Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Taragon
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | Vládce klanů Sif Klid chatrče, narušil až hlas před vchodem. Dřevěné dveře se pomalu otevřeli a Aaron okamžitě zavrčel a s vypětím vlastních sil se dobelhal k lůžkům a postavil se mezi vás a dveře, jež se uprostřed pohybu zastavili. Zpoza nich zněl hrubý hlas, jemuž odpovídali dva stejně hrubé s úctou. Poté se dveře otevřeli dokořán a dovnitř vstoupil zelenokožec v černé zbroji. Aaron rozčileně naježil a tvářil se nepříčetně, pokud se to o gryfovi dá říct. Humanoid se zelenou kůží se tvářil přísně, ale z jeho výrazu šlo vyčíst že nemá nepřátelské úmysly. Jeho výška dva a půl metru opět přinesla pocit trpaslíka proti obrovi. Masivní kladivo třímal jako by to byla dětská hračka. Modré oči se dívali na Aarona, který vztekle vrčel a vypadal že každou chvíli zaútočí. "Doufal jsem že jedna z vás bude vzhůru." pronesl a zamířil k tobě, ale po dvou krocích po něm vystartoval císařovnin gryf a se štěstím v zobáku sevřel loket zelenokožce, který se mu nebránil a jen se mu zahleděl do očí. Atmosféra by se dala rozsekat jednou z těch velkých seker vystavených na zdech. Avšak po několika vteřinách vzájemných pohledů se Aaron stáhl a s respektem se stáhl k císařovně. "Dobrá, když tedy mám svolení od vašeho ochránce s vámi mluvit..." promluvil tvor ve zbroji, krátkým pohledem zhodnotil svou ránu a poté se jeho pohled upřel k tobě. "Je to už několik let, co jsem viděl člověka, jež by zavítal do této části světa." řekl a obezřetně došel až k tvému lůžku. "Nejsem nakloněn formalitám, proto, jak říkáte vy lidé, prolomíme ledy..." dodal a poklekl před lůžkem. "Já jsem Thrall, náčelník orkské Hordy." představil se a podal ti svou pravou ruku, jeho ruka byla proti té tvé obrovská, pravděpodobně by v ní schoval velkou část tvé hlavy. | ||
| |||
 | Dva Hulkové O.o
Císařovna odmítá amulet. Dávám si jej tedy na krk a pomáhám ji na nohy. Cítím se jinak. Ušly jsem cestu plnou překážek a uspěly jsme. Jsem za to ráda. "Taky doufám, nerada bych potkala další démony či chodící mrtvoly." Lehce se pousměji a trochu sebou cuknu, jak se začne podlaha pod námi opět zvedat do výšin. Všechno se na mě lepí a musím vypadat jako strašák. Má paní nevypadá o nic lépe. Naštěstí je už konec a brána je otevřená. Cítit na sobě chladný vánek je vysvobození. V mém nitru stále hoří malý plamínek, ale má kůže jásá, až se začnu mírně klepat. Všude leží nemrtví a démon a po aspektu a Smrti není stopy. Co se s nimi stalo? Mám větší starosti o Spravedlnost, ale Smrt nám pomohla. Bez ní...
Aaron se objevil. Vidím jej moc ráda a vnořím prsty do jeho opeřeného krku. Jdeme dolů. Pomalu, únava si začíná vybírat svou daň. Místy klopýtnu, ale snažím se neshodit císařovnu. Nevydržíme do moc dlouho. Padneme k zemi a jen chvíli můžu sledovat, že si pro nás přišly nějaké bytosti.
