| |||
Jedáleň --> lávové jazierko Nybe, aww-ty-si-tak-zlatý-keď-sa-tváriš-prísne Zacítim jeho auru hneď, ako ju zvýši, tak ako zacítim tú jeho hrejúcu energiu ako sa presúva bližšie. Mám veľmi zlý pocit z toho, že by som mala byť k nemu otočená sčasti chrbtom, preto už keď prichádza tak otočím hlavu k nemu a sledujem ho pohľadom. Aaaj, mohla som tušiť že na zábavu nebudem mať veľa času. Vyčarí najnevinnejší výraz, aký zvládnem, ale je mi jasné že mi to tu nikto nezožerie, takže asi sa iba znova prejavuje moja drama queen. Ako desiť, ja sa iba zoznamujem. Otvorím ústa, že sa chystám obrániť, no to Tarney dopovie a ja sa zaseknem s pootvorenými perami. Orb z lávy? A to by...šlo? Mrknem. Dva krát. A to by som...mohla? Kútiky úst sa začnú rozširovať. A nevyschlo by to po chvíli čo by som to nosila a čerpala z toho teplo? Aj keď...tá láva na pozemku nikdy netvrdne. Nevidela som ani len krustu na povrchu, a to tu je dosť zima, takže je to asi nejako..magicky vybavené.... Pomaličky zložím nohy z krpca a ako v tranze pozerám na Tarneyho, zatiaľ čo on poučuje môj doterajší ohrievací šamlík. ...a keby je to naozaj magicky zariadené aby to stále bolo v tekuto lávovom stave a hrialo, mohla by som zobrať guľu dosť veľkú na to aby ma aj zohrievala, A zároveň by som z nej mohla čerpať energiu. Ako perpetum mobile. A aj keď neviem vyrábať oheň, mala by som svoj vlastný stále pri sebe. Pána! Možno by som tú lávu vedela stlačiť dostatočne aby sa dala v prípade potreby roztiahnuť do pomerne veľkého objemu...ale to už predbieham. A aj keby to nefunuguje, prinajhoršom mi to stvrdne na šuter a ten môžem po niekom hodiť, ale ak by to náhodou, čistou náhodou naozaj bola tá ideálna možnosť...pána. Pána! TO JE NÁPAD! Vyskočím zo stoličky hneď po tom čo riaditeľ dohovorí, až sa stolička zapotáca a keby som bola objímací typ, už na ňom visím. Si génius! Vyhŕknem už v pohybe, v tvári jasné nadšenie, ako sa v priebehu jedného kroku zmením do druhej podoby a nadľudskou rýchlosťou vystrelím ako gumička cez jedáleň. Akonáhle sa dostanem k veľkým vstupným dverám, popchnem sa krídlami a tú sekundu čo prekročím prah vystrelím do vzduchu, letom sa dostávajúc čo najrýchlejšie k lávovému jazierku. |
| |||
Kabinet - Přízemí Nakonec tedy vyjdu z kabinetu. Na sobě mám bílý plášť a kolem mne se vznáší lehký odér chemikálií. Doufal jsem, že budu mít čas na to, to ze sebe dostat, ale vypadá to že ne. Nezamířím však do jídelny, jak bych měl, ale zahnu do chodby k Ošetřovně. Zajímalo by mne, co za katastrofu se to stalo tentokrát. Nicméně stejně jsem se tam chtěl dnes zastavit. |
| |||
