Knihovna Aine, Lailah, Aliana, Reveri
Trochu nahnu hlavu a pozvednu levé obočí. A kdo jiný mám být? Ne jen, že na mne civí, jak kdybych byl první muž, co kdy viděla, ale ona se ještě diví tomu, že jsem také student. Ještě bych mohl být profesor třeba, nebo kuchař, uklízeč. Kdo ví. ”Ah.. ano to jsem.” pokusím se o úsměv, ale to zmatení ho lehce křiví. ”Opravdu? A je tam někdo?” Nakonec se zeptám. V tu chvíli si ale všimnu, že již pozoruje mé společnice. Otočím se, když Lailah začne zdravit někoho nově příchozího. Podívám se směrem, kam obě slečny za mnou mávají a zpozoruji drobnou “dívenku”, tedy pokud to je dívka a ne nějaká domestikovaná liška. Jelikož nevím, jak mám reagovat, tak raději jen zopakuji pohyb ruky, co provozují obě slečny. K tomu se snažím přijemně usmát. Nesní mne to? Stejně je nějaká zvláštní. Mám pocit, jako bych viděl skrz ní. Ještě že ta slečna u dveří promluvila. Jinak bych už opravdu nevěděl, co mám říct, či udělat. ”Už to tak vypadá.” Tentokrát se opravdu již příjemně usměji. Jakmile poustoupí, přejdu k ní, a než zalezu do knihovny, ukloním se a povídám. ”Jinak abych se představil. Simiel, jméno mé.” |