| |||
Jídelna - Pozemky - Upíří dívčí pokoj I - Jídelna možná spolubydlící Najím se v klidu. Vypadá to, že se ke mne nikdo nechce přiblížit. Jen se zvědavě podívám po rohaté dívce, která jistě vypadá, že pochází tam odnás. Rychle ale zase z jídelny zmizela, takže to více neřeším. Po jídle se vydám opět ven, abych ještě chvíli trénovala. Zdá se mi zadaný úkol naprosto nemožný, to ale neznamená, že to alespoň nezkusím splnit. Netrvá dlouho a docela se vyčerpám. Zamířím tedy na pokoj. Co nejpotišeji se vyhoupnu do svého hnízda. Nechci nikoho vzbudit. Netrvá dlouho a spím pěkně tvrdě. Proberou mne až podivné vibrace. Rozlepím oči a rozhlédnu se. Nejsem si jistá, kolik vlastně je, ale jsem dostatečně vyspalá, abych sklouzla z pavučin a zapnula na sobě ty kousky oblečení. Po návštěvě koupelny vyklouznu z pokoje. Tam zjistím, že je ještě brzy i na jídlo, takže se ještě chvíli zdržím ve společenské místnosti, než nastane čas. Pak se opět za doprovodu čtyřtaktu během mých kroků vydám do jídelny. Zaberu nějaké podobné místo jako včera a pustím se do jídla. Jen mne trochu překvapuje, že tu ještě nikdo není. |
| |||
POSUN NA ÚTERÝ 17:00 Po skončení předposlední hodiny se všechny rozvrhy, včetně těch profesorských rozehřály, aby tak oznámily změny v hodinách. Nic podstatného, jen drobné přesuny hodin a změny učeben. Nakonec se téměř všichni vystřídali v jídelně, aby se najedli. Vždycky se v jídelně zdržoval alespoň jeden profesor, aby dohlížel na klid a tak nemohlo dojít k další jídelnové katastrofě, které tady bývaly na celkem běžném pořádku. Jistě studenti, kteří si na ně již zvykli, nebo přišli s nějakými představami... By mohli říct, že je teď v jídelně nuda, ale alespoň se tam dá v klidu najíst. Po jídle si ředitel zavolal do 4. patra do ředitelny Gerrira, Modrého a Vengeho. Mohli jste si také všimnout, že nějací studenti se do konce dne neobjevili. A ani poté na pokojích nebyli... Za to několik nových tváří přibylo. Na pozemcích pak vznikl okruh. Nabělalý vyznačený krystaly. Jedná se o malou ukázku dráhy z dlačí hodiny. Je označená a ohraničená, aby se na ni nikdo nemohl dostat omylem. U vstupu pak je zapíchnutá cedule, kde je nápis: „Vstup a trénink na vlastní nebezpečí.“ Není to ale jediný objekt, který na pozemcích přibyl. Vedle vstupu do stájí přibyla nová budova. Poměrně veliká, bytelná. Ten zvědavý, kdo nakoukl dovnitř mohl zjistit, že se jedná o velmi dobře vybavenou kovárnu. Ostatně to také říkala krásně vyřezávaná cedule vedle dveří. Každopádně čas postoupil a rozednilo se. Den uběhl a když se slunko opět schovalo za hory, rozezněl se po škole budíček v podobě velmi hlasitého gongu. Ano, divné třískání je pryč a opět školou zní gong. Za hodinu na to se již stoly opět prohýbaly hromadou jídla. Tak šup na snídani, ať může začít vyučování. Všechny děje, které se posunem přerušily prosím dořešte skrze herní poštu, nebo shrňte do jednoho příspěvku. Samozřejmě se také kvůli aktivitám ve vašem volnu můžete ozvat do herní pošty Vypravěčkám. |
| |||
Jídelna Aliana Stačím do sebe naházet tak půl tácu masa, když se ta holka přišourá s nějakým pečeným masem a usadí se vedle. Nevšímám si jí, dokud se znovu nepokusí zapříst hovor. Spolku velké sousto masa a podívám se na ni. Oči jsou již opět světle modrošedé. "Ty skutečně nepoznáš, když někdo nemá náladu se bavit co?" Olíznu si prsty. "Moc jsme toho neviděli. Masožravé stromy, místnost bez oken a jídelna. Co z toho chceš usuzovat? Mimo toho, že to tady bude jebnuté na hlavu." Nakonec přeci jen odpovím. Rozhlédnu se po jídelně. "Vzali všechno, co se příčí těm čáryfukům a narvali to do jedné budovy. Co jsem mohl čekat jiného." Ušklíbnu se nakonec, jako kdyby mi to přišlo neuvěřitelně vtipné. |
| |||
Jídelna Wayne Ten kluk se nakonec představí ovšem vypadá to že nemá moc zájem se bavit.Z mých snah být společenská mně odvede to že to je syrové maso,ještě že jsem si tohoho všimla dřív než jsem se skutečně zakousla.Hodím ten kus masa zpátky a z toho že na tom jsou otisky zubů moc neřeším.Z ostatních kusů (zvláště těch větších) usoudím že tohle místo je zřejmě pro osoby typu Shrey nebo Wayne. Nechutné. Odejdu zbavit se chuti čerstvého masa a potom co s ním spoustu ovoce dlouze a táhle krknu (já vím zapomínám na způsoby) pak si naberu dvě stehna a pak další pečené maso a společně s židlí si sednu vedle toho kluka.Upravím si sukni,položím si tálíř na klín,dám nohu přes nohu a zavrtím prsty.Zakousnu se do kýty a pak ho opět oslovím: "Tak co si o tom tady zatím myslíš?" |
