Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Terra Nova - Vlastní cesta

Příspěvků: 363


Hraje se Denně dle časových možností PJe  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Sgt. Darios Skyer je offline, naposledy online byla 05. července 2020 21:34Sgt. Darios Skyer
 Postava Gregorian Nordward je offline, naposledy online byla 06. července 2020 20:16Gregorian Nordward
 Postava Eleanor Antherwoodová Ph. D je onlineEleanor Antherwoodová Ph. D
 Postava Cpl. Samantha Dreamfull je offline, naposledy online byla 06. července 2020 15:08Cpl. Samantha Dreamfull
 
Cpl. Samantha Dreamfull - 19. června 2020 12:06
isolda296085292.jpg
Nebezpečí je všude..

Tak si začínám říkat, jestli by to nebylo bezpečnější venku s těmi raptory, než tady uvnitř...s kytkami a divnou nemocí... nebo co to sakra je... každopádně se to rychle šíří a podplukovník udělá to co se dalo čekat... zavře dveře a Arlena s tou ženou nechá venku zemřít...nešlo je zachránit. Já posmutním, když sleduji Arlena, protože on mi zachránil život... kdyby se tam neobjevil, skončila bych jako svačina jedné z těch kytek. To už se mi, ale věnuje doktorka.

Dělám, vše co mi řekne, procvičím si ruku a mačkám míček... sedím na skříňce. Mírně zkřivím tvář bolestí když mi "napíchne" žílu, ale bolest jsem už zažila horší... Už se nekoukám směrem ke dveřím, nemohu...
Sleduji vojáka, který sotva dýchá..
Alespoň ty přežij...
napadne mě jen, ale nemohu dělat víc než jen dávat krev. Nikdo z nás nemůže nic moc udělat. Podívám se na Daria a pak na podplukovníka.
Co plukovník, je v pořádku?
přemýšlím, ale nezeptám se nahlas... Je v celku pravděpodobné, že to se mnou sekne, vzhledem k nedostatku jídla, vody a odpočinku, ale za záchranu toho vojáka to stojí...
 
Eleanor Antherwoodová Ph. D - 19. června 2020 11:16
eleanora8323.jpg

Umírání v poslední naději


Vše se zvrtlo. Arlen a Jill. Oběma se prudce zhoršil stav, strašně rychle je to složilo k zemi. Všichni jsme s nimi byli, kašlali na nás. Je jen otázka času až kýchne kdokoliv tady. Zaměřila jsem se na ženu, která se přihlásila s nulou negativní.
„ Skvěle… pokud se složím, možná mi zachráníte život taky… jsem nula negativní, ale v tuhle chvíli ne moc vhodný dárce.“
Vydechla jsem k ženě.
Jill i Arlen zůstali uzavření za dveřmi. Neviděla jsem tam a popravdě v tuhle chvíli jsem na to neměla ani nervy. Kam jsme to proboha vlezli… Slyšela jsem Jill jak prosí o pomoc, ale nedalo se nic dělat.
„ Dobrá zpráva Yuki, pomáhej mu dál. Gregu nech ho teď jet samotného, ale buď připravený pokračovat… Prozatím… rozstříhejte to triko co má… bylo by to jednodušší, kdybych nepřišla o vybavení… Putoval se mnou celý operační sál a přístroje typu rentgen, sono a další… Všechny nástroje… “
Zaúpěla jsem potichu.
„ Podplukovníku, vydezinfikovat ruce… Pomůžete mi s transfuzí…“
Ženě jsem ukázala, aby se usadila na skříňku podél zdi a dotáhla z vozíčku jsem vzala dost nechutně velkou jehlu, hadičku s pár udělátky a transfuzní sáček, položila jsem to vedle ní.
„ Zacvičte. Bude to nepříjemné… někdy u toho trnou ruce, motání hlavy, malátnost… Vzhledem k tomu, že nemáme čas a pravděpodobně tu ani testování není, budeme doufat, že je všechno v pořádku…“
Podívala jsem se na ní, když jsem jí nad loktem ruku přišrktila, rozcvičila jí a zalovila v brašně. Vytáhla jsem pěnový masážní míček a dala jsem jí ho do dlaně.
„ Nic lepšího teď nemám… Mačkat.“
Spojila jsem celý obvod hadiček, vydezinfikovala místo, odkud jí krev začnu odebírat a rozbalila tu širokou jehlu.
„ Supermoderní medicína, co…“
Uchechtla jsem se. Zkontrolovala jsme žílu, kam jí hodlám jehlu zavést a se vší opatrností mě vlastní jsem jehlu zkušeně zavedla do žíly. Po mě modřiny nezůstávají, i když ono zavedení nic moc. A vzhledem k tomu, že jí tam zůstane zavedená samotná jehla, bude muset chvíli vydržet. Přilepila jsem jí hadičku i s jehlou k ruce, nechci, aby se jí to vyrvalo a všechno tu bylo od krve.
„ Držte ruku nataženou, ať se zbytečně nezraníte...A mačkat ten balonek trošku to zrychlí proudění.“
Povolila jsem na hadičkách několik spon a sáček podala podplukovníkovi.
„ Držte to pod úrovní srdce a jehly… Občas pohoupat. Kdyby ztrácela vědomí, položte ji na skříňku.“
Ukázala jsem mu, jak a s tím jsem se vrátila k vojákovi. Snad už stihli to jeho oblečení rozstříhat. Znovu jsem si vyčistila ruce dezinfekcí. Začala jsem shora, žebra, jestli jsou polámaná, pak břišní dutinu, jestli je tam nějaké ztvrdlé místo, mohlo by to být vnitřní krvácení, poškození orgánů. Musím najít to, co ho ohrožuje přímo na životě…Tohle není vhodné místo na to, ho tu otevřít, ale už jsme přišli o dva v celkem dobré kondici, teď mám přijít i o toho, co je ve špatném stavu? Rozhodně ne…
 
