| |||
Jídelna |
| |||
Jídelna Sonja, Miko Dlouze se zamyslím, tak dlouze že to možná vypadá že vůbec nechci odpovědět. Odhrnu si vlasy z čela "No měla jsem delší vlasy...podobný barvy jako ty" Zoufale si povzdechnu, nedokážu vůbec vybavit svou lidskou podobu. "No prostě jsem vypadala jinak" odbydu odpověď s úsměvem na tváři. Oplatím Sonje zubatý úsměv "Ty si upír?..hustý" je slušné ptát se na věk? Chci vědět jestli je starší než já. Upíři, tedy pokud je někdo nezabije přeci žijí věčně ne? Navíc jako upír by snad měla být hrdá na svůj věk. Možná se na to ale koukám jen z pohledu kitsune. "A kolik ti je?" zeptám se nadšeně. Snad se hned neurazí. Při poznámce Sonji, jak se kamarádka Miko představila nechápavě nakloním hlavu na stranu. Zrovna jsem jí potkala a už pochybuju o jejím zdravém rozumu. "Není zrovna příjemný pocit, když cítíš jak se tvoje tělo mění v kámen..." řeknu smutně. "...Nepřála bych to nikomu" ta bezmoc je nesnesitelná. Oklepu tu vzpomínku, je to minulost na kterou nechci myslet. Nebudu se tím raději dál zabývat a nechám to plavat, nechci si kazit náladu. |
| |||
Jídelna Jožin Stojím u vchodu a po mé otázce se otočí jeden maník - maník? OBROVSKEJ HROMOTLUK! Zamrkám několikrát očima a doufám, že mám jen mžitky před očima a ne a ne - je to pravda. Povzdychnu si. "Do čeho ses zase nechal uvrtat Bilí..." zašeptám potichu tak, že mě může slyšet jen hodně dobrý sluch. Dojdu blíže k tomu muži a usměji se na něho. "Jsem Bilí, jsem váš učitel a nyní máme hodinu pane Jožine." podívám se na to co už zbaštil a musím uznat, že má sakra dobrý apetit. "Pokud budete tak laskav a půjdete se mnou, může začít hodinu. Nebo si ji chcete nahradit jindy? Já totiž ne, tak prosím." ustoupím stranu, zvednu ruku v gestu, že má jít přede mnou do učebny. Usměju se na něho. Mám 2 metry, jsem celý bledý, bílé - nagelované vlasy do špičky mě ještě zvětšují a mám na sobě dlouhý kabát, který mi je na zádech těsný. |
doba vygenerování stránky: 1.3211801052094 sekund