Jídelna Tarney, Shrey Jakmile zmizí i poslední plamínky a ozve se Shrey se svou připomínkou. "Hmm" nespokojeně se ušklíbnu a vypustím obláček kouře, který se téměř okamžitě rozplyne. Tak ona je imuní proti žáru. To je neuvěřitelně frustrující. Netrvá dlouho a u stolu se objevý jeden z profesorů. A jéje. Aura která ho doprovází není zrovna příjemná. Jako první oslový Shrey. Nedůvěřivě po ní loupnu pohledem. Telepakineze...já věděla že má něco v rukávu. Málokdo by si přeci dovolil na draka,i když mládě...nebo ne? Pak ale obrátí pozornost ke mě a netváří se zrovna nadšeně...nečekaně. Uhnu pohledem před tím jeho. Školní řád? Tomu jsem zrovna moc pozornosti nevěnovala, což byla asi chyba. Jeho reakce je oprávněná...možná jsem se nechala trochu unést. Bude lepší když budu hezky ticho abych si to ještě nezhoršila. Když profesor odejde vydechnu jako bych měla celou dobu zatajený dech. To je super! Nejsem tu ani jeden den a už jsem dostala vynadáno. |
| |||
Jídelna Aliana "Studium je sice prospěšné, ale není to všechno." Odvětím jí nakonec. Přeci jen, ani roky studia mne nepřipravili na to, co jsem potkal na bitevním poli. "Jak to děláte?" Zeptám se jí a nakloním hlavu lehce na stranu. Necítil jsem magii, tak by mne zajímalo, jak se jí něco takového povedlo. Mohla by to být výhoda. |
| |||
Jídelna - VT01 papa Nakonec se mi nepodařilo nic do sebe nacpat. Ostatně ani papa nevypadá, že by se moc najedl. Když mne osloví, zvednu k němu hlavu a podívám se na něj, aby viděl, že ho vnímám. Vyrazil pryč, takže jsem se prostě zvedl a následoval ho. Projdeme menší místností do velikánské. Vykouknu zpoza papa, abych si prohlédl sochu. |
| |||
Jídelna nu už asi nikdo Něco zabručím, když mi ani na další otázku přesně neodpoví. Pokud ale vydává teplo, měl by být minimálně nějak v pořádku. Poté se otočí a věnuje pozornost jinam. Minimálně jsem pochopila, že z ní to nedostanu. Vyrazím tedy podél stopu se svým poklopem a zamyšleně spořádávám obsah. Zastavím se až pohledem na obří pavoučici. Nedá mi to nezamyslet se nad tím, jak by proběhl náš střet u nás doma. Asi někým v něčím žaludku mám ten dojem. |
| |||
Jídelna především Nybe a Shrey Chrys zareaguje dle očekávání a odejde se připravit. Přejedu jídelnu pohledem a když vypadá klidně, rozhlédnu se po stole, co bych mohl sníst já. Nepřekvapí mne, že na profesorském stole leží tác přiklopený stříbrným poklopem s mým jménem. Než si ho však stačím přitáhnout, upoutá mou pozornost plamen. Shrey se rozvaluje po nováčkovi. Povytáhnu jedno obočí a zabodnu tam upřený pohled. Ale nestačí to, protože vzápětí se objeví mnohem silnější plameny. Nicméně je to Shrey, s kým má slečna co dočinění, takže nezasahuji a nechám ji plameny vstřebat. Přesto se však zvednu. Volným a pomalým krokem zamířím ke skupince dívek. Jak se přibližuji, má aura poněkud zesílí. „Slečny.“ Oslovím je a přejedu všechny přítomné pohledem. Zastavím ho však na Shrey. „Slečno Shrey, prosím neděste nováčky hned první den co sem dorazí. Takže prosím respektujte její osobní prostor. Jestli tak nutně potřebujete ohřávat, divím se, že s sebou nenosíte orb z lávy. Schopnosti telekineze na to máte dostatečně silné.“ Pronesu směrem k ní. Poté stočím pohled na Nybe a jestli je to vůbec možné, zatvářím se ještě přísněji. „Slečna Nybe předpokládám. Možná byste si měla přečíst ještě jednou školní řád. Usmažit někomu hlavu plameny se rozhodně počítá mezi úmyslné zabití. Ne všichni jsou zde odolní vůči plamenům jako slečna Shrey. Jsou zcela jistě lepší možnosti jak někoho požádat, aby nenarušoval Váš prostor, než ho rovnou zabít.