Andor.cz - Dračí doupě online

pokoj

„Malířka, co ty?“ optám se trochu víc nahlas, abych překřičela lux, který skučí docela usilovně. Nakonec přejedu celý koberec a i ona s židlí uhne stranou. Teprve když je vyluxován ten „čistější“ prostor zajedu pod postele, kde dostane okamžitě lux pořádně zabrat, ale zdá se že to zvládl. Po vyluxování postelí, koberce i odpadu pod postelí ho vypnu. Konečně ticho... Rozhlédnu se a pohled mi zůstane na špinavých oknech. Do téch se mi už vůbec nechce...

Pokoj

Hyperaktivní malířka... tak to jsem ještě neslyšela.
"Takže malířka jo?" založím ruce na prsou a s úsměvem ji sleduji. Pak přejdu k židlím a jednu zkusmo otočím, abych se podívala, co jim vlastně je a jestli to půjde spravit, aby se nerozsypali. Sleduji ji ale periferním viděním, abych jí uhnula, kdybych začala překážet.

pokoj

„Ehh, jenom jsem občas trochu hyperaktivní, ale s tím už žiji od dětství“ komentuji její poznámku. „A občas mívám umělecké záchvaty, to pak létá barva všude kolem.“ dodám ještě s úsměvem, který říká, že to nemyslím tak moc vážně. Zkusmo zmáčknu tlačítko. A hele ono to začne cucat vzduch. „Ono to funguje?!“ zaraduji se a dám se do luxování. Nebaví mi to doma, ale tady je aspoň hned vidět výsledek...

Pokoj

Zabere si postel a moje myšlenky vysloví nahlas. Než stačím zareagovat, vystřelí pryč. Má nějak moc energie... Pomyslím si a pohodím hlavou. Zvednu se a zajdu se podívat z okna. Podívám se na oblohu. Copak asi teďka dělá brácha? Než nad tím stihnu nějak rozjímat, tak je zpátky. Má radost, protože našla koště a dokonce vysavač. Hned ho zapojuje, jen nadzvyhnu obočí, nejsem si jistá, že v tomhle domě bych něco chtěla zapojovat do zásuvky, no snad se nic nestane. Otočím se a opřu se o okno.
"Tyjo, jsi tak iniciativní, že jsem nemusela hnout brvou..." komentuji to s úsměvem.

pokoj

Řekne, že jí to nevadí. Zdá se, že spolu vydržíme. Usměji se a beru postel vpravo. „Asi bychom měli vyklepat ten koberec a najít nějaký smeták...“ okomentuji, když se podívám pod postel, kde je opravdu velký bordel, dokonce mám pocit, že jsem tam zahlédla nějaký kondom. Fuj.

„Jdu hledat ten smeták!“ řeknu rozhodně a opravdu se vydám prohledat barák. No smeták najdu rychle a dokonce nacházím i lux. Stačilo se podívat na půdu, kde půlka slouží jako skladiště. Obojí dotáhnu do pokoje. „Něco mám“ řeknu radostně a zapojím vysavač do zásuvky. Doufám, že proud funguje správně.

Pokoj

Najdeme pokoj s třináctkou na dveřích, která ale vypadá, že brzy spadne. Copak tohle jsou koleje kvalitní školy? Zavrtím nad tím nevěřícně hlavou. Vejdeme do pokoje. Pro každou je tu postel, stůl, skříň a židle. Židle podobné kvality jako lavička, takže už přemýšlím, jak půjde opravit, do doby než si budu jistá, že se mi nerozpadne pod zadkem, na ni raději sedat nebudu. Trochu se zakuckám nad prachem a na první místo mého seznamu věcí co udělám se okamžitě dostane vyklepat koberce. Alespoň to vypadá, že povlečení budeme mít čisté. I když jak dlouho to v tom pokoji vydrží, toť otázka. Kývnu tedy, tohle než uklidíme, to bude něco.

Tašku položím na nepovlečenou postel. Na tu vlevo. Nechci ji odkládat do toho prachu. Jen jsem trochu sesunula deku na stranu.Když se mě ptá, jestli mi to nebude vadit, otočím se k ním, cože to mi to nemá vadit. Když mi dojde, že jde jen o tohle...
"Nebude, samozřejmě, že nebude..." usměji se a sjedu jí pohledem. Otevře okno, zatuchlý vzduch se začíná pročišťovat, ale vysmažený pokoj pod plochou střechou se zaplní navíc i horkým vzduchem. Nevšimla si, že jsem si odložila už tašku.
"Pokud je ti to jedno, zabrala jsem tuhle postel..." posadím se vedle tašky a opřu se o ní. Promnu si krk a pak ruku utřu do šátku. Povzdychnu si, potřebovala bych sprchu.

pokoj

Dojdeme do druhého patra a dokonce nalezneme třináctku. Úspěch! Otevřu dveře a vejdu jako první. Uvnitř je vedro na padnutí. Pokoj není úplně mrňavý, jsou tu dvě postele, dva stoly, dvě skříně a dvě židle pochybné kvality a i tak je tu ještě volné místo. Prkennou podlahu kryje pod stolem a mezi postelemi koberec s dlouhými chlupy, který je celkem dost zaprášen. Na postelích leží zatavený igelitový pytel s povlečením...

„Myslím, že tady bude co uklízet dost dlouho...“ konstatuji a tašku odložím na zem. Podívám se po Hayley, bude jí vadit jen Hayl? A nakonec se rozhodnu i sundat vršek, takže zůstanu jen v tom od plavek. „Nebude ti to vadit?“ zeptám se jí raději. Pak otevřu okna naplno aby se sem dostal čerstvý vzduch. „Kterou postel chceš, mě je to jedno?“ ptám se jí...

Pokoj

Nakonec se konečně usměje a přitaká. Zed odejde a tak tam zůstaneme sami. Kývnu.
"Rozhodně zajímavé... nějak to moc neřeší, nezdá se ti?"
"Jasně, tak pojďme," vezmu tašky a jdu po schodech za ní. V prvním patře jsou pokoje od jedničky do desítky a tak tedy následuji Miu do dalšího schodiště.

Pokoj

„Já taky nekradu.“ přitakám, protože krádeže opravdu nenávidím, naštěstí v Austrálii s tím tolik problémy nemáme. Tam by si žádný soused nedovolil sáhnout na věc jiného. Prostě je to tabu.

Hayley komentuje vytopenou postel a já se usměji. S ní ještě bude sranda... Zapomenu na tu třináctku, moc pověrčivá nejsem, a odsouhlasím, že se půjdeme mrknout na ten pokoj. Zed to vezme, jako že na pláž nejdeme a tak popadne, co potřeboval a zase zmizí ven.

„zajímavé přivítání... “ komentuji jeho odchod. „Tak pojďme, ať už konečně zjistíme v jak velké díře máme strávit školní rok.“ řeknu se smíchem a odtrhnu pohled od dveří. V přízemí nevidím žádné pokoje. Je tu jen nějaký bar, šatna, malý taneční parket s pódiem a schodiště nahoru a dolů. Jdu nahorů...