Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Taragon

Příspěvků: 896
Hraje se Domluvený termín Kdykoliv hráči odepíší  Vypravěč Deadman je offlineDeadman
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Jaina je offline, naposledy online byla 28. března 2024 20:04Jaina
 Postava Sif Artvia Milenwal je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Sif Artvia Milenwal
 
Randal - 29. prosince 2012 22:46
20100919233120964397891986.jpg
Kéž by sen... to bych se už zpocen probudil

V tichosti sleduji debatu, nijak se do toho nemíchám. Možná je ani nevnímám, jak se zdá. Vlastně je nevnímám skoro vůbec, protože se mé myšlenky sbíhají jiným směrem. Například tím, kdo byl ten tajemný cizinec, jenž mě oslovil jako toho, kdo by měl chránit císařovnu. Jenže jak ji může chránit někdo, kdo ani není dostudovaný čaroděj? Vždyť ona je mocnější než já a má kouzla jsou jen pro pobavení, ne pro boj. Vždyť já ani bojovat neumím. Ne kouzly.

Stojím na kopci, nevím kde, nevím kdy. Pohlédnu před sebe a tam věc, která jsou k vidění na lodích. Dělo. Na souši.

Trošku se mi zamotá hlava a sám se lehce zapotácím. Zabolí mne hlava a uvnitř mě se vytvoří podivné prázdno, jakoby se mělo něco stát. Něco špatného. Snažím se vzpomenout co jsem to právě viděl, ale je to složité.
"Něco není v pořádku," řeknu tiše, nejistě. Vím jaké otázky budou následovat a také vím, že nebudu moci říci více, než sám vím.
 
Sif Artvia Milenwal - 29. prosince 2012 22:30
triss013886.jpg

On by to mohl být i sen

 

„...Ještě včera jsem byl obyčejným čarodějným tovaryšem na cestách, co se snaží naučit a porozumět světu a teď... co jsem teď?"

Podívala jsem se na Randala, který pochyboval o svém údělu na tomto světě a čase. Ráda bych mu něco řekla, aby věděl, že tu má své místo a možná si císařovnu i celkem získal a jeho další kroky by mohly zašlapávat špínu v chodbách paláce. Nebo dokonce i v palácové knihovně.

 

"A jediný člen, kterého známe jménem je on..."

On? Altaïr? Toto doznání mi způsobí, že se na královnu podívám s rychleji bušícím srdcem. Ode dne, kdy jsem jej viděla, přála jsem si jej spatřit znovu. Ne, že by mě nějak přitahoval, i když kus chlapa to je, ale hlavně proto, jak moc byl tajemný. Miluju skrytá tajemství. Magie jich je plná a dokonce, i když nechávám věci jen levitovat, riskuju, že narazím na něco neočekávaného a možná i nebezpečného.

 

Vymírání řádu je velmi smutná záležitost. Sleduju staršího muže, jak se zmiňuje, že řád Orla nežije v plném počtu jenom na jednom místě. Možná by stačilo najít místo, kde se jejich vůdci scházejí, a pak se tam dostavit. Zatím však ještě mlčím. Počkám si na reakci císařovny, abych jí opět nenaštvala. Na některých vojácích jde vidět, že stále těkají očima z místa na místo, jako by čekali, že se na ně jejich vládkyně znovu rozkřičí, přimáčkne ke zdi. Je mi jich trochu líto. Nezasloužili si to. Tak proč tak vyjela?

 

"Co vlastně má Řád za cíl?"

V tento moment pozvedám hlavu, abych si poslechla odpověď muže, ale není to nic, co by nám moc pomohlo. Něco chrání? Otázku ta mne dopoví císařovna. Zaklínadlo? Zbraň? Odpovědi? Je mnoho věcí, které by měly zůstat skryty, protože ve zlých rukách můžou způsobit zkázu.

 

"Je to jen můj názor, nebo je celý tento den jako hodně špatný vtip?"

„Mám stejný názor, má paní,“ připustím a založím ruce na prsou. „Něco chrání,“ zopakuju ty slova, jako by pocházela z velmi starého lexikonu. „Kdybychom věděli co, mohli bychom jim to pomoct ochránit.“ Já bych to aspoň udělala. Snad by se císařovna nenechala zlákat mocí neznámého.