“ Krátce se odmlčím a zaváhám, zda komentovat ta slova, co jsem slyšel, když jsem docházel, nakonec to ale nechám být. Vyhrožují si tu denně, takže to nemá cenu. „Nehledě na to, že Vám zanedlouho začíná hodina. Možná byste tam již mohla zamířit.“ Dodám tedy ještě k dívce, než se otočím opět k odchodu. Pokud mne žádná z nich nezastaví, nebo nepronese něco, co mne donutí se zastavit, dojdu zpět na své místo k profesorskému stolu. |
| |||
jedáleň Nybe, Sonja, Miko Krpec ma pozdraví zavrčaním. Keďže ani ju ale nepovažujem za hrozbu, tak namiesto zavrčania iba pobavene odfrknem cez nos. Možno ju šuchnem k nejakému blcháčovi nech si pokecajú. Prehovorí to a ja jej venujem len mrknutie jedným okom. Potom sa spýtavo pozriem na svoje nohy. Nie. Odpoviem zároveň s plamienkom, ktorý sa mi zjaví kdesi pred očami, vychádzajúcim od nej. Mama moja, z tohto si nezahrejem ani palce. Iba neohúrene nadvihnem obočie a otočím sa k ryšulke ktorá sa tiež ozve. Troška natiahnem energiu aby som zistila, že je to cucáčka. S tými som až na jeden problém väčšinou nemala nejaké obtiaže. Plány na víkend ktoré majú čo dočinenia s lietaním? Vyzerám ako niekto kto si tu z toho spraví skautský tábor? Otvorím ústa že jej odpoviem, keď vtom mi hlavu zahalí oheň. Och. Vyzerá to však, akoby plamene pri styku s mojou hlavou proste zmizli. Nie ako normálne, keď dohorí oheň, skôr akoby sa vcucli samé do seba, alebo kdesi do môjho okolia. Nemám oškvrčaný ani len jeden vlas. No, to už je aspoň trošku viac tepla, ale stále je to mizerné. Nie je to dosť ani na to, aby som sa poriadne celá ohriala, nie ešte aby som si z toho čosi uložila na neskôr. Namiesto odpovede teda otočím hlavu na to bielovlasé špáratko. No, ešte máš čo robiť. Menej efektu, viac šťavy. Potľapkám ju priamo po ohnivej ruke a bez najmenšej starosti na svete sa otočím znova na upírku. Ak pod plánom na víkend v ktorom je lietanie myslíš pustiť Helen od oblakov a zistiť či mačky vždy dopadajú na štyri, tak to by som skúsila. Tiež sa usmejem. Hoci v tejto podobe nemám špicaté zuby, nevyzerá to o nič príjemnejšie. |
| |||
Jídelna Aine Chápavě přikývnu. I když ´Vyšiluji´ je možná trochu přehnaný výraz. Zvědavě pozoruji co má Lailah pod poklicí se svým jménem. Ovesná kaše? Moje ramena lehce pohlesnou zklamáním. Snad tam taky nebudu mí kaši. Kaši zrovna dvakrát nemusim. S nechutí zvednu poklici se svým jménem. Ať tam není kaše, ať tam není kaše. Nebyla tam kaše...ale pečeně obložená pečenými bramborami a zeleninou. "Úúuu..." Oči se mi rozzáří nadšením, podobně jako dítěti když se mu dostane sladkostí. "První hodinu?...to mám od osmé hodiny sebeovládání..." co budu dělat na hodině sebeovládání. Se sebeovládáním problém nemám. Po několika soustech mi to nedá a musím se zeptat ."Ehm..můžu se zeptat?...Proč si tady? Myslím proč nejsi mezi svými?" samozřejmě mám na mysli ostatní anděly. Třeba je na tom stejně jako já a nikam nepatří. |
doba vygenerování stránky: 1.2984569072723 sekund