Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Taragon

Příspěvků: 896
Hraje se Domluvený termín Kdykoliv hráči odepíší  Vypravěč Deadman je offlineDeadman
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Jaina je offline, naposledy online byla 28. března 2024 15:40Jaina
 Postava Sif Artvia Milenwal je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Sif Artvia Milenwal
 
Rubín Taragonu - 30. března 2013 22:41
rubyoftaragon7177.jpg
Setkání s Orlem
Randal

Strážný na chodbě klimbal a na tvá slova jen kývl. Zívl a opřel se o sloup za sebou.
Myšlenky se honili hlavou a bylo vše tak nepatrné a zmatené.
Ze snu víš, že Asteria stála před tebou, byla skutečná a její moc zjevně velká.
Avšak ta část snu o městě a osudu císařovny tak světlá nebyla.
Také zde byla přítomnost útočníka, jež mluvil o "něm".
Kdo byl "on"? Pradávný? Při hlubším zamyšlení ti došlo, že fyzický manifest Pradávného oplýval převážně "světlou magií". Z útočníka sálala temná magie.
Proč by bytost "Světla" posílala "Temného" agenta?
Tvé rozjímaní tě neslo chodbami, kde jsi procházel kolem stráží, které většinou jen zvedly pohled a dál jinak nereagovali. Nebyl jsi z jejich pohledu shledán jakožto "důvod k pohybu".
Jedna skupinka strážných dokonce byla natolik znuděna patrolou, že hráli karty.

Z rozjímání tě vytrhl až prudký náraz, který tě katapultoval k zemi.
Nacházel jsi se v zahradách paláce, konkrétně té větší, kde jsi poprvé zahlédl temného agenta "kohosi".
Při hledání zdroje nárazu jsi mohl zahlédnout bílou róbu, jež se též zvedala ze země.
"Co to u všech orlích per bylo?" zahučel mužský hlas z útrob róby a podíval se kolem.
Když se vaše pohledy setkali, tak se muž v bílé vymrštil jako predátor vrhající se na svou kořist a přimáčkl tě k zemi tak prudce že jsi na chvilku viděl hvězdy, nejen ty na nebi.
"Co sakra jsi zač? Voják císařovny? Její písař? Senátor? Nebo snad milenec?" zeptal se, zatím co jeho pravá ruka svírala tvůj krk a z levé ruky trčela čepel, jejíž hrot se až přehnaně tlačil na tvé hrdlo v místě, kde tě nesvírala ruka.
"Tak sakra mluv, nebo tě na místě zabiju a ať si pak s tebou poradí císařovna jak chce!" zařval a přitlačil hrot na kůži.
 
Rubín Taragonu - 30. března 2013 22:23
rubyoftaragon7177.jpg
Might of the Anciet One
Zavrana

"Jsi jistá maličká, že to, co cítíš jsou opravdu tvé city?" ozval se v tvé hlavě hlas.
Nelidský, starý a rozhodně z něj bylo cítit moudrost věků.
"Myslím že v současné chvíli nevíš, co vlastně chceš. Tvá nerozhodnost je vidět v tvých očích." pokračoval hlas a zdálo se, že mluví pomalu a srozumitelně.
Ovšem v okolí nebylo nikde ani vidu po osobě, jež by byla zdrojem.
A o telepatii bylo známo, že ten, jenž komunikuje telepaticky, musí svůj cíl vidět.
Tady nikde nebylo nikoho vidět. Ulice, střechy nad tebou, dokonce ani mezi vozy kejklířů žádný pohyb.

"Ten jehož hledáš je nebezpečný. Nejen tobě a svému okolí...ale sobě především. Jeho arogance bude jeho pádem.", hlas se nedal odbýt ničím, žádnou myšlenkou, ani snahou ignorovat ho. Pokaždé tvou snahu smetl jako domeček z karet.
"Tvá nenávist, vůči osobě, jež ti nikdy nic neudělala je...při nejmenším zarážející, když už nic jiného...jak může jeden nenávidět, bez důvodu?" zeptal se a poslední slovo zvonilo v hlavě jako údery zvonu.
"Než na mně začneš dštít oheň a kyselinu, já nejsem tvůj nepřítel..." zakončil hlas a i přesto že umlkl, byla cítit jeho přítomnost.
 
