Andor.cz - Dračí doupě online

pokoj

„Pochybuji, že ji dostaneme... Budeme muset do bazaru, klidně jí koupím, ale před odjezdem ji zase prodáme.“ navrhuji vlastní řešení. „Tipuji, že nás sem šoupli právě kvůli tomu, že neplatíme školné.“ zareaguji s logickou myšlenkou. Prostě chtějí si udělat dobré jméno se stipendii, ale že ty holky bydlí v díře jim nevadí.

„Však mi to tu zabydlíme rychle. Na nás jsou krátký.“ dodám přesvědčivě. „Eee nechceš ji otevřít taky ty?“ zeptám se jí s úsměvem a uvolním jí místo před skříní. V duchu se za ní modlím, aby na ni nevypadla nějaká hromada špinavého prádla.

Pokoj

"No s mrtvolou by bylo více potíží..." konstatuji.
"Myslím, že tu prostě jen bydlel nějaký magor, který na tohle byl ujetej. Udělal tu takovýhle bordel, tak pokoj znepřístupnili. Teď na to zapomněli, tak nám ho dali. Až se vrátí ten Zed, promluvíme s ním. Rozhodně chci novou skříň," řeknu realisticky a s naprostým klidem. Tedy alespoň navenek. Rozhodně mě nepotěšilo, že jsem se vyválela v takovém humusu.
"Pokud je tu skrytá kamera, tak ten kdo jí sem dal, se má na co těšit..." poznamenám, protože i to je možné.
"Jo já si klidně nechám věci v tašce, ale tak se nedá být po celou dobu studií... takže bych byla ráda za použitelný nábytek," kývnu hlavou a dojdu k druhé skříni. Snad tahle bude v pohodě.

pokoj

„Nevím jestli by mě ta mrtvola vyděsila míň, či víc.“ odpovím a prohlížím symboly. „Přijde mi to nějak moc pověrčivé, ale proč jsou nějaké podivné symboly zrovna v pokoji s číslem třináct? Proč to tu bylo doteď podle všeho prázdné?“ ulevím svému mozku. „Vím, že je to blbost, ale je to jak z nějakého filmu, doufám, že nám sem nedali skrytou kameru.“ napadne mě druhá varianta.

„Doufám, že ne, aspoň jedna použitelná polička by se mi hodila na věci.“ řeknu s úsměvem, ale zrovna do smíchu mi dvakrát není.

Pokoj

"Jo v pohodě," s vděkem přijmu její ruku, protože jinak bych se tamodtud nedostala tak čistá. Nakrčím nos, fakt úděs.
"To nevyčistíme, od toho smradu rozhodně ne, navíc krev má nepříjemnou vlastnost, zažírat se..." komentuju skříň. Otočím se k ní.
"No pořád lepší, než tam najít mrtvolu..." uchechtnu se.
"Ano tímto tě skříň, prohlašujeme za nepoužitelnou..." zamávám nad ní rukama jako ve voodu a rozesměju se. Podívám se na druhou skříň.
"Jaké myslíš, že překvapení skrývá ta druhá? Slibovanou mrtvolu?"

pokoj

Zvědavě zkoumám skříň a až kdˇyz se Hayley dotkne mých nohou, pŕeostŕím na ní. „Jsi v pořádku?“ zeptám se jí a natáhnu k ní ruku, za kterou ji pak pomohu se zvednout. Ten smrad je děsnej, fakt hodně. Ještě pohledem prozkoumám dveře, povolili v pantech. Myslím, že s touhle skŕíní nemůžeme počítat. „Myslíš, že to má cenu čistit?“ zeptám se, když už stojí vedle mně. „Neměli bychom ji prohlásit za vyřazenou?“

Pokoj

Zasyčím, a docela se bojím pohnout, když se propadnu dovnitř. Ten smrad je hroznej a můj nos ho neomylně pozná. Podívám se, co dělá Mia. Zkoumavě si znaky prohlíží.
"Tak to netuším, co to je..." odpovím, když se ptá a podívám se pode mne, znaky je pokrytý doslova každý milimetr.
"Jo, tohle je krev..." potvrdím její domněnku. Nejednou jsem byla na jatkách a pach krve poznám. Pokud bych měla hádat, řekla bych, že ta krev je prasečí.

Opatrně se začnu štrachat ze skříně, pokoušíc se dotknout co nejméně částí skříně.

pokoj

„Rejžák?“ podivím se. Vím co myslí, ale má zvědavost je ohromná. Nadzvednu obočí a chvilku stojím před ní. Čekám zda mi to ukáže. Nakonec mi to ukáže sice trochu nedobrovolně, ale ukáže. Smrad mi praští přes nos. Sakra, co to je? znejistím a ucouvnu o krok. Pak si všimnu těch znaků. „Co to je?“ ptám se nejistě a i přes ohromný smrad se přiblížím na krok od skříně. Ležící Hayley si nevšímám, jen těch znaků. Tam kde leží má na ně taky skvělí výhled...

„To je krev?“ zeptám se po chvíli zkoumání. Kdysi dávno jsem jeden obrázek kreslila krví. dokonce vlastní, ale to jen protože jsem se řízla. Měla jsem zrovna po ruce perko na tuž a no nedalo mi to nezkusit to. Přesně takovou hle barvu to nabralo, když to zaschlo...

Pokoj

Kývla jsem, sprcha rozhodně byla příjemná.

Po otevření skříně, když jsem se otočila, jsem zjistila, že stojí hned za mnou. Hned se ptala co tam je. Přemýšlela jsem, zda jí to mám vůbec říct, když se zeptá na vysavač.
"No, spíš rejžák..." na tuto otázku už reaguju a jsem stále opřená o skříň. Přejedu ji pohledem. Nevyděsí se moc? Uvažuju, ale za mne rozhodne sama skříň. Její dveře pod mou vahou povolí a než stačím chytit balanc i s dveřmi skříně se zřítím dovnitř. Ze skříně se lyne docela velký smrad. Dřevo skříně je celé kompletně překryté rudočernými znaky. Drobný bordel v rozích už je to nejmenší.

pokoj

Když zaslechnu, že vejde, zvednu hlavu. Přejedu ji pohledem. „Příjemné viď?“ usměji se a prohrábnu si mokré vlasy s jasně oranžovým pruhem. Sleduji její kroky ke skříni. /Tam jsem vlastně ještě taky nekoukala. Vstanu, že se tedy podívám s ní. Ale dřív než něco zahlédnu, zase dveře přibouchne.

„Co tam je?“ zeptám se zvědavě. Přemýšlím, zda tam může být něco horšího než bylo pod postelí. Nechce mi to ukázat. „Budeme potřebovat ten vysavač?“ zeptám se nakonec rezignovaně.

Pokoj

Třeba jim tady internet spravuje holka a je do něj zabouchnutá... Přemýšlím nad tím, co řekla Mia.

Vejdu do pokoje a přejedu ho pohledem, vážně to tu docela prokouklo. Náčiní pro úklid ještě neodnáším, přehodím si osušku přes židli a oblečení hodím přes tašku. Otevřu s nedůvěrou skříň a chvíli zírám dovnitř. Pak jí zase zavřu a opřu se o ní.
"Tady před tím musel bydlet nějaký magor..." konstatuji to a založím ruce na hrudi. Nevím zda mám odvahu otevřít tu druhou skříň.