Hle tu Sam v hospodě...
...jinými slovy bordel.

Kelther. Dobré si zapamatovat. Ať už je to město nebo oblast. Jeden působí hned mnohem důvěryhodněji, když zná nějaká skutečná slovíčka neznámého místa. A kdo ví, co tady vlastně budeme provádět.

Stánku s rybami si pomalu ani nevšimnu, jak jsem soustředěný kudy musíme jít, dokud tedy Alice nevypadá, že zůstane zaskočeně stát. Lehce do ní úmyslně strčím a poté se na ni omluvně usměji a pokynu jí, ať pokračuje v cestě. Trhovci ať si své problémy řeší sami. Pokud se je tedy nesnaží sežrat vesmírná potvora z mezidimenzionálního prostoru, že.

Když dorazíme do prostoru před pajzl a já jen letmo zkontroluji, že jsme všichni, vypadne před nás malá osoba. Při pohledu na scénu i jméno místa povytáhnu obočí tak vysoko, že to snad muselo být slyšet. Dobře. Budeme doufat, že nedělají čest svému jménu.

Když se malá osoba podívá na nás, usměji se na ni, ale pokud nás sama neosloví, nechám ji jít. Mále momentálně jiný cíl, i když by mne dost věcí zajímalo a měl tedy spoustu otázek, co bych mu mohl položit. Třeba... Proč je považuje za rasisty, když kromě vzrůstu vypadají na jeden... druh.

Nakonec se do dveří opřu jako první. Není to zrovna paráda pro můj citlivý čich. Potlačím chuť nakrčit nos a zakuckat. Rozhodně bych nikomu ze zdejších i příchozích nedoporučil si zde něco dát k jídlu. Stačí jedno přejetí pohledem po místnosti a najdu Sam. Nevypadá to, že by byly poblíž její kamarádky. Za to je kolem ní až nebezpečně blízko několik týpků.

"Ale no tak pánové! Copak takhle se zachází s dámou?" Neodpustím si hlasitou poznámku, když si všimnu co provádějí a jak se na to Sam tváří. Když si nás všimne a na její tváři se objeví směsice překvapení a úlevy, povzbudivě se na ni usměji a vejdu více do místnosti, aby mne mohl následovat zbytek družinky.

Vypadá to, že Sam je zvyklá chodit bosa a není nikterak viditelně zraněná. Podívám se na Alici, jak to nese ona.