Plk. Trevor Green - 18. června 2020 10:27
vojk27158.jpg

Když jde vše do kytek


Následující sled událostí byl rychlý a nekompromisní. Greg se snažil nahodit mrtvého vojáka, zatímco Eleanor a Darios chystali sál. Podplukovník s dalším vojákem zajišťovali prostor. Yuk instruoval civilisty k dalším přípravám sálu a sterilizaci některých nástrojů, sám šel po vak, který po něm chtěla El. S oporou hůlky se pohyboval, alespoň nějak.
Když Darios a Greg začali přenášet exujícího vojáka do sálu, Jill se rozkašlala mnohem více a začala se dávit. Musela se opřít rukou o stěnu a po dalším zakašlání ulpěl na stěně odpudivý slizký zelený....houbovitý?....hlen, ze kterého začínalo něco růst. Jill dál kašlala a šla do kolen. Pak jste si všimli, že Arlen se dusí kašlem také a a celý se třese zády opřený o protější stěnu.
"Je to....uhh....uh....yyyuuu....ta kytka.....k čertu....uh uh uhu."
Kašlal a složil se k zemi.
"Všichni dovnitř!"
Zařval podplukovník nekompromisně a sám drapl za rameno vojáka, který ho kryl a strčil ho na ošetřovnu.
"Uh...uh....grryyyrrrch pomo-zte...."
Snažila se k vám natáhnout Jill ruku, ona divná plíseň se začala šířit docela rychle po zdech. Arlen už jen ležel a třásl se na místě, jako by ho něco trhalo zevnitř.
"Je mi líto."
Zachmuřil se podplukovník a ustoupil na ošetřovnu a bouchl do nouzového ovládání dveří a ty se se zasyčením bezpečně zavřely. Jelikož však byly prosklené, stejně, jako jiné průzory na ošetřovnu, mohli jste vidět, jak se plíseň šíří chodbou a Jill i Arlen zůstávají v posledních záškubech ležet s vytřeštěnýma očima na zemi.
"K čertu."
Zavrčel podplukovník a odvrátil se od toho všeho. Mezitím Greg a Yuk se snažili stále oživit toho chlápka. Sam se připravovala na transfuzi krve. El zjistila z jeho známek, než má krevní skupinu AB.
"Asi chytám pulz ale strašně slabý. Nevím jestli to zvládne."
Prořízl ticho Yuk, který dál stlačoval měch.
 
