Skupina 5. - Simon - 13:35 Lov začíná Ještě chvilku jsem se pousmíval nad oblíznutou rukou, na znamení hluboké spolupráce, když jsme vcházeli do trávy. Musel jsem uznat, že Mareepovo nadšení a vřelá povaha mi dělají náramně dobře. Především proto, že nyní on byl mou jedinou rodinou. Když jsem na něj v trávě tak shlížel, neubránil jsem se pobavení. Tráva byla natolik vysoká, že z ní čouhala především Mareepova kulička, která se nacházela na samotném konci jeho ocásku. Byl to na jednu stranu velmi zarážející fakt. A to proto, že jeho ocásek nakonec musel být delší, než místo, kde se vyskytovaly jeho růžky. Přes trávu jsem to moc dobře neviděl, jelikož byl díky samému nadšení více vepředu a tudíž ten fakt splýval s dlouhou trávou, ale pravděpodobně musel mít ocásek pořádně propnutý, aby to dokázal.
Z mých úvah, údivu a pobavení nad Mareepovým výkonem mě vytrhlo až zašustění. Zvědavě jsme oba stočili hlavy za oním zvukem. A netrvalo dlouho a mezi mnou a Mareep prohopkal fialovoučký pokémon. „Rattata.“ Vzpomněl jsem si po chvíli, načež jsme se otočili směrem, kam odhopkala dál. Nemusel jsem Mareepa pobízet. Oba jsme se vydali za fialovoučkou myškou, především ze zvědavosti. Zatím jsem neplánoval s ní vyvolávat konflikty. Chtěl jsem ozkoušet svůj nový pokédex, se kterým jsem se teprve seznamoval. Tak copak nám poví tentokrát? Pomyslel jsem si, když jsem ho namířil na Rattatu. Byl to jedním z běžnějších pokémonů, ale třeba z pokédexu vypadnou nějaké zajímavější informace, které ještě neznám. Především mě tedy opět zajímaly individuální vlastnosti, ale spíše proto, abych si mohl být jist, že se Mareepovi nic moc nestane, i kdyby nám souboj nijak moc nevyšel. Chtěl jsem otestovat naší spolupráci a schopnosti. Neplánoval jsem zatím nic chytat. Nebo alespoň ne tohoto pokémona, pokud mě informace o něm získané nepřesvědčí v opak. | 
