| |||
Zahrada - Koleje - Tělocvična všichni cestou Pořád se s tím nedokážu srovnat a tak nějak nevím co mám dělat. Možná... Kdybych opět ho našel... Nad pozemky začne odbíjet zvon. Neměl bych ale zameškávat. Zvednu se a vyrazím zpět do budovy. Jestli někoho potkám, zamumlám pozdrav a pohled nechám zapíchnutý do země. Marně hledám svůj pokoj na kolejích. Vše jak vždy bylo. Pomyslím si nakonec, když se mi ho nepodaří najít. Vydám se tedy zpět do přízemí v běžné uniformě. Zaťukám na dveře tělocvičny a vklouznu dovnitř. Opět sotva slyšitelně pozdravím a rychle se usadím na zem vedle dveří. Opět se trochu schoulím se slzami na krajíčku, protože se mi ani nedaří plnit své povinnosti. |
| |||
Pozemky - Kabinet - Tělocvična Butler, všichni cestou a v tělocvičně Vyzve mne, abych šla za ním. Kráčíme zpět do budovy, tentokrát úplně jiným vchodem. Dávám pozor na naši cestu, abych se tu začala orientovat. Všechny informace odkývu. "Takto tedy stačí?" Jakmile mi to potvrdí, nahlédnu do rozvrhu a následně do mapy, kde si od něj nechám ukázat, kde jsme. Tělocvična není daleko. Rozloučím se s ním a vyrazím zpět na chodbu, abych pokračovala směrem k tělocvičně. Zaťukám na dveře, než vkročím. Neměla bych mít tak velké zpoždění, i když si mne tady honili hodinu jak nadmutou kozu. Zvon ale přeci jen již před nějakou chvilkou odbil. "Dobrý večer. Omlouvám se za zpoždění a..." rozhlédnu se po ostatních, "a za to že ještě nevlastním cvičební úbor. Když jsme u toho, tak ani žádný jiný vhodnější úbor," pohledem vyhledám profesorku, která nás sem vedla. Snad to chápe, když nás sem vedla. |
doba vygenerování stránky: 1.6520779132843 sekund