Přesun na novou lokaci…
…ne že bych se nezačínal ztrácet.

Mapa vypadá velmi podobně Chicagu, nicméně od té doby, co jsem přistál vím, že jsem v New Yorku. Trochu divném přiznávám, ale některé smysly mi migréna ještě rozbourat nestihla. Když si však vezmu tablet do ruky, překvapí mne, že město je nazvané New Port. Rozhodně nejsme na území Británie a rozhodně toto město nemá s Newportem nic společného. Inu, není to to jediné jiné zde. A je-li jiná historie, jistě, že bude jiné jméno. Nu nic.

Co však vítám, je konkrétní datum. I když bych se asi časem měl někoho zeptat, podle jaké události to pojmenovávají věk nyní. To už se ale Alice dostane k odpovědi.
„Huh?“
Podívám se na ní trochu zmateně. Nepřeletěli jsme náhodou celé město od TARDIS k jejímu domu a pak sem? To je centrum oddělené?
„Díky za pomoc. Odpočiň si.“
Pokývnu na rozloučenou Annie s úsměvem, než vyrážíme nazpět ze školy. Nejsem si úplně jistý, jak se tam tedy chce dostat, ale ono je to zatím fuk. Momentálně jsem tak nějak rád, že ještě stojím a komunikuji.

Přesto si při průchodu školou všimnu hned několika věcí. Z nichž mi jen jedna přijde natolik zvláštní, abych na ni upozornil.
„Není trochu nefér dívky nutit cvičit nahé, když jindy mají možnost volby?“
Optám se Alice, zvláště, když to sama komentuje.

Nakonec přeci jen zamíří ke svému vznášedlu. Nad její poznámkou pokrčím rameny. Nechávám to na ní, už tak toho mám v hlavě nacpáno moc a mám dojem, že trochu ztrácím nit a půdu pod nohama. Jak mám někoho zachránit, když mám dojem, že se mi rozskočí hlava a absolutně nic tu nedává smysl? No jednu krizi po druhé. Jednu krizi po druhé. Reagovat na oprsklou mládež už prostě nemám sílu. No z toho jednou vyrostou. Možná.

Když však druhé auto provede přistávací manévr se zájmem scénu sleduji, čehož si Alice všimne a okomentuje dění.
„Hmm jasně.“
Pokývnu hlavou, jako kdyby teď všechno dávalo smysl. Asi bych to potřeboval rozebrat, abych viděl, v čem je rozdíl. Nu raději nic. Rozebírání si necháme na potom.

Vysoukám se z auta a pohledem najdu danou osobu, kterou tady statečně naháníme celý den. Alice už k němu míří, takže s ní srovnám krok.
„Zdrav…“
Nestačím ani pozdravit, protože se do něj opře dost zostra Alice. Podívám se na ní, ale chápu to. Rozzlobená matka. V celém vesmíru neexistuje nic hrozivějšího než rozzlobená matka. Mimoděk si promnu tvář.
„Polyteismus. Jeden by řekl, že už jste si zvykl.“
Zareaguji v jediný volný moment, kdy Alice očekává odpověď a profesor se na ni udiveně dívá.
„Já jsem Doctor a jsem celkem fanda vašich časových oken. Je to sice jako skatebord skrze čas, ale celkem nápadité. Tak mě tak napadlo, jak jste se tady vlastně vyloupl?“

Doctor

Kdo hledá najde

Uspořádání města vypadá docela běžně,jistě můžeš si všimnout anachronismů jako jsou světelné panely,hodiny s ručičkami,kropící vozy a auta s koly.Ovšem i tak se ti podaří zjistit jak to zde asi vypadá,tohle město je velmi Chicagu (možná že se nacházíte přímo v něm).Podle mapy se oba nachází v místě označeném jako Kensingtonský park ovšem co tě mezi ostatními nápisy asi zaujme je ten na úzké světelné tabuli.

