Andor.cz - Dračí doupě online

odpoledne


Jdeme směrem k látkám, které jsou opravdu tam, kde nám to ukázal Google. „No já hlasuji jen pro závěsy. Záclony můžeme doplnit kdykoliv později...“ řeknu a vejdu s ní dovnitř. Vstoupíme do malého krámku, kde celé stěny lemují role materiálů, jeden z regálů uprostřed je jich taky plný...

„A jaký vlastně chceme? Něco usedlého, nebo něco ... hmm ... praštěného?“ zeptám se protože mi pohled padne na špulku s jasně zeleným materiálem, který je i na omak tlustý a světlu nepropustný.

Město

Jen kývnu, všimnu si, že není moc nadšená.
"Můžeme pořídit nějakou krátkou, nebo jen závěsy, pokud chceš..." konstatuji proto. Jen bych chtěla zakrýt trošku ty oprýskané rohy a dřevěné okno. Vlastně... mohli bychom koupit barvu a barvu na dřevo a obojí přemalovat... Všimnu si, že se rozhlíží, načež konstatuje, že chce sehnat i papírnictví.
"Jasně..."

Pak vytáhne telefon a obojí najde. Ukáže mi cestu a tak vyrazím se slovy.
"Tak jdeme, ne?" usměju se.

město

„Tak můžeme zkusit něco najít.“ řeknu na téma záclon. Popravdě, mě je dost jedno, co tam bude, protože při kreslení stejně vždy roztahuji, aby mi záclony nevrhaly stíny na papír. To mi tak připomíná, že ještě musím sehnat barvy. Rozhlédnu se. „Ještě bych chtěla sehnat papírnictví“ dodám, když vidím, že zpozorovala mé „hledání“.

Vytahuji mobil a se službou hledání podle polohy se mi daří najít obě dvě věci. Jediná špatná věc, které si všímám, je napůl vybitá baterie. „Tak mají tu oboje a dokonce to ani není tak daleko. Látky první a pak barvy...“ ukazuji mapu s červenou čárou.

Město

"Skvělé!" usměju se,"já? Jen pár praktických věcí. Když cestou seženeme někde záclonu, nebo závěs, můžeme si pokoj zútulnit..." dodám, když se ptá.

"Teď? Mno... můžeme se podívat po nějaké té zácloně, ale pomalu bych se vracela na kolej..." začíná být horko... dodám si v duchu.
"Odložila bych koupené věci a pak můžeme ještě někam vyrazit..." Navrhnu.

před železářstvím

„Líp než si myslí ten prodavač.“ usměji se. „Mám počítač“ dodám a snažím se se podívat do její igelitky. „A co máš ty?“ ptám se zvědavě.

„A kam teď? Zpět do mraveniště? Na koleje?“ ptám se, ale že bych se tam zrovna těšila, to ani náhodou. Přeci jen představa těch zdrogovaných spolužáků není zrovna vábná...

Železářství

Rozhlídnu se a natáhnu vůni chladného nového kovu. Jo jsem divná. Pozdravím a přejdu k pultu. Skloním se a prohlížím si vaničky v prosklené výloze pod pultem. Nakonec si naporoučím nové hřebíčky, vezmu si větší kladívko (moje malé cestovní by nevydrželo nějaké větší opravy). Po chvilce uvažování si vezmu i pár háků a háčků, kombinačky a když si představím naše okno, tak vezmu i posuvné drážky s několika šrouby. Pár pružin se také bude hodit. Nevím jak Mii postel, ale na té mojí se skoro nedá spát. Odhodím si pramen vlasů z obličeje a mile se usměju na prodavače, který mě celou dobu zpytuje divným pohledem.

Všechno mi to zabalí do igelitky z které koukají kraje drážek. Zaplatím a s poděkováním a mávnutím odcházím. Vyjdu ven a vidím, že Mia na mě už čeká.
"Tak jak jsi pořídila?" přehodím igelitku přes rameno, o které opřu zápěstí.

bazar

Chvíli ještě váhám a pak se otočím a vejdu dovnitř. Otevřu dveře a jakmile se rozkoukám, tak si všimnu všeho možného všude kolem. Leží tu sekačky, bourací kladiva, motorové pily a kola. Pozdravím, ale odmítnu pomoc. Prvně si chci prohlédnout věci. Něco mě napadne a tak dojdu ke kolům. Jsou celkem rozumné, ale na druhou stranu, tady je dost možná hodně věcí kradených. Kola nechávám kolama a zaměřuji se na ty počítače.

Nakonec mě zaujme ve výši kolen vystavený stroj. Celé černé tělo je pěkně poškrábané a vypadá celkem otřískaně, ale ta cena je lákavá. Navíc, když v něm poznávám nijak moc staré Lenovo. „Mohla bych si ho vyzkoušet?“ zeptám se a překvapený prodavač jen kývne. O chvilku později už ho mám nastartovaný a zjišťuji, že mám pravdu. Ten prodavač asi ani netuší, co prodává, protože jinak by ta cena mohla být téměř dvojnásobná. Ještě se připojuji na internet přes wifi restaurace vedle a zjišťuji podle výrobního čísla zda je kradený. Není, aspoň podle všeho. Zaplatím, poděkuji a nesu počítač v podpaží.

Před železářstvím čekám, až se objeví Hayley a tak mezitím notebook uklidím do tašky přes rameno...

Krámek

Z mého rozjímání nad výlohou mě vytrhne až Mii hlas, že se tady sejdeme za pět minut. Otočím se k ní a všimnu si bazaru za ní. Byla jsem tak zaměřena sem, že jsem si ho ani nevšimla. Vážně zvláštní.

"Jasně," přitakám, když mi dojde, že to pro ní musí být krajně nezajímavé, lézt do železářství, "tak za chvíli."

Počkám až se rozejde k bazaru a pak teprve zapluji do krámku.

cesta do železářství

Sleduji kroky Hayley a vyjdeme z budovy nákupního centra do venkovního rušného centra. Přibylo chodců, přibylo aut a kol. Motorola se už značně vybyla a tak ji raději nechávám na cestu zpět na kolej. Uvidíme zda vlastně trefíme....

Dojdeme do požadované uličky a tam nalezneme železářství a naproti nému vidim bazar. Jaká náhoda. napadne mi.

„Tak se tady sejdeme za pět minut, jo?“ zeptám se jí, když chvilku kouka do výlohy.

Cesta

"Na ten narazíme spíše cestou..." kývnu.

Vyrazím první, sjedu eskalátory do přízemí a vymotám se hlavním vchodem ven. Mé uši mi děkují a děkují, že jsme z toho kraválu pryč.

Zorientuji se, kde jsme to vlastně vylezli a vzpomenu si na mapku, kterou mi Mia ukazovala. Vyrazím tedy velkou ulicí označenou jako Biscayne Belvedeure. Lidí podstatně přibylo. Procházíme kolem velkých poměrně nízkých skleněných budov. Silnice vedle nás je nová, nejspíše nedávno dělaná. Dojdeme na křižovatku, na jednom rohu je benzína, naproti Burger King. Jen nadzvyhnu obočí a pokračuji rovně. Další budovy vypadají jako byty a kanceláře. Po levé ruce si všimnu nějakých stromů. To se pak může jít prozkoumat. Pokračujeme dál kokem čínské restaurace a Pet centra. Pak pokračujeme ještě kolem banky, něco co vypadá snad jako nějaká jídelna, pár kamenných krámků - velmi drahým, např. s auty. Nakonec zahneme doleva, do poloslepý ulice, kde skutečně naleznu výlohu železářství. Chvíli se u ní zatavím a prohlížím si, co mají.