Rubín Taragonu - 30. března 2013 22:07
rubyoftaragon7177.jpg
En livstid i krig
Sif

"Zcela upřímně Sif, já nevím." řekla císařovna potichu a dívala se ven z okna.
Ovšem její další úvahy zhatila ohnivá čára, jež se odkudsi z města řítila k nebi.
"Sif?" zeptala se lehce nejistě a sledovala čáru, která se po chvíli s ohlušující ránou rozprskla a plameny ztvárnily zvíře až moc povědomé - orla.
Ohnivé vyobrazení žhnulo na nebi jako rozžhavený pohrabáč. Krátce na to z města začalo šlehat více ohnivých čar, které se posléze měnili na žhnoucí orli, pokaždé s ohlušující ránou.
Po chvíli to vypadalo, jako dříve na Imperátorovi.

Nad městem žhnulo na dvacet ohnivých orlů. Největším překvapením však byla ohlušující rána vycházející ze střechy paláce.
Císařovna se bez myšlenek vrhla na terasu a podívala se na nebe. Její vlasy a župan zavlály tak prudce, že připomínaly jakousi magickou energii.
Nad palácem žhnul orel a jeho záře osvětlovala osobu v bílé róbě. Císařovně se okamžitě vrátila její obvyklá tvář a dokonce i jistá, neobvyklá tvrdost.
"Nemám z něj dobrý pocit..." řekla tvrdě a odkudsi z místnosti se řinčením přiletěl meč, jež vládkyně sevřela pevně a jistě. A právě včas.

Bílá róba se vrhla ze střechy a se řinčením dopadla na dlažbu terasy. Bez váhání sáhla na vlastní meč, jež se ukázal být meč obdobný těžkým obouručním, jež v celém císařství dokázali nosit jen dva druhy ozbrojených sil...elitní těžkooděnci a Archiváři, kteří třímali dva meče.
Meč bílé kápě byl stále v pouzdře, ale prudkým trhnutím se ocitl na dlažbě, kde sloužil jako podpěra pro nositele.
"Život ve válce pro nás není ničím novým...ovšem bojiště se mění...od ulic měst, přes tvrze a paláce...přes lesní usedlosti, přes věže po divočinu." spustila bílá kápě hlubokým hlasem.
"Ovšem boj na vlastní půdě byl pro nás zkušeností bolestivou, nezapomenutelnou a neodpustitelnou!" zavrčel, podle hlasu muž a zvedl hlavu, jež doposud hleděla na čepel meče.
"O to víc pro mě bude potěšující boj na půdě imperiálního paláce...ovšem nikdo mi neuvěří, že jsem bojoval se samotnou císařovnou! Asi budu muset přinést nějakou trofej..." oznámil, vstal a odhalil svou hrozivou mohutnou postavu.
Vyšší než průměrný člověk, silnější též.
"Řád Orla nezapomíná ty, jež se nás pokusili zničit!" vyštěkl a vyšvihl svůj meč vůči císařovně, která ladně uskočila. I když její tvář naznačovala obdiv nad tím, jak její oponent dokáže máchat obouručním mečem pouze v jedné ruce.
"A jak víte, že jsem já ta zodpovědná?" zeptala se s mrazivým hlasem.
"Všichni orli vědí, že vám ležíme v žaludku....výsosti!" zavrčel válečník a pokračoval ve snaze císařovnu trefit, ovšem její vlastní meč jen vykrýval rány s lehkostí, dokonce oslovení "výsosti", vyslovené s pohrdáním, jí na tváři vyčarovalo úsměv.
"Roztomilé, ale já opravdu nenařídila smrt vašich druhů." kontrovala stejně mrazivým tónem.
"Lži...samé lži..." zuřil válečník řádu a jeho výpady byly stále častější a zuřivější.

Jeho zuřivý styl boje byl narušen, když císařovna přerazila vlastním výpadem jeho těžký meč.
Bylo jasné, že použila svou moc, ale to bylo jasné pouze tobě.
Válečník řádu se jen nevěřícně podíval na zlomenou čepel a pak na císařovnu.
Ta s lehkou úklonou poslala soupeři vzdušný polibek a na tváři jí hrál úsměv.
Žena, jež stála před tebou vypadala jako tvá císařovna, ale chovala se jinak.
"Přidáš se?" zeptala se tě a z místnosti přiletěl další meč, který se zastavil u tvé pravé ruky.
Oponent sledoval dění a bylo vidět, že rozhodně není vývojem situace spokojen. Odhodil rukojeť meče, nebo toho co z něj zbylo a postavil se tak, jako by vám chtěl čelit pouze holýma rukama.
"Ten meč není jediná jeho zbraň, neboj se." v hlavě ti zazněl hlas císařovny, která se stále tvářila, jako by si to užívala.
"Život ve válce, ale nikdy jsem nestál proti dvěma ženám..." hlesl polohlasně a šlo cítit, jak těká pohledem od tebe k císařovně.
"Všechno je jednou poprvé drahoušku." opáčila sladce císařovna a válečník řádu po těchto slovech ustoupil o dva kroky vzad.
Císařovnino rozpoložení mu nepřidávalo na klidu, jeho vztek se změnil v citelnou nervozitu.
 
