| |||
Jídelna Akashka a tvoreček Dívka reaguje dost vyplašeně, což jen tak nějak podtrhuje mojí teorií o zdejších jatkách. Mimovolně se pousměji. To bude ještě zábava. Ležérně se rozvalím přes židli a pohled mi padne na tvorečka co přihopká blíž mezi jídlem a stejně to vypadá, že o jídlo žebrá. Natáhnu se pro nějaké rolky, naprosto netuším čeho a pokusím se mu je nabídnout. Uvidíme co to s ním udělá. "Takže to napětí je běžné. Zajímavé." Odtuším, když nakonec skutečně odpoví. "To bude tím, že mne to teprve teď vyplivlo nahoře ve společence," kývnu bradou ke stropu jídelny, abych naznačil směr, "jsem Ulgge." Odpovím ji na představení. Na nataženou ruku chvíli koukám, ale nemám se k tomu, abych na to gesto odpověděl stejným způsobem. Místo toho si ji prohlížím. Všimnu si tak jejího pohybu. Uchechtnu se. "Jestli tě to uklidní, tak nejsem ani krvesajka, ani lidožravý." Poznamenám pobaveně. |
| |||
Jídelna Ulgge Uždibuji a soustředím se na Gyzma, aby opět neudělal nějakou neplechu, přeci jen by se mu to mohlo stát osudným a tím momentálně nemyslím, jeho smrt, ale spíše zpáteční letenku za mou matkou at o by se mu mohlo stát opravdu definitivně osudným. Nejspíš by na něm dělala nějaké pokusy, přece jen v zájmu vyššího dobra, nebo čím si to vlastně obhajuje. I tak se mi po domově a rodině moc stýská. Obzvláště nyní, když se zdá, že odstud zmizeli všichni na kterých mi nějak záleželo. Polekaně nadskočím, když se vedle mne ozve mužský hlas. "Aa ahoj?" Špitnu, přeci jen jsem si nebyla úplně jistá, zda mluví na mne. Zvednu k němu své velké čokoládově hnědé oči, ale hlavu nechám skloněnou. Za to Gyzmo využije příležitosti a přihopká k němu, zvědavě si jej prohlíží a čeká jestli mu nedá nějakou mňamku, což je z jeho pohledů dost očividné. Mezitím mi dojde, že opravdu mluvil na mne. "Dnes je to tady klidné." "Ještě jsem tě zde nezahlédla. Já jmenuji se Akashka." mile se na něj usměji a opatrně k němu natáhnu svou ruku, která se lehce chvěje. Jsem připravená ji kdykoliv stáhnout a rychle utéct, teda byla bych, ale musela bych tady nechat Gyzma, což bych neudělala, takže jen tajně doufám, že mi neskočí po krknu nebo tak. Při té myšlence se nahrbím a schovám si víc krk. |
| |||
Společenská místnost dlaci - Jídelna nikdo konkrétní a Akashka a tvoreček Nakonec se přeci jen vypakuji ze společenské místnosti. Celá tahle budova je obří. Vlastně by asi nebylo úplně od věci trochu se seznámit. Až se tady ztratím, aby mne alespoň někdo hledal. Volným krokem vyrazím přes nerovnou podlahu do jídelny. Zastavím se na prahu a zůstanu zírat.No páni. Přehlídka jak na mých cestách. Dva muži, vypadají velmi nezajímavě. Démonka, netvářící se zrovna přátelsky. S tou by mohla být sranda, když už nic jiného. Kentaurka, která vypadá, že nakopne kohokoliv, kdo se přiblíží. Další nezajímavý týpek. Kluk co vypadá, že se bojí, že mu někdo sní jídlo. A nakonec na druhém konci stolu okřídlená dívka a nějaký tvoreček. Z celého toho obludária nakonec volím dívku. Přejdu místnost a posadím se vedle ní. "Ahoj. Vždy to tady vypadá jako před výbuchem?" Nadhodím tak nějak neurčitě, zatímco se rozhlížím po stole. |
doba vygenerování stránky: 1.3791589736938 sekund