Andor.cz - Dračí doupě online

obchoďák

„U nás před oslavou koupíme od projíždějícího obchodníka maso a pak se peče. On u nás je trochu problém, že nikdo nemá zrovna moc přátel. Žijeme v podstatě sami a jsou i dny, kdy nepotkáme sousedy. Tedy potkáváme zaměstnance taťkovi firmy, ale to je jiné a ti se stejně dlouho nikdy nezdrží.“ popisuji oslavu u nás. Je to vždy v podstatě jen o rodině, která přijede, či přiletí téměř přes celý kontinent...

„Z grilovaného mám ráda hovězí, ale musí být čerstvé...“ řeknu a zakousnu se zase do burrita.

Obchoďák

Sleduji ji, jak zjišťuje, že mezi oběma burrity je podstatný rozdíl. Musím se pousmát. Vypadá u toho docela roztomile. Napadne mě, ale rychle zaklepáním hlavy takové myšlenky zaženu. Napije se limonády a netváří se nějak zhnuseně, tak to jsem ráda. Někdo jí nemusí. Ale drobné bublinky v jemně sladké chuti se výborně hodí ke kořeněnému burritu, vyvažuje se to.

Pak mě zasvěcuje do toho, jak to vypadá v Austrálii.
"Nás ani to, že jsme z farmy nezastaví před tradiční kuchyní, zvlášť když je nějaká oslava, to se naveze jídlo již připravené nebo suroviny z větších měst. Z grilování mi ale stejně nejvíc chutná kuřecí a zelenina jako jsou lilky nebo paprika," vážně nikdy jsem moc jiného nemusela. V poslední době ale dostávám zvláštní chutě. No nic.
"A na rodinných oslavách se osvědčily takové recepty jako třeba Paella, té se dá udělat hodně..." pokrčím rameny.

obchoďák

„Můžu?“ zeptám se a vezmu od ní ten pálivý. Kousek u kousnu a zjišťuji, že je to „otrošku“ štiplavější. „Radši zůstanu u toho nepálivého.“ řeknu a zapiji to sousto tou podivnou limonádou. Že zázvor zrovna nemusím radši neříkám, ještě by ji to mohlo urazit a třeba se to k tomuhle bude hodit...

Pití je osvěžující a do hromady s jídlem je to vynikající svačina. Nebo už je to oběd? zamyslím se během jídla. „Mi v Austrálii zas moc specialit nemáme a navíc má rodina žije na venkově a během jediné dovolené mimo kontinent jsme si oblíbili grilované maso. No a protože jsme z Austrálie, tak grilujeme klokaní maso.“ vysvětluji.

Obchoďák

"Burrito a zázvorová limonáda..." řeknu jí, co to vlastně jí. Když to rozevře, vypadá to trochu jako tortilla, ale je to jinak zabalené a má to i jiný obsah a hlavně, je to jinak kořeněné. Jí jsem vzala bez pálivého koření. Láhev má nápis ve španělštině, ale přes to je nálepka s anglickým složením. Alkohol v tom není. Mohla jsem vzít verzi se čtyřmi procenty, ale to se mi nezdálo jako moudrý nápad v tom horku. Když už mám něco pít s alkoholem tak sangrii.

Zkoumá to a pak ochutnává. Spokojeně se usměji, když jí to chutná. Tak to jsem ráda. Rozbalím si vlastní a zakousnu se. Sousto spláchnu limonádou.
"Chceš ochutnat, jak vypadá pálivé burrito?" nabídnu jí, ať si kousne ode mne.

obchoďák

Trpělivé tedy snáším hlad. Čekám, až si to budeme moci vychutnat. S úsměvem na tváři přelétnu hrající skupinu. Teď jedou zase úplně něco jiného, něco ve stylu rocku a klasiky. Sedneme si ke stolku, který je nedaleko od nich, tak akorát, aby byli slyšet...

„A to je?“ zkoumám lahev a hledám nápis informující o obsahu alkoholu. Zvyk je železná košile pravil kdosi. Většinou se alkoholu vyhýbám, ale teď...

Dřív než ochutnám pití rozevřu obal a ono to nevypadá vůbec špatně... „Tobě taky“ stihnu ještě říct a dám si opatrně první sousto. „Ono je to dobré a zas moc to nepálí...“ konstatuji a pokračuji v jídle.