Randal - 21. března 2013 21:21
20100919233120964397891986.jpg
Noční můra

Pohled na noční město mi moc útěchy nepřinesl. Ještě před pár dny to bylo životem překypující organismus a teď, teď spíše připomíná staletí starou kostru. Ticho, které doslova řvalo. Nikdy bych nevěřil, že hrobové ticho může být ohlušující než jakýkoliv lomoz. Snad i proto byla má tvář zkřivená smutkem a bezmocí. Jako bych soucítil s městem. Městem, které ještě nedávno žilo svým životem. Tiše jsem si povzdechl, sklonil hlavu a šel si lehnout. Usnul jsem hned, co jsem dolehl.

S hlubokým, skoro až postrašeným nádechem jsem se probudil a otevřel oči, jen abych se podíval do masky, která znemožňovala poznat jejího nositele. Maska sama o sobě byla dosti děsivá, takhle zblízka byla však velmi zajímavá. Pak se narovnal a jako socha mne sledoval. Přinutil mne vyhrabat se až do sedu, v očích se mi značilo zděšení a strach. Promluvil ke mě a já na něj vytřeštěně zíral. Věděl jsem, jak asi musím vypadat, ale v jeho slovech bylo něco, co mne přinutilo pochybovat o svém záměru.
"Kdo..." načnul jsem, ale zmizel dříve, než stihl zmizet. Ještě chvíli jsem zíral na místo, kde ještě před chvilkou stál a přemýšlel jsem, o tom, co říkal.
"On si to takhle přál," zopakuji si tiše pro sebe.
"On, kdo je on? Pradávný?" šeptám si pro sebe, stále si v hlavě přehrávající ten monolog.
"Jak může obyčejný tovaryš zvrátit to, co je dáno v proroctví?" zašeptám zamyšleně. S vidinou toho, že dnes již neusnu se zvednu z postele a dojdu k oknu. Město je stále stejně tiché, někdo by řekl mrtvé.
"Asteria stála přede mnou, okolo její vlci. Na něco mi kývala, usmívala se. Souhlasila snad s mou prosbou o pomoc?"
"Když jsem se ale vrátil, bylo vše tak, jak mi to ukázal Pradávný, tak, jak to podle dávných proroctví má být," tiše si povzdechnu a navléknu na sebe své oblečení. Všechny své věci si dám do kapes a vyjdu z pokoje.
"Jdu se jen projít," řeknu strážci, který stojí za dveřmi na chodbě, snad mne nechá.
 
Zavrana - 21. března 2013 18:08
zav58759547.jpg
Temná noc nad Rubínem

Váhala jsem.

Ruce mne svrběly jako nikdy dříve, jak se magie samovolně drala ku životu a bez řádného dohledu si málem dělala, co chtěla. Byla jsem roztržitá, nerozhodná, nevěděla jsem, co dřív.
Vrátit se? To nebyl můj cíl.
Chtěla jsem najít Nuarcrese a přitom jsem se bála toho, co přijde. Netoužila jsem po dětech a jak se mi sen rozplýval v hlavě, věděla jsem, že nic takového nechci. Nikdy. S ohledem na to, že by mne jednou mohly popadnout mateřské pudy, ale toho jsem se zatím skutečně neobávala.

Tohle je otravné, proč tady vlastně jsem? Nenávidím Císařovnu a přesto jsem jí tak blízko, navíc ta příhoda.. nechci se vrátit k přátelům a přitom se mi naskýtá zřejmě jedinečná příležitost, jak na sebe opět strhnout právě jejich pozornost.

Bylo to město, působilo na mě všemi pachy, barvami i společností toulající se ulicemi. Rozhodla jsem se zůstat skryta ve stínech a porozhlédnout se v uličkách, než se vrátím k přátelům. Pokud to byli oni. A pokud se skutečně rozhodnu vrátit.
 
Sif Artvia Milenwal - 09. března 2013 17:25
triss013886.jpg

Dravčí srdce

 

Nelíbil se mi orlův pohled plný nenávisti. Jako by za vše, co protrpěl, mohla já. Vydržela jsem to, ale když přiletěl blíž, naklonila jsem se do zadu, abych jej měla od sebe dál. Byl obrovský. Větší než obyčejný orel. Snad nějaký vzácný druh obývající království. Pak zavřeštěl a silou vůle jsem si nezacpala uši. Začal plakat. Překvapilo mě to. Dokonce víc, než zjištění mého magického nadání. Nelíbilo se mi to. Z nenávisti se stal hluboký žal.