*
Nesnila jsem. I má mysl byla na pokraji vyčerpanosti a jen odpočívala. Cítila jsem teplo. Ne takové, jako v jeskyni, ale příjemné, hladící na duši. Pohnu se a otevřu oči. Kde to jsem? Pomyslím se a rozhlédnu se. S hrůzou si všimnu, že na sobě skoro nic nemám. Polije mě trocha studu. Jindy by mi to bylo jedno, ale po zážitcích jsem trochu... vyklolejená. Císařovna leží vedle mě. „Aarone,“ šeptnu jeho jméno. Hlasivky mi neslouží tak, jak by měly. S námahou se posadím a stáhnu na sebe něco, čemu by se dalo říct přikrývka. | ||
| |||
| Journey begins Sif Císařovna zakroutila hlavou a ruku s medailonem ti sevřela a přisunula k tobě. "Nech si ho." řekla a pomalu vstala, očividně jí to šlo o něco lépe. Sice se o tebe stále opírala, ale už se jí vstávalo o něco lépe. "Taky doufám, nerada bych potkala další démony či chodící mrtvoly." dodala a než se nadála, tak platforma na níž jste se nacházeli se začala zvedat vzhůru. A za pár minut jste byli opět ve svatyni. Tentokrát zde nebylo ani zdaleka tak horko. Cesta ke vchodu do svatyně nebyla ani zdaleka tak namáhavá. Brána do svatyně byla již otevřená a zvenku do ní foukal chladný vánek. Teplotní rozdíl byl znatelný. Celý ostrov se ponořil do ticha, na schodech byla spousta těl démonů a nemrtvých. Po Smrti nebo aspektu ani stopa. Jediné co vydávalo nějaký hluk byl Aaron, který pomalu vyšel schody a zobákem strčil do císařovny. Ta ho na oplátku pohladila po hlavě. S bolestivou grimasou se vyhoupla mohutnému gryfovi na záda. Jen co jsi seděla na zádech gryfa i ty, gestem ruky pobídla tvora k pohybu. Ten se vznesl a zamířil zpět domů. Ovšem co čert nechtěl, únava se dostavila k vám všem. Císařovna byla první, kdo začal únavu pociťovat. Okamžik na to se dostavila i k tobě, tvé tělo žádalo oddych od šíleností, jakými si musela projít ve svatyni. U vás obou se začali projevovat krátké ztráty vědomí, ovšem pomalu se začali prodlužovat. Takže nebyl problém pod sebou vidět blankytné moře a v další chvíli ostrov. Takto se to opakovalo několikrát, než únavu pocítil i gryf. Po dalším z výpadků vědomí jsi mohla vidět, že jste na zemi. Císařovna ležela v bezvědomí vedle tebe a gryf kousek před vámi, očividně vyčerpaný se zmohl jen na to, hluboce oddechovat. Okolní krajina vypadal nehostinně, spousta suché země a trávy, pár stromů a keřů, nedaleko tekla voda. Kousek za tvou hlavou se začaly ozývat těžké kroky. Pohled tím směrem odhalil dvojici humanoidních bytostí, jejich mohutná svalová hmota byla do očí, stejně jako jejich jako jejich zelená kůže. Do detailů jsi si je prohlédnout nestihla, protože se o slovo opět hlásilo bezvědomí. Ještě předtím jsi mohla zaslechnout hrubé hlasy zelenokožců. Když jsi se znovu probudila, tentokrát jsi byla v nějaké chatrči. Byla poměrně velká, možná tak velká jako byla ložnice císařovny. Stěny nebyly pokryté obrazy, ale kožešinami a mohutnými zbraněmi. Lůžko na kterém si ležela bylo pohodlné i navzdory tomu, jak prostě vypadalo. Císařovna ležela hned vedle tebe na dalším velikém lůžku. Její noha byla ošetřena a zavázána kusem látky. Její a tvé oblečení bylo pryč, na sobě jste měli jen nezbytné odění. V chatrči byl i Aaron, který se sice tvářil nedůvěřivě a stále ve střehu, ale jinak se zdál být v klidu. Všude kolem byl poměrně klid. Jen zvenku k vám doléhali zvuky dění. | ||
