Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Taragon

Příspěvků: 896
Hraje se Domluvený termín Kdykoliv hráči odepíší  Vypravěč Deadman je offlineDeadman
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Jaina je offline, naposledy online byla 29. března 2024 7:42Jaina
 Postava Sif Artvia Milenwal je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Sif Artvia Milenwal
 
Rubín Taragonu - 19. ledna 2013 14:48
rubyoftaragon7177.jpg
Randal a Archiv

Kniha začala sama sebou listovat a nějakou chvíli to trvalo, její velikost byla dostatečná.
Poté se kniha zastavila na krátkém odstavci, jež nesl nadpis: Severský Lev.
Pod zdobeným nápisem byl krátký odstavec.

"Severský Lev je skupina žoldáků zocelených životem v horách. Vynikající převážně bojem na dálku a mistrným pokládáním pastí.
Před 250 lety se jejich řady rozdělili na dvě frakce: Severského Lva a Lva Zrádce (pojmenování přišlo od členů Severského Lva). Mezi frakcemi zuřila válka jež vyčerpávala hlavně Severského Lva, jež díky svému čestnému boji doplácel na podlejší taktiky nepřítele.
O několik měsíců později požádali Taragon o pomoc a z milosti císařovny obdrželi zásoby jídla a zbraní.
Na oplátku Severský Lev přislíbil pomoc, až bude Říše v nebezpečí."


Pod odstavcem bylo později dopsáno:
"Severský Lev již několik let nevykazuje žádné aktivity. Neví se, zda je tato žoldácká skupina stále naživu či nikoliv.
Tudíž nelze spoléhat na to, že Severský Lev by dodržel svůj slib.
Ale křivdit Lvu by bylo pošetilé, jen proto, že o nich nemáme žádné informace."


Vzato kolem a kolem, kniha poskytla naději, ale zase nevybíravým stylem plamen naděje přidusila na malý plamínek.
Severský Lev, žoldácká skupina, jeden z potenciálních spojenců....pokud ovšem srdce Lva stále bije...
 
Randal - 19. ledna 2013 14:21
20100919233120964397891986.jpg
Archivy

Celou cestu do archivu mlčím, poslouchám strážné. Jejich řeči o Archivářích se mi moc nelíbí, ale kdo by se vzpíral příkazům samotné císařovny? Já určitě ne. Tedy pokud by mi při jeho plnění nešlo o život, nebo život někomu mě blízkému. To mě přinutí se podívat na Rose. Od doby, co ji ten neznámí omráčil nepromluvila. Snad je v pořádku. Pak najednou vojáci přede mnou zastavili a já do jednoho z nich narazil. Ovšem na to abych se omlouval jsem se necítil. Spíše jsem od nich poodstoupil, aby si to mohli vyříkat a sám jsem spíše začal přemýšlet o tom, kde začít hledat. Možná by mi Archiváři poradili.

A nebo možná ne, pomyslím si, když se špička obrovského meče ocitne před mým obličejem. Snad jen díky mé minulosti sebou necuknu a zůstanu nehnutě stát. Jasně, měl jsem z nich strach, kdo taky ne, ale nebyl to ten strach, který má člověk před tím, než mu někdo usekne hlavu, nebo jej zabije v bitvě. Byl to spíše strach z neznáma. Když mě Archivář vyzval, vystoupil jsem a ukázal se mu. Chvilku potom nastala ona situace s mečem a mým neucuknutím. Urážkami jen metal kolem sebe, ale mě to nic nedělalo, byl jsem na urážení zvyklí.
"Nic se Archivům nestane, to slibuji," řeknu hlasem pevným, když řekne svou výhrůžku. Mám co dělat, abych hlas udržel v klidu. Pak mi ukáže kudy dál a já, na první pohled beze strachu, se vydám vpřed. Šel jsem dál, snažil jsem se nerozhlížet, ale jít za svým cílem. Ovšem kolem sebe jsem cítil předměty obdařené takovou mocí, že mi šeptali, abych si je vzal a vládl. Prosili mě, škemrali, slibovali a vyhrožovali. Všechny magickou mocí napuštěné mne pokoušeli, ale já šel dál, měl jsem svůj cíl. Zastavil jsem se až u tří velkých knih. Podíval jsem se na Archiváře, jestli mohu a až s jejich kývnutím jsem otevřel první svazek. Otevíral jsem jej pomalu a s úctou náležící starým knihám.
"Spojenci Taragonu," řeknu jasně a zřetelně.
 
