Andor.cz - Dračí doupě online

kolej

Položím svou ruku na rameno Hayley. „Nech toho radši pojď... Tohle opravdu nemá cenu. Praštíš ho a ráno z to stejně nepozná, protože ho ten meloun na krku bude bolet stejně.“ uklidňuji jí.

„Na tebe si udělám čas kdykoliv...“ dorazí to Zed a pošle ji vzduchem polibek. Chytím ji za ruce. „Nech ho být...“ řeknu a táhnu ji radši pryč. Holky na gauči mezitím začnou rozvazovat své jediné oblečení... Fuj... odvrátím pohled a Hayley odtáhnu ať chce nebo ne... „Kam jsme se to sakra dostali...“stěžuji si a ještě pohlédnu na stůl, co slouží jako recepce. Miska s bílím práškem mi něco připomene. Nechám být Hayley a skloním se k tomu.

Kolej

Bez odpovědi mě následuje dolů. Taneční parket, kterého jsme si všimli před tím, nyní snáší útok ožralů z pláže. Zeda nelze přehlédnout. S dvěma holkama dělá bůhvíco a je totálně na mol. Už jen ten smrad co z něj táhne, mluví za vše. Říkám si, že to dneska nechám být a raději se zamkneme v pokoji, když se zvedne. Tedy zavrávorá na všechny strany.

Dokonce se začne klátit naším směrem a řve něco o tom, zda se jdeme přidat. Mia ustoupí dozadu. Založím ruce na prsou a stoupnu si před ni.
"Ne děkujeme. My jsme umělkyně, které tvoří s čistou hlavou. Nejsme žádné lehké děvy," sjedu pohledem dívky na gauči a pohledem se vrátím k Zedovy.
"A o organizaci, téhle pochybné budovy si můžeme promluvit ráno," dodám a jsem připravena, že když něco zkusí, nebo se přiblíží moc blízko, mu jednu vrazit. A to platí o komkoliv, kdo by se přiblížil či něco zkoušel na mě, či na mé nové spolubydlící.

kolej

Neodpovím, ale vyjdu z pokoje na chodbu a zamířím dolů. Hlasitost přibere na síle jakmile se dostaneme ze schodiště dolů, kde je taneční parket. Za rachotu z reproduktorů tu je asi deset lidí a snaží se konat něco, čemu se asi má říkat disco křeč. Zeda vidím hned. Sedí na koženkové sedačce u stěny, po každé ruce jednu slečnu a masíruje je ani si nechci představit kde. Skelný pohled jasně říká, že tady budeme jen ztrácet čas.

„Myslím, že to můžeme vzdát...“ zařvu na Hayley. Ovšem Zed vstane, no pokusí vstát a začne hulákat. „Nazdáárr holkyy, dete se přidat???“ ptá se a takovou podivnou nestabilní chůzí jde naším směrem... Ustupuji. „Myslím, že radši ne...“

Kolej

Mia projde kolem mě do pokoje a nevěřícně se rozhlíží. Já jen zatnu zuby. Vypadá zklamaná jejich chováním, ne naštvaná jako já. Nejraději bych jim tu jejich luxusní skříň prokopla...

Zvuky dvou lidí mě přimějou se otočit. Jejich tón vypovídá o tom, že jsou napití dost a dost. Má zlost kousek ustoupí. Tihle dva by si ráno ani nic nepamatovali, to nemá cenu. Stejně bych si měla zlost vylévat někde jinde.
"Něco je tady kardinálně špatně..." odvětím na její větu. Bastards. Zanadávám v duchu, abych navenek nebyla sprostá.
"Pojď najít Zeda, jsem zvědavá, jak je v lihu on..." otočím se a jdu dolů ho najít. Domem řve stále ta otřesná hudba. Divím se, že na nás nezavolají policii.

pokoj

Pomalu dojdu ke dveřím za ní. Tohle je divné... Když kolem ní projdu a prohlédnu si pokoj. Taky mi to naštve. mají tam ohromnou skříň v takzvaném klavírovém laku bílé barvy, broušený lustr a podobné luxusní vychytávky. Polknu a no musím říct, že tohle jsem tu opravdu nečekala.

