Andor.cz - Dračí doupě online

pokoj

Tak černě jak říká bych to neviděla, ale je pravda, že s tím má i z té Evropy asi větší zkušenosti než já z Austrálie. Převléknu se do pyžama a zalehnu. Ještě přes Skype na mobilu napíši bratrovi. No jo no, Austrálie je od států patnáct hodin jinde...

Ještě mi dojde, že jsme vůbec nevyzkoušeli, jestli fungují světla. Je začátek podzimu a i tak ještě je světlo kolem deváté. Ale chtělo by zkontrolovat.... Nakonec si říkám, že to nechám na zítra. Sotva dolehnu, tak vím, že spát budu během chvilky... „Brou noc“ řeknu tiše

Pokoj

"Podle toho jak moc jim na škole záleží a jak moc jsou závislý..." odpovím a otočím se, opřu se o rám okna.
"Určitě tu bude něco jako studentský bazar."

"Vysprchovaná jsem a dneska večer z pokoje už nevyjdu. Mezi nimi je to až o krk... nebo něco jiného," potvrdím její slova i já a protáhnu se. Jsem po té cestě nějaká rozlámaná.

pokoj

„Počítač si budu muset sehnat, svůj jsem nechala doma bratrovi. Uvidíme, jak to dopadne až bude škola. Nebo myslíš, že pojedou v podobném duchu i se školou?“ zeptám se jí a vrátím se zpět k tašce, odkud si vybalím pyžamo.

„Myslím, že koupelnu vynechám, podle stavu těch dvou, jí asi budou brzo potřebovat.“ okomentuji to s trochou radosti. Aspoň jim bude blbě a bolet hlava. Alkohol znám docela dobře.

Pokoj

Trhnu sebou, když přejde vedle mne a osloví mě. Nakonec se usměju.
"Většinu, zbytek je do zásoby, kdybych nějaký polyla nebo zničila. Mám radši psaní v ruce, než na počítači, " odpovím ji a zase se zahledím do nyní už stmívající se oblohy.

Pak zareaguji na její opožďěnou odpověď.
"Samozřejmě, že to dáme. Rozhodně je mi příjemnější dřevo a přírodní materiál než ta kůže a lcd. Místo veškeré elektroniky mám laptop. A to mi stačí. Jde mi spíš o to, abychom se nebáli projít budovou ven a zpět do pokoje..." vysvětlím trochu, co jsem tím myslela a o rám okna se opřu. Dovnitř foukne příjemný vánek a tak mu nastavím tvář.

pokoj

Urovnám trochu svou rozhrabanou tašku, ve které teď zbyli jen nějaké kabely, oblečení a dva bloky, které nakonec taky vyndám na stůl. Na Hayleyiinu sbírku však nemám. „To popíšeš?“ zeptám se, když si stoupnu vedle ní u okna a snažím se najít, co tam vidí. Podle všeho spíš přemýšlí, než že na něco kouká.

Teprve teď zareaguji, na to co řekla „To nějak dáme, ale asi nebude mít bílí viktoriánský pokoj ani super moderní vybavení.“ Teda mít bychom mohli, ale já to snad ani nechci... Nechci být jako oni. napadne mi, ale přestože to bude těžké to neprozradit, nemohu jí to říct. Nejspíš by se se mnou pak přestala bavit...

Pokoj

"Horší bude s takovými lidmi vycházet, či se s nimi pokoušet normálně komunikovat..." přemýšlím nad realostickou stránkou věci.

Konečně to ale pustí z hlavy a začne si připravovat postel. Pozoruji ji, když potom z tašky vyndavá očividně malířské potřeby. Čas zkontrolovat, jak moje věci přežili cestu. Přitáhnu si tašku, kterou nyní na téměř čistý koberec postavím a zalovím v ní. Vyndám sadu notesů, některé vypadají trochu pochroumaně, ale když jimi zalistuji, zjistím že jsou v pořádku. Zvednu se a vyskládám si je na stůl. Navrch položím notes, který vylovím z brašny. Na deskách má vyryté číslo XXIV. Malý notýsek vylovím z kapsy kraťasů, které jsem měla na cestě a z ucha sundám tužku. Nalistuji zhruba doprostřed a něco tam připíšu, pak ho hodím pod polštář. Skloním se a zkontroluji, že opravdu pod postelí už je čisto a pak na kraj zasunu brašnu a vedle po vylovení věcí na spaní i velkou tašku, kterou trochu sešlápnu.

