| |||
Jídelna Wayne Opatrnost se po několika nejistých locích vytratí. No zdejší krev je teda něco. Myslím že tady si hodně rychle zvyknu. Nejraději bych se nelejvala rovnou ze džbánu, ale nejsem přeci žádný nekultivovaný prase, takže tu možnost zamítnu a zůstanu u menších porcí pohárů. Ve chvíli kdy si chci doplnit další pohár objeví se u mě nějakej kluk. Smrdí jak pes, to bude nějakej vlkodlak nebo něco takovýho. Zvednu k němu pohled a bez jakýhokoliv výrazu ve tváři si ho prohlížím. Ale ale, pejsánkovi se zachtělo mističky. Kouknu na misku na kterou ukazoval. Asi mu překážím...to má ale chlapec smůlu, jsem pohodlně uvelebená a nemám v úmyslu dělat někomu prostor "Pokud to nebude vyžadovat abych se hýbala z místa" odpovím mu po chvilce, až překvapivě vlídně. Znuděně si opřu hlavu o dlaň a vrátím se k doplnění poháru - ze džbánu opodál se vznese tenký proud krve a přesune se do poháru předemnou. Znovu se podívám na kluka vedle. Čím dřív dostane svoji misku tím dřív mě přestane prudit. Otráveně si povzdechnu a podám mu misku. Samozřejmě že se nebudu obtěžovat abych se natáhla přes stůl, místo toho vytvořím z krve jakousi ruku a tou mu misku podám přímo pod frňák. |
| |||
Jídelna Vesa Spokojeně se cpu a když jsem příjemně najedený, začnu ochutnávat. Narazím na kousíčky namočený v něčem strašně dobrým. Začnu luxovat tu pochoutku všude kolem sebe. Brzy mi ale dojde. Rozhlédnu se po stole a hledám další. Je ale až před tou nagou, co se kolem proplazila. Jsem dobře najedený a nikdo mne neobtěžoval, takže mám poměrně dobrou náladu. Nasadím tedy jeden ze vzácných úsměvů a zvednu se. Přejdu k dívce. "Promiň, nebude ti vadit, když si vezmu támhletu mističku?" ukážu jí co mám na mysli. Zabírá docela dost místa a nechci jí zasahovat do osobního prostoru tím, že bych se přes ní natahoval, takže raději požádám. |
| |||
Jídelna Lilith Nakonec mi ta pavoučnice uteče. Až jsem ze zírání na ní zapomněla jíst. Zaklepu tedy poklopem, aby mi má živá snídaně neutíkala a pokračuji podél stolu. Pohled mi padne na dívku, kterou jsem viděla na pokoji. Asi by nebylo od věci udělat si známé z těch, vedle kterých mám usnout. Zastavím se tedy u ní, ale z podoby raději neustupuji, co kdyby se něco stalo. "Um... Promiň... Eh... Zdravím... Všimla jsem si, že jsme spolubydlící, asi by nebylo od věci se aspoň představit. Jsem Yqueuas," v mém malém proslovu mám mezery a leze to ze mne dost křečovitě. Snažím se u toho usmívat, ale i úsměv je trochu křečovitý. |
| |||
Jídelna Akashka Tak očividně nejen že je nedůtklivá a nestálá, ještě nemá smysl pro humor. "Rozhodně bych řekl, že bude nějaký rozdíl mezi křídly získanými kletbou a těmi, které máš od narození. Ale kdo to může posoudit, " pronesu nakonec a pokud se v tom nehodlá dál pitvat, nechám to být. Odmlčím se a složím ruce opět za hlavou. Trochu se v židli zakloním, na chvíli se zahledím do stropu a teprve poté odpovím. "Vyrůstal jsem na kraji Ohnivých hvozdů. Poté jsem cestoval takže vlastní místo ještě nemám. A jsem celkem nezajímavý. Žádné kletby nebo tak něco," dodám nakonec a opět sklouznu ke svému běžnému tónu a zakřením se na ni. "Inu asi není nejmoudřejší použít na to svou veškerou energii nebo tu která ti zbývá jako poslední. Ale copak máš tak málo energie? Nemůžeš použít trochu černé magie nebo použít energii okolí? Magie je přece tak různorodá," podívám se na ni, "nehledě na to, že pokud bys byla bez energie a proti tygrovi, asi by sis s danou osobou už moc nepopovídala." |
doba vygenerování stránky: 1.4232730865479 sekund