano, když se táborem rozlehl křik hrůzy, paniky a zmatku. Viděl jsem, jak k nebi vyšlehly obrovské plameny a jak ihned schvátily blízké stany. Kultista, jež šel mým směrem se odvrátil a běžel zjistit, co se děje. A sám se stal obětí jednoho z mnoha plamenů. Ovšem jeho přítomnost byla natolik dlouhá, že jsem si stačil zapamatovat podobu jeho oblečení a pomocí iluze to aplikovat na sebe. Kultisté mne viděli jako jednoho ze svých, ta žena, šaman, Elisabeth a vesničané mne ale viděli normálně. Byl čas se za nimi vrhnout.

Snažil jsem se jít co nejnápadněji, ale i přesto jsem musel být nápadný. Hlavně tím, že všichni okolo mne se snažili uhasit ohně, zatímco já jsem mířil k vězňům. I tak jsem doufal, že budou mít více práce s hašením, než se sledováním mne. Můj plán byl prostý: dostat se k vězňům, odemknout cely, zamaskovat je iluzí, že patří mezi ně a pak co nejrychleji zmizet. A hlavně je upozrnit, aby na sebe netahali pozornost.