| |||
sklepení pomalu jsem našlapovala temnou chodbou a snažila se zustat v klidu. Sama jsem cítila své srdce až v krku. Následné zašustění a křik se zvukem tříštění se skla se zděsila a trochu uskočila. Poznala jsem jej po hlase a pomalu odložila svícen na zem a pousmála se. ,,Nemáte práve mi už rozkazovat.. ta rána musí být hluboka.. potřebujet ji ošetřit a navíc vás schání nutně i vás otec." pronesla jsem vážně a jen se zhluboka nadechla a udělalak němu další dva kroky, dělali nás tak přibližně další tři ve tme jsem tolik neviděla spíše jen jeho obrys matně. ,,nevím co se to tam stalo, ale nemám v plánu to řešit.. jenp otřebujete ošetřit.. |
doba vygenerování stránky: 0.3372209072113 sekund