Andor.cz - Dračí doupě online

Hosté na oslavu

Náměstí a všechny příjezdové cesty, již byly květinově ozdobené a připravené svícny k zapálení v pozdních večerních hodinách. Zahlédla jsem několik svých mužů, jak pomáhají vesničanům s výzdobou. Byla jsem potěšena, že vše jde tak jak má a já měla malý okamžik sama pro sebe. U stájí čekal opět jeden z mých vojáků z královi stráže.
,,Velitelko! Mám pro vás vzkaz od krále Leonora. Prý si prozatím máte na vítání hostů ponechat svou zbroj a až budou všichni hosté v zahradách budete mít čas se jít převléknout. Není zapotřebí, ať za ním nyní chodíte, šel si ještě před večerem odpočinout.. Jako další zprávy mám od zahradníky Jerealda, že.." přerušila jsem ho zvednutím ruky a seskočila ze svého koně.
,,Že jsem mu neměla posílat své jednotky, že by to zvládl sám. Zeptám se Jime je něco jinak než každý jiný rok?" pousmála jsem se, mezitím co jsem odstrojovala svého koně.
,,Král učinil prohlášení se každý občan království se má chovat dle svého nejlepšího svědomí a vědomí a rozkazů, které jste ráno rozdala si nemají všímat. Mám pocit, že se ale u občanů nic nezměnilo. Mají svého krále i princeznu rádi, a proto se chovají nadále stejně." poznamenal mezitím co on odstrojil ryzáka po služebné Nině, která již musela běžet, protože měla sama plné ruce práce s přípravou princezny.
Byla jsem lehce nervózní, že jsem se s Illyanou nemohla celý den vidět, ale určitě potřebovala spoustu času na přípravu.
,,Vraťte se ke své skupině vojáku. Kapitánovi, který by měl za hodinu začít se svou směnou, ať jde se svou skupinou k přístavu a vítá jménem krále nové hosty. Já budu spíše u brány je tam po noční směně pátá skupina, tak ať se nic nepřihodí a poté se přemístím přímo ke vchodu do zahrad. Kdyby bylo cokoliv zapotřebí nechte pro mě poslat budu připravená jít řešit případné potíže. Seznam hostů co připlují je v kasárnách v mém stole. Druhý nechte jedním z vašich mužů donést k bráně." rozdala jsem rozkazy a uklidila si sedlo a uzdu Onyxe.
,,Jak si přejete velitelko!" kývl hlavou a vdal se vykonat mé rozkazy.
Já sama jsem se došla pouze opláchnout ke studni co byla na náměstí a lehce si namočit zátylek. Všichni lidé mě zdravili a děti kolem tančili a zpívali. Chvilku jsem se posadila na schodech u připraveného pódia a sledovala radost a štěstí ve tvářích našich občanů. Byl to opravdu nádherný pohled, avšak můj čas byl velice krátký a já se pomalu přemístit k bráně.
Všichni vojáci mě pozdravili a dále hlídali bránu.
Asi tak za hodinu se pomalu začali sjíždět hosté a já pomalu odškrtávala ze seznamu a posílala je pomalu směrem k hradu, kde jim byly ukázány jejich pokoje, kde se mohly převléknout a ponechat zavazadla a dále byly nasměrovány k bráně do zahrady.
I já jsem se musela přesunout již k zahradě, kde jsem dostala seznam všem hostů a odškrtávání probíhalo celé znovu. Když už se pomalu stmívalo a u přístavu připluli všichni hosté a měla jsem nahlášeno, že i z brány, chtěla jsem se dojít převléknout, když v ten okamžik přiběhl voják od brány, že musím s ním. Po cestě mi pouze pověděl, že přijel do města nějaký šlechtic, který by se taktéž rád zúčastnil oslavy, ale není na seznamu.
Už z dálky jsem viděla mohutného černého koně, který měl na hřbetu vysokého muže. Aniž bych viděla do jeho tváře měla jsem z něj zvláštní pocit a i mí muži byly poněkud stažení, jako ustrašení psi.
