| |||
Látky Pohledem sjedu napřed na oranžovou látku a pak na modrou. Ta oranžová opravdu vypadá lépe. Nakloním se k pultu a nechám si látku sundat, abychom mohli vyzkoušet i na omak, jaká je. "To by šlo. Pěkná barva. A taky bude dělat pěknou barvu, když na ní půjde ostré slunce..." pousměji se, když si tu barvu zapojuji do představy pokoje. "Já jsem absolutní antitalent. S barvičkami se moc nekamarádím..." uchechtnu se varovně dopředu. Vážně, vždycky jsem byla barevná já a moje okolí ale na papíře toho moc k vidění nebylo. |
| |||
látkárna „Tak budeme mít oranžovou...“ ukáži na jednu roli, která má barvu jako pramen mých vlasů – tedy zářivou oranžovou „ ... nebo modrou.“ ukáži na roli vzadu, která asi nejlíp vystihuje pojem modrý blankyt. „Mě se víc líbí ta oranžová...“ dodám po chvíli váhání. „To se uvidí na konci roku...“ řeknu s úsměvem, protože její poznámka mě donutí dát si za cíl, že ji to donutím natrénovat. |
| |||
Látky "Jo, takhle. Promiň, prohodila jsem si to," usmála jsem se na ni omluvně. "Mám ráda fialovou, oranžovou nebo třeba blankytně modrou..." odvětím, "bílá a černá jsou podle mě matné." Nad dalším návrhem se zasměji. "Jo, tak rozpité fleky je asi vše, co bych zvládla namalovat..." uchechtnu se. |
| |||
látkárna „Závěsy“ zopakuji ještě a ukáži jí tu zářivě zelenou roli. „Jakou barvu máš ráda? Já nemusím růžovou a bílá nebo černá mě přijdou příliš okoukané...“ zeptám se a zároveň se podělím o svůj názor na barvu. „nebo taky můžeme vzít bílou a někde sehnat barvy na textil a každá pak můžeme vytvořit barevné rozpité fleky.“ dodám s úsměvem. |
| |||
Krámek s látkami "Tak může být krátká, nebo jsem mluvila pouze o závěsech - bez záclony..." odvětím, když očividně nepochopila, o co mi jde. Nicméně vejdeme dovnitř. Na malý krámek je vybaven velmi dobře. Rozhlídnu se tedy po stěnách a teprve teď začnu uvažovat o tom, jaká látka by se tam hodila. Také na to směřuje její další otázka. "Hmmm..." sleduji její pohled. Tak tedy záclonu nebo závěsy? "Já hlasuji pro něco praštěného - ať nás i ten pokoj vystihuje..." zakřením se. Rozhodně se od ostatních ubytovaných na kolejích budeme lišit, tak ať aspoň pořádně. |
| |||
odpoledne Jdeme směrem k látkám, které jsou opravdu tam, kde nám to ukázal Google. „No já hlasuji jen pro závěsy. Záclony můžeme doplnit kdykoliv později...“ řeknu a vejdu s ní dovnitř. Vstoupíme do malého krámku, kde celé stěny lemují role materiálů, jeden z regálů uprostřed je jich taky plný... „A jaký vlastně chceme? Něco usedlého, nebo něco ... hmm ... praštěného?“ zeptám se protože mi pohled padne na špulku s jasně zeleným materiálem, který je i na omak tlustý a světlu nepropustný. |
| |||
Město Jen kývnu, všimnu si, že není moc nadšená. "Můžeme pořídit nějakou krátkou, nebo jen závěsy, pokud chceš..." konstatuji proto. Jen bych chtěla zakrýt trošku ty oprýskané rohy a dřevěné okno. Vlastně... mohli bychom koupit barvu a barvu na dřevo a obojí přemalovat... Všimnu si, že se rozhlíží, načež konstatuje, že chce sehnat i papírnictví. "Jasně..." Pak vytáhne telefon a obojí najde. Ukáže mi cestu a tak vyrazím se slovy. "Tak jdeme, ne?" usměju se. |
| |||
město „Tak můžeme zkusit něco najít.“ řeknu na téma záclon. Popravdě, mě je dost jedno, co tam bude, protože při kreslení stejně vždy roztahuji, aby mi záclony nevrhaly stíny na papír. To mi tak připomíná, že ještě musím sehnat barvy. Rozhlédnu se. „Ještě bych chtěla sehnat papírnictví“ dodám, když vidím, že zpozorovala mé „hledání“. Vytahuji mobil a se službou hledání podle polohy se mi daří najít obě dvě věci. Jediná špatná věc, které si všímám, je napůl vybitá baterie. „Tak mají tu oboje a dokonce to ani není tak daleko. Látky první a pak barvy...“ ukazuji mapu s červenou čárou. |
| |||
Město "Skvělé!" usměju se,"já? Jen pár praktických věcí. Když cestou seženeme někde záclonu, nebo závěs, můžeme si pokoj zútulnit..." dodám, když se ptá. "Teď? Mno... můžeme se podívat po nějaké té zácloně, ale pomalu bych se vracela na kolej..." začíná být horko... dodám si v duchu. "Odložila bych koupené věci a pak můžeme ještě někam vyrazit..." Navrhnu. |
| |||
před železářstvím „Líp než si myslí ten prodavač.“ usměji se. „Mám počítač“ dodám a snažím se se podívat do její igelitky. „A co máš ty?“ ptám se zvědavě. „A kam teď? Zpět do mraveniště? Na koleje?“ ptám se, ale že bych se tam zrovna těšila, to ani náhodou. Přeci jen představa těch zdrogovaných spolužáků není zrovna vábná... |
doba vygenerování stránky: 0.12728595733643 sekund