Rubín Taragonu - 17. ledna 2013 15:46
rubyoftaragon7177.jpg
Císařovna
Sif

Když byl Randal a Rose byli z dohledu, odeslala císařovna stráže ven z místnosti pouhým gestem ruky. Stráže se z místnosti pomalu trousili, ale bylo vidět že tenhle příkaz plní neradi.
V okamžiku, kdy jste v salónku zůstaly jen ty a císařovna. Tak si císařovna přesedla na velké kanape a pokynula ti, aby jsi si sedla vedle ní.

Když jsi se posadila, tak pomalu začala:
"Sif...od této chvíle chci slyšet vše, co si myslíš o dění nebo o příkazech jež vydávám."
Poté se na tebe podívala a vypadalo to, že na tebe hledí jiná žena.
"Jsi asi tak jediná, komu můžu bezmezně věřit...doufám v to. dodala a poté tě objala.
Obvyklé, letmé doteky jak jsou podání ruky či položení ruky na rameno vystřídalo vroucí objetí.
Císařovna nedávala najevo to, jak si váží svých blízkých, ale když na to došlo, bylo jasné že je to od srdce a myslí to upřímně.
"Zároveň chci aby jsi se mě nebála napomenout nebo zkritizovat, když bude třeba." pokračovala a z objetí tě nepouštěla.
Poté se lehce odtáhla a zadívala se ti do očí, kde hledala oporu v nadcházejících časech.
Vteřinu na to tě lehce políbila a opět objala.

Bylo jasné, že tímto ti císařovna dala najevo svou důvěru a pokud by jsi byla tím zrádcem ty, tak by jí to ranilo víc než zrada řadového vojáka.
"Můžu na tebe spoléhat Sif?" zeptala se po chvíli.


Palácový archív
Randal a Rose

Strážní vás vedli dlouhými chodbami kamsi nahoru do paláce.
Pohledy mezi nimi se zdáli být víc, než jen nervozitou.
"Nebudou nadšení až je uvidí." poznamenal jeden ze strážných.
"A co teprve až uvidí nás? Archiváři jsou děsivý v té svojí zbroji." odpověděl kolega.
"Kdo vymyslel jméno "Archiváři"?" zeptal se strážný, jehož outfit naznačoval řadového vojína.
"To vlastně nikdo neví, jediné co se ví, že střeží Archiv a jsou asi tak staří jako císařovna sama." odpověděl první z vojáků.
"To budou nějací dědulové ne?" zeptal se posměšně vojín, načež oba starší vojáci zabrzdili tak, že do nich Randal, Rose a vojín vrazili, jak nečekaně zastavili.
"Řekni jim to do tváře a roztrhají tě jako papír!" štěkl na vojína desátník, jehož insignie byli teď vidět.
"Jediná osoba, kterou Archiváři ve své přítomnosti snesou, je sama Císařovna, případně její společnice. My ostatní jsme pro ně mizerní červi a dávají nám to sežrat!" řekl potichu druhý desátník, poté se oba vojáci pokračovali v cestě.

Dalších deset minut se nic nedělo, jen jste beze slov pokračovali v cestě.
Když se skupinka doporoučela k velkým dveřím jež byli mohutné a zlaté, tak desátníci opatrně vstoupili do místnosti, kde byla hrozná tma, jen uprostřed stála pyramida ze svící, ozařovali pouze malý prostor místnosti.
Kdo si odvažuje vstoupit do Archivu?" zahřmělo kdosi ve tmě.
"Muž, jehož posílá samotná císařovna aby nahlédl do Archívu!" odpověděl desátník a urychleně sebral Randalovi svitek od císařovny.
"Zde má povolení od její výsosti!" dodal stejně rychle a ve svitu svíčky zamával svitkem.

V místnosti zaplálo pět párů rudých očí, vždy někde jinde, ale bylo je vidět v každém směru, kam se člověk otočil.
Poté za těžkých kroků se jeden z párů očí přiblížil ke svitu svící a odhalil tak válečníka, jehož mohutná zbroj a těžké meče propůjčovali daleko víc hrůzy, než jen historky o nich.
Archivář vytrhl svitek vojáky z rukou a přečetl si ho, přitom jen nesouhlasně zavrčel.
"Když si to její výsost přeje...ukaž se smrtelníku!" vyzval Randala a sledoval celou skupinu.
Vojín bledý hrůzou z Archivářova chování a vzhledu zbroje bojácně popostrčil páreček doprovázených do světla svící.
"Chmpf...její výsost asi musí mít dobré důvody když posílá titěrného smrtelníka." vyřkl svou urážku Archivář.
Od ostatních páru očí bylo slyšet posměšné uchechtnutí.
Archivář tasil jeden ze svých mečů, jež byl naleštěný a sám o sobě pulzoval zvláštní magií, namířil jeho hrot do obličeje Randala.
"Jestli se archívu její výsosti něco stane, přísahám na svůj život, že ti vytrhnu kostru z těla!" vyřkl svou hrozbu a poté mečem ukázal na opačný konec místnosti, kde se otevřeli další mohutné dveře.

