Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Taragon

Příspěvků: 896
Hraje se Domluvený termín Kdykoliv hráči odepíší  Vypravěč Deadman je offlineDeadman
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Jaina je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:55Jaina
 Postava Sif Artvia Milenwal je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Sif Artvia Milenwal
 
Rubín Taragonu - 22. září 2013 11:57
rubyoftaragon7177.jpg
Zvěstovatel ohně
Sif

Ptáček hopkal kolem vás jako malá ztřeštěná sovička, co nahání nějakého brouka. Poté hopkal kamsi za oltář a tam kloval do jedné desky na zemi, která byla těsně pod kruhovým oknem.
"Co tam má?" zeptala se císařovna a snažila se vstát, ovšem zraněná noha opět dala jasně najevo že je stále přítomna.
"Budeš se muset jít podívat ty Sif." řekla s bolestivou grimasou ve tváři, přičemž se snažila utrhnout kus nohavice aby si ovázala ránu.

Ptáček v okamžiku, kdy jsi se přiblížila, začal hopkat po velké mramorové dlaždici a vypadal jako smyslu zbavený. Velká dlaždice byla bílá jako sníh a i přesto horko se netvářila že by se na tom něco mělo změnit.
Skrz velké mozaikové okno jsi v plamenech mohla zahlédnout něco, co vypadalo jako ptačí oko, ovšem byl to tak krátký okamžik.
Kolem oltáře se vytvořila masivní ohnivá bariéra. Její žár byl cítit i tady.
Císařovna jako by ji neviděla a pouze si unaveně lehla na shod a zavřela oči. V jejím stavu to nebyl dobrý nápad. Krvácející noha a enormní horko nebyla dobrá kombinace.
Pokusy dostat oheň pod kontrolu jakýmkoliv způsobem skončili neúspěchem. Oheň se naopak zdál vždy silnější po každém pokusu.

Na bílé desce, kde stále jančil ptáček se rozžhavil text a malý ohnivý opeřenec poskakoval mezi písmeny. Text byl jasný:
"Mají silní zvítězit nad slabými, nebo slabí nad silnými?"
Ve velkém okně nad písmem se opět na krátko zjevilo ptačí oko.
 
Sif Artvia Milenwal - 22. září 2013 11:30
triss013886.jpg

Nesnesitelné horko – svatyně ohně

 

Obrovská brána se před námi otevřela a vstoupily jsme. Císařovna byla velmi unavená a ani já se necítila kdovíjak dobře, ale osud celého království, ba všech nyní závisel na nás. Mohla jsem se jen pídit, co to na nás jde a strach z démonů byl všude přítomný. Jak asi zareagovali místní, když se to na ně vrhlo? Oněměli hrůzou a zemřeli tam, kde stáli? Nebo se bránili do poslední chvilky.

 

Brána se za námi zabouchla a císařovna dodala: "Jedno víme určitě, cesty zpět už není."

Ač se to zdálo nemožné, polil mě chlad. „Alespoň se sem nedostanou démoni a nemrtví,“ snažím se myslet optimisticky. Kdyby ne, tak se v tu ránu sesypu.

 

Jdeme dlouho. Až moc dlouho. Přidržuju svou paní, ale víčka se mi zavírají. Teplo je čím dál nesnesitelnější, a jelikož mám na sobě celkem dost látky, cítím, jak se na mě lepí. Pramínky vlasů mám přilepené na spánku a kapky potu po něm stékají a nepříjemně lechtají. Pak vstupujeme do svatyně. Je velkolepá. Nádherná. Její krásu však kazí horko.

 

"Jsem opravdu ráda, že na sobě nemám šaty..."

Usměju se a přikývnu. „Mě by se hodil ten červený župan.“

"Na chvíli si tam odpočineme a potom se podíváme, kde vlastně je Fénix."

To je dobrá otázka. Kde je? Rozhlédnu se kolem sebe, ale musela jsem opět zachytit císařovnu, která si usmyslela, že půjde po svých. „Nenamáhejte se, má paní. Jsem tu pro vás.“

 

Nakonec usedáme u oltáře. Všechno je teplé a na holé kůži to a pálí. Není to příjemné. Začínám pociťovat jistou beznaděj. Zaženu ji v momentě, kdy si před nás sedne ohnivý ptáček.

"Doufám že tohle je jen nějaký prostředník."