,,Zdravím vás pane. Jsem velitelka královské stráže. Bylo mi oznámeno, že by jste se chtěl zúčastnit dnešní oslavy princezniných narozenin, ale nejste uveden na seznamu hostů a nemáte ani doprovod. Smím se tedy zeptat kdo jste a proč se chce zúčastnit oslavy?" vzhlédla jsem k muži na koni. Nebylo mi ani příjemné hovořit s někým kdo sedí na koni a bylo to i neslušné, ale přesto jsem vyčkávala kdy se zjeví jeho tvář.

Vesnička Portwl

Cesta utekla poměrně rychle a já opravdu velice ocenila svou novou zbroj. Slunce nám žehalo své paprky přímo do zad. Na Nine jsem zahlédla lehce orosené čelo a nebylo se čemu divit. Ona jako služebná musela jet v dámském sedu a také měla služební šaty. Když se nad tím tak zamyslím já sama šaty na sobě neměla hodně dlouho.
Když jsme minuly hostinec na začátku vesnice nechaly jsme koně pomalu přejít do kroku a pomalu se blížily k chatrči krajčího. Osobně jsem u něj nikdy nebyla, jediný kdo sem jezdil vyzvedávat šatstvo byla právě nina s některým z mých kapitánů, jako dohledem.
,,Deane?!" křikla před chatrří a já se na ni lehce naštvaně a nechápavě zárověň ohledla. Není slušné na někoho takto křičet.
Z chatky vylezl mladý aragian a vesele mával už z dálky na Ninu a mě si sjel svým vážným pohledem.
,,Rád tě opět vidím a i vás paní velitelko." promluvil směrem ke mě a poté pokynul rukou ať jej následujeme do domu.
Byla jsem překvapena, že mě někdo z jeho rasy zná. Musím se přiznat, že mě přišli všichn ivětšinou stejní, krom toho že měli možná lehce jiné zbarvení.
,,Dneska mám vše připravené. Upravil jsem ti Nino i ty tvé šaty co jsi mi dodala později. Musíš si na tu látku dávat větší pozor, je velice prodyšná a proto se rychle může poškodit. Princezniny šaty jsou zabalené a převázané jako dar, jak si král přál. Pro vás mám paní velitelko novou zbroj a dva nové oděvy. Jedny šaty na dnešní večerní oslavu. ( Je tam jen ta krajka, takže to bude mít přes tělo a přes prsa jí je samo sebou více, plus zase šátek přes obličej, jako mají břišní tanečnice). Jako další vám král nechal udělat kalhoty na ježdění, protože ví že jezdíte bez sedla, tak ať si neodřeta stehna. Případné nesrovnalosti se dají vždy upravit pásky na nohou. Kdyby jste někdy měla nějaké přání nebojte se na mne obrátit. Sice má práve trvá delší dobu, ale pokud vím všechny zbroje, které jste kdy dostala jsou jako v původním stavu ve vaší skříni, že?" otočil se na mě Dean a já pouze kývla hlavou. ,, A to je pro mě tím největším potěšením." mluvil a mluvil dále potom o látkách s Ninou během toho co já jsem skládala své věci k sobě do vaků a objednané šaty a i opravené na královského ryzáka, který měl připravené velké brašny.
Koně jsme dovedly k hostinci, kde jsme je přivázaly a došly se s Ninou najíst. Cítila jsem na zádech pohledy všech přítomných a výraz na mé tváři se značně změnil. Nepřišel k nám ani samotný hostinský, ale jeho mladá dcera u které jsme si objednaly a ta ze mě nemohla spustit své velké zelené oči, které byly plné překvapení, strachu a zvědavosti.
Nina si objednala pouze zázvorové pivo a já klasické. Naučila mě ho pít má vlastní jednotka. Na stůl jsme dostaly pár rajčat chleba a pár kousku uzené. Oproti ostatním stolům na tom našem toho bylo opravdu hodně, což mě zaráželo. Domnívala jsem se, že naše království pomáhá i ostatním vesnicím, tak proč zde mají tak málo jídla?
,,Budete si ještě něco přát?" zeptala se nám mladá dcera hostinského a já se jen pousmála a položila ruku vedle sebe ať si přisedne. Bylo na ní vidět chvilkové váhání a i se podívala na svého otce jeslti jí to dvolí a až po jeho přikývnutí se ke mě posadila. Já jsem zatím Nině předala měšec, ať jde zaplatit hostinskému a zbytek mu nechá pro dcerku.