Dnes je pátek,16.května,1286 Halla I,věk Garethi

Už předtím jsi zjistil že zde se počítá čas jinak,ale konečně znáš současné datum teď jenom zbývá zjistit co znamená to poslední označení.Možná to bude mít co dělat s nějakou osobností,vzpomínáš si že v zákoníku bylo napsané 9.května,986 roku Alexandra I,věku Alexandrose.Pokud se opět zaměříš na místo kde se ten nápis nachází tak nad nápisem se nacházejí hodiny (opět velké hodiny s ručičkami) a pod tím další nápis Terminal což může znamenat že to bude buď nádraží,metro,stanoviště autobusu či jak se zde vlastně přepravují.
„Ano,ale bude to nějakou dobu trvat,mé auto není schopné vytvořit tranzitní bránu.“odpoví ti Alice potom se rozloučíte s Annie a vydáte se před školu.Během cesty často míjíte tři nadpisy které jako by byly vypálené do zdi.

V celém areálu školy je zakázáno kouřit,pít alkohol či požívat jiné omamné látky.

Udržujte čistotu a pořádek.

Plivat na zem se zakazuje.

„John Jacob Jingleheimmer Shmidt,taky se tak jmenuju.Kdykoliv jdu ven lidi křičí jen John Jacob Jingleheimmer Shmidt.“ozve se poněkud hlasitý zpěv a potom i majitelka,je to uklízečka která před sebou tlačí počišťovací vozík.Když vás uvidí pokyne vám na pozdrav a vstoupí do dveří které se před ní otevřou.Je to šatna podobná té kterou jste viděli už ve vstupní hale ovšem zde se nad skřínkami nachází tento nadpis.

Upozornění pro studentky
Odložte zde veškerý oděv včetně spodního prádla.Dál vstupujte pouze zcela vysvlečené.

Uklizečka se mezitím zastaví složí mop a pustí se do vytíraní podlahy zatímco pokračuje ve zpěvu.
„Lidi křičí jen John Jacob Jingleheimmer Shmidt.“
„To je dívčí šatna která vede do tělocvičny pro dívky.“osvětlí ti Alice účel této místnosti a případně ti odpoví na další otázky.Venku nastoupíte opět do vznášedla a Alice oznámí že to vezmete vzduchem protože to bude rychlejší.Začnete se stoupat budova školy se pod vámi zmenšuje dokud se vaše výška neustálí v jakémsi vzdušném jízdním pruhu.Vedle vás se objeví dvě auta bez kol,první je červený sporťák který řídí dívka s blond vlasy a druhé se podobá terénnímu autu.Na jednom okně na náhle objeví obraz dvou kluků uvnitř a jeden z nich dívku osloví.
„Hezké autíčko kam se strkají baterky?“
Dívka mu odpoví vztyčeným prostředníčkem,ale kluka to nezastaví a pokračuje:
„Jo vykuř mi ho.“
Oba se zasmějí jako by řekli opravdu dobrý vtip potom obraz zmizí a jejich auto zrychlí,další cesta proběhne bez podobných vyrušení a nakonec se pod vámi objeví park.Klesáte společně s tím červeným sporťákem který si vybere místo kde stojí dvě dívky.Zatímco vaše vznášedlo se opět zastaví půl metru nad zemí ze sporťáku se začnou vysouvat kola která se otáčím do svislé polohy aby pak mohly dosednout na zem.
„Tohle je auto se vzletovým okruhem.“poznamená Alice,ale to se už vydáte k profesorovi který je zaujatý něčím na svém tabletu.
„Dobrý den přejete si?“
„Moje dcera se ztratila kvůli vám.“vybafne na něj Alice a profesora to dost zasáhne.
„Ach Bože ...“pronese a zakryje si dlaní obličej.
„Který bůh?“zeptá se ho Alice a profesor se na ní udiveně podívá.

Magie v praxi...
... hlavně klid.

Držím si bezpečnostní odstup, ale velmi pozorně sleduji co dělá. Rozhlédnu se, když okolí naplní zvláštní zvuky. Nicméně když se kolem ní začnou točil bílá světýlka, usoudím, že to skutečně pochází od ní. Světýlka utvoří průhlednou kouli. Těkám mezi ní a dívkou pohledem. Zajímá mne obojí. Všimnu si jiskření a říkám si, proč nevychytali přímý převod energie. Vždyť to musí být plýtvání ne?