Poté se zvednu a přejdu k oknu. Zajímalo by mě, co nás čeká...

na pokoji

„Aha... Jestli se po tom člověk chová jak zvěř, tak to ať si to užijou...“ okomentuji její odpověď a konečně to vyženu z hlavy. To není nic pro mě. Po vzoru Hayley i já vyklepu pokrývku a polštář, vše si připravím tak, abych večer mohla jednoduše zalézt a vyspat se. Když to dodělám, hodím na židli tašku a z vrstev oblečení postupně vyberu uložené věci. V Dubaji, mě dokonce donutili vyložit půlku tašky, aby ověřili, že ty kovové tyčky jsou opravdu držátka pro perka na tuž. Sice se omluvili, ale já z toho byla i tak zbytečně nervózní. Mimo těch vyložím ještě plechovou krabičku s akvarelem a dvě tubičky akrylu. Nejradši mám tužku, takže v mém penále mimo jednoho pera jsou samé tužky. Každá jedné tvrdosti.

Rychle zpátky na pokoji

"Poprvé?" podivím se, když z ní nakonec vypadne něco nečekaného. Rychle vyběhne schody zpět do pokoje, což všemi deseti schvaluji. Hodím poslední znechucený pohled na tu scénu pod námi a jdu za ní.

Když vejdu do pokoje, tak za sebou otočím klíčem. Pro jistotu. Mia se posadí na svou postel, tak přejdu k té své a začnu ji připravovat. Vybalit povlečení, vyprášit deku a polštář a povléci. Stejně tak natáhnout prostěradlo. Po chvíli se mě moje spolubydlící zeptá na něco, co bych od ní nečekala. Otočím se tedy k ní a zjišťuji, že stále přemýšlí nad tím co viděla.
"Jen jedna část... někteří se drží v legální sféře a těch jako nás je málo..." pokrčím rameny nakonec, když jsem uvažovala, jak jí to mám říci.

odchod ze scény

„Tak tohle je poprvé, co vidím drogy..“ poznamenám tiše. „Nechápu, co na nich kdo vidí...“ řeknu a otočím se na patě. „Radši zmizím do pokoje a budu přemýšlet, co potřebujeme zítra koupit. Vždyť škola začíná za tři dny...“ řeknu svůj plán na večer Hayley stojící na schodech.

V pokoji si sedám na postel. Nevím, pořád přemýšlím nad tím, čeho jsem byla svědkem dole. „Hayley? Takhle se chová běžně chová ... naše věková skupina?“ zeptám se opravdu zamyšleně. V Austrálii jsem nikoho neznala a tak s tím nemám žádnou zkušenost...

Kolej

"Ale mě by se ulevilo," odvětím jen a šlehnu po něm pohledem. Když pošle polibek, tak z něj odtrhnu pohled a začnu ho totálně ignorovat.

Mia mě chytí za ruce, abych ho snad nešla praštit. Táhne mě pryč, i když bych šla dobrovolně. Tady to vážně nemá cenu. Nejbezpečnější pro nás bude, když se zamkneme v pokoji. Zaregistruju, že se děvčata začínají svlékat. Nevěřícně nad tím zavrtím hlavou. Takže všechno a všichni. Skvělé.
"Na koleje, mezi ty ´normální ´ teenagery..." odfrknu si znechuceně. Sleduji ji, když si všimnu k čemu se sklání. Alkohol, sex, drogy. Prostě hnus. Dios mio. Co chce dělat? Spustím ruce podél boků a rozhlídnu se.