,,Prozraď mi maličká.. Chodí vám sem zásoby z královského přístavu?" odpovědí mi bylo pouhé pokývání hlavou.,,Tak proč ty máš špinavé šatičky a náš stůl je takto nejvíce honosný v porovnání s ostatními?" zeptala jsem se zvědavě.
,,Večer ...Večer na nás útočí.. " pronesla potichu s popotáhnutím holčička a já se ihned zamračila. Proč nemáme tyto informace i u nás?
,,Kdo na vás útočí?" zeptala jse mse mile a utřela holčičce, které mohlo být sotva osm let slzy z tváře.
,,To my nevíme má paní. Unesli i mojí maminku...Vždy nám vykradou vesnickou spíž, kde je schované veškeré maso. Nic jiného nechtějí pouze maso..Bojím se o maminku.." dívka nemluvila dál a jen se rozbrečela a utekla pryč. Zoufale jsem za ní hleděla než jsem se rázně zvedla od stolu a šla za hostinským.
,,Kdy naposledy se to tady stalo?! A proč jste nám neinformovali? Šli by jsme vám pomoci. Určitě to jsou jen nějací lupiči.."muž zavrtil hlavou a sklopil pohled a v hostinci nastalo naprosté ticho.
,,Kéž by jste měla pravdu paní, ale nejsou to lupiči. Ta věc si odvlekla mou ženu. Odvlečou vždy všechno maso a všechen dobytek.." v jeho tváři byl vidět strach a utrpení.
,,Žádný z nás už nemá svou ženu. Máme pouze mladé dívky, ale jakmile jim je osmnáct odvlečou je.." promluvil ještě než se vysmrkal do své zástěry.
,,Ale kdo je odvleče?! Nemají na to právo! Pomohu vámej najít a vše ženy dostat zpět."mluvila jsem odhodlaně.
,,Viděla jste někdy vlka má paní?" zeptal se hostinský a jí kývla hlavou. ,,Tak si ho představte, tak třikrát možná i čtyřikrát většíno a více rozzuřeného. Nevíme co je to za stvoření, ale je potom pouze krev a strach. Prosím jeďte už.. Musíme své domy zabezpečit a doufat, že se sem nevrátí." popobízel nás muž k cestě zpět.
,,Po slavnostni princezny narozenin se sem vrátím a pomohu vám..slibuji." chytla jsem jej za zápěstí a odhodlaně se podívala do jeho očí. Na malý okamžik jsem u něj zahlédla známku naděje. Pouze mi kývnul hlavou a my se s Ninou opět vyhouply do sedel a vydaly se na cestu zpět. Kolem páté hodiny se měli začít sjíždět a připlouvat hosté. Mým úkolem bylo všechny uvítat a shromáždit v sále, kde jim budou rozděleny pokoje. Pokud jsem dle slunce správně odhadovala měly by jsme v přístavu být kolem čtvrté hodiny. Koně jsme s nákladem tolik nehnaly a pohým lehkým poklusem se pomalu blížily k hradu.

Denní přípravy

Když král volá, tak se musí přestat s veškerou činností, takže jen co můj kapitán, řekl že jsem volána královský koňák z mé ruky převzal Onyxovi otěže a šel jej oduzdit a vyčistit.
Vedle svého kapitána jsem šla mldčky a on se držel lehce za mnou o necelé dva kroky. Nebylo zdvořilé jít přede mnou kvůli tomu, že já jsem velitelka.
,,Opět nová zbroj má paní?" pronesl potichu. Věděla jsem ,že to není přesně dané otázka. Král mou zbroj měnil snad každý týden někdy i dvakrát.
,,Ano kapitáne.. Opět nová.. Nejspíše si myslí, že se přidám k břišním tanečním na večerní oslavě.." pronesla jsem pobaveně a zaslechla potichý smích svého podřízeného. Toho jak vypadám jsem si byla vědoma. Hodně mužů co mě neznalo to na mě rádo zkoušelo, ale jak mi bylo už několikrát řečeno mé srdce je chladné a nikdo jej nedonutil roztát ani o jedinou kapku.