Cpl. Samantha Dreamfull - 17. června 2020 09:35
isolda296085292.jpg
Všechno jde do kopru

Pomáhám všude, kde mohu a kde se dá. Nijak nic nekomentuji, protože k tomu není co říct, prostě se všechno začíná kazit. Jedna žena začala dost šíleně chrchlat a Arlen se k ní přidal. Trochu se zamračím.
Pokud je to nějaká infekce... tak já s Arlenem chvíli cestovala...
napadne mě a trochu se oklepu. Ano mám strach, že tu věc jsem chytla taky. Podívám se na hrudník vojáka na nostíkách... nedýchá.
"Přestal dýchat!"
křikla jsem na doktroku aby si toho všimla, protože měla plné ruce práce s těm chrhlajícmi. Pomohla jsem Dariovi s vojákem na stůl, ať jsem k něčemu užitečná.
"Já mám..."
odpovím k doktorce.
"Nulu negativní..."
doplním.
 
Sgt. Darios Skyer - 07. června 2020 19:49
sniper5780.jpg
Operační sál

Sotva se dostanu k doktorce a zeptám se jestli nechce pomoct, tak si všimnu, že zraněný voják je mimo a Greg se mu snaží dát umělou masáž. Spolknu nadávku, jako bychom na tohle měli čas.
To jsi to nemohl vydržet ještě chvíli? Prohodím v duchu a obrátím se zpět k doktorce, která na mě promluvila, ať najdu dezinfekci a připravím sál.
To zvládnu, přikývnu a rozběhnu se zpět na operační sál, abych vše připravil. S dezinfekcí jsme se všichni už setkali a i když mají doktoři popsány svoje léky nesmyslnými názvy, tak bych neměl mít problém ji najít. Pokud ne přímo dezinfekci, tak alespoň čistý alkohol, ani jedno si po čichu nemohu splést.
Jakmile něco najdu, tak začnu podle příkazů doktorky připravovat náčiní co tu najdu. Nemám nejmenší ponětí co za nástroje bude potřebovat tak prostě očistím vše co najdu a stůl, aby na něj mohli položit vojáka.
Ještě nejsem hotový když už sem dorazí doktorka a volá na ně ať přinesou vojáka sem. Pomohu jim s jeho tělem na stůl a jsem doktorce dál k ruce. S krevní skupinou ji nepomohu, mám jinou.
 
Eleanor Antherwoodová Ph. D - 20. května 2020 14:15
eleanora8323.jpg
Nastal shon. Až moc velký shon. Voják přestal dýchat, já to vidím. A ostatní taky. Greg se k němu vrhl, to křupnutí žeber bylo slyšet až sem. Často se zlomí...
" Pokračuj v masáži. Vzhledem k tomu, že tu nemáme nikoho, kdo by nachystal sál, musíš se postarat, aby mu to srdce jelo aspoň nějak, Gregu. Já nachystám všechno ostatní."
" Jill a tady voják nesmí vlézt na ošetřovnu. Všichni si dejte cokoliv před pusu, rukáv, kapesník, je to jedno. Nevím, co těm dvěma je, ale v tuhle chvíli je priorita zachránit život tomu vojákovi. Darie, najdi dezinfekci, umej a vyčisti si ruce, vyčisti ten stůl, co tam je. Pak vydezinfikuj nástroje."
Nadechla jsem se a vyrazila jsem hledat všechno, co bude potřeba k tomu, abych tomu chudákovi zachránila život.
" Máte tady někdo nulu negativní?"
Hlavně ať to není Jill...
" Podplukovníku náhodou nevíte, jakou krevní skupinu má, že? Není to napsané náhodou na známce?"
Zavolala jsem z našeho provizorního sálu. Přitáhla jsem si stolek a začala hledat defibrilátor, jestli tu vůbec je. Tohle místo nevypadá připravené na to, že by se tu mělo operovat, ale snad... snad... Jak ho udržím na živu, když nemám ani nic, co by mu kontrolovalo tep a životní funkce?
Tohle je fakt něco jinýho než když mám sál přichystaný a jen si přijdu odoperovat. Nic o tom člověku nevím, nevím jestli není nějak nemocný, i když by neměl být...