Obchoďák

Téma vztahů raději nekomentuji. Vážně se o tom nechci bavit. Nevím, proč jsem to vlastně načala. Nicméně jí věnuji jeden zpytavý pohled.

"Počkej, jídlo je prožitek ne nutnost. Kdo si ho neužívá, jako by ani nežil..." usměju se, najdu sezení, kde se usadím a když si i ona sedne, otevřu lahve a jednu jí podám.
"Když to spláchneš tímhle, dostane to teprv pořádný šmrnc, " instruuji ji, "tak snad bude chutnat..." pokynu jí, ať se do toho pustí a napřed čekám na její reakci.

obchoďák

„Fakt? Ještě, že to nepotřebuji...“ řeknu na téma milostných veršů a hlavou se mi proženou myšlenky, jak moc nenávidím kluky. Jako, ano, libí se mi (někteří), ale že bych s nimi chtěla něco mít? Raději ne, děkuji. „A doufám, že nějakou dobu ještě nebudu muset.“ dodám potom.

Když si stoupneme na shody a čekáme, až nás svezou dolů, dívám se a očichávám ten papír v mé ruce. Voní to krásně a nebude to jen tím, že mám děsný hlad. „Šéfkuchaři, už se do toho budu moct pustit?“ ptám se a žádám o svolení...

Obchoďák

Po hovoru se ještě ohlédnu, lidi okolo taky koukali zvláště. No co, je to krámek se španělským jídlem... Uchechtnu se. Pak se k ní otočím.
"Každá řeč, kterou neznáš se ti zdá napřed podivná. Ale třeba milostné verše ve španělštině znějí krásně..." mrknu na ní potutelně.

"Uvidíme," jdu zase ke schodům tentokrát směrem dolů. Jsem ráda, že jsem jí konečně s placením předběhla. A navíc ji zvu na španělské jídlo, to by ani jinak nešlo... Oba balíčky krásně voní po zelenině a sýru, taky je cítit opékané maso.

obchoďák

Chvíli stojíme ve frontě, než na nás dojde řada. Držím se o krok za ní a pečlivě pozoruji, co si lidi odnáší. Popravdě taky dostávám hlad a chuť a zezadu to ke všemu docela zajímavě voní.

Pak Hayley spustí španělštinou. Já i prodavač na ni zíráme, stejné jako pár lidí kolem. Nikdo podle všeho netuší, co řekla. Teda mimo toho „Buenos dias“, to znají asi všichni. Chvíli čekání a objevuje se šéf. Na jejich rozmluvu koukám jak na tenis, bez šancí něco pochytit. Když dojde na placení, chci zaplatit, ale Hayley mě předběhne...

„S prominutím, ale je to podivná řeč. Navíc jsem rozuměla jen dvěma slovům.“ konstatuji s úsměvem a přijmu v papíru zabalené jídlo jako záchranu. „Jo jdeme, uvidíme, jestli tam ještě jsou...“

Jídelní patro

Usměji se.
"Dobře," zařadím se do řady a zalovím v tříčtvrťácích po peněžence. Nahnu se a zkouknu ceny. I to pití dám...

Když přijdu na řadu, tak si moje poťouchlá povaha prostě nemůže odpustit.
"Buenas dias, entendo en su idioma nativo?" Zeptám se ho, zda bych se tu dorozuměla. Chvíli na mě koukal jak puk a pak zavolal dozadu. Vyletěl šéf. Musela jsem se v duchu usmát. Když na mě spustil rychlou španělštinou usmála jsem se i naživo. No tak to s tím pilováním angličtiny nevidím valně... Objednala jsem nám jídlo a dokonce jsem dostala slevu. Šéfík byl asi rád, že slyší rodnou řeč. Vzala jsem jídlo a mrkla na prodavače, který mě ještě hodnou dobu propaloval pohledem.

Otočila jsem se k Mie.
"Upřímně, tohle je první španělsko mexický obchod s jídlem, kde někdo umí španělsky..." usmála jsem se a do ruky jí dala cosi, zabalené v papíru, který udržuje jídlo horké. Poměrně slušné velikosti. Sama držím podobný, ale na mém obalu je červený proužek, v ruce držím dvě flašky nějakého pití.
"Tak jdeme dolů?"