„Možná,“ pozorně si ptáčka prohlížím a fascinuje mě jeho ohnivá podstata. „Je nádherný,“ řeknu spíše pro sebe. Mám k ohni jistý vztah. Přece jenom je mou součástí, ač jeho ovládnutí je nad míru těžké. Mágové, kteří se zaměřovali na jiné živly, neměli takové problémy, ale vůči ohni byli vždy slabší. Dokonce i živel vody mohl podlehnout ohnivému peklu.

 
Rubín Taragonu - 16. září 2013 20:40
rubyoftaragon7177.jpg
Haunted Town
Randal

Oči dívenky se rozzářily a hned k tobě přicupitala a zajásala když jsi jí vysadil na hřbet koně.
Po celou dobu cesty lesem žvatlala o tom, jak maminka bude ráda, že je doma a že se ti určitě odmění, pohostí tě a tatínek určitě nabídne nějaké to domácí "pitivo". Ukazovala kudy máš vést koně a v mezičase stále žvatlala o městě, kamarádech, dědečkovi, babičce a prostě všem možném.

Po hodině cesty jste dorazili na okraj lesa a holčička ukázala dolů ze svahu na středně velké město. Samým nadšením sotva vydržela sedět, ale pro tebe tu něco nesedělo. Nad městem se vznášela pachuť zvrácené magie. Nikoliv černé nebo temné, ale doslova zvrácené. Ten typ kdy magii někdo využívá pro své zvrhlé potřeby. Dost často je cítit tam, kde pracují kultisté a že je to už hezká řádka dní, kdy jsi naposledy viděl kultisty. A minule to nebyl nikterak příjemný zážitek.

Po přiblížení se k městu, spíše k chaloupce hned pod kopcem jsi mohl vidět že nástroje se povalují tam, kde je jejich majitel používal naposledy. Jediné co bylo na chaloupce podivné byly rozštípané dveře, někdo se očividně moc zlobil.
Dívenka k sobě přitiskla medvídka a nejistě se rozhlížela.
Na okraji samotného města šlo cítit spálené dřevo, některé ze staveb byly totiž vypálené.
Ale i zde se opakoval jev, který byl k vidění u chaloupky, nástroje a věci prostě pohozené na místě, jako by každému prostě vypadli z rukou.
 
Randal - 16. září 2013 13:57
20100919233120964397891986.jpg
Hele, medvídek

Sleduji její pohyb, pak i její ruku a až pak si všimnu, že jsem celoud obu seděl na jejím medvídkovi. Trochu nervózně se pousměju, přizvednu se a medvídka jí podám. Pak se mne zeptá, jestli jí dovedu domů. Jen mne to zdrží od mého úkolu, povzdechnu si, ale vím, že ji tu nemohu nechat.
"Dovedu," řeknu nakonec, zvednu se a počkám, jestli se zvedne i ona. Pak, spolu s ní přejdu k mému koni, vysadím jí do sedla a sám se vyhoupnu za ní.
"Tak ukazuj kudy," řeknu tiše, jednou rukou vezmu otěže a druhou chytnu dívku, aby nespadla.
 
Rubín Taragonu - 15. září 2013 23:19
rubyoftaragon7177.jpg
Svatyně ohně
Sif

Zatímco Smrt masakroval přicházející hordy démonů a nemrtvých, ty a císařovna jste se dostali až ke vchodu. Masivní brána, jež připomínala plameny se před vámi otevřela sama, ani jste nestáli těsně před ní.
"To nebývá dobré znamení!" zaúpěla císařovna a lépe se tě chytila.
Po vstupu do jeskyně se na stěnách chodby rozžehly pochodně. Čim více jste postupovali dále chodbou, tím více pochodní hořelo. V polovině chodby se brána s hlasitým bouchnutím zavřela.
"Jedno víme určitě, cesty zpět už není." řekla vládkyně a podívala se ti do očí. V těch jejích bylo odhodlání a vůle pokračovat, ovšem tělo mělo jiný názor než duše, chtělo si odpočinout a nabrat nové síly.

