| |||
Jídelna Hadíci mě zřejmě poznali, soudě podle jejich reakcí. Nebo jsem jejich chování špatně pochopila. Její rekce byla spíše pozitivní, jinak by mi nenabídla místo ne? Stejně si ale nejsem moc jistá. "Známe" ujistím jí zatím co si sedám na židly. Jak jen začít, tohle je dost zvláštní situace. Chvilku zapřemýšlím nad tím co říct. "Emmm...já jsem Kisa" potvrdím co jí už nejspíš našeptali hadíci. Ukážu na svůj obličej a vlasy "To je vedlejší efekt..." uchechtnu se...vedlejší efekt. Doufám že je to jedinnný vedlejší efekt. "...profesorova kouzla pomocí kterého mě odkamenil" přikývnu si pro sebe, že to dává smysl. Raději to nebudu dál rozvádět abych se náhodou nedostala někam kam se dostat nechci. Kouknu na společnici Miko, které jsem do teď nevěnovala příliš pozornosti. Jsem si docela jistá že jsem ji předtím nepotkal. "A ty jsi?" zeptám se zájmem rusovlásky na její jméno. |
| |||
Jídelna Aine, poté i Simiel Mohla jsem tušit, že na vtipy se nehodím... Trochu nervózně jsem se kousla do rtu. Reakce Aine mi neušla, i když nutno uznat, že se ovládla velmi dobře. S andělskou trpělivostí, kterou nejspíš já nikdy nepoznám. „Omlouvám se, nechtěla jsem se tě dotknout,“ tiše jsem jí odpověděla. Myslela jsem to vážně. Fakt už se, Lai, o vtipy nepokoušej. Vtipná rozhodně nikdy nebudeš... |
| |||
Jídelna |
| |||
Jídelna Lailah "Díky" poděkuji jí upřípmně, jsem ráda že to chápe. Pokazí to ale svým dalším prohlášením. Určitě to nemyslela špatně ale stejně mě to rozčílilo. Abych se uklidnila dlouze si povzdechnu. Nechci ale být protivná takže se jí pokusím odpovědět klidným tónem. Nemůžu jí ale nic zazlívat když nezná všechny podrobnosti. "Tady možná ano ale...ale právě kvůli tomu jsem to neměla zrovna...jednoduché" hodně zjednoduše řečeno. I přes moje snahy znělo moje vysvětlení dost podrážděně. "Ostatní andělé a démoti to bohužel neviděli tak pozitivně jako ty" smutně se usměji. Vlastně ne jenom andělé a démoni... Naštěstí to už dále nerozváděla a přešla na další téma. "Nevím" přiznám neochotně. Upřímně nemám žádnou představu co dělat s takovým množstvím volného času. "Máš nějaký nápad?" zeptám se na téma "seznámení se školou". Nevím co přsně si pod tím představit. |
| |||
Jídelna Sonja, zadek Nybe, Kisa Zazubím se na ni, když to odsouhlasí. Kývnu na ni, když odletí na hodinu. Než si však stačím dolít nebo promluvit na Sonju, přijde k nám nějaká dívka. Povytáhnu jedno obočí až nad brýle. Dneska jsou nějací společenští ti zdejší studenti. "Nazdar..." Přejedu ji pohledem. "Známe se...?" Zeptám se, když hlava poněkud ožije a vzduchem zakmitá hned několik jazyků. Lehce nakloním hlavu na stranu. "A jste si jistí?" Zamumlám si potichu pro sebe. "Jasně kecni si na zadek." Pobídnu ji k volné židli u nás zatímco si ji prohlížím. Jsou si sice dost jistí, ale radši si to nechám potvrdit od ní. Ani jsem nějak nepostřehla, že jí z toho dostali. |
doba vygenerování stránky: 1.3041880130768 sekund