" Přineste ho sem!"
Přitáhla jsem vozík ke stolu a pohled mi padl na mrtvou doktorku. Proč jenom si vzala život...
Sáhla jsem po intubaci, ale ruce jsem stáhla, aspoň trochu jsem si je, než přišli, očistila a vydezinfikovala. Jakmile chlapa položili na stůl, pustila jsem se do intubace a následného připojení vaku, abychom mu byli schopní vehnat vzduch do plic.
" Pokračuj v masáži... Pokuste se najít defibrilátor. Juki... budeš se starat o vak. Vyčisti si ruce."
Rozkázala jsem mu a předala jsem mu vak, napojený na intubaci ve vojákových plicích. Ze své brašny jsem vytáhla stříkačku a několik ampulí. Většina léků a věcí, která s námi přišla je zničená, tohle bylo minimum z toho, co jsem potřebovala, abych zachránila tomu muži život. Všechno moje vybavení... všechno bylo pryč.
Přes ten všechen adrenalin jsem úplně zapomněla na sebe. Bolest jsem cítila to jo, ale mozek mi nějak přepl. Bojovala jsem o život toho muže a svůj nechala napospas osudu. Ale složila jsem přísahu...
Namíchala jsem ve stříkačce driák, který by snad mohl srdci toho muže pomoct a podala mu lék do žil. Jestli se nám ho nepovede nahodit do pár minut je po něm. Ale já bojovat nepřestanu do poslední chvíle...

 
Gregorian Nordward - 10. května 2020 20:47
mu26979.jpg

Průser za průserem


Situace se vyhrocovala o to více. Už byl předpoklad, že to čím trpí naši dva kýchalové máme taky.Vzal jsem si přes ústa alespoň šátek, který jsem měl u pasu pro štěstí. Nebylo to nejlepší, ale alespoň něco. Draios a Eleanor vyrazili obhlédnout ošetřovnu. My zůstali se zbytkem. Pohled mi mihotal mezi jednotlivými našimi raněnými.
"Sakra, šance, že to zvládnout všichni je fakt malá."
Oči mi doputovaly na vojáka, který na tom byl nejhůře. Hruď se nezvedala.
"Do hajzlu! Odchází nám! Rychle na zem s ním. Třeba se nám ho podaří ještě nahodit!"
O okamžik později jsem už rozepínal košili tomu domarasenému vojákovi, možná mu ještě více ublížím, ale co, víc jak mrtvej stejně nebude, takže jsem začal s masáží srdce.
"Eleanor! Máme tady problém!"
Křikl jsem z chodby, ale neustával jsem v práci. Základní výcvik v první pomoci jsem měl, něco mi vysvětlila i sestra, ale naživo je to vždy něco jiného. Čekal jsem jen okamžik, kdy rupne nějaké žebro. Ten chlap byl praticky mrtvej, šance, které jsem mu tímhle dával byly možná, snad v řádů procent.
 
Sgt. Darios Skyer - 09. května 2020 18:39
sniper5780.jpg
Operační sál

Za mnou začíná kašlání a panika, ale nevěnuji tomu teď pozornost. Plně se soustředím na to, abych zastřelil to co by na mě případně skočilo. Opatrně otevřu dveře a přelítnu pohledem místnost zatímco pušku mám v pohotovostní pozici.
Po prvotní kontrole vstoupím na sál a provedu podrobnější prohlídku místnosti. Žádné dinosaury nenajdu místo toho narazím na mrtvolu ženy, možná vědkyně nebo ošetřovatelky, která se tu zastřelila. Pokleknu k tělu a zkontroluji ho. Důležité by pro mě bylo jestli bych našel stopy zubů.
Odpočívej v pokoji, pomyslím si a znovu vstanu. Přejdu ke dveřím.
Sál je v pořádku můžeme ho použít, prohlásím a podívám se na situaci ve vedlejší místnosti, která se mezitím zhoršila jak začal kašlat i Arlen. Nebo alespoň víc než předtím.
Podívám se na podplukovníka a pak přeběhnu místnost k doktorce a Gregorovy.
Mohu nějak pomoct? Sál je bezpečný. Mám se podívat po nějaký lékách? Zeptám se a podívám se na kašlající.
Něco proti alergii? Nebo něco silnějšího? Odtuším.
 
