| |||
Jídelna Lilith To by ovšem mohl říct každý. Nicméně váhavě pokývnu hlavou. Když však pokračuje, lehce nakrčím čelo. Poslouchala mne vůbec? Když se však začne ovzduší trochu ochlazovat, pochopím, že to byl jen velmi špatný způsob jak použít výhrůžku. Úsměv mi poněkud pohasne a do ruky se mi dostane můj velký luk, který doteď odpočíval na zádech. Zapřu se o jeho špici, jako kdybych ho používala ke svému podepření. "Je to především dost jasný způsob. Víš co máš čekat. Ne jako tady," pronesu, když se zarazí u našich způsobů, "vztahy jsou jasné. Buď se strhne boj, nebo odejdete jako známý." Vzpomínky mi opět trochu pozvednou koutky úst. "Zákony džungle byly dost jasné a nezpochybnitelné. Mrtví si nechodí nikam stěžovat a nesnaží se změnit samotné zákony přírody. Nejsilnější přežijí." |
| |||
Jídelna Yqueuas Začínám být trochu rozladěná. Co je tady k smíchu? To si ze mě dělá srandu? Možná jsem neměla být hned od začátku až tak přátelská. "No tak to ber tak že já se tě nepokusím zabít" navrhu jí. Na chvíly se zamyslím "Ale neučila jsi se být opatrná ne? Tak se toho drž" doplním chladně a můj úsměv se změnil v naprosto vážný výraz. Snad pochopila že to nebylo jen prázdné žvanění ale výhružka. I když chci se spolubydlícími vycházet, nechci aby mě braly na lehkou váhu. Doufám že už se k tomu nebudu muset vyjadřovat takže zmením téma "To je dost barbarský způsob...to asi nemáte příliš dobré vztahy ne?" Nedovedu se představit kde to žila. |
| |||
Jídelna Vesa Po mých slovech na mne zůstane jen tak zírat. Povytáhnu jedno obočí a pohled jí oplácím. Co já vím, co z ní nakonec vypadne. "To záleží na tom, jak se dokážeš natáhnout," nadhodím. Možná jsem měl prostě obejít stůl. Napadne mne, když si v klidu doplní pohár a dlabe na mne. Nakonec se ale přeci jen rozhodne mi pomoci. Objeví se krvavá ruka a misku mi poddá. "Nebo tak. To vypadá jako šikovná schopnost. Díky," pokývnu jí a zapadnu do nejbližší židle, abych skoncoval z obsahem misky. |
| |||
Jídelna Lilith Nakonec se usměje, trochu se mi uleví, je to vidět i na mém postoji. Než stačím nějak více zareagovat promluví znovu. Zamrkám a mám co dělat, abych se nerozesmála. "Být spolubydlící většinou v týhle kobce ještě neznamená, že se tě ten dotyčný nepokusí zabít. Naučila jsem se raději být opatrná, nicméně tady je to prý moc," lehce pokrčím rameny a chytím posledních pár pavouků, než odložím prázdný poklop na stůl. "Nicméně to není tak, že bych se bála nebo něco. Jen jsem nová v celém tom..." mávnu rukou jak chytám slova, "společenském chování," vypadne ze mne nakonec. "U nás doma je to úplně jinak. Když už se někdo potká, tak z toho většinou vzejde jedna mrtvola." |
| |||
Jídelna Yqueuas Z mojí ničím nerušené večeře mě vyruší kobyla. Zvednu k ní pohled a tvářím se dost nepřátelsky. Páni ta bude rychlá "všimla jsem si že jsme spolubydlící", toho bych si nevšimla. Pak se ale přátelsky usměji, se spolubydlící bude lepší mít přátelský vztah. "Ahoj...já jsem Lilith." na moment se odmlčím. Proč se tváří jako by měla střevní potíže? Že by se mě bála? No to by nebylo uplně špatný...ale pokud to není ten případ, bude to znít divně: "Nemusíš se bát, jsme přece spolubydlící ne?" |
| |||
Jídelna Wayne Opatrnost se po několika nejistých locích vytratí. No zdejší krev je teda něco. Myslím že tady si hodně rychle zvyknu. Nejraději bych se nelejvala rovnou ze džbánu, ale nejsem přeci žádný nekultivovaný prase, takže tu možnost zamítnu a zůstanu u menších porcí pohárů. Ve chvíli kdy si chci doplnit další pohár objeví se u mě nějakej kluk. Smrdí jak pes, to bude nějakej vlkodlak nebo něco takovýho. Zvednu k němu pohled a bez jakýhokoliv výrazu ve tváři si ho prohlížím. Ale ale, pejsánkovi se zachtělo mističky. Kouknu na misku na kterou ukazoval. Asi mu překážím...to má ale chlapec smůlu, jsem pohodlně uvelebená a nemám v úmyslu dělat někomu prostor "Pokud to nebude vyžadovat abych se hýbala z místa" odpovím mu po chvilce, až překvapivě vlídně. Znuděně si opřu hlavu o dlaň a vrátím se k doplnění poháru - ze džbánu opodál se vznese tenký proud krve a přesune se do poháru předemnou. Znovu se podívám na kluka vedle. Čím dřív dostane svoji misku tím dřív mě přestane prudit. Otráveně si povzdechnu a podám mu misku. Samozřejmě že se nebudu obtěžovat abych se natáhla přes stůl, místo toho vytvořím z krve jakousi ruku a tou mu misku podám přímo pod frňák. |
| |||
Jídelna Vesa Spokojeně se cpu a když jsem příjemně najedený, začnu ochutnávat. Narazím na kousíčky namočený v něčem strašně dobrým. Začnu luxovat tu pochoutku všude kolem sebe. Brzy mi ale dojde. Rozhlédnu se po stole a hledám další. Je ale až před tou nagou, co se kolem proplazila. Jsem dobře najedený a nikdo mne neobtěžoval, takže mám poměrně dobrou náladu. Nasadím tedy jeden ze vzácných úsměvů a zvednu se. Přejdu k dívce. "Promiň, nebude ti vadit, když si vezmu támhletu mističku?" ukážu jí co mám na mysli. Zabírá docela dost místa a nechci jí zasahovat do osobního prostoru tím, že bych se přes ní natahoval, takže raději požádám. |
| |||
Jídelna Lilith Nakonec mi ta pavoučnice uteče. Až jsem ze zírání na ní zapomněla jíst. Zaklepu tedy poklopem, aby mi má živá snídaně neutíkala a pokračuji podél stolu. Pohled mi padne na dívku, kterou jsem viděla na pokoji. Asi by nebylo od věci udělat si známé z těch, vedle kterých mám usnout. Zastavím se tedy u ní, ale z podoby raději neustupuji, co kdyby se něco stalo. "Um... Promiň... Eh... Zdravím... Všimla jsem si, že jsme spolubydlící, asi by nebylo od věci se aspoň představit. Jsem Yqueuas," v mém malém proslovu mám mezery a leze to ze mne dost křečovitě. Snažím se u toho usmívat, ale i úsměv je trochu křečovitý. |
doba vygenerování stránky: 1.2825241088867 sekund