 
Rubín Taragonu - 29. prosince 2012 21:12
rubyoftaragon7177.jpg
Impérium posíleno o Řád Orla?
Sif, Randal & Rose

"Řád je bezpochyby zběhlý v boji, to jsme viděli dnes ráno." uvažovala císařovna a její myšlenky se vrátili k ponížení jejích vlastních stráží jediným členem řádu.
"A jediný člen, kterého známe jménem je on..." řekla a z kapsy županu vytáhla zlato-stříbrný medailon s dvěma orlími pery, potřísněný krví.
"Tudíž naší snahou by mělo být najít, kde se řád skrývá a pokusit se je získat na naši stranu." uvažovala i nadále.
"Jestli má dojít k válce, nepotřebujeme mít proti sobě ještě Řád." řekla a posadila se do křesla.
"Ví vůbec někdo, jak velký Řád je?" zeptala se všech přítomných.
"To vám mohu říct velice přesně má paní..." odpověděl na její otázku stařík, jež právě vstoupil, byl to jeden z císařovniných poradců.
"Z mých letitých studií vím, že Řád v plném počtu má kolem tisíce členů. Což z nich dělá dostatečnou sílu. Ale má to jen jeden jediný háček..." zadrhl se stařík.
"Jaký?" zeptala se vládkyně.
"Řád nikdy neshromáždí všechny své členy na jednom místě. Schází se pouze vůdci skupin. A je možné, že už ani nedosahují takového počtu, před deseti lety jich bylo kolem tisíce, nevím, kolik jich je dnes...může jich být desetkrát tolik, nebo ti, co jsou zde jsou poslední z nich. Řád díky reputaci, jež kolem nich v posledních letech koluje..." přestal stařík, jako by ho následující slova bolela víc, než fyzická bolest.
"Co? Co se s Řádem děje?" zeptala se horlivě císařovna, dokonce i stráže najednou nedočkavě vyčkávali odpověď.
"...vymírá výsosti...i pokud by jich bylo kolem tisíce, jsou to nejspíš poslední majestátní orli, jež brouzdají po této krajině. Před měsícem jsem při cestě z Orionu narazil na umírajícího člena Řádu, svěřil se mi, že Řád má problém s rekruty a každá ztráta, byť jediného života, je pro ně zdrcující ránou...proto se snaží držet v ústraní a zahlédnout je je zázrakem." dořekl a na strážných bylo vidět rozkol pocitů. Jedna část si přála dorazit slábnoucího nepřítele, druhá část chtěla dát Řádu šanci se vzpamatovat.
Poněkud zvláštní chování u členů imperiálního vojska.
"Řád vymírá?" zeptala se po chvilce mlčení panovnice a její výraz značil lítost. Málokdy projevovaná emoce.
"Ano výsosti, bez nových rekrutů, Řád vymře. A pokud se velitelé nebudou řídit vámi vydaným rozkazem, tak nemáme šanci, při vší úctě k vám, má paní." pokračoval stařík.

Uběhlo asi deset minut ticha, než císařovna vůbec pokračovala.
"Co vlastně má Řád za cíl?" zeptala se a opět v ní byl vidět ten její typický klid, podle nějž jí šlo bez problémů poznat.
"Něco chrání...nevím ale co to je, má paní!" odpověděl stařec a pomalu se vzdálil, jako by chtěl nechat císařovnu samotnou s jejími myšlenkami.
"Co ale chrání?" zeptala se do éteru.
"Je to jen můj názor, nebo je celý tento den jako hodně špatný vtip?" zeptala se přítomných, Sif, Randala a Rose.
 
Rubín Taragonu - 29. prosince 2012 20:33
rubyoftaragon7177.jpg
Kdesi u západních hranic říše, skrytá pozorovatelna Řádu
Pro všechny

V malé tvrzi, jež místní říkali "Hnízdo", se linulo ticho, ostatně jako vždy. Jediný zvuk, který šlo přes den slyšet byl křik orlů, přes noc zde bylo hrobové ticho.
Pošetilci, jež měli potřebu se přiblížit k tvrzi získali pocit, že je sleduje kolem tuctu očí, které ve tmě údajně žhnou.

Za hradbami této malé pozorovatelny byl klid, přítomní členové řádu se v tichosti věnovali svým věcem, ostatně jako každý večer. Obyvatelé Hnízda byli většinou tišší členové řádu, jež z nějakého důvodu odmítali mluvit, pokud nebyli vyzváni...ano, i tací se v Řádu našli.
Ale vždy jeden seděl v malé věžičce, jež poskytovala dostatečný rozhled po krajině.
Dnes večer tam seděl jeden z mladších členů Řádu, mladík jemuž nikdo neřekl jinak, než "Lišák", nejspíš podle toho, že na svůj věk toho znal dost na to, aby si k němu i někteří starší členové chodili pro radu.