| |||
| Šaman Rissa & Randal "Ať už je mocný jakkoliv, šaman nedokáže být na více místech najednou." odpověděl ork záhadně a uchopil hůl oběma rukama. "Útočiště kultistů je půl dne odtud. Z nějakého důvodu se usadili před vstupem do nějaké hrobky. Nepodařilo se mi se k ní dostat, takže nevím, co nebo kdo je uvnitř." pokračoval trochu z cesty. "Ovšem hrobka není naším cílem, naším cílem je osvobodit vaše bratry a sestry. Plán je následující, až dorazíme k táboru kultistů, rozdělíme se. Někdo půjde osvobodit vězně, někdo odláká pozornost kultu." dodá a jeho pohled znovu padne na dívenku sedící na Randalově koni. "A ten, kdo půjde osvobodit vězně se postará o mládě." tentokrát jeho hlas zněl lehce mrzutě, holčička v jeho plánu spíše překážela. "Duchové navrhují, že máte spolupracovat spolu." dodá a jeho pohled opět padne na vás. "Ovšem za jakých podmínek, to je na vás...zda vůbec. Dám vám čas na rozmyšlenou, ale nejpozději za hodinu musíme vyrazit!" řekl a zamířil k jednomu domu, ve kterém zmizel, když se znovu objevil, pod paží nesl kus zvířete, jež se velikostí dalo přirovnat k teleti, pohodil ho na jeden ze stolů stánku a začal ho porcovat, přičemž vás nechal osamotě. | ||
| |||
| Fénix a vše okolo
Čekání na odpověď bylo jako nekonečno. Měla jsem sucho v krku a nebyla jsem si jistá, zda bych dokázala ještě něco dodat. Bála jsem se jeho odpovědi, ale jen blázen by si hrál na hrdinu. Vždyť podívejte, co to přede mnou sedělo. Obrovský pták, ze kterého prýští oheň. Navíc mi dokázal číst myšlenky, což mě ještě více znervózňovalo, ale nechtěla jsem vzít zpět nic z toho, co jsem řekla. Stojím si pevně za tím.
Najednou se to kolem nás začalo hemžit drobnými ptáčky. Ani jsem nemukla a sledovala jejich počínání. Asi bych měla být zvyklá na cokoliv, ale když začali psát text, mírně jsem pootevřela ústa. První část textu mě vyděsila, pak ale pokračoval. Nevěděla jsem, co si o tom myslet. Nebyla jsem si jistá, zda výskat radostí nebo se rozbrečet. Pak fénix explodoval a několik jisker si našlo cestu ke mně. Přede mnou se objevil amulet. Cítila jsem z něj moc a bála se jej dotknout.
„Sif?“ Z transu mě probrala císařovna. Cukla jsem sebou a zadívala se k ní. Vypadalo to, že je v pořádku. S jedním nádechem jsem se sklonila pro amulet a zvedla jej. Byl nádherný a jako bych s ním byla nějak spjata. Přece jenom oheň je mocný živel a zároveň nekontrolovatelný. „Má paní,“ obrátila jsem se ke královně a vydala se k ní. Klekla jsem si a ukázala ji amulet. „Měla byste jej mít,“ nechtěla jsem si ho jen tak pověsit na krk. Jak by to vypadalo? „Jak se cítíte? Pomůžu vám dolů. Snad venku bude už bezpečno.“ | ||
| |||
