Andor.cz - Dračí doupě online

u snídaně

Sleduji, jak se zvedne. Když dojde až k prodavačce, zvednu se taky a dojdu k nim. Z kapsy vytáhnu peněženku a vyberu přibližnou bankovku, do které se vešlo jídlo, pití a spropitné. Po dotazu Hayley se v obličeji prodavačky objeví dobrácký úsměv. Pomalou a hlavně docela pěknou angličtinou vysvětlí cestu, ale prý tam otevírají až po desáté. Já podám peníze a mávnu, ať si zbytek nechá.

Snídaně

Hmm... podezrivave se na ni podívám, nějak moc mě pobízí. ale potřebuju cvičit. Vychytam tedy mezeru, kdy nemá nikoho u pultu a zvednu se. Prejdu k ní, mile se usměju.
"jeste jednou dobrý den, mohla byste mi poradit, kde najdu nějaké železářství, nebo krámek pro kutily?"

u snídaně

„Zkus se zeptat...“ navrhnu, když zmíní železářství. Popravdě mě taky jde o to, aby si procvičila angličtinu. Její přízvuk je zatím docela patrný a je sranda ji poslouchat.

„No jo, prohledáme okolí, ale zeptej se.“ řeknu s úsměvem na tváři a zakousnu se do toho podivného „rohlíku“ před sebou.

Snídaně

Je mi blaženě a tak všechny divné zážitky jdou stranou.
"Hodil by se domácí kutil, popripade železářství..." myslím prakticky na to jak mi skoro došli hrebicky.
"ale mohli bychom to tu okouknout celkově, kde co je..." sleduji procházející zákazníky.

u snídaně

Teplá čokoláda v krku krásně spláchne pochmurné myšlenky na dnešní noc. „Tak pekárnu jsme našli, co dalšího?“ zeptám se Hayley, když si pořádně loknu. Při naší snídani přitom pozoruji, jak pán donesl všechny bedny a po podepsání zmizel pryč i s autem. Paní pak otevřela dveře, přetočila cedulku a oficiálně otevřela obchod. Pak začali chodit zákazníci a mi tu už nebyli jediné.

Obchudek

Dojde ke dveřím a než ji stačím upozornit, že jde pán, uhne sama. Couvnu a pak vejdu za ní, po jejím vzoru pozdravim. zeptá se na čokoládu, tak řeknu jen slabou s více mlíka, nechci riskovat. nakonec nás usadí a dostaneme crosainty, usměju se. Jako doma. podle spokojeneho výrazu Mii to na ní udělalo stejně dobrý dojem jako na mne. takže jsme nasli naši pekárnu. uchechtnu se a napiju se.

před obchodem

Dojdu až ke dveřím a pohlédnu za paní, která právě zašla dovnitř. Nezdá se, že by už měli otevřeno. Uhnu ze dveří ve chvíli, kdy překážím. Pán projde s úsměvem na tváři kolem pro další bedny. Jemně zaklepu na dveře a vstoupím. Paní se otočí a usměje. Popřeji ji příjemné ráno a zeptám se na pečivo. Nevím, zda zabralo víc slušné chování, či má australská angličtina, ale nakonec jsme usazeni u malého stolku v rohu s hrnkem horké čokolády a čerstvým croissantem. Je mi jasné, že nebudu hledat jiné místo, kam chodit na snídaně.

Ulice

Vyjdeme na ulici a Mia se rozhlídne. Nadhodí otázku, na kterou očividně nečeká odpověď. Zamíříme ulicí, za vůní vody. Mineme několik rychlých občerstvení, ale jsem ráda, že je přešla.

Nakonec zastavíme kousek od obchůdku, kolem kterého voní pečivo. Když se na mě podívá, kývnu. Voní to tu krásně, rozhodně nepohrdnu.

na ulici

Vyjdeme před rozpadající budovu kolejí, která rozhodně nevypadá tak, že by v ní člověk čekal takový pokoj, jako jsme viděli. Na druhou stranu ten náš se tam hodí naprosto dokonale. Jelikož není takové vedro, tak na autobus vůbec nepomýšlím, vždyť jsme se taky šli projít, ne? Rozhlédnu se na jednu a pak na druhou stranu. „Tak kudy?“ zeptám se řečnicky a pak zamířím směrem, odkud cítím vodu. Ano, kolej je tak blízko k pláži, že ji cítím ve vzduchu.

Cestou bez povšimnutí míjím fastfoody, tedy já jimi neopovrhuji, dokonce jsme se tam s taťkou pokaždé v Austrálii zastavili, ale tady? Ne, chce to něco místního...

Nakonec nalézám mé vytoužené pečivo. Malý krámek, před kterým zrovna stojí dodávka vykládající bedny. Podívám se na Hayley, zda má taky chuť.

Na procházku

Zamknu za námi a počkám až vyjde opět z koupeny.
"Jo, to já taky," kývnu na souhlas a vydám se po schodech dolů. Vyklouznu ven z budovy. Takhle brzy ráno naštěstí není tak spalující horko.