Andor.cz - Dračí doupě online

Zasměje se a tak po ní střelím pátravým pohledem, nicméně více to neřeším.

Na její první větu jen kývnu a převezmu nástroj, abych mohla začít.
"Em... víš že ani ne?" zakřením se a nakrčím nos. Ne vážně. Má fantazie kousek odputuje, při fyzické monotónní práci. Ve výsledku opět trochu nevnímám a pousmívám se nad myšlenkami a výjevy, které mi dopřává.

Vidím její znechucený pohled a zasměji se ještě jednou. Další věc na kterou máme shodný názor. pomyslím si. Já sama kluky odháním, jak to jen jde, tedy ne že by nějací měli o mě zájem. Však je ještě brzo něco hledat. Času je dost...

„Tak jo... Já jdu na ten tmel.“ řeknu dám jí škrabku a sama si nechám plechovku s tmelem. K tomu si i připravím štětec a plechovku s barvou. „Nechceš si to pak zkusit?“ zeptám se po chvíli práce zamyšleně a přemýšlím, jak ji za období školy přinutím malovat. Druhou špachtlí s tmelem zahlazuji vypadané kousky dřeva a když dodělám kus rámu, mohu díky vedru už barvit.

Zatvářím se poněkud znechuceně nad tím co řekla a raději to nekomentuji. Budu si muset někam zajít koupit pláťáky... Napadne mě.

"Já a štětce se nemáme rádi, radši oškrabu tu druhou půlku, kupodivu destruktivní činnost mi jde lépe než ta konstruktivní..." usměju se a kecnu si k druhé půlce okna. Odhodím si vlasy a nakrčím čelo, dojdu si pro gumičku, stáhnu si vlasy do vyššího culíku, aby nezacláněli a vrátím se k oknu. Mnohem lepší.

"Nic..." řeknu a pousměji se ještě trochu. "Jen přemýšlím, co by někteří kluci udělali za takový pohled." dodám se smíchem a narážím na její kraťasy. A přesně proto je nenosím. pomyslím si.

"Vypadá to dobře, ale dřív než tam dáme látku, tak musíme natřít rám, jinak bychom to určitě pocákali." řeknu. Rukou si přizvednu lem, abych vůbec vstala. stoupnu si a dojdu k jedné stěně pro plechovku tmelu. "Chceš škrabat, nebo patlat tmel?" zeptám se jí s plechovkou v ruce špachtlí v druhé.

Ta ale vypadá... Napadne mě, když ji teď vidím z lepší perspektivy. Na můj vkus až moc neoblečená, ale pravda, doma to taky moc nepřeháním. Doma, v Austrálii, jsem běžně nosívala plavky a přes ně jen sukni. Tady bych si to teda nedovolila, ale tam to bylo skvělé...

Jak stojím u okna, mísí se tu horký vzduch z venku s tím o trošku chladnějším zevnitř. Zpocená jsem až až. Když konečně upevním poslední drážku, tak úplně první věc co udělám je, že rozepnu pár knoflíčků košile a svážu její cípy, takže košili krátím a trochu zpohodlním.

Otočím se a seskočím ze židle. Ještě zhodnotím pohledem svou práci, kupodivu je i poměrně rovně. Protáhnu se, skloním se, abych si protáhla i záda. Přestanu a narovnám se, když citím, že moje kraťásky jsou napnuté nadoraz a v dalším bodě by asi křuply. No jo, teplákový kraťasy mě sebou vzít nenapadlo. Podívám se k oknu.
"Dobrá práce," pohledem ji najdu, kam se usadila, "co je?" založím ruce na prsou, když vidím, jak se culí.

Škrábu, když Hayley dělá garnýž nad oknem. Jednou se jí zeptám, zda nepotřebuje pomoc, neodpoví. Tím zase vyvstane moje podezření. Co se stalo? Rodina? Přátele? přemýšlím. Oddechnu si a otřu si čelo. I přesto, nebo právě proto, že se blíží večer je tu zase neskutečné vedro. Děsně ze mě teče...

Nakonec se mi povede dočistit jedna půlka. Jsem vyřízená, zpocená a ze suchého čistého oblečení je mokrý s nalepeným bordelem. Tady se bude muset prát dost často... dojde mi jedna zřejmá věc. Sednu si na zem a opřu se o stěnu. Dívám se, jak pracuje. Musí se nechat, že je pracovitá až až. Je krásná, určitě někde má přítele... Pousměji se. Šťastlivec.

"To je dobrý nápad, můj notebook nemá dobrou zvukovku..." řeknu a slezu ze židle. Když mě pobídne, abych něco vybrala, přejdu k ní a usadím se na místo, které mi uvolnila. Proklikám se až na vyhledávání toho co bych si představovala. Něco jí nejspíš zaujalo, nebo chtěla jen lépe vidět, ale naklonila se až skoro přese mě, takže se mě několikrát letmo dotkla. Trochu zmateně jsem k ní zvedla pohled. Skloním se k počítači a navolím jeden seznam a pustím náhodné přehrávání, na její pramen vlasů na mém rameni jen zašilhám a sleduji, jak ho shazuje.

"Dobře," přitakám trochu zkoprněle, když se rozezní hudba a ona odpluje zpět k oknu. Co to... Vzchop se... Potřesu nevěřícně hlavou. Co to se mnou sakra je? Jistě, zažila jsem toho povícero, ale nikdo mě ještě nedokázal natolik vyvést z míry... Je to těmi změnami, nebo jí? Nakonec se zvednu, vylezu zpět na židli a přidělávám ten rám, pomáhajíc si i tak, že občas něco držím v zubech. Můj mozek se tak nějak zasekl nad přemýšlením o Mie a soustředěním se na to, co dělám. Takže jestli na mě hleděla, či mluvila, nejspíš jsem ji ani nevnímala.

„No mám svůj nový počítač...“ rozzářím se a vytáhnu ho. Pustím a pak nad prohlížečem zaváhám. „Vybereš něco?“ zeptám se jí a uvolním jí místo na své posteli, kam jsem notebook položila. Sama si stoupnu trochu stranou a koukám jí přes rameno. Jeden název písničky mě trochu zaujme a tak se posunu až k jejím zádům a přes rameno se dívám, co vyhledávám. chtě nechtě mi vlasy spadnou na její rameno, což hned napravuji.

„Jo tohle by šlo“ řeknu když něco vylosuje. Za doprovodu hudby se pak přesunu k oknu a začnu škrábat. Hayley si už zase tolik nevšímám jako před tím...

Vysadí okno a půlky opře o skříň. Nejdu ale hned škrábat, přitáhnu si židli a vylezu na ni. Nakonec si přitáhnu i druhou židli na kterou vyskládám vše potřebné a dám se do přidělávání rámu na záclony.

Po chvilce ticha se k ní otočím.
"Máme jak pustit nějakou hudbu? Je to tu krapet tiché a je dokázané, že při dobré muzice je člověk výkonnější!" usměju se.

„Dobře, tak půjdeme na to okno...“ souhlasím, jakmile se obě převlékneme. Když se ona převléká tak zrovna otevírám plechovku s ředidlem a druhou s tmelem. Když se zvednu od země, tak už je taky převlečena a tak se můžeme pustit do práce.

Otevřu okno a lehce ho nadzvednu, čímž ho dostanu z pantů. samotné okno pak položím na podlahu, kde ho opřu o tu jednu zmasakrovanou skříň. Každá si pak vezmeme na starost oškrábaní jedné půlky.