 | Podivní cizinci Ten když ho obejmu tak muž ztuhne a zrudne. Je svým způsobem roztomilý to že mu visí kolem krku nahá dívka a on se dívá radši na toho cizince. Ani se mi nesnažil šáhnout na zadek jak by to většinou dělali. Tedy ne že bych mu to trpěla. Schytal by pěknou facku protože to že mně zachránil ještě neznamená že ... No to nehrozí vždyť když mně osvobozoval tak se mi díval do očí nebo kolem. Ten cizinec mluví a já se otřesu. Takže to byl rituál mělo mně to napadnout a já přerušila jejich rituál. A málem jsem se stala jeho náhradou ... Rozhodnu se radši myslet na něco jiného. Jistě by to bylo zábavnější a hlavně bezpečnější kdybych už u toho nebyla a já si to mohla jen představovat jak se vztekají. Takhle jsem to měla z první ruky, dalo by se říct až moc z první ruky. Pak však zjistím kam zmizeli všichni obyvatelé tohoto města. Neodešli, byli uneseni což by dávalo větší smysl. Ovšem teď když tu jsou ti dva tak moje možnost prohledat ty domy a trochu si přilepšit z jejich pokladů je skoro mizivá. Ale mám svůj život a svoje věci což je víc než jsem ještě před chvíli doufala. Nabídka to cizince by byla lákavá, ráda bych se těm kultistům pomstila nebo je ještě více naštvala. A to nemluvím o odměně od toho cizince a ještě o tom co tam můžu najít ať už jsou schovaní kdekoliv. Ale pořád tu zbývá jediná otázka. Proč zrovna my? Čím můžeme právě my pomoct jemu v něčem v čem si neporadí? Ovšem vypadá to že toho muže to napadlo taky protože položil stejnou otázku a tak jen čekám jaká bude odpověď. | ||
| |||
 | Cizinec a jeho nezvyklá prosba Zachráněná dívka, seč stále neoblečená, mi skočí s díky kolem krku a já trochu nervózně ztuhnu. Ve tváři se mi objeví lehký ruměnec a opravdu v tu chvíli nevím, co dělat. Stále však hledím na podivného cizince. Když mne pustí a dá se do oblékáni, trochu si oddechnu a opět svou veškerou pozornost věnuji právě jemu. Poslouchám jeho slova a když zmíní svou domněnku, že jejich plány nemohou být čisté, zvláště, když unesli celou vesnici, jen vážně přikývnu. Vím, že kultisté jsou zvrácení lidé, ale sám jsem ještě neslyšel, že by unesli naráz celou osadu. Ovšem to, co vyvolá mé překvapení, je jeho další otázka, či spíše prosba. Ne, že bych ji nečekal, ale nečekal jsem ji od něj, od někoho, kdo evidentně není zdejší. "Promiňte, ale... ale jakou pomoc ode mne očekáváte?" nechápavě se jej zeptám, na to, že mám meč na zádech a že to o mě může vypovídat, že jsem nějaký potulný válečník mne vůbec nenapadne. | ||
| |||
| Fénix Sif Ohnivák složil křídla podél těla sklonil se k tobě, jeho hlava se mírně naklonila na stranu. I přes všechen žár v jeskyni se po jeho přiblížení teplota nezvýšila, z jeho zobáku vyšel slabý skřek, který byl i tak dost hlasitý. Jeho pohled se poté stočil k císařovně, která se opírala o loket a dívala se co se bude dít, ovšem to jí dlouho nevydrželo a opět se sesunula na zem. Poté se fénix podíval na tebe. I přesto, že je to elementál ohně v podobě zvířete, šlo poznat že v tvých očích čte. V jeho očích zase šlo vidět jistou noblesu a sílu ohně, která během očního kontaktu proudila i tebou. Čím déle jste na sebe hleděli, tím silnější ten pocit byl. Když se najednou fénix napřímil, roztáhl křídla a zaskřehotal, mezi vámi poletovalo hejno malých ohnivých ptáčků, část z nich najednou kolem tebe začala kroužit a pomalu se změnili v orby ohně. Ty po chvíli začaly nabírat na rychlosti a divokosti. Následně se rozlétly po jeskyni a začaly formovat text: "Kdysi dávno jsem se zapřisáhl, že nezasáhnu do záležitosti smrtelníků...mnoho