Andor.cz - Dračí doupě online

Pokoj

Ozve se rána ode dveří a tak se natočím k těm našim.
"Ještě, že nemůžou slyšet taky co si myslím..." zahučím nad její poznámkou, ale usměju se na ni.
"Asi bychom měli, když oni nás totálně zazdili..." odvětím, když se ptá. Nakrčím znechuceně nos, když zaslechnu ten rámus. Jestli tohle tady provozují často, tak to je tedy super, při kraválu se nedokážu začít soustředit... Zvlášť při téhle hrůze. Založím ruce v bok a zkouknu co mám na sobě. To by šlo.

pokoj

Dole se ozve rána a já sebou cuknu, protože jsem ji nečekala. Další co slyším, tak je hurónský smích. „Zdá se, že tě někdo slyšel.“ řeknu bez nadšení a raději si přes vršek plavek přetáhnu to bílé tričko. „Dojdeme se na ně podívat?“ zeptám se jí, protože ani po chvilce nikdo nahoru nepřišel. Za to odspodu se začala ozývat nahlas puštěná hudba a co hůř byl to rep. Nesnáším ho stejně jako hip hop...

Pokoj

"Tak vidíš," kývnu, když uzná, že to bychom riskovat neměli. Já nad tím ani raději nepřemýšlím, vážně by se mi to nemuselo líbit. Koberec je na zemi, kde je a tam taky zůstane...

"Tak to netuším, ale vážně mě štve. Ví že jsme tu nové a vůbec se nazajímá..." založím uraženě ruce na hrudi. Jak jsem to řekla ostřeji, více zazněl můj špalský akcent. Začínám mít ošklivé tušení, s kým tady budeme. A navíc jsme stipendiařky, takže nás asi budou mít za divné... Podrbu se ve vlasech a urovnám si tužku za uchem.

pokoj

Zamyslím se nad tím, co řekla. Asi má pravdu... Nechci to vědět. „Dobrá, to asi nechci...“ přiznám si a hlavou se mi prožene jen pár nápadů, co by tam mohlo být. Od pentagramu vyvedeného prasečí krví, přes nějaké živé potvůrky až k nějaké jiné smradlavé věci.

„Tak, co myslíš, do kdy bude Zed s tou partou odsud pryč?“ přemýšlím nad tím, kdy si budeme moc postěžovat a vůbec má to cenu si stěžovat? napadne mé podvědomí záludná otázka na kterou nevím odpověď.

Pokoj

Přiučeme dveře skříně a druhé, více rozbité - přece jenom jsem ještě na ně spadla, tak musíme i přilepit. Fotí si vnitřky skříně, prý na památku. Nu co, každý je v tomhle jiný, mě třeba pod košilí chladí kříž. Podívám se do lahvičky hřebíčků. No, při nákupech já budu hledat i železářství. Odložím nástroje na stůl a rozhlídnu se po pokoji.

Raduje se, že máme hotovo, ale já při pohledu kolem jen trnu, co ještě najdeme. Smrad mizí, takže alespoň nějaká dobrá zpráva. Pak se zarazí sama a podívá se na veliký koberec na zemi. No...
"A chceme to vědět?" ptám se realisticky, když uvažuji nad tím, že podlahu jen tak nevyměníme.

pokoj

Zatluče dveře hřebíky a já je opatrně pouštím. Pak mě něco napadne. Dojdu si pro mobil a ještě s bleskem fotím vnitřky skříní. „Na památku...“ řeknu s úsměvem Hayley. Pak jí pomůžu i s těmi dalšími. Jen jedny nakonec nedrží úplně skvěle a tak rozpářu pytel s mým povlečením a tím to zalepíme.

„Tak a máme hotovo...“ řeknu s malou radostí, protože díky průvanu mizí zápach docela rychle. Pak mě ale něco napadne. Podívám se po Hayley a pak na koberec. „Víš, co mě napadlo?“ zeptám se s obavami a podívám se zase z ní na koberec.

Pokoj

"Já bych to moc neřešila. Prostě vymyslíme jak sem dostat tu jednu použitelnou skříň. Mě se tyhle moc uklízet nechce. Navíc máš pravdu, ty znaky budou dost zažrané..." reaguji na ni a znovu si prohlížím vnitřek skříně.

"Jo, nejlepší nápad," souhlasím tedy s původním plánem, který je znovu potvrzen. Zvedne dveře a přidrží je tam, kde by měli držet sami od sebe. Chopím se tedy znovu kladívka a hřebíčků a dám se do připeňování dveří skříně. Snad to bude stačit. Napadne mě, když zatloukám.

pokoj

„Tak mi je jen otevřeli.“ řeknu a pak se nad tím zamyslím. Vlastně má pravdu. Když jsme vešli, tak skříň vypadala v pořádku... Do háje! „Sakra, víš, že máš pravdu?“ zděsím se, protože platit něco za tyhle skříně bych opravdu nechtěla už z principu. „Tak já ten chlívek uklidím, ale pochybuji, že ty znaky dostaneme pryč úplně....“ nadhodím s prsty na nose.

„Souhlasím, dnes na to už nebudeme sahat, jen zalepit či zatlouct“ přitakám a dám tím zapravdu jejímu nápadu. Přidržím smradlavé dveře na své pozici, zatímco ona má možnost je přichytit hřebíky ke stěnám skříně napevno.

Pokoj

"To vážně nevím," podívám se na ní, "nicméně už mi nejde o to dostat místo toho jinou skříň, ale o to, aby nám skříně nepřipsali k úhradě..."

"No nevím, třeba by pak nešli namontovat zpět, raději je do rána zaděláme, aby to nesmrdělo a pak se uvidí... co ty na to?" čekám na její reakci, zda je zaděláme, nebo půjdeme odmontovat dveře z náhradní skříně.

pokoj

„Myslíš, že Zed je správce?“ zeptám se jí. „Mě se zdál jako obyčejný student a podle stavu budovy a pokoje, bych řekla, že správci bude ukradené zda je skříň taková či jinačí. Navíc mám pocit, že bychom mohli vyfasovat nějakou ještě horší.“ dodám své obavy.

Vejdeme dovnitř, okna otevřu úplně a dveře taky nechávám dokořán. Třeba průvan pomůže aspoň trochu. „Taky bychom mohli ty chybějící dveře vyměnit za ty z té na půdě...“ navrhnu.