,,Nařídím všem, ať se po dobu vašeho rozpravování s králem dají do práce. Vše musí být dokonalé jako..."nemohl doříct, protože jsem mu skočila do řeči.
,,.. Jako když to bylo poprvé..Vím to Thomasi, nemusíš mi to připomínat.. Řekni druhé a sedmé skupině, ať jdou připravit zahrady. Vím že Jereald bude mít řeči, že mu jdete pomáhat, že to vše zvládne sám, ale vzkažte mu, že to je můj osobní nový rozkaz pro něj, že dneska nemá nic dělat a pouze informovat jednotky co mají dělat." rozdala jsem informace před vstupem do královského sálu.
,,Jistě paní!" přijal rozkaz kapitán sedmé skupiny a vydal se konat. Já se z hluboka nadechla a otevřela dveře do korunního sálu.
V sále bylo kupodivu prádno a na trůně pouze seděl král Leonor a jeho oči propichovali cleou mou maličkost. Došla jsem několik stop před trůn a poklekla na koleno.
,,Volal jste mne můj pane.." pronesla jsem poddaným hlasem a hleděla do země.
,,Povstaň..Domníval jsem se, že jsem ti dost jasně vysvětlil, že jako velitelka mi máš hledět vždy do očí. Velíš celému království a bojíš se podívat vlastnímu králi do očí?" jeho tón hlasu byl tentokrát kupodivu milý a když jsem povstala a i vzhlédla na jeho tváři jsem viděla úsměv.
,, Pojď se posadit na schod pode mně. Na takovou dálku se mi nechce křičet.." pronesl a já automaticky šla vykonat jeho žádost. Vše bylo zvláštní nikdy nikomu nedovolil sedět u jeho nohou, pokud to nebyl jeho lovecký pes.
,,Všichni občané dostali rozkazy k dnešnímu dny a přípray jsou v plném proudu můj pane. Odpoledne budu.." nemohla jsem doříct protože král zvedl ruku a prerušil tím má slova.
,,Sundej si přilbici.."pronesl potichu s pohledem odvráceným od mé tváře.
,,Můj pane, vždyť to mám zakázané.."
,,Sundej si ji!" křikl přes sál a pohlédl na mou nahou tvář.
,,Proč jí jsi jen tolik podobná.."pronesl potichu a jeho konečky prstů přejeli po mé tváři.
Kap..
Poprvé v životě z mého ledového srdce ukápla první kapka.
,,Můj pane.."pronesla jsem potichu a sklopila oči k zemi.
,, O tom pohledu jsme spolu již hovořili Ixin. Musíš být silná, ať můžeš chránit Illyen." pronesl s úsměvem na tváři.
,,Nezklamu vás můj pane. To přísahám." lehce jsem se taktéž pousmála dokud nestáhl sovu ruku zpět.
,,Chci, ať tentokrát se nejedná podle rozkazů.. Ať je každý sám sebou. Ať každý ukáže své pravé já." pronesl král s pohldem z okna.
Opravdu?!... A to si to nemohl rozmyslet ráno?!
,,Všem občanům byly rozkazy již rozdány.." pronesla jsem potichým hlasem.
,,Toho si jsem vědom. Vyhlasím to osobně na náměstí. Ty musíš dojet princezně pro šaty do vedlejší vesnice ke krejčímu.." dal mi rozkaz můj pán a já na něj nechápavě hleděla. Dělal si ze mě snad srandu? Mám být vždy v království a chrnit princeznu být s ní na každém kroku a teĎ mě v den jejích osmnáctých narozenin pošle pryč?
,,Večer budeš také sama za sebe.. Tu helmici necháš v pokoji rozumíš mi?" podívám se na mě přísně můj král a já pouze kývla. ,,Dobře. Nech si přichystat koně a vem s sebou Ninu. Pomůže ti odvézt věci, které jsme u krajčího měli na opravdu pro naše služebné. Nyní můžeš jít..Za Illyen nechoď. Musí se naučit být dospělá. Až se vrátíš tak se opět u mě hlaš." s posledními slovy se na mě už nedivím a jen mávnul rukou že jsem volná a mám jít. Pouze jsem si nandala helmici a pomalu odcházela.
