Doctor

Kdesi ... jinde
Možná to byl ten poslední náraz nebo to byl ten předchozí nebo to bylo něco se dělo předtím.Možná jste prošli bariérou z času jistě je hodně způsobů a možná se ti podaří zjistit který to byl zde,ale to se budeš muset vrátit k Tardis.Tvůj průzkum ti prokáže že kluci jsou jenom kluci zato ty světélka vypadají zajímavěji zaznamenáš hodně záření zřejmě jde o nějakou energetickou formu života.To by vysvětlovalo hodně,ale co chtějí?A byli to oni kdo tě varoval před těmi dětmi z černýma očima?Taky zjistíš co ti připadalo zvláštní je to jistá síla která zde prostupuje vším a jako by i vycházela z některých lidí.Ale přesto jsou to pořád lidé,obyčejní lidé jako jsi byl na chvíli i ty když ses snažil schovat před Rodinou.Taky zjistíš že z Alice ta podivná energie nevychází asi nemá patřičné nadání.Tady to bude ještě zajímavé,ale hezky jedno po druhém.Když se ti podaří zabránit aby se Alice skácela na zem tak na tvou otázku jen ukáže a vy vyjdete z tohoto místa do chodby která vede k velkým dvojkřídlým dveřím.Odsud se zřejmě vchází ze vstupní haly do dalších prostor školy.Taky si všimneš že ze stropu visí hranaté hodiny s ručičkami a čárkami místo čísel.Toto poněkud zastaralé zařízení tě udiví sice udiví,ale před tebou se odehrává další drama.Tentokrát jde o dvě dívky ta první dívka k tobě stojí čelem má černé nakadeřené vlasy tílko se svítícím nápisem Starlight,modré džíny a černé boty na vysokém podpatku.Ruce má složené na prsou a usmívá se na tu druhou.
„No Annie všichni víme kdo je tady lepší.“
Než stačíš zasáhnout dívka se otočí a vydá se k dvoukřídlým dveřím.Sotva se jich však dotkne vyškubnou se jí z rukou a docela bolestivě jí udeří do obličeje (aspoň podle toho jak se za něj drží když vchází dovnitř).Ta druhá dívka se mezitím otočí a ty na jejím obličeji uvidíš náznak uspokojení.Taky máš možnost si jí pořádně prohlédnout její blond kudrnaté vlasy jí spadají na sako z tmavého gabardénu pod kterým má bílou blůzu.Z podobné látky jako je sako jsou i kalhoty ze kterých vykují bosé nohy.Alice se mezitím probrala tak že už jí nemusíš držet a teď nervózně podupává vedle tebe.Otázkou je zda půjdete dál nebo oslovíš tu dívku možná bude něco vědět.

Někde v jiné dimenzi
stařičká, kam jsi mě to dovezla

Takový ten prapodivný pocit, co mě hlodá někde vzadu na krku mi říká, že něco je špatně. Ne konkrétně tady, ne konkrétně osoby... Ale prostě... Ten pocit... Čím jsem tady déle, tím jsem nervóznější, ač to nedávám znát. A ještě navíc to, že mám dojem, že už jsem se s tímhle setkal... Někdy, někde... Ono vážně, jak si mám pamatovat všechno, že.
„Každý detail se počítá,“ odvětím Alici, když mi dojde vynadat, proč ztrácím čas. Zvlášť, když mě někdo upozorňuje na děti přes psychopapír. Což je další věc, co mi moc klidu nepřidává.

Už chci nechat kluky běžet, když se na mě tak zvláštně podívají. Kleknu si k nim a přejíždím mezi nimi pohledem.
„Co?“ zamrkám, když první kluk tak věcně poznamená, že tu jsem.
„He?“ dodám na toho druhého. Dimenzi? Tak počkat, stařičká nás zase protáhla do jiné dimenze? Jak se jí to u všech hvězd povedlo? Kluci domluví a opustí je nějaké světélko, okamžit se prošacuji a pokusím se světélko sonicnout. Kontroluji výsledky, protože kluci vypadají dost mimo. Schopní lidé... Zajímalo by mě jaký typ lidí. A jaké jsou ty účely. Někdo se ohání magií, cestováním v čase a znalostmi,které by nikdo rozhodně neměl mít. No do háje, co se to tady děje.