Pokračuj smrtelníku!" vyzval dvojici Archivář a nechal je projít.
Místnost s Archívem byla velká, ale kdo by hledal regály a police s knihami a svitky, byl by blázen.
Místo toho místnost byla zdobená různými artefakty, zbraněmi a prapory.
Každý předmět měl svůj stojan, případně držák, jednalo-li se o prapor.
Z některých předmětů pulzovala magie, jiné byli pouze unikátní nemagické.
Z unikátů lze jmenovat velkou dvojbřitou sekyru, jejíž hlavice byla zdobená drahými kameny. Při dlouhodobějším pohledu na kameny sekyry se objevil pocit, že kdosi hledí nazpět.

Uprostřed místnosti byli knižní stojany, jež na každém spočívali tři mohutné staré knihy.
Každá na sobě nesla nápis "Znalosti jsou síla, dobře je střežte!"
Při otevření knihy se objevil nápis: "Vyslovte, co hledáte."
Zdálo se, že jistá magie ulehčuje hledání aby nedocházelo k tomu, že zde hledač ztvrdne na stovky hodin, jako tomu bylo v jiných archivech.
Zároveň se dalo čekat, že v Imperiálních archívech bude záznam o všem, co člověka jen napadne.


PJ note 1: U Archiváře si odmysli tu věc na zádech a obrácené omega symboly na zbroji.
PJ note 2: Na hledání v knihách si budeme házet, jelikož jsou tři, tak si hodíme třikrát. :) Trošku zaprudíme naši milou procentku. :)) Ovšem je otázka, co budeš v knihách hledat. :)
 
Randal - 08. ledna 2013 15:44
20100919233120964397891986.jpg
Obraz a úkol

Když císařovna ukáže skrytý obraz, trochu mi zatrne. Pak začne vyprávět příběh, který se k tomuto obrazu váže. Já jen mlčím, občas polknu. Když domluví, nechá znovu zakrýt obraz a s otázkou, či spíše žádostí na rtech se podívá na mě.
"Hned se do toho pustím, má paní," vyseknu opět onu naučenou úklonu a podívám se na Rose: "Pomůžeš mi?" Když se k nám postaví dva vojáci, jen kývnu a držíc v rukou svitek od císařovny, se vydám za nimi.
 
Sif Artvia Milenwal - 08. ledna 2013 14:06
triss013886.jpg

Hrůzu nahánějící obraz

 

Randal mi na jistotě moc nepřidal. Přešlápla jsem z nohy na nohu a těsněji k sobě přitáhla rudý lesklý župan. Začínalo i být v něm docela chladno. Kamenné zdi nedokázaly udržet na dlouhou dobu teplo z hořících krbů. Jen pár hradů se mohlo vychloubat vnitřním vytápěním, při čemž ve zdech byly vyvrtány otvory, kterými proudily teplé prameny z nedalekého jezírka, které ohřívala podzemní láva.

 

Když císařovna nechala sundat plachtu, která kryla obraz, málem mi jeho scenérie vyrazila dech. Nikdy jsem nic takového neviděla. Všechny postavy byly až neskutečně realistické. Temné i světlé stíny celému výjevu dodávaly nejhrůznější podtón. Popravované vojáky jsem raději ani nestudovala. Královna se zmínila o svém otci, který tento výjev namaloval. Chvíli jsem měla problém si jí představit v pěti letech. Jako by přišla na svět taková, jaká je teď.

 

Poslouchala jsem pozorně všechno, co mí Její Výsost říkala. Kapka naděje padala, když se zmínila o pomoci, pokud nebude vědět, jak dál. Ale jak moc je to pravdivé? Nakonec císařovna nechá mladého muže doprovodit do archivu a dá mu k tomu svitek s rozkazem. Pak se podívá na mě pohledem, u něhož vím, co znamená.

„Co si přejete, má paní?“ lehce skloním hlavu.

 
Rubín Taragonu - 06. ledna 2013 23:04
rubyoftaragon7177.jpg
Nepřítel před branami
Sif, Randal, Rose

Císařovna notnou chvíli seděla tiše a ani nedutala, stráže po sobě začali házet nervózní pohledy a někteří z nich i přímo zoufale pokukovali po Sif. Všichni do jednoho přešlapovali na místě a držet postoj patřičný pro strážné jim dělalo nevýslovné problémy.

