Tam, kde padlo vše živé... skoro

Chystat se na výpravu, která by mohla zachránit království, bylo velmi složité. Bála jsem se, že udělám něco špatně a zaviním tak pád mé císařovny a všechno živé bude pohlceno do nepropustné tmy. Vzala jsem si i krátký meč. Co kdybych neměla sílu k vyvolání magie, a někdy jí není ani potřeba, nýbrž fyzické síly.

Během svítání jsem už stála na místě setkání. Vlasy jsem měla smotané do dvou drdolů a na sobě mužský oděv, jak by řekla většina žen. Vysoké kožené boty, do nich zastrčené upnuté kalhoty, bílá košile s přehozem přes jedno rameno, na pásku připevněné váčky s léčivými bylinami a dalšími drobnostmi, které by se nám mohly hodit.

Stála jsem u Aarona a kontrolovala jsem zásoby, když se objevila Spravedlnost. Jeho křídla mě neustále fascinovala. Jen pruhy záře, které se kymácely tak, jak se pohnul či vítr zafoukal. Chytila jsem se královny, když mi nabídla ruku a přenesli jsme se.

Na molu jsem cítila něco, co se mi vůbec nelíbilo. Dokonce i gryf se choval neklidně. Skousla jsem si spodní ret a smutným pohledem přelétla přes zničené přístaviště.

"Ano, ale jak jsem říkal, díky pošetilosti rady, nesmím zasahovat. Toto krveprolití mohlo být zažehnáno."

Pohlédla jsem na anděla a lehce se zamračila. Možná, kdyby se vzepřel, nemuselo by toto místo padnout. Mlčela jsem a následovala je. Aspekt pak upozornil, že tu něco je, i když císařovna jeho domněnku zamítla. Nicméně Aaron byl jiného názoru a já pro jistotu vyvolala jednoduché kouzlo, kdyby se opravdu něco objevilo.

A objevilo se. Zalkla jsem se a nepříjemný pocit se mi dostával až do morku kostí. Má paní to uviděla jako první, já musela následovat její pohled, abych si toho také všimla. Samozřejmě nesmím opomenout havrana. Na tohle jsem krátká, uvědomím si náhle. Co jsem já proti takovým, jako je ta divná bytost? Sama mívám problémy se svou mocí. Proběhl rozhovor, který jsem moc nechápala. Smrt měla být, jak to říct, jen rutinou lidského života, ne být něčím. Neměla mít tělo, ruce, nohy a ani nemohla mluvit. Smrt si přijde pro každého z nás, jen my jsme mohli říct, že dnes ještě ne.

Smrt si usmyslela, že nás musí přesvědčit o své existenci a postupně se každého dotkla, i když svým způsobem. Ucukla jsem, když mě štípla, ale nepřestávala ji sledovat.

"Myslím že by jste dotek přeludu ani necítili..."

„A co chceš po nás?“ zamračím se a překousnu nutkání si založit ruce na prsou.

Hodný... ptáček

Musela jsem uznat, že má královna pravdu, ale i tak jsem měla s návštěvy ohniváka starosti. Co když nás nepřijme a nechá sežehnout, aniž by si nás vyslechl? Možná sama neudržím svou moc na uzdě a ohrozím nejenom sebe, ale i císařovnu. Byla bych raději, kdyby zůstala v bezpečí, jenomže Ardía někam zmizela a ani o sobě nedala znát.

„Tak hlavně zásoby, abychom nestrádaly,“ lehce se usměju.

"Nezapomněla jsi, že Fénix žije na ostrově?"

Hmm, asi ano?

"Takže buďto potřebujeme loď, ale i Imperátor není dostatečně rychlý. Nebo ještě je tu jedna možnost, ale nevím, jestli se ti bude líbit."

Vzpomenu si na mladého kapitána a dokázala jsem si představit jeho výraz, kdyby zjistil, do jakého podniku se právě chystáme. Nebude líbit... co?

Královna zapískala na píšťalku a já ztuhla. Věděla jsem koho má ta píšťalka přivolat. Ptako-lví řev mi postavil všechny chloupky na těle. Sledovala jsem, jak se zvíře vznesl dolů, a pak se prodralo dovnitř. Suše jsem polkla. A mám to, pomyslela jsem si nervózně.

"Sice to nebude tak rychlé a pohodlné jako se Spravedlností, ale furt to bude dostatečně rychlé."

Překonala jsem nutkání udělat krok zpět.

"Doufám že nemáš panickou hrůzu z nebeských výšin."

„To zjistím, až tam nahoře budeme,“ přiznala jsem. Pokud jsem byla v nějaké výšce, vždycky pode mnou byla pevná stavba, která se najednou nerozhodne spadnout. „Jestli dovolíte, má paní, půjdu nachystat vak se zásobami a taky něco pro Arona,“ podívala jsem se na gryfa, který při vyslovení jména zatřepal mohutnou hlavou.