Lišákův zrak byl upřen za hranice Taragonu a díval se po potenciální hrozbě. Jediný zvuk rušící mrtvo noci byl zvuk svištící čepeli, jež se brouzdala ze svého úkrytu a zpět, jako se vysouvají drápy kočkovité šelmy před útokem.
"Stejně tam nic neuvidíš, tak proč se neprospíš?" ozvalo se Lišákovo podvědomí, když mladík zívl.
"Nemůžu, jestli mi něco unikne, tak mi za to utrhnou hlavu!" odvětil mladík a došlo mu, že se tu vlastně dohaduje sám se sebou.
"Blázne!" počastoval sám sebe a podrbal se se čepelí nad obočím.

"Lišáku, nemáš hlad?" zeptal se ženský hlas zpod věže.
Pohled mu sklouzl dolů a v záři olejové lampy spatřil Sidonii, drobnou dívenku, jež však byla stejně krásná jako smrtící. Její chování bylo chladnokrevné a odměřené, někteří z noviců, jež se s ní setkají, se ještě dlouho poté ohlížejí, zda není poblíž, když chtějí vznést své pochybnosti.
Lišák v nitru věděl, že Sidonia taková není, její chování je jen štítem, aby se nikdo nedostal k jejímu srdci.
Sám měl pocit, že je jediný, komu se to po delší době podařilo. Také měl pocit, že i ona něco cítí vůči němu, ale Sidonia nikdy nic takového nepřiznala, jen v soukromí nepatrně naznačila.
"Trochu!" odpověděl jí a usmál se.
"Hned ti něco donesu." řekla a udělala gesto, jež by si šlo vyložil jako vzdušný polibek.
Lišák opět zvedl hlavu k hranici a to co spatřil mu vyrazilo dech.

Kam jen oko dohlédlo bylo vidět tisíce světelných bodů, menších i větších.
Větší osvětlovala jakési stvůry, jež připomínali sochy. Kolem nich většinou kráčeli vojáci odění do černých zbrojí.
"Sid! Zapomeň na jídlo! Zburcuj všechny, máme tu problém! Říše je napadena!" zařval dolů a znovu upřel zrak na invazní armádu, jež se táhla kam jen viděl.
Některé ze soch táhly cosi, co viděl jen na lodích a na souši to vidět byla rarita, dělo.
Nefalšované dělo, jež na moři dokázalo způsobit víc hrůzy a strachu než magie.

Hnízdo rázem ožilo a všichni obyvatelé byli na nohách a vyptávali se na různé věci, od počtu, po druh nepřátel a všemožné další otázky, jež Lišák sotva stíhal zodpovídat.
Sidonia se místo vyptávání rozběhla na hradby aby se podívala sama.
Žhnoucí plameny invazních sil splývali a tvořili dojem, že se na Taragon valí masivní ohnivá vlna.
Vlnou zahřměla rána a pak byl slyšet nadšený ryk tisíců mužů.
Cosi jí zasvištělo nad hlavou a za ní zaduněl výbuch a zvuk bortícího zdiva hřměl víc, než dav.
Prudce se otočila, co se stalo, jen aby zjistila, že věž tvrzi je zničena, pozůstatek byl pouze základna věže, o věži jako takové nemohla být řeč.
"NE! NE! NEEE!" křičela z plných plic a rozběhla se k věži, ale v cestě jí zabránili další dva členové Řádu.
"Sid. Sid. Už mu nepomůžeš...nejsi bohyně..." snažil se jí její snahu dostat se k troskám věže vymluvit jeden z jejích bratrů.
Sidonia odmítala uvěřit, že by Lišák byl mrtvý, ale něco v ní připouštělo, že něco takového prostě neměl šanci přežít.

"Kristere, řekni ostatním, že pošleme Sid. Tohle je poslední místo, kde by měla zůstat..." nadhodil starší z dvojice a v náručí pevně sevřel plačící dívku.
Krister jen kývl a s rychlostí jemu vlastní vystřelil jako šíp, aby informoval zbytek osazenstva.
"Sid, potřebuju, aby jsi jela varovat hlavní město...my ostatní varujeme zbytek Řádu." začal muž a na její cukání a snahu odporovat jen řekl:
"Tady stejně nic nezmůžeme, jich je moc a nás je moc málo. Zůstat tady by byla sebevražda. Lišák by byl první, kdo by tohle navrhl!"
Sidonie jen s velikou neoochotou plnila nařízení.
Kůň jehož jí přivedli byl čistokrevný severotaragonský hřebec. Jak známo ti nevitálnější ze všech koní v říši.