I pro Sif to byla nová zkušenost, císařovna doposud nebyla takhle ztrápená. Bylo na ní vidět, že je sama ve své mysli bloudí a neví kudy kam.
Její tvář zajisté viděla lepší dny.
Vyrovnaná a jistá císařovna se nyní proměnila v nejistou a ztrápenou vládkyni.
I přes všechnu historii Taragonu od jejího příchodu se nemusela vypořádávat s někým tak zákeřným a podlým jako byl blížící se nepřítel.
Navzdory všem okolnostem, vždy se podařilo nepřítele porazit hned prvním úderem.
Jistota Její Výsosti v kádry byla nezlomná, ale vědomí, že zrádcem je někdo z nich jí hluboce zasáhlo...a bylo to na ní vidět.
A očekávat, že by císařovna sama mohla zastavit celou nepřátelskou armádu je asi tak naivní, jako dát sebevrahovi do ruky nůž.

Po těžkých dvaceti minutách vstala a pomalým krokem došla k jednomu zakrytému obrazu, jež pokrýval celou stěnu a stáhla z něj imperiální prapor, jež měl krýt onen obraz, protože hadr by nevypadal dobře a prázdná stěna tuplem ne.

Obraz znázorňoval něco, co všichni v Taragonu považovali za nesmysl, až za výslovné rouhání císařovně, byl rozdělený na tři části.
První část znázorňovala bitevní pole na kterém se tyčili válečníci v temných zbrojích nad raněnými a někteří z nich byli nemilosrdně popravováni, což autor obrazu zachytil až nehezky přesně.
Druhá část znázorňovala to samé bojiště a tu samou scenérii, ale i raněného muže, jak se snaží bránit před temnými postavami, bedlivější pozorovatel si může všimnout že temné postavy v pozadí jsou zasypávány hořícími projektily, jež mají blízko k šípům.
Třetí část zobrazovala nejen temné válečníky, ale i světlé šmouhy jak zahání temné.
Raněný válečník, jemuž jedna z těch šmouh pomáhala na nohy.

"Tenhle obraz jsem nikdy neměla ráda...už jen pohled na něj mě vždy deprimoval." řekla sklesle a konečky prstů přejela po plátně.
"Ale namaloval ho můj otec, když mi bylo asi pět let...zdá se to tak dávno...a je to dávno." poznamenala a její prsty spočinuly na raněném válečníkovi, jehož tvář odpovídala muži kolem třiceti, jeho vlasy byly stejně černé jako ty císařovny. Zarostlá tvář a krvavé rány vypovídali o zuřivém válečníkovi, jež neměl ani tolik času, aby se oholil.
"Ty bílé šmouhy znázorňují to, co můj otec nazval "Andělé smrti". Nikdy ve svém krátkém životě neviděl nikoho bojovat tak zuřivě a přitom ladně a čistě...z jeho vyprávění vím, že se podobali našemu Řádu. Ale aby Andělé smrti byli naším Řádem je nesmyslné, Řád nemá takovou historii." pokračovala a její prsty přejeli přes šmouhu, jež pomáhala válečníkovi.
"Říkával: Jednoho dne, až se dostaneš na pokraj svých sil a budeš balancovat na hraně mezi životem a smrtí, tihle Andělé smrti ti přijdou pomoci, stejně jako pomohli mně." dodala a opět se odmlčela.
"Upřímně řečeno, pro mě to byla vždy pohádka, stejně jako pro mě byl Řád pohádka." promluvila po chvíli.
"I dnes si myslím, že otec měl vidiny a tyhle anděli si prostě vymyslel, manifestem smrti nikdy nebude nic jiného, než-li samotná Smrt." řekla a otočila se, přičemž vojákům přikázala aby obraz zakryli.
Poté se vrátila na své místo a upřeně se zadívala na svou společnost.

"Mladý muži, mohu vás požádat o to, aby jste s v archívu paláce podíval na všechny zmínky o spojencích, nebo i potenciálních spojencích, jimž jsme v minulosti pomohli a jež nám stále dluží protislužbu...myslím, že teď je vhodná chvíle k tomu, aby nám splatili dluh." požádala Randala a jeden ze strážných se opatrně ozval:
"Výsosti, stráž Archívu tam nikoho nepustí bez přímého rozkazu."
"Dostanou svůj přímý rozkaz!" řekla a před Randalem se na stole zjevil svitek s modro-zlatou stuhou s císařskou pečetí.
"Ukažte mu cestu!" nakázala vojákům, natož se dva od dveří neochotně pohnuli a postavili se k Randalovi.
Poté se císařovna podívala na Sif, u níž věděla, že kdyby jí požádala o cokoliv...tedy skoro o cokoliv, tak to mladá nadšená čarodějka, udělá.
Pouze jí pohledem sdělila:
"Pro tebe mám jiný úkol Sif..."
 