S velkým zaujetím sleduji obrazy, které se začnou objevovat. Čím více toho budu vědět o tomto světě, tím lépe. Něco co vypadá jako magie v denním životě a hodně špatní řidiči. Obrazy se střídají a já vnímám, co nejvíce to jde. Nikdo jiný asi z obrazů příliš nepostřehne, ale moje smysly jsou poněkud vytříbenější, než ty lidské.

Obraz se ustálí. Dva muži. Oba dva si vryji do paměti, abych je poznal, kdykoliv je uvidím. Pak teprve začnu vnímat jejich hovor. Jak tady přežil, když alternativní dimenzi řeší s každým na potkání? Napadne mne jen tak mimochodem. Dívka vypadá velmi vyčerpaně. Již chci vznést dotaz, kde že to tedy je, protože nemám nejmenší páru, jak jsou zde stavěná města, ale předběhne mne a natahuje se po tabletu. Když vidím jak na tom je, tak jí ho raději podám. Předpokládám, že hledá mapu a tak ji neruším. Když k nám obrátí obrazovku, pečlivě prostuduji mapu a pokud mne nechá, celý obraz si oddálím a snažím si memorizovat co nejvíc. Když dokážu zapamatovat plány obřích lodí, pak by plán města snad neměl být takový problém.
"Nepřiletěli jsme sem náhodou vznášedlem?"
Navrhnu na Alici otázku. To se tím jejím nesmí do centra nebo co?
"Nějak se tam dostaneme. Děkujeme za pomoc. Odpočiň si."
Usměji se na dívku a utnu tak jakékoliv další snahy dívku přepínat.

Doctor

Magica obscura

Annie položí ruku na knihu zavře oči a soustředí se, okolí naplní zvláštní jemný zvuk a okolo dívky se začnou obtáčet bílé světýlka, které se rozletí aby se nakonec zhustili do velké průhledné koule. Z koule se začnou ozývat zvuky a obrazy a zároveň si všimneš jak ruka kterou má Annie položenou na knize jiskří. Koule se zvětšuje a ty si můžeš všimnout že se v ní ukazuje prostor mimo školu.
„Pekeja, pekeja, pekeja!“ vykřikne muž asijského vzhledu a narazí do jednoho auta, pak ho však zvláštní neviditelná síla, uchopí zastaví jeho pohyb a opatrně ho položí vedle na chodník. Ale to už pokračujete dál, všimneš si policistů kteří částečně připomínají anglické Bobíky než se pohled stočí poněkud stranou a nyní míří skrz zdi. Všimneš si školního sboru a o něco dál budovy která by mohla být chrámem kde zpívají dívky oblečené jako jeptišky. Rychlost se zvyšuje někdo jiný by v tom byl nejspíš ztracen, ale tobě i nyní podaří posbírat aspoň střípky. Dívenka skákající přes švihadlo, další holčičky které skáčou něco podobného panáku, muž který mluví o sušenkové mafii, ožrala který spí vedle trafiky a rozhihňá dívka která si pomocí hodinek volá s přítelem a zřejmě se se na sebe moc těší. A potom najednou se obraz zastaví u lavičky v parku kde sedí dva muži. Postarší třicátník a muž tmavé pleti s krátkými černými vlasy a o něčem spolu diskutují.
„Ne ty mně nepřesvědčíš že vaše organice je lepší, z toho co jsem zjistil má USA štěstí že vůbec tak dlouho vydrželo.“
„Ne ty to nechápeš.“ vstane prudce ten druhý muž protože tohle téma se ho zřejmě poněkud dotýká.
„Já to chápu Unie měla dobré úmysly, Washington měl dobré úmysly taky, chyba byla na jejich následnících.“
„Tak a jsme tady, to je on.“ pronese Alice a ukáže na toho muže který je právě naštvaný že někdo jiný nesdílí jeho nadšení i když tu mluví o organizaci kterou tu nikdo nezná. Krátce na to obraz zmizí a Annie se vyčerpaně opře o židli. Potom natáhne ruku a tablet se pomalu začne posouvat k ní, pokud nezasáhneš tak nakonec zalapá po dechu a chytí ho. Brýle se jí svezou po nose, ale ona si je nasadí a po chvíli tablet obrátí k vám.
„Jsou někde zde.“
„Já vím, ale jak se tam dostaneme?“ řekne Alice potom co se skloní k tabletu.
„Vím že jsi asi vyčerpaná ...“
„Jste moc velcí tohle bych nedokázala ani ...“
Annie kýchne až jí brýle poskočí, vysmrká se a pak dodá:
„Ale měl by tu být transportér ten by nás mohl dostat docela blízko.“

Vzhůru najít profesora...
...tak nějak.