 

"Orli obvykle nepláčou."

Nikdy nepláčou. Tohle není obyčejný orel, ale to už víte od prvního okamžiku, kdy se objevil.

"Tenhle tu musí být v souvislosti s tím, co se stalo Řádu. Kéž bych věděla, jak mu dokázat, že já nejsem zodpovědná za smrt Řádu. Orli jsou tvrdohlavá a hrdá stvoření."

Co by nám mohl udělat? Kdyby chtěl, zavede nás a možná budeme schopni jim pomoct. Obnovit Řád, ale ani jeden se neozval.

"Je to čím dál zmatenější...zrádce, útok nepřítele, zničení Řádu, truchlící Orel, to je..."

Císařovna začala plakat. Pomalu jsem jí dala ruku na rameno a lehce stiskla. Bylo mi líto osudu jednoho společenstva, které tu muselo být už hodně dlouho. Možná déle, než vláda mé paní. Pak orel odletěl. Za ním se zvedla královna a chvíli jsem měla dojem, že za ním chce běžet. Na místo toho se zastavila u okna a jeho směrem zašeptala vroucná slova.

 

Postavila jsem se a došla ke královně, stavíc se vedle ní. Hleděla jsem ven a pokoušela se najít mizejícího ptáka, ale nešlo to. Lehce jsem natočila hlavu na stranu. „Myslíte, že bychom těm, co přežili, mohli pomoct? Dokázat jim tak, že to není vina nikoho z nás?“

Nebylo možné, aby zemřeli kompletně všichni. Pokud jich pár zbylo, potřebují pomoct. Nebo plánují vraždu? „Mohla bych podle stop, co máme, některé najít, jen by mi to trvalo déle.“ Ale potřebovala bych pomoc své kolegyně.

 
Rubín Taragonu - 09. března 2013 15:44
rubyoftaragon7177.jpg
Temná noc nad Rubínem
Zavrana

Tvé rozvahy nad tím, co by jsi mohla dělat tě zaměstnalo natolik, že tě ani zpočátku netrklo, že jeden z opilců si dovolil mít tu drzost a začal tě osahávat na místech, kde by neměl.
Když si myslel, že jsi dostatečně mimo, tak se jal ti stáhnout i kalhoty, což se mu povedlo částečně, neb se tvoje kalhoty zastavili pod hýžděmi.
Z odporných dotyků opilce na tvých ňadrech a v tvých intimních partiích najednou nic nebylo.
Jako by zmizel. Rozplynul se. Prostě se vypařil.

Po opětovné upravě tě toulky uličkami městem vedly kamsi. Jakožto návštěvnice města jsi nevěděla kam tě to zavede.
Překvapivé ticho bylo až k nesnesení. Zažíralo se hluboko pod kůži a šířilo svůj zlý vliv dál uličkami.
Po deseti minutách jsi se dostala na menší náměstí, kde jsi spatřila známé a tobě povědomé vozy a koně.
Kdo by řekl, že opět narazíš na svou skupinu, se kterou jsi až do včerejšího dne cestovala?
Možná zde potkáš i toho, jehož šíp tě málem stál život.
Ovšem, kdo ví, zda jsou to opravdu oni.
Ale zároveň tě něco, nebo někdo lákalo zpět do uliček. Jako by po tobě toužil dlouho ztracený přítel, jež tě chce obejmout a zjistit, co je nového.
 
Rubín Taragonu - 09. března 2013 15:28
rubyoftaragon7177.jpg
Night of the Tormented
Randal

I přes veselí, jež proběhlo před několika hodinami, noc nad městem připomínala spíš noc, kdy se truchlí nad citelnou ztrátou.
Ticho jež se táhlo městem bylo devastující. I stromy, jež obvykle moudře šuměly v poryvu větru byly tiché a mlčeli. Nemluvě o nočních tvorech.
Rubín Taragonu připomínal město mrtvých, což u velkých měst bylo neobvyklé, neb to žilo stále.
Tvé přání ohledně Vlčí hory se, zdá se promítlo i do tvých snů.

Zavedli tě až do vzdálenosti, z níž šlo vidět samotnou horu, jež z dálky připomínala hlavu vlka, jež vyje na měsíc.
O okamžik později jsi stál na jejím vrcholu, obklopen spoustou vlků. Před tebou stála ta, jež jsi se vydal hledat. Asteria, hvězdná bohyně, jejíž krása se rovnala s císařovnou.
Na něco ti kývla a usmála se.
O další okamžik později si se vracel do hlavního města, jen aby jsi jej našel zničené a vypálené. V jeho zdech bylo pouze zoufalství, strach a utrpení.

