| |||
Učebna 2 - Chodba před učebnou Uteče chvilka, když se mě ten kluk zeptá, zda nechci jít s ním na chodbu počkat na jeho kamarádku. Hmm proč ne, aspoň se seznámím s někým novým. Vstanu a vyjdu ven na chodbu za ním, kde si stoupnu kousek od něj, ať na sebe dobře vidíme. “Těší mě, já jsem Salazar.” |
| |||
Knihovna - Tarneyho kabinet Liberius "Pfff…" dlouze si povzdechnu a svalím se mu na pultík. Takže mi pero nepučí ani na chviličku. Jako přijde mi divný že by měl na celou knihovnu jenom jediný pero. Co když to bude třeba potřebovat obejít a zapsat si něco. Nebo co když ho bude někdo fakt naléhavě potřebovat. Třeba jako teď já. No ale už se v tom nechci dál patlat. "To bych asi mohla…" uznám na pučování od spolužáků. "...ale všichni maj zrovna hodinu a vono mi do toho pak zase něco vleze" mručím si dál spíš tak pro sebe. Nebo na to rovnou úplně zapomenu. Na to moje čarování se taky zase tvářil jak kakabus. Místo aby byl rád že jsem jim ušetřila práci... A to poděkování taky bylo takový docela nevděčný. "Nemáte zač" prohodím s nadšeným úsměvem. Přece si nenechám kazit radost že se mi to tak hezky povedlo jen protože on se tváří jak se tváří. Nutný nebo ne, tady de o princip. Jestli se mu to ale tak moc nelíbí klíďo to můžu zase vrátit jak to bylo předtím. Né to ne. Však bych šla jenom sama proti sobě. "Tak teda díky aspoň za tu radu…zatím" mávnu mu na rozloučenou a mizím ze dveří zase pryč. Tak tady jsem moc nepochodila. Vlastně jsem nepochodila vůbec. Ale nevadí. Rovnou si to vykročím ke svojí další zastávce - kabinetu třídního. Chodbou se povyhýbám zvratkům parádním přeskokem, rovnou i s těma dvěma co jsou u toho. Do těch fakt nechci šlápnout. Ty před ošetřovnou zase tolik nepřekáží tak jenom projdu kolem. Na dveře kabinetu zaklepu ale počkám si až se zevnitř někdo ozve. Ten už by byl tuplem mrzutej kdybych mu tam vrthla. |
| |||
UČEBNA 2 - CHODBA 1.PATRO Kocourek rychle zmizí a mi tak celou hodinu sedíme v tichosti, bez přítomnosti profesora. Využiji tedy volný čas a trochu si zhodnotím přítomné. Na dívce není nic moc zajímavého, kromě toho že je víla v které cítím netypickou magii. Za to klučina je mnohem zajímavější. Proto, když se zvedám, když cítím, že uplynul čas hodiny, hodím na něj smirk. "Nechceš se mnou počkat na chodbě na mou kamarádku?" navrhnu mu. Rád bych o něm zjistil něco více. Jestli se na mne podívá v očích mi zlatě blýskne a rovnou nahlédnu i do toho, co si o tom myslí. Ať už přijme nebo ne, vykráčím svou houpavou chůzí na chodbu, abych se opřel vedle dveří vedlejší učebny a počkal na Gwen. |
doba vygenerování stránky: 1.3382749557495 sekund