Dorazí Alice.
„Hmm...?“ odtuším jejím směrem zamyšleně, než se začně sesouvat k zemi. Jakmile tohle postřehnu, přiskočím k ní, až kabát zavlaje a podepřu jí. Už jsem zase duchem přítomen. Jasně. Ztratila se jí dcera.
„Ummm...“ moc dlouho jsem zase neměl společníka, „to bude v pořádku, však my přijdeme na to, co se tady děje...“ věnuji jí povzbudivý úsměv, „tak kudy?“ zeptám se, ale nepouštím jí, aby se mi neodporoučela k zemi.

Doctor

O co jde?
Možná se ti to jenom zdá,ale něco tu nesedí.Netýká se to přímo Alice nebo téhle školy,ale přesto máš pocit že jsi se s tím už setkal.Ale zde to nenajdeš protože se u těch kluků šlo jen o běžnou potyčku.A tak potom co si vyslechnou tvůj proslov (a třeba si i podají ruce) se rychle rozeběhnou odsud (jakmile je pustíš).A to do toho ti jistě přijde vynadat Alice proč ztrácíš čas s obyčejnou rvačkou kluků když se jí ztratila dcera.Tedy aspoň tohle předpokládáš ovšem oba kluci se na tebe podívají způsobem ze kterého poznáš že se něco děje.
„Doktor je tu.“oznámí první kluk.
„Je čas.“odpoví ten druhý.
„Jste ve správném městě a ve správném čase.“poznamená opět ten první.
„Ale ve špatné dimenzi.“dodá ten druhý kluk.
„Aby jste uspěl musíte věřit neuvěřitelnému a čekat neočekávané.“ujme se slova opět ten první kluk.
„Magie,doktore.Magie ... a teď myslím volnou energii kterou dokážou schopní lidé použít pro své účely ...“
Oba kluci domluví a skloní hlavy ovšem než jim stačíš položit nějaké otázky opustí je nějaké žluté světélko.Vyjde jim ze za a rychle se vzdaluje než projde stěnou.Vypadá to na další otázky.Kdo nebo co to bylo a proč ti chtěli pomoct?A co znamenaly ty řeči o magii?Jistě už ses s magii setkal když chtěli po Shakespearovi aby otevřel bránu do jejich světa,ale máš pocit že zde to bude jiné.Zde nepůjde o sílu slova podpořenou technologí,ale spíš o skrytou sílu procházející vším okolo.Bylo to to co jsi cítil?Kluci ti toho moc neřeknou protože jsou pořád mimo navíc pochybuješ že by věděli o co zde jde.A kromě toho dorazí Alice.
„Doktore,prosím ... “
Její klid se asi vyčerpal a tak se sesune podél skřínky a veškeré obavy někoho komu se právě ztratila dcera vyplují na povrch.