,,Naše rozhovory jsou důvěrné a nikdo o nich nesmí vědět rozmíš?" ozval se ještě králův hlas než jsem otevřela dveře a ohlédla jsem se na něj přes rameno.
Důvěrné? Z jekých důvodů?
,,Nikdy.. Nikdo.. Rozumíš?!" v jeho tváři bylo vidět zděšení a strach.
,,Ano můj pane! Nikdy a nikdo." pronesla jsem oddaně a vydala se pomalou cestou zpět směrem do stáje.
Proč bude rušit rozkazy? Očekává jak se lid zachová? Co se dneska plánuje?
Najednou po rozhovoru se svým pánem jsem se cítila dosti nejistě. Procházela jsem chodbami jako tělo bez duše a utápěla se ve svých vlastních myšlenkách.
Ve stájích čekala již Nina na jednom z královských ryzáků a můj Onyx.
,,Zdravím vás velitelko." pronesla drobná služebná a já jí věnovala pouze pokývání hlavou. Vyhoupla jsem se do sedla svého oře a pobídla jej do lehkého klusu směrem k městské bráně.
Cestou jsem viděla jak celé město se pomalu zdobí květinami a svícny. Na náměstí se připravovalo menší pódium pro žongléře na pobavení poddaných a dvorních lidí. Nejspíše právě na tom malém pódiu král hodlá promluvit ke svému lidu. Možná na jednu stránku jsem byla ráda, že u toho nebudu. Jen co jsme projely bránou jsme obě s Ninou pobídly koně do cvalu a vydaly se k menší vesnici Portwl vzdálené asi dvě hodiny cesty. Během cesty jsme s Ninou nemluvily. Měla jsem občas i pocit, že se se mnou lidé bojí mluvit, kvůli mé pozici. Koním jsme střídaly klus a cval, kvůli délce cesty, ať nejsou tolik vyčerpaní. Jedině kdy po cestě Nina promluvila, tak to bylo asi po hodině cesty, kdy chtěla dát svému ryzákovy napít z pocestní studny. Pomohla jsem jí pro koně nabrat vodu a poté jsme se vydaly dále na cestu.

Princeznovské narozeniny

Probudit se až s zakokrháním kohouta? Takhle to u mě nefungovalo. Pokud se vůbec dalo říct, že jsem někdy spala. Ještě než vyšlo slunce jsem se ve svém pokoji umyla v studené vodě, protože taplá bude až se probudí ostatní služební a ty v dobu mého probuzení mají ještě hlubokou půlnoc.
Své vlasy jsem si spletla do copu a oblékla si své letní velitelské brnění. Většina mého brnění byla dělána z královského fondu, protože jsem vedle naší Lady Illyeny musela vypadat aspoň trošku dobře. Byla jsem si vědoma tohu, že je možná odkryto příliš z mého těla, ale nikdo si nic nedovolil. Asi to bude tím, že jsem ještě nikdy s nikým v boji neprohrála. Mohl to být sebevíc urostlý a statný muž, vždy skončil na lopatkách a s dýkou pod krkem.
S prvními paprsky slunce jsem měla rozdánu většinu příkazů k dnešnímu dni. Já i můj fríský hřebec Onyx jsme byli unavení, ale přesto jsem jej pobídla do kroku směrem k dalšímu domu. Jedině dokud není slunce nemusím mít na hlavě přilbici a mohu si užívat pohled na svět.
,,Už jen tři domy a nechám tě si opět odpočinout příteli.." pohladila jsem svého koně při cestě k dalšímu domku.
Připluje opět spousta lodí a přijede spousta cizinců, aby se zůčastnilo oslavy v královských zahradách.. Kdyby mě král poslechl a uspořádal klasický bál v sále, bylo by to více bezpečné.. Takto budu muset mít skoro všude.. Budu muset už poprosit elfy o vytvoření klonování..
Uchechtla jsem se sama nad svou myšlenkou a zastrčila pod dveře dalšího domu příkazy ke dni narozeniny princezny.
