Andor.cz - Dračí doupě online

Princeznovské narozeniny

Probudit se až s zakokrháním kohouta? Takhle to u mě nefungovalo. Pokud se vůbec dalo říct, že jsem někdy spala. Ještě než vyšlo slunce jsem se ve svém pokoji umyla v studené vodě, protože taplá bude až se probudí ostatní služební a ty v dobu mého probuzení mají ještě hlubokou půlnoc.
Své vlasy jsem si spletla do copu a oblékla si své letní velitelské brnění. Většina mého brnění byla dělána z královského fondu, protože jsem vedle naší Lady Illyeny musela vypadat aspoň trošku dobře. Byla jsem si vědoma tohu, že je možná odkryto příliš z mého těla, ale nikdo si nic nedovolil. Asi to bude tím, že jsem ještě nikdy s nikým v boji neprohrála. Mohl to být sebevíc urostlý a statný muž, vždy skončil na lopatkách a s dýkou pod krkem.
S prvními paprsky slunce jsem měla rozdánu většinu příkazů k dnešnímu dni. Já i můj fríský hřebec Onyx jsme byli unavení, ale přesto jsem jej pobídla do kroku směrem k dalšímu domu. Jedině dokud není slunce nemusím mít na hlavě přilbici a mohu si užívat pohled na svět.
,,Už jen tři domy a nechám tě si opět odpočinout příteli.." pohladila jsem svého koně při cestě k dalšímu domku.
Připluje opět spousta lodí a přijede spousta cizinců, aby se zůčastnilo oslavy v královských zahradách.. Kdyby mě král poslechl a uspořádal klasický bál v sále, bylo by to více bezpečné.. Takto budu muset mít skoro všude.. Budu muset už poprosit elfy o vytvoření klonování..
Uchechtla jsem se sama nad svou myšlenkou a zastrčila pod dveře dalšího domu příkazy ke dni narozeniny princezny.
Poslední domeček bych schován za našimi zahradami, kde žil zahradník. Už dálky co jsem pomalým klusem jela k jeho dveřím, jsem jej viděla před domem na lavičce s dýmkou a jak mu od úst stoupá dým.
,,Zdravím tě dítě.. To už jsi takto brzo vzhůru? To už opět nadešl ten velký den D?" vzhlédl ke mě a já se jen mile pousmála. Náš královský zahradník byl slepí, ale přesto v celé zemi nedokázal nikdo jiný pěstovat tak krásné květiny jako on.
,,Zdravím vás Jerealde.. Ano opět má princezna po roce narozeniny." odpověděla jsem pobaveně a seskočila z Onyxe, kterého jsem nechala volného a posadila se vedle slepce.
,,Mám pocit, jako kdyby to bylo nedávno.. Nepopletla jsi si to?" pousmál se a od úst se mu vyfoukl další dýmový obláček.
,,Nepopletla. Ty jsi tady přeci nejsatrší a nejmoudřejší elf, tak to musíš vědět ty sám." pousmála jsem se a on jen vesele s dýmkou u pusy pokyvoval. ,,Rozkazy ti číst nemusím, jsem si vědoma toho, že si je za svůj život už pamatuješ celé na zpěměť.´´ pousmála jsem se mile.
,,Tak tak dítě.. Jereald si je pamatuje celé.. Něco to pro tebe mám .. Vydrž..Vydrž.." vstal z lavičky a rozešel se směrem do zahrad než jsem ho ztratila z dohledu. Na to, že mu muselo být přes osmset let a k tomu byl slepí se tento muž uměl pohybovat opravdu velice rychle.
Užívala jsem si výhled na východ slunce, kdy pomalu na mou tvář začaly dopadat ranní paprsky. Měla jsem oči zavřené dokud se neozval zahradníkům hlas.
,,Otevři své oči Ixin.." bylo to poprvé co mě oslovil jménem a já po otevření očí spatřila dokonalou růži. Bylo to sice teprve poupě, ale mělo stejnou barvu jako mé oči.
,,Vše nejlepší k tvým narozeninám moje milá.." vzal mou ruku a lehce jí políbil.
Fascinovaně jsem hleděla na růži a potom i na Jerealda. ,,Víš, že nesmím dostávat dárky.. Jsi moc laskavý.. Jak se ti vůbec podařilo získat takovouto barvu?" žasla jsem a hleděla na poupě v jeho ruce, které mi následně předal.
,,Tuto růži jsem zasadil v den tvého narození, až dnes se objevilo první poupě. Přesně v den tvých osmnáctých narozenin. Schovej si jej k sobě do komnaty. Jeho květ bude dlouho kvést a vůně ti provoní celý pokoj." pousmál se a ozvalo se kokrhání kohouta. Onyx s sebou škubnul a pohodil hlavou směrem ke mě. Už mi opět začala celodenní služba.
,,Velice ti děkuji. Dnes se určitě ještě potkáme..Jdu si tvůj dar rychle uklidit.." mluvila jsem s ním mezitím co jsem z brašny vyndala svou helmici s závojem přes tvář. Měli jsme zvláštní zvyky, leč jsme žili u moře měli jsem podobné zbroje jakou pouštní lidé.
,,Určitě mé dítě..Běž, ať král dlouho nečká..Víš, že budeš muset jít vítat hosty.." mluvil ke mě zahradník mezitím co jsem se vyhoupla na hřbet svého koně.
,,Vím.. Ještě jednou děkuji.."řekla jsem pouze na rozlouženou, než se Onyx otočil na zadních a rozběhli jsme se směrem k hradu. Všude se otevírali dveře začal nový den tentokrát den D, takže na náměstí nebyl nepořádak všude bylo čisto. Lidé si zpívali a radovali. Když je hostina k narozeninám princezny dostanou všichni občané hostinu. Nebylo divnu, že měli všichni dorbou náladu.
U stájí již na mě čekal můj kapitán královo stráže.
,,Má paní velitelko. .Král vás očekává v královském sále.. Ihned.." dodal a já jen s kývnutím hlavy se vydala směrem, který mi řekl.