se zkoušelo mne zotročit ve vlastní prospěch, mnoho se jich pokoušelo mně obelhat...ale ty.....ty jsi jiná...ty žádáš...ochotna obětovat vše pro svou císařovnu a svůj lid...jen abych vám pomohl...", text vyplňoval prostor mezi vámi a periferně šlo zahlédnout císařovnu, jak přihlíží. "...upřímnost a sebeobětování...vlastnosti vznešené duše...nechť tvoje císařovna a tvůj lid usínají s vědomím, že já jsem na jejich straně...a až nastane čas, kdy mne bude potřeba...", fénix se změnil v roj jisker a ty se pomalu snášely k hladině jezera, avšak část jisker a několik orbů se na zemi před vámi změnilo v amulet. "...žár vznešené duše mne přivolá...", text se poté rozpadl a orby spadly do jezera, stejně jako jiskry z fénixe. "Sif?" špitla slabě císařovna a s obtížemi se posadila. | ||
| |||
| Na druhé straně
Prošla jsem na druhou stranu. Sice jsem se cítila, jako bych měla vybouchnout, protože následky pálení ještě ustupovaly, ale byla jsem celá. Přežila jsem to. Ptáček uzdravil císařovnu. Nevěděla jsem, jak moc, ale na chvíli jsem si mohla oddechnout. Chtěla jsem, aby už byl konec. Cítila jsem na sobě tíhu celého světa. Bála jsem se pomyslet na to, že na mých bedrech leží osud všech živých tvorů. Hlavně těch dobrých tvorů.
Podlaha pode mnou se lehce zatřásla a najednou se schody srovnaly a plošina začala pomalu klesat. Ne že bych se bála, já byla vyděšená k smrti. Žár objevujícího se pekelného jezera mě pálil na pokožce a každý nádech byl těžší než ten předchozí.
Chvíli se nic nedělo, ale pak se z jezera vynořil obrovský ohnivý pták. Fénix. Byl to ten nejkrásnější pohled, jaký jsem kdy viděla. Najednou jsem měla pocit, že mě s ním pojí více než jen ohnivá magie. Padla jsem vysílením na kolena. Jeho skřek byl velmi hlasitý a jiskrný. Bila jsem se sama se sebou, abych si nezacpala uši. Očkem jsem zkontrolovala svou paní. Odpočívejte, výsosti, pomyslela jsem si a vzhlédla k obrovskému ptákovi.
„Jsem tady!“ snažila jsem se přehlušit šumění ve vlastní hlavě. „Prošla jsem tvými zkouškami a víš, že bych pro císařovnu udělala cokoliv. Pro království. Potřebujeme pomoct. Jsi mocný a určitě víš, co se děje na povrchu, jak se zlo vyvaluje, a zabijí vše živé. Prosím, pomoz nám.“ | ||
| |||
| Cizinec Rissa & Randal Ork ze sebe vydal něco jako uchechtnutí. Krátkým pohledem prozkoumal tělo Rissy a poté se znovu věnoval, alespoň pohledem Randalovi. "Jak oba vidíte, tato osada byla napadena kultisty...", slovo "kultista" znělo pohrdavě a jeho pohled se krátce vrátil k tělu ležícímu opodál. "...už několik měsíců je pozoruji, doposud prováděli pouze malé rituály, ovšem když unesou všechny obyvatele této osady, jejich plány nemohou čisté." řekl a jeho pohled poprvé padl na dívenku jež seděla na Randalově koni. Jeho oči se změnili ve štěrbiny a cosi zamručel, nejspíš ve svém jazyce. "Žádám vás proto o pomoc s osvobozením obyvatel této osady. Pokud odmítnete, pochopím to, já ani duchové vám to za zlé mít nebudeme. Ale za vaši pomoc se vám duchové odmění." dodal a opřel svou hůl o zem. "Nejlepší by bylo naprosté zničení tohoto kultu, ale osvobození vašich bratrů a sester bude dostačující.", jeho hlas zněl urgentně. | ||