Andor.cz - Dračí doupě online

pokoj

Zamyslím se nad tím, co řekla. Asi má pravdu... Nechci to vědět. „Dobrá, to asi nechci...“ přiznám si a hlavou se mi prožene jen pár nápadů, co by tam mohlo být. Od pentagramu vyvedeného prasečí krví, přes nějaké živé potvůrky až k nějaké jiné smradlavé věci.

„Tak, co myslíš, do kdy bude Zed s tou partou odsud pryč?“ přemýšlím nad tím, kdy si budeme moc postěžovat a vůbec má to cenu si stěžovat? napadne mé podvědomí záludná otázka na kterou nevím odpověď.

Pokoj

Přiučeme dveře skříně a druhé, více rozbité - přece jenom jsem ještě na ně spadla, tak musíme i přilepit. Fotí si vnitřky skříně, prý na památku. Nu co, každý je v tomhle jiný, mě třeba pod košilí chladí kříž. Podívám se do lahvičky hřebíčků. No, při nákupech já budu hledat i železářství. Odložím nástroje na stůl a rozhlídnu se po pokoji.

Raduje se, že máme hotovo, ale já při pohledu kolem jen trnu, co ještě najdeme. Smrad mizí, takže alespoň nějaká dobrá zpráva. Pak se zarazí sama a podívá se na veliký koberec na zemi. No...
"A chceme to vědět?" ptám se realisticky, když uvažuji nad tím, že podlahu jen tak nevyměníme.

pokoj

Zatluče dveře hřebíky a já je opatrně pouštím. Pak mě něco napadne. Dojdu si pro mobil a ještě s bleskem fotím vnitřky skříní. „Na památku...“ řeknu s úsměvem Hayley. Pak jí pomůžu i s těmi dalšími. Jen jedny nakonec nedrží úplně skvěle a tak rozpářu pytel s mým povlečením a tím to zalepíme.

„Tak a máme hotovo...“ řeknu s malou radostí, protože díky průvanu mizí zápach docela rychle. Pak mě ale něco napadne. Podívám se po Hayley a pak na koberec. „Víš, co mě napadlo?“ zeptám se s obavami a podívám se zase z ní na koberec.

Pokoj

"Já bych to moc neřešila. Prostě vymyslíme jak sem dostat tu jednu použitelnou skříň. Mě se tyhle moc uklízet nechce. Navíc máš pravdu, ty znaky budou dost zažrané..." reaguji na ni a znovu si prohlížím vnitřek skříně.

"Jo, nejlepší nápad," souhlasím tedy s původním plánem, který je znovu potvrzen. Zvedne dveře a přidrží je tam, kde by měli držet sami od sebe. Chopím se tedy znovu kladívka a hřebíčků a dám se do připeňování dveří skříně. Snad to bude stačit. Napadne mě, když zatloukám.

pokoj

„Tak mi je jen otevřeli.“ řeknu a pak se nad tím zamyslím. Vlastně má pravdu. Když jsme vešli, tak skříň vypadala v pořádku... Do háje! „Sakra, víš, že máš pravdu?“ zděsím se, protože platit něco za tyhle skříně bych opravdu nechtěla už z principu. „Tak já ten chlívek uklidím, ale pochybuji, že ty znaky dostaneme pryč úplně....“ nadhodím s prsty na nose.

„Souhlasím, dnes na to už nebudeme sahat, jen zalepit či zatlouct“ přitakám a dám tím zapravdu jejímu nápadu. Přidržím smradlavé dveře na své pozici, zatímco ona má možnost je přichytit hřebíky ke stěnám skříně napevno.

Pokoj

"To vážně nevím," podívám se na ní, "nicméně už mi nejde o to dostat místo toho jinou skříň, ale o to, aby nám skříně nepřipsali k úhradě..."

"No nevím, třeba by pak nešli namontovat zpět, raději je do rána zaděláme, aby to nesmrdělo a pak se uvidí... co ty na to?" čekám na její reakci, zda je zaděláme, nebo půjdeme odmontovat dveře z náhradní skříně.

pokoj

„Myslíš, že Zed je správce?“ zeptám se jí. „Mě se zdál jako obyčejný student a podle stavu budovy a pokoje, bych řekla, že správci bude ukradené zda je skříň taková či jinačí. Navíc mám pocit, že bychom mohli vyfasovat nějakou ještě horší.“ dodám své obavy.

Vejdeme dovnitř, okna otevřu úplně a dveře taky nechávám dokořán. Třeba průvan pomůže aspoň trochu. „Taky bychom mohli ty chybějící dveře vyměnit za ty z té na půdě...“ navrhnu.

Pokoj a ten úděsný smrad

V rychlosti po otevření i druhé skříně se evakuujeme na chodbu. Vzpomene si, že viděla nějakou skříň na půdě v patře a odběhne, já se opřu vedle dveří a přemýšlím, co provedeme s tím smradem. Nejraději bych je po kouskách hodila oknem.

To už se ale Mia vrací. A s dobrou zprávou.
"Což o to, tu skříň bychom přestěhovali, ale teď bychom ji neměli kam dát, i když bych nejraději ty dvě smradlavé vyhodila, tak je to přece jenom školní majetek a musíme je předat správci koleje...takže se jde spravovat..." řeknu a pořádně se nadechnu, než vejdu. Části můžu přitlouct hřebíky, rozpadlé části tedy nahradíme igelitem a spoustou lepící pásky. Z tašky vytáhnu kobercovku, tou by to mělo jít dobře. Kde sakra ten hvězdičkovej hejsek je... Zanadávám v duchu na Zedovu adresu.

pokoj

„Éee... Fuj tajksl...“ zanadávám, když se místností prožene další dávka smradu. „Myslím, že jsem je radši měla, když byli zavřené...“ vymáčknu ze sebe nakonec a vyjdu z pokoje na chodbu. Tady je aspoň čerství vzduch. Když taky vyjde něco mě napadne. „Počkej chvilku, mám pocit, že jsem nějakou skříň zahlédla na půdě...“ rozsvítí se mi žárovka nad hlavou a já vyrazím zse k těm dřevěným dveřím. Opravdu, jedna tu je. Přistoupím k ní z boku a otevřu dveře. Žádné překvapení, jen hromada prachu.

Vrátím se k Hayley. „Jedna tam je, ale nejsem si jista, zda ji mi dvě dostaneme do pokoje bez něčí pomoci. Nejraději bych to řešila až zítra...“ řeknu nakonec. „Teď můžeme zbytky dveří přelepit izolepou a igelitem od toho povlečení, aby to nesmrdělo...“ navrhuji dočasné řešení, protože nevypadá, že by se Zed a ostatní vraceli z pláže...

Pokoj

"No takovouhle skříň nemůžou myslet vážně. To se budu klidně hádat..." odvětím.
"No to je asi logický předpoklad. Holky si nic neplatí, tak jim dáme vyřazený pokoj... skvělé myšlení..." jsem kvůli tomu docela nažhavená. Přece nás nemůžou nechat s tímhle smradem.

Kývnu, jako že se mi tohle myšlení líbí. Dokonce se stále usmívám. Většinou působím klidně a pohodově. Nebo se o to alespoň snažím. Uchechtnu se, když mě nechá otevřít i druhou skříň.
"Tak, ošklivá překvapení, střezte se!" řeknu se smíchem a vezmu za dveře skříně, tyhle mi rovnou zůstanou v ruce. K našemu neštěstí, druhá skříň vypadá úplně stejně jako ta první, jen je v ní více bordelu. Dveře opřu o hranu skříně a podívám se na Miu.