Andor.cz - Dračí doupě online

pokoj

„Španělka a netancuješ? Asi se jim nedivím, je to podivné. Na druhou stranu ale proč bys musela umět tančit...“ komentuji její slova. I tak by určitě tancovala mnohem líp než já. Mě k tomu rodiče donutili jednou, když byla rodinná sešlost a byl z toho akorát velký trapas a celkem pěkné šaty.

„Děkuji, nemám o krávu zájem“ řeknu a zasměji se. „Stačí mi ta u babičky, kde mi nutí spolupracovat při farmaření...“ dodám a vzpomenu si, že už jsme tam nebyli dost dlouho. Táta se s babičkou pohádal a tak tam moc nejezdíme. Místo nás tam jezdí strýc s tetou...

„Řekněme, že jsem z venkova. Taťka má přepravní firmu...“ řeknu a moc nezabíhám do detailů.

Pokoj

Pokrčím rameny.
"Ne, já jsem komplet levá na tanec. Celá rodina si kvůli tomu ze mě utahuje. Ale vlastně jsem to nikdy nezkoušla jinde než doma," pokrčím rameny. Vážně, všichni doma jsou lepší než já, ani flamenco, ani sambu, či country tanec nezvládám v jejich rytmu a vypadám u toho křečovitě, ne tak ladně jako oni. Jsem prostě jiná a tak nikdo moc neprotestoval. Tedy nakonec.

"Ale zase podojit krávu bych tě naučit mohla..." zasměju se nakonec.
"A co ty, jsi z města nebo farmy?" zeptám se nakonec, protože si nějak nedokážu představit, co patří k Austrálii, kromě klokanů a Opery.

pokoj

„Já vlastně děsně dlouho nic neposlouchala, až jsem pak na internetu na tyhle narazila a zůstala u toho...“ řeknu a sleduji, jak něco hrabe v tašce. Trochu divně se na ní dívám, jak vytahuje klobouk. Fajn, tohle jsem zas tak moc nečekala. „No dobře, dobře. To mě tak napadá... Španělka... To asi umíš tancovat, co?“ zeptám se s širokým úsměvem, protože prostě to k Španělům patří. To já jsem v tomhle směru dokonale neschopná...

Pokoj

Kývnu, očividně jak jsme se sem dostali, raději nebudeme rozebírat.

"Nightwish klidně, některé jejich méně uřvané písničky jsou fajn," pokrčím rameny.
"Moc si zpěváky a zpěvačky nepamatuju, ani je nehledám, většinou na hudbu narazím náhodou..." reaguji na její nabídky.

Když vyjmenuje měřítka její divnosti, tak se musím rozesmát.
"Tak to v tom případě jsem divná..." dodrbu stůl, dojdu k tašce a zalovím v ní, sklepu zpátky pár věcí a vytáhnu velký bílý širák. Zasměju se a narazím jí ho na hlavu.
"Španělsko není jen flamenco..." uchechtnu se.
"A vážnou hudbu poslouchám taky, ale jen v určitých případech..." pokrčím rameny a pozoruji ji, pak se musím znovu rozesmát.

pokoj

„Jo jsem, máma si ze mě vystřelila a poslala moje skici na tuhle školu. Prvně jsem jí za to nenáviděla a pak přišel dopis a já ji mám zase ráda.“ shrnu to jak jsem se sem dostala do dvou vět. Bylo to trochu delší a bylo kolem toho víc zmatku a navíc mě táta nechtěl pustit...

„Takže s Nightwish, Within temptation, či Sirénií neuspěji?“ zeptám se a listuji seznamem. „A co Milley Cyrus?“ zeptám se po chvilce na jedinou popovou zpěvačku, kterou mám v telefonu. „Divná? To bys v mých očích byla s vážnou hudbou či hip-hopem a country hudbou“ dodám s úsměvem.

Úklid

"Ty jsi tu taky na stipendium?" podívám se za ní, pak si přistavím židli ke skříni a otírám i je.
"Moje babička byla američanka, a když všichni pochopili, že asi nebudu pokračovat v rodinném povolání, hledali jsme pro mě školu, no a tak nějak spoustou náhod jsem tu," pokrčím rameny. Ani nechci vědět, co rodičové všechno dělali. Zabalancuji na židli a pochválím si, jak jsem ji spravila. Dojdu si znovu namočit houbičku a pustím se do drhnutí desek stolů.

