Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Taragon

Příspěvků: 896
Hraje se Domluvený termín Kdykoliv hráči odepíší  Vypravěč Deadman je offlineDeadman
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Jaina je offline, naposledy online byla 28. března 2024 15:40Jaina
 Postava Sif Artvia Milenwal je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Sif Artvia Milenwal
 
Sif Artvia Milenwal - 28. října 2012 20:18
triss013886.jpg

Co jsem to vůbec viděla

 

"Můžeš odejít, přeci tě tu nedržím."

Mohla jsem si v duchu oddechnout, když mne císařovna nechala jít. Uklonila jsem se, pravíc: „Děkuji, má paní,“ a rázem jsem vyšla ven z knihovny. Po chvíli jsem zjistila, že se mi lehce třesou ruce. Musela jsem si dokonce udělat i přestávku, jinak bych zmatením padla do mdlob. Co to bylo? Co císařovna viděla? Mohla mi to aspoň říct. Jestli viděla to samé, tak...

 

Raději jsem nemyslela na trest, který by mne stihl, kdyby se císařovna dozvěděla o tom, co jí zamlčuju. Na svou obhajobu bych mohla říct, že jsem se potřebovala přesvědčit, zda mé vidiny byly pravdivé a zároveň mě to zasáhlo a strachem jsem jí to nemohla ihned říct. V podstatě to byla pravda. Když jsem to viděla, přišla jsem o hlas a nyní jdu za někým, kdo by mi vše mohl vysvětlit.

 

Místní žaláře jsem nikdy neměla v lásce. Byly tmavé a chladné. Každý krok se odrážel od kamenných zdí a zvuk se ještě párkrát vrátil v ozvěně, než docela utichl. Celou dobu jsem si nervózně žmoulala pramínek rudých vlasů a medové panenky těkaly sem a tam, dokud jsem nedošla ke strážím hlídajícím stráž zajatého muže. Ihned mi otevřeli s lehkou úklonou a já vstoupila dovnitř.

 

Na lůžku ležel muž, kterého srazil z koně nebojácný voják a nyní vypadal, jako by do něj mlátili jak do pytle plného obilí. Na chvíli jsem znejistěla, když otočil hlavu mým směrem. Naštěstí má tvář byla skryta ve tmě, tak nic nepostřehl.

 

"Její výsost posílá svého kata v těle ženy?"

Jeho slova mě znervóznila. Myslí si, že jsem ho přišla zabít? "Nebo je to jen mučitel? Dělej, co musíš, čarodějko..."

Chvíli mi trvalo, než jsem promluvila. Jedna svíce nedodávala moc světla, a tak jsem využila svých magických sil, abych vyvolala kouli světla a umístila ji v rohu cely. Takhle jsem si vězně mohla prohlédnout mnohem lépe. Jaké zvíře... zahnala jsem zlé myšlenky o násilí a přitáhla si židli k lůžku.

„Nejsem tu z žádného důvodu, který jsi jmenoval.“ Snažím se uklidnit jeho nebo sebe? „Proč jste dneska zaútočili na náměstí? Jaký jste k tomu měli důvod?“ potřásla jsem hlavou, při čemž mi rudé prameny spadly do tváře.

 
Zavrana - 28. října 2012 16:27
zav58759547.jpg
Bašta gryfů

Zítra.. zítra.
Zdálo se to příliš pozdě na to, abych s takovou zprávou byla spokojená, ale co se dalo dělat. Takhle budu mít aspoň čas na to si vše dobře promyslet, hlavně jak a proč se vyhnout družině.

"Důležitý?" zopakovala jsem, jak mne vytrhla z myšlenek.
"Ano, samozřejmě. Jen si nemyslím, že je to správné a že by to lidé kdy schválili, ale..," nechtěla jsem nahlas vyslovit to hloupé moudro, že si láska nevybírá, ale co jiného k tomu říct?
"Ale je pryč, už dlouhé měsíce, a já netuším, kdy nebo jestli vůbec se někdy objeví," dodala jsem spěšně, ve snaze se tomu tématu vyhnout. Necítila jsem bolest jako dřív, nejistotu, v tuhle chvíli jsem necítila nic, jen jsem se o tom nechtěla bavit. Jako by mě to obtěžovalo.