Eleanor Antherwoodová Ph. D - 03. dubna 2020 15:27
eleanora8323.jpg
Nemodrala, ale kašlala a bolelo ji na plicích.. Infekce?
„ Dobrá úvaha, Juki.“
Podívala jsem se na něj a pak na Jill a toho kašlajícícho vojáka. Dobře… dobře… nepanikařit.
„ Musíme předpokládat, že to máme všichni. Každý přes ústa aspoň kus hadru. Pokud začnete kašlat, držte se od sebe.“
Začala jsem se hrabat v brašně.
„ Na ten heparin se vykašlete… Najděte dezinfekci. Vyčistěte stůl, musíme se postarat o toho vojáka.“
Podívala jsem se na toho, kterému se přestala zvedat hruď. Do hajzlu…
Zatla jsem zuby a rozešla jsem se prudším krokem rovnou za Dariem, nehledě na podplukovníka, na kohokoliv. Jestli nebudeme jednat dostatečně rychle, umře a možná ne jen on.
„ Tady kýchající duo musí zůstat mimo místo, kde otevřu toho vojáka. Nejlíp aspoň tři metry od dveří. Nachystejte jim židle a pokuste se najít jakékoliv ochranné prostředky. Bude to nutné pro všechny.“
Vešla jsem za Dariem, vzhledem k tomu, že se neozývala žádná střelba ani nic jiného. Snad mě tam nic nesežere.
Pohled na mrtvolu mě malinko vykolejil. Překvapeně jsem stoupla stranou od dveří.
„ Co se jí stalo?“
Zeptala jsem se. Rozhlédla jsem se kolem, jestli nejsou popsané šuplíky nebo skříňky. Určitě tu bude něco z toho, co se nám bude hodit.
 
Plk. Trevor Green - 30. března 2020 11:59
vojk27158.jpg

Když jde vše do kopru


Podplukovník se rozhlédl po všech přítomných. Darios vyrazil kupředu prozkoumat sál ošetřovny, aby nedošli ostatní k úhoně. Sam za něj přebrala nosítka. Jill se dále dusila a nedařilo se jí rozdýchat, ale nemodrala, když zakašlala utkvěly jí na dlani kapičky krve. Tohle bylo zlé hodně zlé.
"Lidi?.....Hepčí......Nějak mi není úplně.....ychhhh..."
Kýchal Arlen a přichytil se zdi, protože se začal motat a pčikání přecházelo pomalu také v dušení. Jak se zdálo, tak měl ten samý problém, jako Jill.
O okamžik později si Sam všimla dalšího problému. Hruď raněného vojáka se přestala zvedat.
"Musíme s nimi něco udělat a hned!"
Přelétl očima situaci Juk a nevěděl jestli raněným pomáhat na nohy, nebo ne.
"Co když chytli něco, co je nakažlivé."
Usoudil po jednou a držel se od kašlající dvojce dál.
"O důvod víc dostat je na sál a pak případně do izolace."
Odtušil podplukovník.

Mezitím Darios obezřetně odsunul dveře do sálu a vstoupil pomalu dovnitř. Bylo tu příšeří a ticho, jen bezpečnostní nouzovky svítily a ozařovaly operační sál.
Byl prázdný, nikdo nikde, žádní dinoši. Ani plukovníkovi lidé, prostě prázdno. Až po chvíli si všiml na zemi ležící mrtvoly, která mohla být předtím nějakou ženou, dost možná místní vědkyně, nebo lékařka, která si však dle všeho sama prostřelila hlavu.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.076893091201782 sekund

na začátek stránky