Sid nasedla na koně a vyrazila co nejrychleji vpřed, ani se neohlížela, to udělala až když vyjela na kopec, jež byl od tvrzi asi dvě stě metrů.
Viděla ohromnou vlnu světel, jak se valí vpřed.
"To není vyhlášená válka....tohle je invaze..." špitla a pobídla svého koně, aby tryskem vyrazil vstříc hlavnímu městu.
S tímto koněm by jí cesta měla trvat nanejvýš dva dny.
 
Randal - 26. prosince 2012 17:40
20100919233120964397891986.jpg
Salónek

Když vypovím císařovně vše, co jsem viděl ve vizi, chvilku vypadá, že se nic nestane, ale nakonec se rozkřičí, až lituji toho, že jsem se vůbec pokoušel budoucnost vidět. Císařovna začala zuřit, křičet rozkazy a vše se začalo hýbat. Když přitiskla své vojáky ke zdi, ucítil jsem závan magie tak silné, že se mi málem podlomila kolena, ale udržel jsem se.

Když se konečně uklidní a všichni co si nechala zavolat odejdou, obrátí se opět na nás. Chvilku si nás prohlíží a pak promluví. Nejdřív se zeptá, co má dělat, pak se zeptá, jestli by se dalo s Řádem vyjednávat. O řádu jsem již něco málo slyšel, ale stále netuším, kdo jsou zač.
"Má paní, nepřísluší mi, abych vám radil, co dělat. Sám to nevím. Ještě včera jsem byl obyčejným čarodějným tovaryšem na cestách, co se snaží naučit a porozumět světu a teď... co jsem teď?" řeknu a bezradně se na ni podívám. Nejradši bych byl někde na cestách, nejradši bych byl, kdyby se nic takového nestalo.
 
Sif Artvia Milenwal - 22. prosince 2012 18:17
triss013886.jpg

Uf, sem se lekla!

 

Císařovnino ‚co‘ mě vyděsilo, až jsem sebou lehce škubla. Poslední dobou se mi zdála jiná. Jako bych jí dnes viděla poprvé. Nebyla jsem si jistá, co si mám myslet. Poprvé v životě jsem začala trochu pochybovat, ale nebylo to nic, co by mě vedlo ke zradě. Nikdy vás nezradím, má paní.

 

Musela jsem jaksi přetrpět její hlasité projevy. Šla z ní hrůza. Jako by všechno kolem potemnělo a ona byla jediným bodem, na který jste se mohli pohlédnout. Ještě udělat trik se špičatým kloboukem a bylo by to dokonalé. Vtipkovat v takovém momentu by mohlo mít za následek něčí smrt, tak si to budu myslet a tiše doufat, že se bouře přežene.

 

"Sif, doufám, že nejsi tím zrádcem ty. DOST NA TO, ŽE MĚ ZRADÍ NĚKDO Z MÝCH VOJÁKŮ!"

Nemusím podotýkat, že mě touhle domněnkou překvapila a zároveň se mě dotkla. To snad nemyslí vážně! Ustoupila jsem od ní o jeden krok a snažila se zachovat chladnou hlavu. Zachovala by ses stejně být na jejím místě, namlouvala jsem si. Bohužel to bylo trochu těžší, než jsem myslela.

 

"A vůbec, proč se nezeptáš své císařovny, kde hledat Řád...se divím, že to při své moci neví."

Vzpomněla jsem si na to, co mi říkal vězeň, když jsem se k němu stavila, doufajíc v nějaké odpovědi. Na místo toho jsem naštvala sebe i císařovnu. Co mi všechno neříká? Máme být její spřízněné duše, ne jen kolem u vozu.

 

Následně předala několik rozkazů ohledně nezabíjení členů Řádu. Zdálo se mi to jako správný krok. Možná by jejich nájezdy přestaly a mohli bychom v noci klidně spát.

"Myslíte, že by se s Řádem dalo vyjednávat?"

„Určitě v jejich řadách nejsou jenom hlupáci. Můžeme se jenom domnívat, kolik z nich zasahuje do politiky, aniž bychom to věděli, má paní,“ podařilo se mi ze sebe smést obavy. „Poslat k nim posla, pokud bychom znali, kde sídlí. Nebo domluvit nějaké místo střetnutí.“

 
Rubín Taragonu - 21. prosince 2012 20:49
rubyoftaragon7177.jpg
Salónek

"CO?" vyštěkla císařovna, když se dozvěděla, že za pád města bude moct někdo z vlastních řad.
Popadla láhev s vínem a vzteky jí mrštila proti zdi, kde se roztříštila a zbytek obsahu na stěně udělal nehezký flek, který nepřipomínal nic, než skvrnu.
"A KDO MÁ BÝT ZRÁDCE?" pokračovala vztekle a představa, že jí do zad bodne někdo z jejích vlastních vojáků, doposud loajálních vojáků, jí nenechávala klidnou.
Její obvyklá sebekázeň a zdvořilost byla ta tam.