"Nejspíš je čas si pořádně odpočinout," měla jsem o čem přemýšlet a čím dřív dokážu dát svým plánům ten správný tvar, tím lépe. Zítra vyrazím do města a bude se zase líp. Bašta byla nasáklá nepříjemnými pocity úzkosti a nepohodlí a gryfové na tom nic neměnili. Jenže to nebylo jako sledovat východ slunce, tohle byl pomalý vlezlý a zcela nepozorovatelný úpadek lidské mysli.
Ještě okamžik jsem sledovala malého gryfa, než jsem se položila na záda a opatrně při tom vydechla.
 
Randal - 28. října 2012 13:36
20100919233120964397891986.jpg
Salónek

"Nic, má paní, vše, co se událo jsem vám již řekl," odpovím císařovně na její otázku a snažím se vydržet její přímí pohled. Ovšem má zapomenutá výuka se znovu probudí a já poslušně sklopím hlavu.
"Neberu to na lehkou váhu. Já temnotě nepropadnu, nezneužiji moc, která mi byla propůjčena ke špatným věcem," odpovím hlasu jejího veličenstva, který mi zazněl v hlavě. Ano, překvapilo mne to, ale ne natolik, abych nebyl schopen se ihned uklidnit, koncentrovat a stejným způsobem i odpovědět.

Když zase pozvednu hlavu, uvidím, jak císařovna něco říká jednomu ze svých strážných. Ten pouze přikývne a ihned odejde. Pak se opět podívá na mě a já uctivě sklopím zrak. Pak znovu promluvila, čímž mne opět přinutila podívat se na ní. Kdysi v čarodějnické škole nás mistři učili, že mágové mají ve světě takové postavení, že jsou si se všemi rovni. Jenže to se popírá s mým starým učením na rytíře a já si nikdy nedokázal vybrat. Ovšem něco mi napovídá, že před císařovnou je vhodnější vychování rytíře, než-li mága.
"Vím, že nějaký existuje, ale to je vše, má paní," odpovím jí na otázku ohledně řádu Orla. Zároveň si také všimnu reakce jejího strážného.
 
Rubín Taragonu - 28. října 2012 13:12
rubyoftaragon7177.jpg
Salónek

Cisařovna jen s klidem poslouchala tvé vyprávění, zatímco její strážní stály jako opaření.
Ne opaření, rovnou spálení.
"Takže takhle se věci mají." hlesla císařovna, jež nedávala najevo nic.
"Ještě něco, co by jste chtěl říct?" zeptala se a upřela svoje oči do těch tvých.
"Nepodceňuj to, co ti zjevil Pradávný. Nepodceňuj svou náchylnost vůči temnotě. Pradávný je starší, starší než-li já a jeho moudrost je nezměrná. Pokud tě před něčím varuje, neber to na lehkou váhu." zazněl ti její hlas v hlavě.

Pak pokynutím ruky přivolala jednoho z "heroldů", jež se okamžitě sehnul a poslouchal, co její výsost má na srdci. Císařovna mluvila tak, že to slyšel pouze její strážný.
Ten po celou dobu jen přikyvoval hlavou, poté se narovnal a zmizel z místnosti.
"Teď bych měla otázku, takříkajíc z jiného soudku, pane Randale." začala panovnice a a přehodila levou nohu přes druhou, šaty jen elegantně zavlály.
"Co víte o Řádu Orla? A jaký je váš názor na ně?" otázka zazněla a druhý strážný se zavrtěl a zhluboka začal oddechovat, uklidil se až po té, co ho císařovna něžným "Pšt!" uklidnila.
 