Samotný palác byl vypálený a vyrabovaný. Císařovna, jež byla pro mnoho lidí naději a spásou, teď byl byla přivázaná před palácem k jakémusi skřipci.
Byla nahá, špinavá, samá modřina a šrám.
K dovršení hrůzy, jež stihla město, se na ní ukájela skupina mužů a bavili se tím, jak je jejich bývalá vládkyně bezbranná a bezmocná.



Ze snu tě vytrhl až někdo, kdo tebou zacloumal jako s hadrovou panenkou.
Když jsi otevřel oči, spatřil jsi onoho útočníka, jehož jsi viděl v zahradě.
Stál nad tebou jako socha a skrz jeho masku nebylo nic vidět, dokonce ani oči ne.
"Teď jsi prožil mou noční můru. A nebylo to na můj popud. ON si to takhle přál. A já nesnesu, aby se jí stalo to, co jsi viděl. Ať už skončí tvé pátrání na hoře jakkoliv, císařovna bude potřebovat každou ruku, která bude k dispozici.
Nepřítel má převahu, ale to je to jediné, co má. A než se zeptáš, proč se nepostavím na stranu císařovny sám...nemůžu. Nesmím."
řekl, ale i přes tmu, šlo vidět, že jeho oči se na tebe upřímně dívají.
"Císařovna je možná silná a mocná, ale její srdce je stále jen lidské. Na to se nesmí zapomenout." dodal a poté se doslova rozplynul jako dým.
 
Rubín Taragonu - 09. března 2013 14:52
rubyoftaragon7177.jpg
Sadness of the Ancient Eagle
Sif & Císařovna

Dravec okamžitě upřel svůj pohled na Sif. Z jeho očí bylo cítit nenávist. Nenávist, jež neznala hranic. Z jeho nenávistného pohledu se dělalo nevolno i nejotrlejším jedincům.
Pomalu ale jistě začala jeho nenávist být cítit i ve vzduchu.
Po krátké chvilce upřeného pohledu se odrazil z okenní římsy a přeletěl dovnitř kde se usadil na stole před vámi.
Pohled na okřídleného dravce takhle zblízka byl snad ještě hrozivější, než když seděl na okně.
Velikostí dosahoval mužského ruky od konečků prstů až po loket.
Poté roztáhl křídla do plného rozpětí a zvedl hlavu ke stropu.
Z jeho zobáku se vydral skřek, jež zněl jako nářek a nic jiného.
Oči dravce se zaleskly a vám se naskytl pohled, jež nikdo předtím neměl možnost vidět, z očí orla se začali linout slzy, zatímco z jeho hrdla se linul truchlivý, bolestivý nářek.
Císařovna se po prvotním překvapení pokusila opatrně natáhnout ruku, ale orel jen uskočil a upřel oči na císařovnu. Nenávist vystřídal žal a bolest, to vše doprovázeno slzami, jež dravec ronil.

"Orli obvykle nepláčou." řekla polohlasně, s očima upřenýma na dravce. Ten sklopil hlavu i pohled k desce stolu a nadále naříkal.
"Tenhle tu musí být v souvislosti s tím, co se stalo Řádu. Kéž bych věděla, jak mu dokázat, že já nejsem zodpovědná za smrt Řádu. Orli jsou tvrdohlavá a hrdá stvoření." dodala a stáhla svou ruku, poté se podívala na tebe.
"Je to čím dál zmatenější...zrádce, útok nepřítele, zničení Řádu, truchlící Orel, to je..." nedořekla, protože její hlas se zlomil, načež se císařovna odvrátila.
Její tvář panovnice, jež vládne pevně a nic jí nerozhodí byla ta tam. Orel nebyl jediný, komu teď tekly slzy po tváři.

Orel s pohledem upřeným na císařovnu seděl v naprosté tichosti a bez pohybu.
Jediný pohyb byly slzy, které ronil, ale to se změnilo, protože orel se slabým zaskřehotáním roztáhl křídla a vznesl se do vzduchu. Poté proletěl oknem a zmizel do tmy.
Stejně náhle se zvedla císařovna a došla k oknu. Dívala se za mizícím dravcem, jako za starým přítelem.
"Je mi to líto." špitla a jednou rukou si zakryla tvář. "Je mi líto, co tě potkalo..." vymáčkla ze sebe a zůstala nehybně stát u okna a dívala se siluety budov v městě pod palácem.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.1194179058075 sekund

na začátek stránky