Andor.cz - Dračí doupě online

Oddechnu si, že si nic nenarazila, když už letím za ní dolů. Trochu nečekám náraz a tak se trochu zakuckám, nicméně následuje hned smích.
"Zdravím tady dole, jak se máme?" uchechtnu se.

Než se vůbec přetočím nebo vzpamatuji, už je u mě a drží mi ruce.
"Proč ne?" zeptám se jen a sleduji její křivky. Její rty když mluví a směje se. Jsem uřícená z bitvy, tak snad na mě není vidět reakce na tyto myšlenky.

„Jo“ přisvědčím a když ji zahlédnu nad sebou nezaváhám. Natáhnu ruku, chytím ji za tu její a strhnu jí na sebe. „Tak a už jsi taky dole...“ řeknu se smíchem, když se ozve druhá rána. Doufám, že jsme zamkli... uvědomím si, jak by tohle mohlo vypadat pro toho, kdo neviděl, jak to začalo.

Překulím se a chytnu jí za ruce, aby mě nemohla lechtat. „Tohle se nedělá...“ navážu na „rozhovor“ o lechtání.

"A proč by ne!" zasměju se, "a to zrovna!" lochtám ji, dokud se nepřekulí pryč. Ozve se rána, ale i nadále se ozývá smích. Nadechnu se odfoukám vlasy a překulím se na břichu, nakloním se nad ní, mimo postel.
"Jsi celá?" zeptám se s úsměvem.

„Hej! ... Tohle se nepočítá!“ vyjeknu když mě začne lechtat. Vždycky jsem byla lechtivá a vždycky toho dřív či později někdo využil. „Přestaň!“ okřiknu jí a přes lechtání se jí pokusím zalehnout. směji se a nakonec zanechávám pokusů o útok a skulím se z ní i z postele. Z tupou ránou padnu zády na zem a vyrazím si dech. Ovšem ani to mě nezabrání v tom se smát.

Přestane házet a pak se zavrtá do peřiny. Vezmu polštář a plížím se k ní, že ji překvapím, když najedou vyskočí a srazí mě na záda do postele. Trochu překvapeně heknu a bráním se její peřině polštářem, který ale rychle odputuje pryč, z mého dosahu mimo postel.

Nyní se motám nejen do svých vlasů, ale i do jejích. Vzhledem k tomu, že se nemám jak pořádně bránit, si uvolním alespoň jednu ruku a zkusím zda je lochtivá.

Všechno je doprovázeno hlasitým smíchem a naříkání postele pod námi.

Po několikáté střele, už přesně nevím, kolikátá to je, se mi vlasy zamotají kolem krku a já se už z nich tak rychle nedostanu. Kryjí výhled a bez míření to zas já neházím. Nakonec tedy končím na své posteli s rukami kryjící hlavu a čekám až to přestane. Jenže polštáře se ode mě odráží jejím směrem a tak je může vždycky sebrat a hodit znovu. Nakonec přes sebe přetáhnu peřinu a čekám na lepší časy...

Takhle to projet... vynadám si během čekání a rozhodnu se podlou věc. Zvednu se s peřinou přes vrchní část těla a vrhnu se na ní. Skolím ji do postele a dusím ji pod svou peřinou.

"Ti dám, srandu si ze mě dělat!" výsknu mezi smíchem. Vlasy se mi rozlétají do stran, takže prameny, které lezou do obličeje jen odfukuju. Rychle vracím polštáře zpět, nějaké chytám ještě v letu. Bude to pak chtít věnovat hoodně času na rozčesání. Napadne mě a házím zpět další střelu.

Pohybuju se kolem postele a chytám polštáře, takže se občas do vlastních vlasů i zamotám. Zapléct to bude chtít.

Letícímu polštáři uhnu jen tak tak a i tak mě trefí do vršku hlavy. Tak nakonec přeci jen bitvu začala ona. Za smíchu po ní hodím prvně svůj, načež z postele seberu ten její, který následuje ten můj. Během chvíle mám dlouhé vlasy opravdu všude – nic nevidím a tak nezbývá, než je pořád odhrnovat někam stranou. Občas by se ta čelenka, či gumička hodila.

Taky za to schytám střeli, které okamžitě letí zpět. „Asi už to není takový kamarád...“ připustím se smíchem a kleknu si na postel, odkud opětuji útoky.

Kývnu na souhlas a vrývám si cestu do paměti.
"Park je přece jiným..." namítnu, než mi dojde, že si ze mě dělá šprťouchlata. Natáhnu se po ní, že jí zlochtám, nebo tak, ale uteče mi na svou postel.

Natáhnu se tedy alespoň pro polštář a hodím ho po ní.

„Jo to bude dobrý.“ řeknu chvilku zaváhám a pak když vidím ten její úsměv, něco mě napadne. „Třeba potkáš svého kamaráda Labradora...“ řeknu se smíchem v hlase. Prostě mi ten pohled nejde vyhnat z hlavy já nevím proč. Teprve když to vyslovím, dojde mi, že by mě za to mohla chtít taky třeba zbít. Usměji se a raději se odklidím na svou postel, přičemž cestou odložím notebook na stůl.

Dojdu ke své posteli a do rukou vezmu polštář. Co takhle udělat bitvu? napadne mě okamžitě v souhře s tím bitím za poznámky. Péřové nejsou, tak se nemusíme bát roztržení...