Království Lowey

Králoství Lowey je jedno z největších v zemi, které díky své poloze u moře a nejproslulejšímu přístavu je obchodním centrem. Odtud putuje vše dále do zemí známých i neznámých.
Je tomu přesně na den osmnáct let co se v království narodila krásná a pohledná princezna, avšak nic netušící matka nakonec porodila dvojčátka, ale kvůli vysílení a veliké ztrátě krkve nakonec při porodu umřela. Král celý život proklíná svou mladší dceru. Udělal z ní sice vedoucí stráže své sestry, která ji musí doprovázet a chránit na každém kroku, ale nevěnuje ji ani jediný pohled a nemá povoleno s nimi ani jíst u stolu. Její identita je její vlastní sestře zatajena, ale s princeznout vychází velice dobře, jako opravdové ´´sestry´´, jak ráda říká samotná princezna.
Protože je Ixin velice všímavá neunikla jí jistá podoba mezi její maličkostí a tou princezny Illeyny. Protože v přítomnosti princezny má na své tváři věčně přilbici není možné vidět její obličej. Pronikají pouze vyrazné tyrkysovo azurové oči a občas zpod přilbice vyklouzne pramen rudých vlasů. Leč její sestra sdílí pouze stejnou barvu vlasů, ale oči nikoliv, protože je má klasicky hnědé po svém otci králi Leonorovi. Jediné přemeno, které král z Ixin má, že její tvář je přesná jako tvář její zesnulé matky, protože to ona měla její zařivé oči v kterých bylo ukryto více než kdokoliv tušit a než věděl samotný král, či Ixin samotná.
V královském přístavišti sloužila i spouse elfů ze vzdálených lesů. Občas se zde zdrželi i lidé jiných barev kůže kvůli obchodním cestám a nebo kvůli vyjednávání s králem. Nejvíce exotičtí byly aragiani. Její kůže byla pokrytá šupinkamy, jako u ještěrek a také měli ještěří ocas, ale ty se zde vyskytovali velice málo. Především muži, jak říká král, rudé tváře se zde objevovali a začínali zde žít. Království velice prosperovalo a občané se díky obchodům měli velice dobře.
Dnešního brzkého rána se pomalu nad vrcholky vzdálených hor začaly objevovat první paprsky. Dnes budou veliké přípravy na večer, kdy se bude konat oslava princezniných narozenin. Všichni mají dané přísné pokyny jak se musí chovat, co musí mít na sobě. Každy rok v den narozeniny princezny Illeyny musela Ixin od brzkých ranních hodin roznášet příkazy do každého domu, ať každý občan hned od svého probuzení ví co je dnes za den. Ani tento rok tomu nebylo jinak..