Byt,auto,škola... Ne nutně v tomhle pořadí
„Tak tedy dobrá, vemte mě tam. Jsem na to zvědavý.“, odpovím, zvídavě prohlížejíc fotky děvčete. Ta černovláska asi bude dcera. A ta blondýny? Asi kamarádka? Ne, že by to bylo důležité.
Najednou mě začne pálit kapsa. Nenápadně vytáhnu z kapsy psychopapír. Přeci jen nemusíme odhalovat všechny trumfy. Přečtu si vzkaz
„Hmmm děti s černýma očima? Měl bych být víc pozorný.“, honí se mi hlavou, když vycházím ze dveří a rozhlížím se po ulici. Najednou zahlédnu nějakého chlapce, nestihnu si ho ale pořádně prohlédnout, protože mě Alice zatáhne do auta.
„ Viděla jste..“, ohlížím se a hledám chlapce. Už ale zmizel. „ Ale nic.“
A otočím se směrem k Alici. Zdá se mi nějak podezřelá. Vůbec nevypadá jako žena, která by někoho postrádala. Na to se chová až moc klidně. Rychle ji proskenuji šroubovákem. Člověk. To, ale neznamená, že to myslí dobře. Lidé jsou kolikrát horší.
Turbomotor funguje opravdu výborně. Najednou jsme před školou. Působí jako zjevení v záplavě moderny. Tak by, ale měla škola vypadat. Stará budova přináší více klidu mladým bystrým myslím. Na druhou stranu i mladé mysli dokážou být kruté.
„ Momentík“, prohodím k Alici a vyrazím směrem k hádajícím se chlapcům. Důrazně je oba dva chytím za rameno a odtrhnu od sebe.
Tak copak to tu máme?

Doctor

A otázek přibývá
„Já nevím kde moje dcera je to jsem vám už na začátku říkala,ale do té školy vás zavedu.“
Při cestě do garáže si všimneš dvou fotek pokud jde použít tento termín protože se jedná spíš o nějaký hologram který ten rámeček vytváří.Na první fotce stojí vedle Alice dívka s černými vlasy a brýlemi a na té druhé má stejná černovlasá dívka ruku kolem ramen asi dvanáctiletá holky s blond nakadeřenými vlasy.Když se chceš zeptat Alice na to kdo na těch fotkách náhle ucítíš pálení v kapse.Je to psychopapír na kterém se objevil nový vzkaz:Pozor na děti s černýma očima.Co to má znamenat?Vypadá to že tě obklopují otázky,ale odpovědi nikde.Ale když vyjedete před dům máš pocit že vás někdo sleduje ještě než si ve zpětném zrcátku si všimneš kluka který stojí na ulici a pozoruje vás.Ten kluk má černé vlasy,bledou hladkou kůži ovšem z jeho výrazu se nedá vyčíst žádný úmysl.Ale co tě zaujme nejvíc to jsou jeho černé oči,není totiž černá jen ta část která je obvykle vidět kolem panenky,ale zde jsou oči černé celé.Jsou to ti před kterými tě varoval psychopapír?Alice mezitím zadává trasu na palubní desce a ty si všimneš obrazovky na které se zvýrazní cesta.
„A protože pospícháme tak zapojím tryskový tah.“otočí se Alice na tebe a potom zmáčkne jedno tlačítko.Pokud se otočíš tak zjistíš že ten kluk už je pryč jako by se propadl do země,ale to už ožijí dvě trysky které se částečně vysunou z auta.Nyní jedete opravdu rychle a tak se brzy před vámi vyloupne budova která dýchá stářím a zřejmě to bude i váš cíl.
„Tak a jsme tu Woodwordova střední škola.“pronese Alice a vystoupí.Pokud tě tu něco zarazí tak to že všechno je tak staré.Nebo spíš zastaralé hlavně když vejdete dovnitř si všimneš mechanických zámků u skřínek a dokonce i mechanických hodin zavěšených na stropě kde je čas ještě odměřován ručičkami.Ale zřejmě jsou to jenom tvé zjitřené smysly protože zatím sis tu nevšiml ničeho co by tu nesedělo.Tohle je předměstí a i když se některé věci mění některé zůstávají stejné.
„Hej Lumissy tvá matka je tak tlustá že když si sedne na duhu tak padají Lentilky.Slyšíš tvá matka je tlustá kráva.“ozve hlas jednoho kluka poblíž a vyvede tě z tvých myšlenek.
„Počkej ty melounošouste utrhnu ti tvé tlusté pysky a políbím ti s nimi zadek.“ozve se dotyčný kluk a podle zvuků které následují se to nejspíš rozhodne udělat.
„Pokud si chcete promluvit s tím profesorem tak bychom měli jít tudy.“osloví tě Alice.