Randal - 27. října 2012 23:54
20100919233120964397891986.jpg
Salónek

Jedna z žen odejde a my zůstaneme sami se samotnou císařovnou. A jejími strážemi. Pohled na ně a jejich zbraně mi nedělá dobře, takže když na mne znovu císařovna promluví, musím se zhluboka nadechnout a pomalu vydechnout, abych se uklidnil a vzpomněl si, jak přesně to vlastně bylo. V tu chvilku poděkuji své paměti, že je tak dobrá.
"Byl jsem v knihovně, kde jsem hledal jednu knihu a kouzlo, které obsahovala, když vše najednou potemnělo a z té tmy se ozval hlas. Nejdříve jsem si myslel, že blouzním z dlouhé cesty, ale pak jsem si uvědomil, že mluví na mne. Říkal: 'Vidím, co ty ne... šílenství ve tmě pomine... Znalosti musí být zachovány. Magické proudy nesmí být narušeny.' Pak se najednou vše rozzářilo a hlas promluvil přímo na mne," nadechnu se a na chvilku se odmlčím, abych si vzpomněl, jak to přesně bylo. To mne ovšem donutí polknout a zamyslet se, jestli to mám říci, nebo ne. Nakonec se rozhodnu, že by nebylo dobré lhát.
"Zeptal se přímo mě: 'Proč jsi chtěl narušit proud magie, mladý Randale? Magie je křehká rovnováha. Narušení rovnováhy vnímají všechny magické bytosti. Z tebe cítím cosi neurčitého.' Netušil... netušil jsem, o čem to mluví. Nikdy... nikdy bych proudy magie nenarušil. Magie je pro mne vším co mám. Nikdy... nikdy..." trošku se zajíknu a zase na chvilku ztichnu, abych se uklidnil.
"Pak řekl, že má budoucnost je nejistá. Prý jsme velmi komplikovaní a pak říkal něco o temnotě a jejích svodech. Když se zase odmlčel, vystoupila ze tmy postava v černé zbroji, po které se táhly nějaké ornamenty. Pak opět promluvil: 'Temnota se blíží, její zvěstovatelé šíří jen smrt a oheň. Tvé spojení s magií, stejně jako spojení všech magických bytostí, lidí především, vás činní náchylnější vůči temnotě. Temní mágové chaosu už zkorumpovali i nejšlechetnější z tvého druhu.'" opět se odmlčím a zapátrám v paměti, co bylo pak.

"Pak se ve tmě okolo nás objevili dva stříbrné body a vypadalo to, že nás sledují. Zeptal se mne, jestli vím, co postrádají temní mágové a čarodějové. Než jsem však stihl odpovědět, odpověděl sám. Je to zodpovědnost. Zodpovědnost za jejich činy, za to, jak s magií nakládají. Já... já nikdy, nikdy jsem nikomu magií neublížil. Spíše obšťastnil, rozveselil a pobavil. Když se zase odmlčel, vyšla z temnoty další postava, tentokrát byla oblečené v černém rouchu s kápí na hlavě, kterou pak shodila," znovu se odmlčím a musím zapolykat, abych byl schopen opět mluvit.
"Byl... byl jsem to já. Ale vypadal jsem jinak. Měl jsem ty samé ornamenty, co měl rytíř. Měl jsem je na tváři, na rukou. Vypadal jsem jinak. Ne, nebyl jsem to já. Nebyl..." opět se odmlčím, abych se uklidnil.
"Pak se nám zjevil. Pradávný. Velký křišťálový drak, jenž mluvil se mnou. Se mnou, obyčejným člověkem, co ještě nesložil mistrovské zkoušky. Na obyčejného tovaryše, jenž se živí kouzlením hudby a iluzí. Bavením pánů na hradech," řeknu trochu hlasitěji a roztržitěji, než jsem původně chtěl.
"'Tvá země stojí před temnou hodinou. Musíš varovat její obyvatele, nebo následky budou absolutní.' řekl mi. 'Budoucnost tvá, stejně jako její, leží na ostří čepele. Ve zdech města se nachází zrádce, jež přivodí zkázu celé říši. Zrádce, jež nemilosrdně vrazí dýku do zad, bez váhání!' a pak zmizel." umlknu a zabořím pohled na své boty. Už si ani nepamatuji, kdy jsem vstal.
 
Rubín Taragonu - 27. října 2012 23:23
rubyoftaragon7177.jpg
Salónek
Randal & Sif

"Můžeš odejít, přeci tě tu nedržím." odpověděla císařovna Sif a tvářila se trochu zmateně, když se její pobočnice jala tak rychle odejít po tom, co zahlédla vizi v kameni.
Když se Sif vzdálila, tak se pozornost císařovny upnula na Randala.
"Říkal jste, že vás varoval Pradávný, co přesně vám říkal?" zeptala se a lokty se opřela o opěradla křesla a propletla prsty na rukách.

Pohled císařovny byl jako uhrančivý pohled kobry, jež sleduje svou kořist před tím, než zaútočí.
Její oči, jakoby říkali, že jestli nezačneš mluvit, tak z tebe udělá šperkovnici pro drahou knihovnici. K jejímu pohledu dopomáhali strážní, stále stojící vedle ní tomu jen dopomáhali.
Panovnice zjevně chtěla slyšet detaily. Dívka vedle tebe se k tobě jen naklonila a špitla:
"Radši jí řekni, co chce slyšet, ten pohled se a ty halapartny se mi vůbec nelíbí."


Zraněný orel
Sif

Císařovna tě sice propustila, ale nejspíš bude chtít vysvětlení.
Celou cestu do té části paláce, kde byly cely pro vězně, jež chtěla vyslechnout císařovna osobně, tě pronásledovala ona temná vize.
Hlavně část, kdy se vrah naklání nad spící císařovnou.
Kámen ukázal něco tobě, něco císařovně.
Ukázal vám totéž? A když ne, proč?