Randal - 05. ledna 2013 23:58
20100919233120964397891986.jpg
Salónek, já chci být jinde

"Asi ano," kývnu, když císařina čarodějka vysloví to slovo, kterého se všichni tak obávají. Hned na to se mne zeptá, jestli jsem viděl i majitele těch strojů, ale na to musím pouze nesouhlasně zavrtět hlavou. Sice to nevím, ale tuším a bojím se, že se nebudu mýlit.
"Nevím, ale bojím se, že to budou ti, které jsem viděl, když jsem nahlížel do budoucnosti," řeknu potichu, oči sklopené k zemi. Beztak věřím tomu, že se to brzy dozvíme.
 
Sif Artvia Milenwal - 03. ledna 2013 11:26
triss013886.jpg

Nejde se nedívat

 

"Otázka je, co chrání Sif. Nevíme, zda se jedná o předmět, nebo snad...o bytost."

Druhá možnost mě nenapadla a nyní mi přejela husí kůže po těle. O bytost? Kdyby ano, jakou by měla moc? Větší než císařovna? Vzdychla jsem nahlas a zvažovala, zda zaujmout sedící pózu na nějaké židli. Rozpuštěné rudé vlasy mi kryly půlku zad a pro jistotu jsem si držela ruce kolem pasu, kdyby si župan usmyslel, že by mi sjel dolů. Nezvyk takhle chodit po paláci.

 

Randal následně projeví svou nejistotu ohledně nějakých věcí, o kterých nemám ponětí. Pohlédla jsem na něj s lehce povytaženým obočím. Snad to nebude další katastrofa. Kdyby se jí alespoň jednou přání vyplnilo, slavila by.

 

"Místní Řád nám nepomůže...jsou mrtví. Zůstalo jich zde jen pár..."

Císařovna se zmíní o Řádu, což mě dosti zamrzí. Jenom pár? To snad ne. Mohli nám pomoct.

Následně se můj pohled opět začne soustředit na Randala. "Myslím... myslím že je to tady," řekl.

„Válka?“ nemůžu uvěřit, že jsem to řekla. „Nevíš, kdo vlastní ty... stroje?“

 
Randal - 29. prosince 2012 23:28
20100919233120964397891986.jpg
Salónek, jako bych to neříkal

Císařovna i všichni ostatní se na mě podívají. Čekal jsem to, i tak je mi to nepříjemné. Než ale stihnu něco říci, císařský pohled se stočí k jejímu medailonku a chvilku mlčí. Když promluví znovu, její slova doplní to, co jsem viděl já. Jakoby to do sebe zapadlo.
"Viděl... viděl jsem dělo. Na souši," řeknu potichu.
"Jen to, nevím kde," dodám. Ovšem nějak vím, že její slova jsou pravdivá. Nevím jak, ale něco mi našeptává, že ano.
"Myslím... myslím že je to tady," řeknu nejistě a ani nevím, proč jsem to řekl.
 
Rubín Taragonu - 29. prosince 2012 23:21
rubyoftaragon7177.jpg
Salónek

"Otázka je, co chrání Sif. Nevíme, zda se jedná o předmět, nebo snad...o bytost." odvětila císařovna a opřela se v křesle a přitom si poupravila župan, avšak si neuvědomovala, že její úprava spíš odhaluje její bujný dekolt.
Zamyslela se a ani nedutala.
Randalova slova jí ze zamyšlení vytrhla.
"Prosím?" zeptala se a její pohled se na něm doslova zakotvil, jako by očekávala další vizi.
Avšak sama ucítila impulz z medailonu a tak na chvíli upoutala pohled na něj.

Před očima se jí zjevilo místo, kde všude vyseli symboly řádu, mapy a obrazy.
Pak zahlédla jatka. Spousta bíle oděných postav s róbami potřísněnými krví a zcela bez života.
Krátce na to zahlédla tři stojící bílé kápě, jež se rozhlíželi kolem.

"Místní Řád nám nepomůže...jsou mrtví. Zůstalo jich zde jen pár..." konstatovala a promnula si obličej.
Poté se opět podívala na Randala.
"Co jste to říkal?" zeptala se bylo vidět, že by raději řešila roztržky senátu, než tohle.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.13404703140259 sekund

na začátek stránky