Ozve se zvonění, zvednu hlavu a vyhlédnu na chodbu. Ruch však brzy ustane a tak mi může Alice
odpovědět. Povytáhnu obočí, když mi oznámí, že když najdeme Annie dozvíme se, kde prófa je. Zabaví jednu z příruček a vyrazí na chodbu. Tiše jí následuji a dám si záležet, abych dveře zavřel tiše.

Pak osloví přímo školní počítač. Ten jí odvětí polohu slečny a pak se tu vyloupne vizuální rozhraní. Zvědavě si ho prohlížím. Vypadá naprosto v pořádku vzhledem k době, v které se nacházíme. Hmmm. Pohledem zkoumám, co by zvládl, ale pro proniknutí do sítě bych musel použít šroubovák a to se mi momentálně nechce. Ze zamyšleného zkoumání mě vytrhne skandování, které jsem již slyšel. Proto mě donutí se otočil směrem ke skupince kluků, kteří následují dívku, která si jako trofej nese kalhoty.

"Již jsem měl tu čest."
Odvětím na její vysvětlení o co jde.
"Je hezké vidět, že sportovní nadšení se nese skrze dimenze."
Poznamenám jen tak, zatímco sleduji, jak mizí v chodbě.

Pak se vydáme k učebně 11. Alice mě nenechá ani odpovědět, když se zeptá na to, zda jsme něco našli. Spíše si něco našlo nás, ale tak to už je momentálně asi jedno.

Když se dívka zmíní, že potřebuje něco jeho, rozsvítí se mi v očích pochopení, proč s sebou Alice nesla tu jeho příručku. Se zájmem sleduji, co bude Annie dělat.

Doctor

Staré a nové způsoby
Po tvé otázce se ozve zvonění označující konec hodiny chodba za dveřmi ožije,ale pak je opět klid.Když se pak vrátíš k Alici tak po tvé otázce se nejdřív zamyslí a potom přikývne.
„Vím kde bydlí,ale lepší asi bude zjistit kde právě je.Ale to budeme muset najít Annie.“
Alice pak sebere jednu z příruček a pokud nemáš nějaké další otázky vydá se ke dveřím.Opatrně je otevře,ale venku nikdo není a tak můžete bez obav vyjít na chodbu.
„Počítači kde je Annie Blacková?“zeptá se potom Alice směrem ke stropu.
„Annie Blacková se nachází v učebně 11.“odpoví jí hlas počítačového rozhraní.
„Dobrá a kde to je?“
Tentokrát počítač mlčí a na stěně před vámi se objeví schéma popisující jak se do zmíněné učebny dostanete.Pokud se chceš na něco podívat tak můžeš,ale brzy zjistíš že tohle je běžný terminál jaký se dá očekávat v této době.Tento terminál zřejmě slouží proto aby poskytl veřejnosti informace o této škole a bez sonického šroubováku tě asi dál nepustí.
„Roopis!Roopis!Roopis!Roopis!“ozývá se náhle chodbou když se k vám blíží kluci a přitom mávají rukama.Před nimi kráčí dívka která mlčí a ve zvednutých rukách drží kalhoty.Jsou to džíny zatímco dívka je oblečená v lesklých hnědých šatech bez rukávů (které jí končí nad koleny) a obutá do kožených bot na poněkud vysokém podpatku které jí sahají až ke kolenům.Dívka má hnědé vlasy které ji spadají až na ramena a taky nehty na rukou mají tmavě hnědou barvu.
„Roopis je jméno jednoho fotbalového týmu a ty kalhoty budou asi patřit některému z hráčů.Vidím že Alison svou hrozbu splnila.“poznamená Alice a dál se k tomu nevyjadřuje.Annie nakonec najdete v určené učebně jak si češe vlasy zatímco před ní je položené něco na způsob tabletu.Když vás uvidí položí kartáč na lavici a nasadí si brýle které předtím ležely vedle.
„Takže už jste něco našly?“
„Možná,ale budeme potřebovat vědět kde je ten profesor.“předejde tě Alice položí na lavici příručku.
„Dobrá,ale to budu potřebovat něco co mu patřilo.“odpoví Annie.