Po další úmorné a únavné cestě, kdy jste cítili čím dál větší horko, jste došli do svatyně. Za mozaikovými okny šlo vidět plápolající plameny. Samotná okna zobrazovala samotné ztělesnění ohně.
Ve svatyni bylo odporné horko, pot poléval vás obě a oblečení se zdálo být špatný vtip.
"Jsem opravdu ráda, že na sobě nemám šaty..." pokusila se o vtip císařovna a poté ukázala na oltář uprostřed svatyně.
"Na chvíli si tam odpočineme a potom se podíváme, kde vlastně je Fénix." řekla a snažila se ti ulehčit práci tím, že půjde sama, ovšem její zraněná noha se podlomila a císařovna se tě opět jen tak tak chytla.
"Promiň." omluvila se otřela si zpocené čelo.
"Měla jsem počítat s tím, že tam kde sídlí Fénix, bude horko jako v peci." dodala unaveně.
Když jste se dobelhali k oltáři a usadili se, moc úlevy se vám nedostalo. I kamenné schody oltáře byly horké.
Ani klidu se vám nedostalo, protože po hlasitém ohnivém zapraskání z oltáře vyletěl malý ohnivý ptáček, obkroužil oltář a poté se posadil na dlažbu před vámi.
"Doufám že tohle je jen nějaký prostředník." hlesla císařovna unaveně a opřela si hlavu o tvoje rameno. Ptáček jen natočil svou malinkou ohnivou hlavičku na stranu pozoroval jak tebe, tak císařovnu.
 
Rubín Taragonu - 15. září 2013 22:49
rubyoftaragon7177.jpg
Město duchů
Rissa

Ticho jež vládlo městu bylo snad děsivější než to, že ve městě nikdo není. Budovy jež nebyly vypálené však stále nesly němá svědectví o tom, co se tu vlastně dělo, spousta budov měla vyražené dveře, některé dokonce doslova rozštípané. Sice se naskytla možnost trochu si nahrabat, když tu není nikdo, kdo by ti v tom zabránil. Třeba tu žil někdo zámožný, kdo vlastnil drahokamy nebo jiné šperky.

Avšak z nedalekého náměstí se ozýval hluk.
Poté, co jsi se přiblížila, spatřila jsi dvojici mužských postav, jak zápolí s nějakou dívkou, kterou se jim nakonec podařilo zkrotit a přivázat k narychlo vytvořeném kříži, který poté vztyčili přesně ve středu náměstí. Během tohoto aktu jsi mohla zahlédnout tvář jednoho z mužů. Nevypadal ani jako zloději, ani jako žoldáci, spíš jako členové nějakého kultu.
"Nechápu proč kněžka vybrala zrovna ji, proč ne toho prašivého starce?" zeptal se kultista, jež stál čelem k tobě, ovšem nezdálo se, že by si tě všiml.
"Stařec by nezanechal náležitou zprávu. Stejně si myslím že ho už stejně pověsili někde na stromě." odpověděl druhý kultista a zamířil ke stolu, který stál opodál.
Tobě se naskytl pohled na dívku, jež přivázali ke kříži, věk ani ne sedmnáct, černé vlasy, její krásu přehlušovali pouze modřiny a podlitiny po nahém těle.
"Toho by nikdo nepostrádal, téhle je škoda." konstatoval první kultista a rukou přejel po tváři dívky, která se zmohla pouze v uhnutí stranou, v křiku jí bránil roubík.
"Chceš se snad protivit příkazům kněžky?" zeptal se druhý a když se otočil tváří k tobě, v ruce držel dýku.
"Vůbec ne! Jen říkám, že téhle je škoda.", ruka prvního kultisty sjela po křivkách dívky, která se marně snažila dostat z doteku jeho ruky.
"Raději uhni, teď se bude trochu mrskat." hlesnul druhý kultista a přistoupil k dívce, a přiložil dýku k jejímu stehnu a poté přitlačil. Čepel klouzala dívčinou kůží jako nůž máslem, zatímco ruka, jež ji vedla, do kůže vykreslovala nějaké ornamenty, nejspíš pradávné runy.
Dívka se marně snažila bránit, její snaha byla chvályhodná, avšak marná.
Když kultista skončil na jednom stehnu, přešel na druhé a proces opakoval. Nářek nešťastnice byl patrný i přes roubík.
Po stehnech se přesunul na paže a poté, za pomoci svého kolegy kultisty, který držel dívku aby neházela trupem, nutno podotknout že jeho ruka několikrát "omylem sklouzla" na dívčina ňadra. Jen co byla jejich "práce" hotova, nechali nešťastnici trpět v bolestech a sbalili si své nástroje.
Když už to vypadalo že odejdou, kultista jež dívku "ornamentoval" se podíval na svého koleku a poté na dívku na kříži.
"Fajn, ale ať to netrvá dlouho!" zavrčel podrážděně a vydal se napřed.
Kultista vyčkal, než se jeho kolega ztratí, poté přistoupil k dívce, opět ji pohladil po tváři a cosi jí šeptal. Poté jí sundal roubík, natočil si její tvář k sobě a políbil jí. Ovšem polibek nevyšel tak jak by si přál, protože se jeho tvář zkřivila bolestí a on se od dívky okamžitě odtrhl a odplivl krev z úst.
"Ty malá svině!" zavrčel, vytáhl svůj meč, zaklonil dívce hlavu a podřízl jí hrdlo. Krev jež mu stříkla do obličeje ho nijak neznepokojovala, jen chladně sledoval, jak z dívky vyprchává život.
Jen co z dívky vyprchal poslední dech života, vydal se za svým kolegou, který si to mířil kamsi na sever.
Městem opět zavládlo to zničující ticho.
 