Za námi se ozvou kroky a hlasy dvou lidí. Podle tónu okamžitě vím, že jsou řádně zpití. Ohlédnu se a uvidím, jak blonďatou holku v růžových bikinkách doprovází svalovec s dlouhými vlasy do pokoje. Oba se hihňají a podpírají se navzájem. „Tak mám pocit, že je tu něco špatně.“ řeknu Hayley.

Kolej

Počkám až se převlékne, docela ji chápu, proč tam nechce v minisukni. Moje šortky nejsou zrovna zahalující, ale je to lepší než sukně. Na to co řekne jen kývnu. Zamknu pokoj a klíče schovám do kapsy. Jde po schodech dolů, tak ji následuji, urovnávám klíče.

Najednou ale zastaví.
"Co..." zvednu hlavu a pohled mi padne do pokoje. Tím se mi úplně utne řeč. Trochu mi zrudnou tváře, jak lehce zbrunátním. Přejedu pohledem po celém pokoji a předejdu Miu. Dojdu ke dveřím a opřu se o rám dveří, založím ruce na hrudi a prohlédnu si zbytek místnosti, která nebyla vidět ze schodů.

pokoj

Krátkou sukni během momentu vyměním za tu dlouhou, nerada se ukazuji v minisukních. Podle mě toho odhalují až moc. S povzdechnutím vyjdu na chodbu. „Přestože se mi tam vůbec nechce, asi máš pravdu, měli bychom tam dojít...“ řeknu a když zamkne pokoj, tak sejdeme po schodišti o patro níž. Ještě na schodech se zarazím. Proti nim je totiž vidět do pokoje. Nevím jeho číslo, ale uź mi začíná pomalu docházet, proč tahle budova vypadá, tak jak vypadá.

Pokoj totiž zdobí vysoký bílí koberec, křesla s bílou kůží a krásné postele. Na stěně pak visí obří televize. Stojím zaražena a čekám na reakci Hayley. Mi tu jsme pro srandu...

Pokoj

Ozve se rána ode dveří a tak se natočím k těm našim.
"Ještě, že nemůžou slyšet taky co si myslím..." zahučím nad její poznámkou, ale usměju se na ni.
"Asi bychom měli, když oni nás totálně zazdili..." odvětím, když se ptá. Nakrčím znechuceně nos, když zaslechnu ten rámus. Jestli tohle tady provozují často, tak to je tedy super, při kraválu se nedokážu začít soustředit... Zvlášť při téhle hrůze. Založím ruce v bok a zkouknu co mám na sobě. To by šlo.

pokoj

Dole se ozve rána a já sebou cuknu, protože jsem ji nečekala. Další co slyším, tak je hurónský smích. „Zdá se, že tě někdo slyšel.“ řeknu bez nadšení a raději si přes vršek plavek přetáhnu to bílé tričko. „Dojdeme se na ně podívat?“ zeptám se jí, protože ani po chvilce nikdo nahoru nepřišel. Za to odspodu se začala ozývat nahlas puštěná hudba a co hůř byl to rep. Nesnáším ho stejně jako hip hop...

Pokoj

"Tak vidíš," kývnu, když uzná, že to bychom riskovat neměli. Já nad tím ani raději nepřemýšlím, vážně by se mi to nemuselo líbit. Koberec je na zemi, kde je a tam taky zůstane...

"Tak to netuším, ale vážně mě štve. Ví že jsme tu nové a vůbec se nazajímá..." založím uraženě ruce na hrudi. Jak jsem to řekla ostřeji, více zazněl můj špalský akcent. Začínám mít ošklivé tušení, s kým tady budeme. A navíc jsme stipendiařky, takže nás asi budou mít za divné... Podrbu se ve vlasech a urovnám si tužku za uchem.