Ani náhodou podle staré dobré J.K. ...
... tak co dál....?

Očividně mimo těch, co jsem viděl po vzpomínkách, tu nikdo nebyl a pan profesor je očividně pěkný bordelář. Když si však vzpomenu jak vypadá... No to je fuk. Každopádně já mám co říkat. Neztrácím jen věci. Ale i časové osy. V místnosti očividně nic není. Jsem trochu zaujat a k panu profesorovi bych se rád podíval na návštěvu.
„Nevíte náhodou, kde se ten profesor nachází teď? Třeba zmínil kde bydlí...?“ Vloupávat se do archivu se mi zrovna nechce. Ale tak, když to jinak nepůjde...

Trochu se pozastavím nad tím, jak si věci skládal dohromady, ale já na rozdíl od něj mám jednu malou výhodu. Jakmile se synchronizuji, dokážu odhadnout správnou posloupnost a když se budu trochu snažit, nebudu ani moc zmatený. Každopádně to vypadá, že v tomto světě to vzali za poněkud jiný konec. Takový, který se mi zatím celkem líbí.

Když se Alice rozmluví po mé otázce, na chvíli se zarazím a před očima mi přeběhne pár obrazů.
„No asi jen do určitého věku...“ zamumlám nezřetelně jen pro sebe. Rozhodně tu nikoho neobviníte, že toho na sobě má málo. Jack by z toho umřel blahem. A byl by mezi prvními, kdo by oblečení zahodil. Potlačím uchechtnutí. Začínám být lepší v odhadu situací.

Když skončím s šmejděním po místnosti, vrátím se k Alici. Musím se rozhodnout co dál. Pokud nebude možnost navštívit profesora, asi bych se měl vrátit do TARDIS. Potřebuju se zbavit té migrény a srovnat se.

Doctor

Tohle zřejmě nebudou Bradavice
Chaos který v místnosti je vypadá na chaos tvořivý kdyby tu někdo něco hledal dalo by se to poznat a to i kdyby se to snažil zamaskovat. A když už mluvíme o maskování sonický šroubovák neukáže přítomnost ničeho skrytého. Možná si ten profesor sebou vzal vše co potřeboval a zbytek uklidil než odešel proto bylo odemčeno. Všechny ty brožury kolem vypadají jako by se někdo podobně jako ty snažil zorientovat v tomto novém světě, v brožuře popisující funkci elektromotorů najdeš založený článek s nadpisem Elektřina a magnetismus. Elektromagnety, ale ani on nepopisuje nic neznámého. Na druhé straně je poněkud jiný článek s nadpisem Vavřín-vzestup a pád. List s oběma články vypadá jako by byl vytržen z nějakého časopisu a z nějakého důvodu vložen sem. Objev elektromotoru znamenal konec spalovacích motorů neboť jejich zplodiny znečišťovaly ovzduší, nemluvě o dalších nebezpečích. Vyvolalo to velké nepokoje hlavně u lidí kterým ropa přinášela obrovské zisky, v brožuře to přirovnávají k době kdy se písaři bouřili po vynálezu knihtisku nebo k začátku průmyslové revoluce kdy lidé v továrnách ničili stroje protože je obviňovali z toho že jim berou práci. Z toho co se dál dočteš zjistíš že technologie studené fúze byla objevena aby vyřešila vzrůstající energetickou poptávku, i když zjistili jak rozbít atom atomové reaktory produkující radioaktivní jaderný odpad byly právě kvůli tomuto nebezpečí považované za velmi kontroverzní řešení. Taky zjistíš že zde nedošlo k objevu jaderné bomby neboť se obávali jejího účinku, v brožuře se píše že lidstvo není připraveno na tak ničivou zbraň. Co se týká zákoníku vypadá zatím podobný tomu co by jsi jinak v této době očekával, jistě nějaké odchylky se tu najdou a puritánský zákon je jednou z nich.
„Puritánský zákon vznikl v době průmyslové revoluce aby odstranil jeden zastaraly přežitek. Název vznikl původně jako nadsázka, ale ujal se podobně jako technologie původně tiskem mylně nazývaná jako nanofrekvence.Tento zákon povoluje nahotu a umožňuje aby ji lidé začali brát jako něco přirozeného za co se nemají důvod stydět. Ovšem je tu hranice osmnácti let do té doby je to možné jen s povolením dospělého, nejčastěji bývají nahé dívky které to považují za příjemné a pohodlné ...“
Alice ti popíše to co se můžeš dočíst i v tom zákoníku. Z toho co říká Alice to může vypadat že dívky si vybraly nahotu jako jakýsi nový módní styl, taky se dozvíš proč si tu často dívky (třeba Annie) viděl bosé. Často se rozhodují chodit bosé už ve čtyřech nebo pěti letech protože to považují za pohodlné a taky tak chodí vždy když je to možné. Když se v dospělosti může dívka rozhodnout i ohledně nahoty pokud se tak rozhodne tak tak potom dívka chodí nahá při každé vhodné příležitosti. I když si zatím žádnou nahou dívku nepoznal otázkou je co je tou vhodnou příležitostí,zda je to nějak upraveno či si to určuje každá dívka sama.