Cesta utekla rychleji, než běží kůň z hor Taragonu.
Stráže, v domnění, že tě posílá císařovna ti automaticky otevřeli celu a po tvém vstupu jí opět zavřeli.
Vězeň, kterému teď zůstali jen kalhoty a boty ležel připoutaný k lůžku a rány měl ovázané.
Vypadal že dostal víc ran, než jen tu palcátem od těžkooděnce.
Při zvuku dveří na tebe pomalu otočil hlavu a jen stěží vydechl.

Vězeň měl asi kolem dvaceti let. Vypadal jako zbitý pes, někdo si nejspíš na něm vybil frustraci za to, že Altaïr složil deset jiných strážných na zem, jako pokácené stromy.
Oči prosili o smrt a zároveň se tam tkvěl strach...strach z toho, že přijde sama císařovna a neprojeví slitování.
Členové řádu se smrti nebáli, to jediné se o nich vědělo určitě. Ale u mladých členů hrůzu naháněla představa, že je do spárů dostane samotná císařovna.
"Její výsost posílá svého kata v těle ženy?" zeptal se stěží a pohled upřel do stropu.
"Nebo je to jen mučitel?" dodal vzápětí a rezignovaně zavřel oči.
"Dělej co musíš čarodějko..." vyzval tě a začal si pro sebe cosi recitovat.
 
Sif Artvia Milenwal - 25. října 2012 17:41
triss013886.jpg

Co teď?

 

"Mě a knihovnici se v knihovně zjevil Pradávný a sdělil nám toto varování. Ihned potom jsme chvátali sem, abychom jej předali vám, vaše výsosti. Vím, jak má slova zní absurdně, ale prosím, musíte mi věřit."

Muž odpověděl na mou otázku, kterou jsem položila zbrkle, aniž bych se předem pohledem domluvila s císařovnou. Zaznamenala jsem její reakci a nyní jsem se užírala svou bezohledností k Její velkoleposti. Sklopila jsem proto hlavu a raději už nemluvila, odkud nebudu znovu tázána.

 

Knihovnice odkudsi vytáhla krystal, který mě ihned zaujal. Jako první se jej dotkla císařovna a ve chvíli, kdy sebou trhla, už jsem byla u ní a kontrolovala její životní funkce. Zdálo se však, že je v pořádku. Nedůvěřivě jsem se podívala na knihovnici a Randala, jehož jméno stále neznám. Co to mělo být? Zakletý krystal?!

 

"Co si myslíš?" královna mi podala krystal a v mžiku jsem se přenesla na místo, které mi bylo až moc dobře známé. Město, na rozdíl od současnosti, bylo zahaleno do temného hávu a místy jsem měla pocit, že nemůžu dýchat. Zaregistrovala jsem pohyb a ihned jsem se mysli přiblížila blíž. Nebo spíš mě ten krystal celou dobu vedl a já se jej držela jako klíště. Zahalený muž uměl mistrně používat své zbraně, a když začal překonávat vzdálenost mezi sebou a oknem vedoucího císařovně do pokoje, přála jsem si jej v tu chvíli strhnout dolů. Proč tam jde? Co po ní chce?

 

Ve chvíli, kdy jsem zaslechla ten odporný zvuk, kdy čepel projížděla kůží, jsem zbledla jako stěna a jen tak, tak jsem udržela krystal v ruce.

"Viděla jsi totéž?"

Totéž? Kéž by. „Já...“ zarazila jsem se a najednou jsem měla problém ze sebe vypravit jediné kloudné slovo. „Určitě mluví pravdu, má paní.“ Co to děláš? Řekni, že jí hrozí nebezpečí! Proč mlčíš! Tichý hlásek ve mně vyburcoval všechny smysly, ale byl rázem utlumen královninýma očima, do kterých jsem se zadívala. Ne, nebyla to pravda. Ona je mocná. Je jako bohyně. Ona nemůže zemřít. Snad jen toto přesvědčení mě zklidnilo a položila jsem krystal na stolek.

 

„Budete mne ještě potřebovat, má paní?“ zeptala jsem se, čímž jsem dala najevo, že bych tuto místnost chtěla co nejdříve opustit. Něco mě táhlo za zraněným mužem a byla jsem si jistá, že on určitě něco vědět bude.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.11680793762207 sekund

na začátek stránky