Andor.cz - Dračí doupě online

pokoj

„Neboj fleků bude stejně dost... Jen trochu víc barevných, ale to časem přijde samo.“ říkám se smíchem. Vyjdu s ní a koukám ji přes rameno. Než přitluče hŕebík, rozhlédnu se po ostatních pokojích. Doufám, že s ostatními půjde vydržet...

„Tak a co teď? Teď bude volno na tu sprchu?“ zeptám se jí jako ředitelky, když zasadí poslední rány kladívkem.

Pokoj

"Neboj se o mě, mám za sebou takových nakopnutých zadků, že už mám cvik," zasměju se.

"Tak to je fajn, že je to oboustranné," usměju se, "jasně, v tom se tolik nepotí hlava..."

"Jo to jo, už to tu vypadá, že tu půjde strávit doba učení," dojdu vybalit opět hřebíčky a kladívko.
"Tak to uvidím ráda... i když ve flecích je spousta inspirace... vidíš, tady ten třeba vypadá jak pes..." ukážu na jeden větší flek a dojdu ke dveřím, vložím si hřebíčky do pusy a jdu přitlouct třináctku na dveřích.

pokoj

„Filmy. Jen abys ses u toho nekopla víc ty...“ komentuji kopání do zadnic.

„Ne, barbie nejsem a taky jsem ráda, že ty ne.“ usměji se. „Jinak já dávám přednost slamákům“ komentuji klobouk a skloním hlavu, aby se jí líp sundal.

„Wow, začíná to tu vypadat docela obyvatelně. Jen těm stěnám něco chybí, ale to doplníme rychle. Počkej, až vybalím barvy.“ komentuji flekaté stěny...

Pokoj

"Přesně. Je to stejné, jako že každý černoch neumí běhat. Nevím, proč si všichni myslí, že každý španěl je povinen tančit..." založím ruce na prsou, "ale boty na flamenco mám sebou. Kdybych s nimi chtěla někoho nakopat," zazubím se. Tatínek mě donutil vzít si sebou širák, maminka boty na tanec. Oba dva jsou střihlý.

"Vidíš, až se rozmluvím o domově, aspoň budeš vědět o čem mluvím..." komentuji její poznámku s farmařením.

"Jasně, alespoň že nejsem na pokoji s barbie, to bych asi nepřežila," zazubím se a dál se neptám, očividně o tom moc nechce mluvit. Sundám z ní můj klobouk a položím ho na nyní čistý stůl.

pokoj

„Španělka a netancuješ? Asi se jim nedivím, je to podivné. Na druhou stranu ale proč bys musela umět tančit...“ komentuji její slova. I tak by určitě tancovala mnohem líp než já. Mě k tomu rodiče donutili jednou, když byla rodinná sešlost a byl z toho akorát velký trapas a celkem pěkné šaty.

„Děkuji, nemám o krávu zájem“ řeknu a zasměji se. „Stačí mi ta u babičky, kde mi nutí spolupracovat při farmaření...“ dodám a vzpomenu si, že už jsme tam nebyli dost dlouho. Táta se s babičkou pohádal a tak tam moc nejezdíme. Místo nás tam jezdí strýc s tetou...

„Řekněme, že jsem z venkova. Taťka má přepravní firmu...“ řeknu a moc nezabíhám do detailů.

Pokoj

Pokrčím rameny.
"Ne, já jsem komplet levá na tanec. Celá rodina si kvůli tomu ze mě utahuje. Ale vlastně jsem to nikdy nezkoušla jinde než doma," pokrčím rameny. Vážně, všichni doma jsou lepší než já, ani flamenco, ani sambu, či country tanec nezvládám v jejich rytmu a vypadám u toho křečovitě, ne tak ladně jako oni. Jsem prostě jiná a tak nikdo moc neprotestoval. Tedy nakonec.

"Ale zase podojit krávu bych tě naučit mohla..." zasměju se nakonec.
"A co ty, jsi z města nebo farmy?" zeptám se nakonec, protože si nějak nedokážu představit, co patří k Austrálii, kromě klokanů a Opery.

pokoj

„Já vlastně děsně dlouho nic neposlouchala, až jsem pak na internetu na tyhle narazila a zůstala u toho...“ řeknu a sleduji, jak něco hrabe v tašce. Trochu divně se na ní dívám, jak vytahuje klobouk. Fajn, tohle jsem zas tak moc nečekala. „No dobře, dobře. To mě tak napadá... Španělka... To asi umíš tancovat, co?“ zeptám se s širokým úsměvem, protože prostě to k Španělům patří. To já jsem v tomhle směru dokonale neschopná...

Pokoj

Kývnu, očividně jak jsme se sem dostali, raději nebudeme rozebírat.

"Nightwish klidně, některé jejich méně uřvané písničky jsou fajn," pokrčím rameny.
"Moc si zpěváky a zpěvačky nepamatuju, ani je nehledám, většinou na hudbu narazím náhodou..." reaguji na její nabídky.

Když vyjmenuje měřítka její divnosti, tak se musím rozesmát.
"Tak to v tom případě jsem divná..." dodrbu stůl, dojdu k tašce a zalovím v ní, sklepu zpátky pár věcí a vytáhnu velký bílý širák. Zasměju se a narazím jí ho na hlavu.
"Španělsko není jen flamenco..." uchechtnu se.
"A vážnou hudbu poslouchám taky, ale jen v určitých případech..." pokrčím rameny a pozoruji ji, pak se musím znovu rozesmát.

pokoj

„Jo jsem, máma si ze mě vystřelila a poslala moje skici na tuhle školu. Prvně jsem jí za to nenáviděla a pak přišel dopis a já ji mám zase ráda.“ shrnu to jak jsem se sem dostala do dvou vět. Bylo to trochu delší a bylo kolem toho víc zmatku a navíc mě táta nechtěl pustit...

„Takže s Nightwish, Within temptation, či Sirénií neuspěji?“ zeptám se a listuji seznamem. „A co Milley Cyrus?“ zeptám se po chvilce na jedinou popovou zpěvačku, kterou mám v telefonu. „Divná? To bys v mých očích byla s vážnou hudbou či hip-hopem a country hudbou“ dodám s úsměvem.

Úklid

"Ty jsi tu taky na stipendium?" podívám se za ní, pak si přistavím židli ke skříni a otírám i je.
"Moje babička byla američanka, a když všichni pochopili, že asi nebudu pokračovat v rodinném povolání, hledali jsme pro mě školu, no a tak nějak spoustou náhod jsem tu," pokrčím rameny. Ani nechci vědět, co rodičové všechno dělali. Zabalancuji na židli a pochválím si, jak jsem ji spravila. Dojdu si znovu namočit houbičku a pustím se do drhnutí desek stolů.

Po chvíli vytáhne telefon a zeptá se, co poslouchám.
"To je různé, Shakiru, rytmy, Sevilliany... i když to je spíš taneční hudba, já vím jsem divná," zakřením se a vrátím svou pozornost ke stolu.