Sif Artvia Milenwal - 15. září 2013 20:08
triss013886.jpg

Aspoň že nemám boty na podpatcích

 

Byla jsem ráda, že moje kouzlo alespoň trochu zafungovalo a my se mohli dostat úspěšně na schodiště, i když hordy démonů a nemrtvých neměly konce. Překonávali jsme schod po schodu. Zdálo se mi to jako věčnost a začínala jsem popadat dech. Uslyšela jsem za sebou výkřik, který patřil mé paní. Prudce jsem se zastavila a automaticky se k ní vrátila. Nenechala bych jí tady. To bych raději padla za její záchranu. Démon, jenž ji zranil, byl proměněn na popel, ale nedokázala sama jít.

 

„Pomohu vám,“ nabídla jsem okamžitě pomoc. Měli jsme velmi málo času. Magie fénixe nás snad ochrání. Provlékla jsem hlavu pod císařovninou paží a zvedla ji na nohy. Otočila jsem se a obě jsme spěchaly nahoru. Nebyly jsme moc rychlé a věnovala jsem Aaronovi smutný pohled. Obětuje se pro nás. Nebyla možnost, aby to zvíře přežilo ve zdraví.

 

Každý další schod byl pro mě muka. Sípala jsem, ale šla jsem dál. Bylo mi jedno, jestli omdlím, ale chtěla jsem královnu dostat do nejvýše. Podařilo se nám vylézt na další platformu a zběžně jsem se ohlédla po gryfovi. Nečekala jsem, že se objeví démon, který by ptáka vymrštil jak hadrovou panenku. Se zajeknutím jsem kryla mou paní, kdyby náhodou měl spadnout rovnou na nás. Bylo to vedle, ale i tak jsem měla žaludek až v krku. Aarone, pomyslela jsem stestkně.

 

Další démon nás dohnal a nebyl to žádný malý ťuňťa jak ti dole.

„Co to kur... ehm, je?“ málem jsem sprstě zaklela, ale v téhle situaci... zkuste se chovat klidně a netřást se strachy. Císařovna se jej snažila skolit, já jsem neměla sílu ani na jednoduché kouzlo. Naštěstí přišla záchrana. Ani v nejmenším bych neřekla, že budu ráda za Smrt.

 

"Pokud se nepletu, chtěli jste jít nahoru."

Jen nevědomky kývnu hlavou a poslouchám jej dál. Při jeho narážce o vedení se neubráním úšklebku a poznámce: „A já už doufala, že se zařadíme do dvojic a půjdeme,“ bez další okolků, přidržujíc královnu, jsem šla po schodech nahoru jak nejrychleji to šlo.