Moc moc otázek

Porozhlížel jsem se nakonec po dost dobře vypadajícím bytě a jak jinak než s rukama v kapsách kabátu. Až když se ta žena představila, podal jsem jí ruku, dlouze potřásl rukou a nahodil ten můj zářivý úsměv.
"Jistě jistě," zasměji se a pak přikývnu. Na to mne dovede do pokoje její dcery a ukáže počítač. Nasadím si své brýle a začnu se hrabat a přehrabovat.
"Zajímavé... Ale co je tohle... Hmmmm..."
Poznámky, poznámky správné a... a kurva.

Nerad procházím něčí soukromí, ale tohle jsem si pročíst musel. Všechno tu bylo popisované do detailu, správně. Má fotka, výpočet, kdy bych se tu měl objevit a co mne zarazilo, správný výpočet. Musel jsem si promnout spánky, tohle se mi nelíbilo a nakonec jsem i zjistil, že tadyten maník prý chce zabránit založení spojených států. A to by byla kurva velká rána do historie a kurva moc problémů.
V duchu jsem si zaklel.

"No výborně," zvedl jsem se od židle a podíval se na tu ženu. "Potřebuji vědět, kde je vaše dcera teď, kam chodí na školu a promluvit si s tím profesorem. A čím dříve, tím lépe tak žádné otálení..."

Doctor

Otázky a odpovědi
Když vstoupíš zjistíš že vzhledem k tomu co jsi viděl venku je vnitřek celkem upravený,vlastně to vypadá jako docela obyčejný dům.I když ani vnější vzhled není tak neobvyklý neboť za současné technokratické vlády se kladl víc důraz na praktičnost a menší důraz na estetický vzhled.Navíc tohle je předměstí což v současné době znamená něco jiného než dřív.Lidé už nekladou takový důraz na vzhled ostatních domů neboť vazby tak typické pro předměstí byly už dávno zpřetrhány.Ne že by se sousedé o sebe nezajímali jenom to tak nehrotí.
„Já se zřejmě ještě nepředstavila já jsem Alice.“
Dodá žena zatím co se rozhlížíš uvnitř a podá ti ruku.
„Ale asi by vás zajímalo jak jsem se o vás dozvěděla.“
Zavede tě do pokoje její dcery a pak tě nechá nad jejím počítačem.Když procházíš soubory tak je tam toho hodně a často i docela odborně,ale i tak zjistíš že ta žena nelhala.Potom najdeš osobní deník dívky se světlými vlasy která se jmenuje se Samantha a když nalezneš záznamy kde popisuje svého nového profesora poznáš kde je problém.Dobrá zpráva je že to není poranění času typu že by se objevily ty létající potvory aby jí vyčistili,ale ta špatná je že tu někdo hodlá zásadně změnit historii.Ze záznamů kterých ses dočetl se rozhodl zabránit chybě o které se tu učí tím že zabrání vzniku samotných Spojených států.Jak to se tu už nepíše protože tohle je poslední záznam.Později najdeš soubory vytvořené Alicí kde je tvá současná podobna a u toho napsané.Doktor,Pán času poslední svého druhu a pak výpočty kdy se tu asi máš objevit aby tě požádala o pomoc.Nyní si můžeš promluvit s Alicií aby sis porovnal to co jsi zjistil a případně si i prohlédnout dům.Co bude dál se uvidí,ale v nebezpečí je samotný čas protože pokud to tomu muži vyjde celá historie od 18.století se změní.

Spousta otázek, málo odpovědí a podivná náhoda? Nah... Já a náhody?

"Notak no tak klid, dýcháme.." Hluboký nádech a hluboký výdech.
"Nádech výdech, nádech a výdech... A teď, copak se stalo?"
Celou dobu držím tu paní za ramena. Za jedno mne uchvátil ten její projev, že věděla, že tu budu a za druhé profesor a znalosti časové mechaniky.
"Ne ne ne, poslouchejte, to není možné..." úsměv na tváři se mi zmrazí.
Poranění času? Nééé... Objevili by se ti mrchožrouti a všechno zacelili no ne? A to by byl teprve problém....

