Andor.cz - Dračí doupě online

krámek

„S tebou bude ještě práce...“ zavrtím s úsměvem hlavou

„Tak tam dojdeme třeba večer, nebo tak nějak...“ odložím plánovanou návštěvu papírnictví. Teď budeme stejně malovat na jiný podklad... Pohlédnu ještě zpět na regály, protože mám pořád pocit, že něco chybí. Pak mi to dojde. „Chvilku...“ řeku Hayley a odejdu ještě mezi regály.

O chvilku později ještě zaplatím za plechovku tmelu na dřevo. „tohle se bude hodit jak na okna tak na skříň...“ odůvodním to a přidám do tašky ke zbytku.

S plnýma rukama dojdeme ke kolejím. Rozhlížím se kolem. „Zdá se že pán ožralý je pryč...“ komentuji prázdné místa před budovou...

Krámek s barvami


"Červenější...aha..." pokývám hlavou. No to je fuk, stejně jediné co jsem kdy malovala byl měsíc nad mořem...
"No, já se v malování zase tak nevyznám, když už se něco natíralo doma, připravoval to táta..." pokrčím rameny nad tím, zda je ještě něco potřeba.

"Pokud už tam nechceš, jasně, můžeme..." docela se i těším, až si to tam zútulníme. Pousměju se a raději přejdu, že to opět zaplatila.

krámek

„Západ je trochu červenější...“ řeknu ten nejpodstatnější rozdíl a nakonec na slepo vyberu mezi žlutou a červenou. ruka mi padne na tu červenou, tak ji dám na svou hromádku, která má v základu tu krabičku nástěnného malbitu.

„Ještě něco?“ zeptám se a sama přemýšlím, zda jsme na něco nezapomněli.

„Jasně, ještě ředidla...“ vzpomenu si a zamířím k dalšímu regálku, ze kterého vyberu tři půllitrové lahve. Nitro, syntetika a líh... „Tak já myslím, že to je všechno. Dokonce si myslím, že místo papírnictví bychom měli zamířit rovnou na kolej...“ položím všechno na pult u pokladny a zase to zaplatím. Tentokrát poprvé kartou na které je obrázek klokana.

Barvy

"To je skvělý nápad!" zamyslím se, "vždycky mi vrtalo hlavou jaké barvy jsou při východu a jaké při západu..."

Podívám se přes ní na barvy a pak na ní. Vážně, ať něco vybere, mě je to celkem jedno, pokud nám tam nebude zima, či horko, či prostě nepříjemně. Přece jen, obě jsme daleko od domova, tak ať se tu máme alespoň dobře.

Barvy

„Když myslíš...“ poznamenám a prohlédnu si nabídku. Nakonec váhám mezi červeno-oranžovou a žlutou. Obě dvě by se hodily k těm oranžovým závěsům. „Napadlo mě, že bychom tu stěnu mohli třeba namalovat v odstínech žluto červené a nejlépe tam namalovat krajinku s východem sluníčka...“ řeknu svou myšlenku.

Barvy

Najdu celou sadu barev na dřevo, rozlišené podle toho, co se bude natírat a jaké opotřebení to bude mít. Zaměřím se tedy na nátěry pro okna a interiérové dveře.
"Něco takového, původně jsem přemýšlela nad bílou nebo béžovou..." řeknu a pohledem přejíždím barvy.
"V tomhle ale spíš vybereš ty, co navrhuješ?"

Barvy

Vezmu tedy nakonec plastovou vaničku s bílou a tři tuby s pigmenty, abychom to obarvili. Uličkou pak pokračuji dál a beru další věc – štětce. Široké a ploché. Nakonec vezmu i hubenější na detaily, pokud bychom se rozhodli malovat něco konkrétního.

Otočím se zpět a pohledem najdu polici s Akrylem. Beru si pět tub, černou, bílou a tři barvy. Akryl se hodí na všechny možné povrchy a docela dobře se s ním pracuje. Na okna tu pak mají Balakryl u kterého zrovna stojí Hayley.

„Tak jaké budou rámy?“ zeptám se, když vidím, že vybírá. „K oranžový třeba žlutou?“ zeptám se zamyšleně.

Barvy

Vcházíme do krámku a Mia se tváří rozhodně lépe než u předchozího krámku.
"Tohle vážně není moje parketa, vybírej ty... Já se spíš podívám po nějaké barvě s lakem na dřevo... ať nám ty okna trochu těsní..." napřed jí zvědavě nakukuji přes rameno a pak se jdu podívat po něčem na to dřevo. Mohli bychom přetřít i dveře. Zvukotěsný lak asi nedělají co? Uchechtnu se sama sobě.

cesta dál a další obchod

Jak se ukáže, tak prodavačka v látkách nás poslala do barev a laků. Pousměji se a s evidentně větší chutí než u látek vejdu dovnitř. Projdu uličkou a zastavuji se u malých balení, které pohledem tak nějak odhaduji k našemu pokoji. Vybírám bílou a pak od každé základní barvy pigmentu, abychom ji mohli obarvovat. „Máš nápad na nějakou speciální barvu?“ ptám se Hayley.

Ulice

Záclony dostaneme do tašky, kterou vezmu. Alespoň to. Prodavačka nám vysvětlí cestu, kde můžeme koupit barvy.

Hned jak vyjdeme před obchod, tak Mia adresu zadá. Podívám se jí přes rameno, abych se podívala, jak moc daleko to je. Není to tak hrozné. Vlastně je to po cestě...
"Brzy budeme mít vše a pak budeme moci jen kutit," pousměju se, "alespoň jsme to vzali všechno naráz a nebudeme muset chodit na několikrát..." řeknu a vyrazím popaměti podle jejího mobilu k nejbližšímu krámku.