Andor.cz - Dračí doupě online

obchoďák

Usměji se na ní i když jsem si dobře všimla, že na otázku neodpověděla. Zahodím lahev a vytáhnu letáček s mapkou střediska. „Budeme ještě něco hledat tady?“ zeptám se a letáčkem podržím nad košem.

„Tak hurá za železářstvím...“ řeknu a ještě naposledy si prohlédnu jednotlivé postavy skupiny. Třeba se ještě uvidíme. pomyslím si a otočím se k odchodu.

Obchoďák

"Ah..." trochu mě zaskočila. Raději dopíjím limonádu. Sleduji ji jen úkosem a natočím se ke studentům, co tam hrají. Snažím se polknout ten knedlík, co najednou mám v krku. Tentokrát se zrádné myšlenky nenechají jen tak snadno zahnat.

Změnu tématu přivítám.
"Jasně, pojďme..." dopitou lahev odhodím do nejbližšího koše, abych měla zase volné ruce a čekám na ní.

obchoďák

Překvapeně se ni podívám. „Ale já nechci víc kamarádů. Jedna kamarádka by mě stačila.ů usměji se na ní. A posledním hltem dopiji pití, teda že by bylo nějak zázračné nemohu ŕíct, ale už jsem měla ze zázvoru horší věci.

“Nepůjdeme do toho železářství?" snažím se přesměrovat hovor trochu jinam. Ale na druhou stranu opravdu bych o ní stála...

Obchoďák

"Takhle první..." dívám se na ní a poslouchám. Pak se uchechtnu.
"Barbienky taky nemám ráda... oboje..." pousměju se.
"No ale se mnou se bavíš, jsi ve velkém městě, třeba si najdeš kamarádů víc..." usměju se už naplno.
"Koukám, že jsme rozdílní jako den a noc. U nás zase pořád někdo trajdal, ale zase každý věděl o všech všechno. I to co nebyla pravda..." řeknu jí i já něco, aby neměla nějaký... blbý pocit. Třeba by se styděla nebo tak. Jsem ráda, že se mnou mluví.

obchoďák

Svěsím ramena a podívám se na ní. „První. Já...“ na chvilku se zaseknu „No jednoduše nerada se bavím s cizími. Navíc u nás to ani nejde, jen tak jít deset, dvacet metrů a být u někoho.“ snažím se vysvětlit důvod. „Navíc July, co bydlí u nejbližších sousedů, dokonale nenávidím. Je to děsná ... promiň mi to označení ... barbie.“ odmlčím se na chvilku. A sama se divým, že jsem to dokázala říct nahlas. Jen doufám, že nezkazím přátelství. Možná bych jí to měla říct... Možná ne... Raději to nechám na jindy... rozmýšlím se v duchu.

Obchoďák

Všimne si, jak na ní hledím a pobídne mě, abych se zeptala. Trochu mě to zaskočilo a všechny otázky utekly pryč.
"První?" zůstanu u toho, co řekla. Tohle mi nějak nejde do hlavy. Stejně v ten moment mě napadaly samé otázky, které nejspíš nikdy nahlas nevyslovím. Vypadá to, že moje spolubydlící bude zároveň má kamarádka, tak bych to nerada zkazila.

obchoďák

Vidím, že ji něco vrtá hlavou. Sednu si naproti ní a podívám se na ní. „Tak se ptej...“ popostrčím jí. „Bavím se s tebou a jsi první osoba, se kterou jsem vydržela celé dopoledne a taky celou noc tak nějak řekněme nablízku.“ vysvětluji a snažím se nějak vysvětlit, že mi je jedno, na co se bude ptát. Zda to bude osobní, či ne...

Obchoďák

"To z čeho se dělá oslava není naše... Tedy většinou, býčí zápasy jsou podle mě hnus..." dodám k tématu a tím se od toho definitivně odkloním. O tomhle nechci mluvit.

"To jo..." kývnu na souhlas, šla bych s ní, ale než stačím zareagovat, už je zpátky. Hodím jim tam něco, až budeme odcházet. Slíbím si v duchu a upíjim zbytek limonády. Můj pohled věnuji Mie, uvažujíc, na co bych se mohla zeptat, aby to nebylo moc osobní, nebo bych se jí nějak netkla.

obchoďák

Po chvíli ticha dojíme naše jídlo a já se otočím na židli tak, abych viděla tu partu. „Mi naštěstí nic nechováme. Nevím, zda bych potom něco snědla. Však víš, kdybych viděla, jak to běhá...“ řeknu a uzavřu tak tohle téma. „Jsou dobří...“ ocením snahu party. Zpívající vysoká bruneta, na kytaru hrající mladík s dlouhými vlasy a s druhou kytarou stojící mladík s krátkými.

Vstanu a dojdu k nim. Do klobouku na zemi hodím pár drobných abych se vzápětí vrátila zpět ke stolu, k Hayley a zbytku pití.

Obchoďák

"Španělé jsou zase družní až moc, " zakřením se, "když se pořádá oslava, sjede se vždy osazenstvo několika farem, plus příbuzní oslavenců..." Nikdy mi to moc nesedělo, mám radši svůj klid. Navíc... no to je jedno.

"Vůči hovězímu mám docela odpor, to ale bude tím, že ho většinou před tím vidím ještě běhat... to je dostatečně čerstvé, ale zase dost nechutné..." zakousnu se, protože raději se umlčím když jíme.