Po chvíli vytáhne telefon a zeptá se, co poslouchám.
"To je různé, Shakiru, rytmy, Sevilliany... i když to je spíš taneční hudba, já vím jsem divná," zakřením se a vrátím svou pozornost ke stolu.

úklid

„Jednak stipendium, jednak to, že jsem vždycky chtěla vidět Ameriku. A taky u nás nemáme zas tak moc škol s uměním.“ řeknu s úsměvem. „Proč jsi tu ty?“ zeptám se po chvilce mytí. Špína stéká špinavými čůrky na rám a z něho kape kamsi dolů. Občas se za nějakou tou kapkou podívám a pozoruji, jak se dole rozprskne o dlaždice, které jsou kolem zdi baráku. Když domyji tabuli skla, stoupnu si zase na podlahu pokoje. „Co posloucháš?“ zeptám se a vytáhnu svůj docela otlučený smartphone od Motoroly.

Úklid

"No to jistě," kývnu na slova, že by kolem nemuseli být vysoké budovy. Podívám se na ni. Proč se mi zdá tak smutná? Nakonec pobídne k pokračování v úklidu, sice veselým tónem, ale moc se mi nezdál.

Sejdeme tedy dolů a ještě na chvíli vpluje do koupelny, pak zpět na půdu a do pokoje nakonec přijde s hadříkem a kyblíkem vody. Převlékne se a vyleze na parapet. Chvíli se na ni dívám, uvažujíc, zda pod okno nemám donést matraci, nebo tak něco, nakonec si vynadám, že tam jen civím a nic nedělám, tak vezmu houbičku, namočím si ji v jejím kyblíku a pustím se do likvidace prachu. Oblečení neřeším, zašpiním-li se, prostě si to přeperu.
"Co tě až z Austrálie přivedlo sem, na tuhle školu?" zeptám se, abych vyplnila ticho při úklidu. Rádio jsem ještě nenašla a své nechci tahat z tašky.

střecha

„Jo výhled mají docela dobrý, teda kdyby tu nebylo to kolem, asi by to bylo lepší. To bych si ale už přála moc.“ Zacloním si rukou obličej. Proč jsem musela ztratit ty brýle na letišti... nadávám si. „Jo to taky doufám“ komentuji vedro a slova Hayley. „Tak pojďme si ještě chvíli hrát na uklízečky.“ řeknu vesele a sejdu zase na stinné schodiště.

Cestou ještě nakouknu do koupelny, zda tu není nějaký kyblík. Jeden nakonec nacházím na půdě. Zbytky tašek, co jsou v něm, vyklopím na hromádku, kterou vidím o kousek vedle. V koupelně natočím vodu a dám do ní trošku mýdla. Seberu taky jediný další hadřík, který vidím a donesu to do pokoje. Podívám se na svou bílou sukni a pak na otřískaný rám okna. Asi bych se měla převlíknout, do pracovního... dojde mi a začnu šátrat v tašce. Vyhrabu jednak pracovní džíny, ale ty zavrhnu kvůli teplotě. Nakonec vyhrabu i svou starou hodně volnou, extra flekatou, kdysi snad bílou minisukni. Pohoršeně si prohlédnu barevné fleky. To jich tam je už tolik? zarazím se u fleku, který má na zadní části. Na ten si pamatuji. Nikdy si nesedat na čerstvý nepovedený obrázek...

Svléknu dlouhou bílou a natáhnu tu flekatou. Sednu si na parapet a podívám se dolů. Docela výška. S mokrým hadrem začnu s okny...

Střecha

Donesu věci do pokoje a vyjdu zpět na chodbu. Volá na mě odněkud ze schodů.
"Jistě, už jdu," odpovím a vyběhnu schody. Pousměju se a nandám si sluneční brýle. Rozhlédnu se.
"Dobrý výhled..." otáčím se, abych se podívala do různých stran. Jen to vedro by mohlo být menší. Přejdu k okraji střechy a shlédnu dolů. Velké zpustlé keře sahají pěkně vysoko a stromy široko daleko nejsou, výjimka je sem tam nějaká ta palma. Přejdu zpět k ní a podívám se na bezmráčkovou oblohu.
"Doufám, že alespoň v noci, to trochu klesne..."