Stále divná škola...
… v ještě divnějším světě.

Magie, náboženství, počítání času a svět. No paráda. Ale rozhodně to sedí do obrazu cestovatele časem a vesmírem. Sonic předá údaje a mě se trochu uleví. Žádný bezpečnostní systém. Což se mi zdá ve světě magie trochu prapodivné, ale kdo jsem, abych jim do toho kecal, že. Kolem se propíská zdroj zvuku, aniž by nám věnoval pohled. Takže se usměji a stočím pohled k Alici.

Ta pochopí mé popohnání a vydáme se ke kabinetu. Věnuji zvýšenou pozornost svému okolí, protože vstřebávám stále nové a nové informace. Ukáže na dveře, do kterých se opřu. Ani sonic není třeba, je odemčeno. To je také dost zvláštní, vezmeme-li v potaz, co tady měl. Rozhlédnu se po nepořádku okolo a snažím se odhadnout, zda je to tvořivý chaos, nebo tu někdo něco hledal. Tabule i přístroj je pryč, to mě ale příliš netrápí. Koordinace mám, stejně tak jako vlastní stroj času. A až synchronizuju sonica s TARDIS dokážu se přizpůsobit novému vesmíru. Pro jistotu ale asi použiji záložní řídící místnost. S tím se holka jistě popere. Je to šikulka. Trochu potutelně se usměji, když se mi myšlenky zatoulají jinam. Sonicnu místo, kde byl přístroj, jen pro možnost, že by tam byl schovaný.

Projdu si kancelář, s ničím nehýbu, jen prohlížím. Když narazím na věci, které neznám, trochu se zaseknu a listuji nejdůležitějšími částmi. Sehnu se k židli, kde narazím na dvě knížky. Zvednu je do rukou a prolistuji jimi. Náboženství. Pokusím se co nejrychleji si zapamatovat jejich bohy, než se přesunu k zákoníku. Projdu několik náhodných stránek, než narazím na červenou záložku. Ohlédnu se, kde zůstala Alice, na kterou jsem úspěšně opět úplně zapomněl.
„Puritánský zákon?“ zeptám se s povytaženým obočím a vrátím se pohledem ke stránkám knihy. Jako proč ne, když u nás jsou náboženství, které oblečení zakazují. Nicméně proč ho to tak zajímalo? Zamyslím se a nenápadně kopnu do jejich časových linií. Nicméně budu muset napřed do TARDIS aby tohle fungovalo.