| |||
Kolej Mia projde kolem mě do pokoje a nevěřícně se rozhlíží. Já jen zatnu zuby. Vypadá zklamaná jejich chováním, ne naštvaná jako já. Nejraději bych jim tu jejich luxusní skříň prokopla... Zvuky dvou lidí mě přimějou se otočit. Jejich tón vypovídá o tom, že jsou napití dost a dost. Má zlost kousek ustoupí. Tihle dva by si ráno ani nic nepamatovali, to nemá cenu. Stejně bych si měla zlost vylévat někde jinde. "Něco je tady kardinálně špatně..." odvětím na její větu. Bastards. Zanadávám v duchu, abych navenek nebyla sprostá. "Pojď najít Zeda, jsem zvědavá, jak je v lihu on..." otočím se a jdu dolů ho najít. Domem řve stále ta otřesná hudba. Divím se, že na nás nezavolají policii. |
| |||
pokoj Pomalu dojdu ke dveřím za ní. Tohle je divné... Když kolem ní projdu a prohlédnu si pokoj. Taky mi to naštve. mají tam ohromnou skříň v takzvaném klavírovém laku bílé barvy, broušený lustr a podobné luxusní vychytávky. Polknu a no musím říct, že tohle jsem tu opravdu nečekala. Za námi se ozvou kroky a hlasy dvou lidí. Podle tónu okamžitě vím, že jsou řádně zpití. Ohlédnu se a uvidím, jak blonďatou holku v růžových bikinkách doprovází svalovec s dlouhými vlasy do pokoje. Oba se hihňají a podpírají se navzájem. „Tak mám pocit, že je tu něco špatně.“ řeknu Hayley. |
| |||
Kolej Počkám až se převlékne, docela ji chápu, proč tam nechce v minisukni. Moje šortky nejsou zrovna zahalující, ale je to lepší než sukně. Na to co řekne jen kývnu. Zamknu pokoj a klíče schovám do kapsy. Jde po schodech dolů, tak ji následuji, urovnávám klíče. Najednou ale zastaví. "Co..." zvednu hlavu a pohled mi padne do pokoje. Tím se mi úplně utne řeč. Trochu mi zrudnou tváře, jak lehce zbrunátním. Přejedu pohledem po celém pokoji a předejdu Miu. Dojdu ke dveřím a opřu se o rám dveří, založím ruce na hrudi a prohlédnu si zbytek místnosti, která nebyla vidět ze schodů. |
| |||
pokoj Krátkou sukni během momentu vyměním za tu dlouhou, nerada se ukazuji v minisukních. Podle mě toho odhalují až moc. S povzdechnutím vyjdu na chodbu. „Přestože se mi tam vůbec nechce, asi máš pravdu, měli bychom tam dojít...“ řeknu a když zamkne pokoj, tak sejdeme po schodišti o patro níž. Ještě na schodech se zarazím. Proti nim je totiž vidět do pokoje. Nevím jeho číslo, ale uź mi začíná pomalu docházet, proč tahle budova vypadá, tak jak vypadá. Pokoj totiž zdobí vysoký bílí koberec, křesla s bílou kůží a krásné postele. Na stěně pak visí obří televize. Stojím zaražena a čekám na reakci Hayley. Mi tu jsme pro srandu... |
| |||
Pokoj Ozve se rána ode dveří a tak se natočím k těm našim. "Ještě, že nemůžou slyšet taky co si myslím..." zahučím nad její poznámkou, ale usměju se na ni. "Asi bychom měli, když oni nás totálně zazdili..." odvětím, když se ptá. Nakrčím znechuceně nos, když zaslechnu ten rámus. Jestli tohle tady provozují často, tak to je tedy super, při kraválu se nedokážu začít soustředit... Zvlášť při téhle hrůze. Založím ruce v bok a zkouknu co mám na sobě. To by šlo. |
| |||
pokoj Dole se ozve rána a já sebou cuknu, protože jsem ji nečekala. Další co slyším, tak je hurónský smích. „Zdá se, že tě někdo slyšel.“ řeknu bez nadšení a raději si přes vršek plavek přetáhnu to bílé tričko. „Dojdeme se na ně podívat?“ zeptám se jí, protože ani po chvilce nikdo nahoru nepřišel. Za to odspodu se začala ozývat nahlas puštěná hudba a co hůř byl to rep. Nesnáším ho stejně jako hip hop... |
| |||
Pokoj "Tak vidíš," kývnu, když uzná, že to bychom riskovat neměli. Já nad tím ani raději nepřemýšlím, vážně by se mi to nemuselo líbit. Koberec je na zemi, kde je a tam taky zůstane... "Tak to netuším, ale vážně mě štve. Ví že jsme tu nové a vůbec se nazajímá..." založím uraženě ruce na hrudi. Jak jsem to řekla ostřeji, více zazněl můj špalský akcent. Začínám mít ošklivé tušení, s kým tady budeme. A navíc jsme stipendiařky, takže nás asi budou mít za divné... Podrbu se ve vlasech a urovnám si tužku za uchem. |
| |||
pokoj Zamyslím se nad tím, co řekla. Asi má pravdu... Nechci to vědět. „Dobrá, to asi nechci...“ přiznám si a hlavou se mi prožene jen pár nápadů, co by tam mohlo být. Od pentagramu vyvedeného prasečí krví, přes nějaké živé potvůrky až k nějaké jiné smradlavé věci. „Tak, co myslíš, do kdy bude Zed s tou partou odsud pryč?“ přemýšlím nad tím, kdy si budeme moc postěžovat a vůbec má to cenu si stěžovat? napadne mé podvědomí záludná otázka na kterou nevím odpověď. |
| |||
Pokoj Přiučeme dveře skříně a druhé, více rozbité - přece jenom jsem ještě na ně spadla, tak musíme i přilepit. Fotí si vnitřky skříně, prý na památku. Nu co, každý je v tomhle jiný, mě třeba pod košilí chladí kříž. Podívám se do lahvičky hřebíčků. No, při nákupech já budu hledat i železářství. Odložím nástroje na stůl a rozhlídnu se po pokoji. Raduje se, že máme hotovo, ale já při pohledu kolem jen trnu, co ještě najdeme. Smrad mizí, takže alespoň nějaká dobrá zpráva. Pak se zarazí sama a podívá se na veliký koberec na zemi. No... "A chceme to vědět?" ptám se realisticky, když uvažuji nad tím, že podlahu jen tak nevyměníme. |
| |||
pokoj Zatluče dveře hřebíky a já je opatrně pouštím. Pak mě něco napadne. Dojdu si pro mobil a ještě s bleskem fotím vnitřky skříní. „Na památku...“ řeknu s úsměvem Hayley. Pak jí pomůžu i s těmi dalšími. Jen jedny nakonec nedrží úplně skvěle a tak rozpářu pytel s mým povlečením a tím to zalepíme. „Tak a máme hotovo...“ řeknu s malou radostí, protože díky průvanu mizí zápach docela rychle. Pak mě ale něco napadne. Podívám se po Hayley a pak na koberec. „Víš, co mě napadlo?“ zeptám se s obavami a podívám se zase z ní na koberec. |
doba vygenerování stránky: 0.12439489364624 sekund