"PŘIVEĎTE MI VŠECHNY VELITELE KÁDRŮ!" štěkla na vojáky u dveří.
"Všechny výsosti?" zeptal se jeden z nich a vzápětí toho litoval.
"VŠECHNY!" zařvala císařovna takovým hlasem, že i vojáci kolem dokola místnosti ustoupili o krok zpět ke zdi.
Vojáci u dveří se vydali plnit příkaz císařovny a ti v místnosti zjevně znervózněli a žádný si netroufl ani ceknout.
Císařovna kroužila po salónku jako podrážděná lvice a zhluboka dýchala.

"Sif...." začala pomalu a bylo vidět, že jí to stojí hodně úsilí, aby nepokračovala v řevu.
"....doufám, že nejsi tím zrádcem ty..." pokračovala a její hlas pomalu eskaloval v řev.
"...DOST NA TO, ŽE MĚ ZRADÍ NĚKDO Z MÝCH VOJÁKŮ!" zařvala a mávnutím ruky všechny přítomné vojáky přirazila ke zdi.
Poté pustila vojáky ze svého magického sevření a posadila se na pohovku.
"Kdybych aspoň tušila, kdo to je..." zašeptala a znaveně si promnula obličej.
V tentýž okamžik do místnosti napochodovalo dvanáct velitelů kádrů, sedm mužů a pět žen.
Už pohled na skvrnu na zdi a na unavenou vládkyni jim naznačoval, že není něco v pořádku.

"Výsosti?" zeptal se jeden z velitelů a zběžně přejel vojáky, jež se vzpamatovávali z císařovnina sevření. Ta jen pomalu zvedla hlavu a pomalu vstala.
"Svůj příkaz, ohledně Řádu měním. Každý z členů, kdo bude teď zajat nebude na místě popraven. Dále..." odmlčela se a sjela velitele, jež nesouhlasně mručeli nad jejím rozkazem, ale při očním kontaktu veškerý odpor ustal.
"...chci aby jste ráno poslali hlídky k senátorům." dořekla a bylo vidět, že jí nastalá situace vyčerpává.
"Výsosti? Smím promluvit?" zeptal se jeden z velitelů, zjevně veterán spousty bitev, neb jeho obličej vypadal spíš jako galerie jizev, než tvář člověka. Císařovna bezeslovně kývla a velitel udělal krok z řady.
"Proč změna ohledně Řádu? Myslel jsem, že po útoku na vás se jich máme zbavit, dokázat jim, že žádná jejich akce nezůstane bez odplaty!" zeptal se rázně a při slově "odplata" udeřil pěstí do otevřené dlaně druhé ruky.
Císařovna se podívala na Randala poté zpět na velitele, který zachytil, kam se dívala předtím a jeho výraz se vládkyně ptal: Co ten s tím má společného?
"Rozkaz útočit na Řád byl unáhlený a pokud vím, tak se během toho jejich "nájezdu", nikomu nic nestalo, nemluvě o dvou zraněných členech Řádu, jež jim dává teď právo se mstít." vysvětlila panovnice a znovu se posadila.
"Ale, má paní..." začal velitel, ale gesto císařovny mu stačilo, aby dál nepokračoval.
"Proveďte to, co jsem vám teď řekla a dávejte pozor na jakékoliv podivné chování vojáků! Odchod!" poručila velitelům a ti s rozpaky uposlechli.

Jen co byla nejvyšší příčka velení kádrů z doslechu, jeden ze strážných v místnosti pro sebe utrousil poznámku, jež se trefila do okamžiku, kdy v místnosti bylo hrobové ticho:
"Jak můžeme vědět, že zrádce není někdo z nich?"
Císařovna přeměřila vojáka pohledem a ostatní se strachy přitiskli ke zdi, případně hledali kam uhnout.
"Na rozdíl od ostatních, těchto dvanáct prokázalo svojí věrnost nesčetněkrát a jejich loajalita je nezpochybnitelná. U nich mám jistotu, že budou při mně stát i kdyby měla spadnout obloha!" odpověděla vládkyně a voják jen zahanbeně sklopil zrak.

Poté se otočila na Sif, Randala a Rose, všechny přejela pohledem a poté se zeptala:
"Napadá vás, co teď?"
"Myslíte že by se s Řádem dalo vyjednávat?" dodala další otázku a vypadalo to, že ji myslí vážně, výraz ve tváři a tón hlasu dodávali jen na vážnosti otázky
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.13329601287842 sekund

na začátek stránky