 
Rissa Archer - 15. září 2013 16:14
blondnka19941.jpg
Cesta
Probudím se ze sna kde prší sledi do dalšího rána.Zase další ráno které se neliší od těch předchozích.Je totiž stejně nudné jako byli ty předtím.Od doby co mi skončila služba jsou všechny dny stejné.Ne že bych nebyla ráda že mám opět svou svobodu navíc mně tam toho docela naučili takže jsem už nebyla ta křehká dívka jako když jsem odcházela z domova.Dokážu se už ubránit pokud to je nutné.
Jen aby se něco dělo a já už ráno když se probouzím nevěděla co budu dělat.Nic.Vydám se na cestu jejíž cíl neznám.Dřív mi to nevadilo,ale teď je to hrozně ubíjející.
Zívnu protáhnu se pak se protáhnu a zadívám ven z okna.Takže otázka je kam teď?No to nezjistím tady z postele.Měla bych se vydat do Rubinu Taragonu je to hlavní město a tak tam jistě najdu dost bohatých lidí na okradení.
Nebo ... ne to je moc nebezpečné.Spíš sebevražda snad by se nenašel zloděj který by o tom aspoň jednou nesnil bohužel se zůstane jen u těch snů.Zloděj který by to dokázal by se stal legendou,Králem noci.Bohužel já to nebudu a tak je potřeba myslet na přízemnější věci které jsem schopná uskutečnit.
Posadím se protáhnu a rozhodnu se že je konečně čas vyrazit.I když se zde ke mně chovají způsobem na jaký bych si dokázala zvyknout nehodlám strávit věčnost ve vesnici která mi ani nestojí abych si zapamatovala její jméno.Není zde ani co ukrást ani s kým bojovat.Jen s opilci a vesnickými pobudy což je zde spíš směšně jednoduché.
Potřebuji výzvu a to brzy nebo se tady z toho zcvoknu.Nebo ještě hůř změním.
Vstanu protáhnu se,vezmu si brašnu,meč i luk a poněkud rychlejším krokem opustím vesnici.Už jich začínám mít po krk jak mám tu hledat výzvu když tu jsou jen kopce,louky a netknutá příroda která by mně potěšila jen pokud bych byla hraničář.Civilizace je zde zastoupena jen nějakou samotou či vesnicí.I když svým vzhledem sem zapadnu tak už jsem zapomněla jak vypadá město.Bylo to sice měsíc,ale připadá mi to jako věčnost a je to poznat.Začínám na sobě pozorovat znepokojující změny.Možná je to tím že jsem v podobné vesnici vyrostla nebo je to ten soucit kterého se mi dostává vrchovatou měrou a ta nezištná ochota se mnou podělit i o to málo co mají.
Tohle nejsem já ono samotný pojem nezištná pomoc jsem moc nepochopila.Je to pro blázny a rytíře soucit si musíte zasloužit.To je sice hezké bohužel jsme zjistila že se začínám chovat jako milá,něžná a citlivá dívka.Tohle není normální za tu dobu jzačínám porušovat všechny své pravidla.
Zavrtím hlavou a radši přemýšlím o nové kořisti když si všimnu všech těch vojáků které potkávám A ne obyčejné jízda,pěchota,těžkooděnci všechno stříbrná zbroj znaky a chocholy kam všichni míří?
Ale to už není moje starost.Už ne navíc pochybuji že by chtěli odpovídat na otázky ušmudlané dívce.No ušmudlaná nejsem,ale jako venkovanka vypadám.
Ještě chvíli je sleduji než se opět vydám na cestu.Po několika hodinách cesty se konečně moje přání splní a já dorazím do menšího města,ale něco je zde špatně.Je tu ticho domy jsou prázdné a některé jsou i vypálené.Ještě doutnají ovšem nikde nevidím žádná těla jako by lidé prostě odešli.
Nebo utekli,nebo zmizeli.
Mráz mi přebíhá po zádech protože z toho nemám dobrý pocit.Asi bych si měla dát pozor na to co si přeji.Opatrně se vydám dál a pečlivě se rozhlížím kolem a opatrně našlapuji.Prozatím nesahám po luku protože možná má tohle všechno rozumné vysvětlení.Doufám že to má rozumné vysvětlení.Až se rozhlédnu snažím dostat k nějaké zdi a postupovat podle ní abych tu nebyla tak vidět.
 
Rubín Taragonu - 14. září 2013 23:20
rubyoftaragon7177.jpg
SEDÍŠ NA MEDVÍDKOVI!
Randal

Dívenka zprvu tvou otázku nechápe a opět začne hledat medvídka. Po chvilce ukáže za tvá záda, při pohledu tím směrem zjistíš, že jsi vlastně celou dobu "seděl" na medvídkovi.
Když má dívenka svého medvídka zpět, o něco klidněji se na tebe podívá a konečně odpoví.
"Chtěla bych jít domů! Je to támhletím směrem!" řekla a ukázala po cestě dál.
"Vezmete mně zpět k mamince?" zeptala se a její oči prosebně doufali, že řekneš ano, medvídka k sobě přitiskla, jako by jsi jí ho snad chtěl vzít a koukala na tebe přes jeho hlavičku.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.16266417503357 sekund

na začátek stránky