Poslední domeček bych schován za našimi zahradami, kde žil zahradník. Už dálky co jsem pomalým klusem jela k jeho dveřím, jsem jej viděla před domem na lavičce s dýmkou a jak mu od úst stoupá dým.
,,Zdravím tě dítě.. To už jsi takto brzo vzhůru? To už opět nadešl ten velký den D?" vzhlédl ke mě a já se jen mile pousmála. Náš královský zahradník byl slepí, ale přesto v celé zemi nedokázal nikdo jiný pěstovat tak krásné květiny jako on.
,,Zdravím vás Jerealde.. Ano opět má princezna po roce narozeniny." odpověděla jsem pobaveně a seskočila z Onyxe, kterého jsem nechala volného a posadila se vedle slepce.
,,Mám pocit, jako kdyby to bylo nedávno.. Nepopletla jsi si to?" pousmál se a od úst se mu vyfoukl další dýmový obláček.
,,Nepopletla. Ty jsi tady přeci nejsatrší a nejmoudřejší elf, tak to musíš vědět ty sám." pousmála jsem se a on jen vesele s dýmkou u pusy pokyvoval. ,,Rozkazy ti číst nemusím, jsem si vědoma toho, že si je za svůj život už pamatuješ celé na zpěměť.´´ pousmála jsem se mile.
,,Tak tak dítě.. Jereald si je pamatuje celé.. Něco to pro tebe mám .. Vydrž..Vydrž.." vstal z lavičky a rozešel se směrem do zahrad než jsem ho ztratila z dohledu. Na to, že mu muselo být přes osmset let a k tomu byl slepí se tento muž uměl pohybovat opravdu velice rychle.
Užívala jsem si výhled na východ slunce, kdy pomalu na mou tvář začaly dopadat ranní paprsky. Měla jsem oči zavřené dokud se neozval zahradníkům hlas.
,,Otevři své oči Ixin.." bylo to poprvé co mě oslovil jménem a já po otevření očí spatřila dokonalou růži. Bylo to sice teprve poupě, ale mělo stejnou barvu jako mé oči.
,,Vše nejlepší k tvým narozeninám moje milá.." vzal mou ruku a lehce jí políbil.
Fascinovaně jsem hleděla na růži a potom i na Jerealda. ,,Víš, že nesmím dostávat dárky.. Jsi moc laskavý.. Jak se ti vůbec podařilo získat takovouto barvu?" žasla jsem a hleděla na poupě v jeho ruce, které mi následně předal.
,,Tuto růži jsem zasadil v den tvého narození, až dnes se objevilo první poupě. Přesně v den tvých osmnáctých narozenin. Schovej si jej k sobě do komnaty. Jeho květ bude dlouho kvést a vůně ti provoní celý pokoj." pousmál se a ozvalo se kokrhání kohouta. Onyx s sebou škubnul a pohodil hlavou směrem ke mě. Už mi opět začala celodenní služba.
,,Velice ti děkuji. Dnes se určitě ještě potkáme..Jdu si tvůj dar rychle uklidit.." mluvila jsem s ním mezitím co jsem z brašny vyndala svou helmici s závojem přes tvář. Měli jsme zvláštní zvyky, leč jsme žili u moře měli jsem podobné zbroje jakou pouštní lidé.
,,Určitě mé dítě..Běž, ať král dlouho nečká..Víš, že budeš muset jít vítat hosty.." mluvil ke mě zahradník mezitím co jsem se vyhoupla na hřbet svého koně.
,,Vím.. Ještě jednou děkuji.."řekla jsem pouze na rozlouženou, než se Onyx otočil na zadních a rozběhli jsme se směrem k hradu. Všude se otevírali dveře začal nový den tentokrát den D, takže na náměstí nebyl nepořádak všude bylo čisto. Lidé si zpívali a radovali. Když je hostina k narozeninám princezny dostanou všichni občané hostinu. Nebylo divnu, že měli všichni dorbou náladu.
U stájí již na mě čekal můj kapitán královo stráže.
,,Má paní velitelko. .Král vás očekává v královském sále.. Ihned.." dodal a já jen s kývnutím hlavy se vydala směrem, který mi řekl.