NEzdálo se mi to a vůbec se mi nelíbilo. Ať už ty povídačky a nebo už jen ta žena. Ale vypadala ustrašeně, to se musí nechat.
Nasedli jsme do automatického vozítka, kterému se ani nedá říkat automobil jako byly ty, co fungovali na principu spalovacích motorů a dojeli jsme až k ní domů.
Vystoupili jsme, ta věcička sama zaparkovala a já následoval tu paní do domu. Vypadalo to tu... Inu, ta kombinace barev a všeho možného... Minimálně zvláštně a já jsem odjakživa podezíraví.

Doctor

Zmatená žena a spousta otázek
„Omlouvám se,ale já mám opravdu strach.Zcela jistě za to muže on.Co když se jí něco stalo?“
Žena tě pustí a stále vypadá rozrušeně.Dalo by se říct že nemá daleko k pláči.Ale pak se uklidní a ty si vyslechneš příběh o novém učiteli její dcery který zajímavým způsobem vyprávěl o časové mechanice.
„Byl to její oblíbený učitel a já v tom neviděla nic špatného,ale zřejmě mu nestačilo o historii učit a rozhodl se že jí bude tvořit.Mluvil o poranění času a o tom že se musí zjednat náprava.Víc nevím neboť dnes Sam zmizela.Vím že to asi zní zmateně,ale věděla jsem že přijdete a že budete právě tady.Doctor,poslední Pán času i když vypadáte jinak.“
Ta žena je zřejmě zoufalá a má upřímný strach.Navíc z toho co ses dozvěděl se možná jedná o někoho kdo chce zasáhnout do historie,ale jak?A odkud o tobě ta žena ví?A co je to poranění času?Zcela jistě toho ví víc,ale nechce to řešit tady.Možná by jste si měli pospíšit k ní kde se dozvíš všechno protože zde asi nepůjde jen o ztracenou dceru.Pokud si pamatuješ tak zde se učí historii aby každý měl na paměti největší chyby kterých se mají vyvarovat.Pokud by někdo chtěl těmto chybám zabránit musel by zabránit vzniku samotných Spojených států amerických třeba tím že by zastřelil Washingtona nebo zabránil podepsání Deklarace nezávislosti.Ale to jsou zatím pouze spekulace následuješ tedy ženu k vozidlu které je typickým dopravním prostředkem této doby.Jedná se buď o vznášedlo na vzduchovém nebo magnetickém polštáři.Brzy dorazíte k něčemu co má zřejmě být parodií na rodinný dům.Je to ošklivé a nevzhledné všimneš si tří barev sytě zelená,černá a šedá které se navzájem mísí stejně jako přecpanou střechu všemi možnými i nemožnými výmysly.Vystoupíte a auto samo dojede ke zdi ve které se sami otevřou dveře a když tam auto zmizí tak se opět zavřou.Žena se mezitím vydá ke dveřím které vedou do samotného domu a čeká že jí budeš následovat.

New York 23.století

"Eeeee, tak tohle je... Země!"
Vyhrknu s jasným radostným výrazem i když vím, že jsem se sekl. Tohle vypadá spíše na 23 století.
Určitě... A můj věrný přítel psychopapír mi to potvrdil že?

Rozhlédl jsem se sem a tam, až mi kabát zaplál a já se podrbal na hlavě. Pak se ozve ještě nějaký chlápek a podle té cedulky, hráč. Známí hráč a něco mektá.
"Pravděpodobně.... Tákže!" otočím se na patě s tím, že vyrazím na průzkum. Ale to už jsem zastaven nějakou ženou, která popadne můj kabát a začne prosit.
"Proboha ženská! A proč mne taháš za kabát?!"
Hodím po ní pohledem a přeměřím si jí, něco mi na tom nesedí.
"O ano, já jsem Doctor! Ale není čas na představování, co se stalo?"