| |||
Jídelna Lailah, Simiel "V pořádku..."přijmu její omluvu zachmuřeně. Jen to přineslo to vzpomínky, které bych raději zapomněla. "Noo popravdě se tady sama moc nevyznám" přiznám neochotně. Zamyslím se jak dlouho tu jsem. "Když jsi se připojila ke mě a k Vengemu před školou...myslím že jsem tady nebyla ani den" nejsem si moc jistá. Ve chvíly kdy se chystám navrhnout že bychom mohly navštívit knihovnu objeví se Simiel. Uchechtnu se když si vzpomenu na naši neukončenou konverzaci. Ach kdybys jen tušil. Pokud se Lailah neprokecne, mohla by mi tahle legrace nějakou dobu vydržet. Na tváři se mi rozlije široký úsměv při pohledu na Lailu. Pokynu mu rukou k nejbližší židly s úsměvem mu nabídnu místo vedle. Stejně je na něm cosi zvláštního. Třeba jeho reakce když si ke mě předtím přisedl. Divím se že jeho reakce teď nebyla obdobná. "Dovol abych vás představila" kývnu směrem k Simielovi "Lailo Simiel, Simieli Lailah" kývnu hlavou směrem k Laile. Rychlé a stručné představení. Možná by nás tu mohl provést Simiel. "Simieli? Co se tu dá dělat ve volném čase? Je ho tu tolik a my nějak nemůžeme přijít na to co dělat" knihovna by asi nebyl špatný nápad ale přeci jen tady toho musí být víc. Doufám že nepřijde se nějakou nesmyslností... i když on asi není z těch kteří by vymýšlel nesmysly. |
| |||
Jídelna Sněhurák? Nacpávám se kejtou a je mi putna co kolem mně dělajó vostatní. Přeméšlím, co všecko bude potřeba ufakčit, když f tom nějaké bělouš zakrákorá moje meno. Votočím se kebuló k němu, aby se jako domákl, že mu věnuju pozornost. "Jasan, to su já. Vo co de?" hóknu na něho s plnó škraňó, až mě vodlítáváj sliny z huby. A taký mávnu haluzo na Simíka. |
| |||
Jídelna Miko, Kisa, okrajově Nybe "Jo, to zní jako bezva plán." mrknu na Miko, když řekne, že se sejdeme na mejdan v jejich společence. To už Nybe rychle utíká na hodinu, tak jí jen zamávám. Nybe vystřídá nějaká jiná hoka, ale asi tak stejně mladý maso jako Nybe, jaký zklamání, to tady není nikdo plnoletej, kdo by se dal vojet. Na Mikino pozvání jen kývnu k volné židli, asi zná Miko. "Vedlejší efekt? A jak si vypadala předtím?" nakloním se, tak abych si jí mohla líp prohlídnout. "Takže se tvé sochařské umění dá zvrátit. Ty vado, na tom by se dalo zbohatnout. Zakamenit milence, odkamenit milence. "Drahý to je jen nová socha"" rozesměju se. Těžko říct, jestli pochytají moje myšlenkové pochody. "Jo, vlastně. Ahoj já jsem Sonja." věnuji jí upíří zubatý úsměv, aby se mě nemusela ptát, do které koleje, že to patřím. Takhle to bude snad hned jasný. |
| |||
Jídelna Hadíci mě zřejmě poznali, soudě podle jejich reakcí. Nebo jsem jejich chování špatně pochopila. Její rekce byla spíše pozitivní, jinak by mi nenabídla místo ne? Stejně si ale nejsem moc jistá. "Známe" ujistím jí zatím co si sedám na židly. Jak jen začít, tohle je dost zvláštní situace. Chvilku zapřemýšlím nad tím co říct. "Emmm...já jsem Kisa" potvrdím co jí už nejspíš našeptali hadíci. Ukážu na svůj obličej a vlasy "To je vedlejší efekt..." uchechtnu se...vedlejší efekt. Doufám že je to jedinnný vedlejší efekt. "...profesorova kouzla pomocí kterého mě odkamenil" přikývnu si pro sebe, že to dává smysl. Raději to nebudu dál rozvádět abych se náhodou nedostala někam kam se dostat nechci. Kouknu na společnici Miko, které jsem do teď nevěnovala příliš pozornosti. Jsem si docela jistá že jsem ji předtím nepotkal. "A ty jsi?" zeptám se zájmem rusovlásky na její jméno. |
| |||
Jídelna Aine, poté i Simiel Mohla jsem tušit, že na vtipy se nehodím... Trochu nervózně jsem se kousla do rtu. Reakce Aine mi neušla, i když nutno uznat, že se ovládla velmi dobře. S andělskou trpělivostí, kterou nejspíš já nikdy nepoznám. „Omlouvám se, nechtěla jsem se tě dotknout,“ tiše jsem jí odpověděla. Myslela jsem to vážně. Fakt už se, Lai, o vtipy nepokoušej. Vtipná rozhodně nikdy nebudeš... |
doba vygenerování stránky: 1.517856836319 sekund