| |||
Odchod „Děkuji. Nashledanou profesore.“ Usmála jsem se na profesora a vzala si vybavení. Pevně jsem sevřela pokéball v ruce a stále s úsměvem na rtech se obrátím na Aiko. „Jdeme? Mimochodem, ještě jsem se nepředstavila, mé jméno je Keiko.“ Kývla jsem na ni a pomalu se vydala za Bredem. Chvíli jsem zápasila s tkaničkami, jelikož si je vždycky zvládnu nějakou nadpřirozenou silou zamotat a než se mi povede nazout boty, už je o století později. Keiko, prosím už si jednu vraz. Za spousty tichého klení si zavazuju boty a cítím se opravdu trapně. Je mi už patnáct a nezvládám věci, co se učí ve školce. Souboj s botami ovšem končí mým vítězstvím a já hrdě vstávám. Pak čekám i na Aiko a vytahuju foťák. „Mohu poprosit o úsměv?“ |
doba vygenerování stránky: 0.24069690704346 sekund