| |||
Jídelna Shrey, Aliana Větu kterou ze sebe vysype raději rovnou ignoruji. Nehodlá ani jednoho z nás vykostit a asi si myslí, jak chytré to je, tak to nechávám být. Dovleče mne k velkým kádím s tak velkými kusy masa, že si říkám, co to bylo proboha za tvory, z kterých to nadělali. Přistaví tam stoličku a odhodí mne směrem k danému místu. Tak tak vyberu balanc, abych se nerozpleskl přes maso. To už je ale zaujatá něčím jiným a odejde. Pošlu jí do zad ještě jedno zavrčení, než se rozhlédnu po jídelně. Vezmu židli, kterou sem hodila a protáhnu se i s ní pod stolem na její místo. Ty velké fláky mne příliš nelákají. Nechce se mi proměňovat a takhle bych měl asi drobet problém. Usadím se za stůl a přitáhnu si nějaké maso,které vypadá stravitelněji. Nicméně ta holka stojí poblíž, žvejká nějaké maso a očividně si chce povídat. "Wayne." Zabručím nakonec, když už se zeptá. |
| |||
Jídelna Wayne,Shrey Mezi tím klukem a tím divným stvořením brzy dojde k potyčce ovšem ten stejně divný profesor se aspoň zatím rozhodne do toho nezasahovat.Otázku ohledně púvodu toto podivné stvoření které se podle toho profesora jmenuje Shrey naštěstí pochopí mou otázku špatně. Nebo správně protože ptát se z jaké stránky bestiáře vypadla se rovná společenskému faux pas. Nakonec dorazíme k velkým kusům masa a mně opět dojde jak velký mám hlad.Vezmu si jeden kus a zakousnu se do něj a až po chvíli mi dojde že tu nejsem sama.Náš doprovod sice odešel za jinou zábavou,ale mně se zato dostane odpovědi na mou předchozí otázku. Zajímavé,velmi zajímavé. Opřu se prsty zarýpu jimi v zemi a pak se otočím na toho kluka. "A jak se tedy jmenuješ?Tedy pokud se můžu zeptat." Ptát se ho odkud pochází se mi zatím nechce aby neměl poct že ho vyslýchám,proto se na něj na konci otázky taky usměj |
| |||
Jedáleň n-a-nemiluj-ho ,Wayne, Aliana, Sharika Po riaditeľovej odpovedi mi cukne pobavene kútikom, zatiaľ čo sa vyžívam v tom teple čo tu robí a pozvoľna ho do seba vsávam. To ani náhodou, čo by potom robil chudák Gerča. Zaberal by nám v jednom kuse bazény. Voľnou rukou hodím do prázdna, akoby som to považovala za katastrofu, absolútne sa nehanbiac za tú teatrálnosť. Och, prečo sa tu dá rozprávať len s profesormi. A prečo tu okrem Sigiho je očividne jediný schopný tvor na pojazdnú saunu rovno riaditeľ? Ten mi asi nebude zatápať len tak z láskavosti. Pri jeho upozornení, aby som na neho nezabudla len entuziasticky prikývnem hlavou a na rozlúčku na neho žmurknem. Nestihnem urobiť ani dva poriadne kroky, a prihrnie sa ku mne tá, čo prišla spolu so šteňaťom. Nezastavujem ani pri jej otázke, a keďže nazvať mňa podivným tvorom by bolo pre ňu nepríjemné, automaticky si myslím, že sa to pýta mojej šarže pod pazuchou. Preto na neho pozriem, a keďže sa stále tvári, akoby som mu zožrala raňajky, rozhodnem sa ešte doňho porýpať. Podľa toho ako to smrdí je to niečo chlpaté a uslintané, takže si to domysli sama. Meno som od neho ešte nestihla zistiť. Nasmerujem viac-menej odhodeným, aj keď nijako silným, ohováraného rovno pri kade s veľkými kusmi mäsa, kde ho pustím. Ani ja nemám až tak malý pud sebazáchovy, aby som sa púšťala do nejakej väčšej zábavy pod riaditeľovým nosom. Smrdela z neho autorita. Zato si však dobre zapamätám vlasáčovu energiu. Ešte s ním bude možno niekedy zábava. Pritiahnem mu dokonca ešte aj stoličku. Tadá, bon apetit. Zaželám mu, no už pozerám inde. Zacítim energiu, s ktorou som si síce vybavila účty, to ale neznamená, že som zabudla na to, ako ma premenila na hlodavca. Koho to sem čerti nesú. Vystriem sa a na tvári sa mi objaví úškrn. Bez slova rozlúčky či iného upozornenia sa dlhými krokmi presuniem rovno k tej poletuche, ktorú som predtým roztrhala na cucky, hryzúc pri tom ananás. Ešte po ceste ma zahalí fialové svetlo, po ktorého zmiznutí som v svojej menšej podobe, aby som sa zmestila na stoličku priamo vedľa nej. Ostrými čiernymi nechtami začnem ťukať po stole, noha cez nohu. Ošetrovateľské služby na tejto škole tuším dokážu zázraky, čo? Povedz mi, aké to je, zahrať sa na Ježiša a vstať z mŕtvych? Započnem príjemnú konverzáciu. |
| |||
Jídelna slečna Buffetová Pokývnu hlavou, když upřesní, že zas tolik to osobní nebude. A pak se zeptá spíše na obecnou věc o upírech, než příliš osobně. "Je to vskutku tak. Mé tělo není schopné strávit běžnou stravu, jsem tedy odkázán pouze na jedno jídlo. Nicméně nenechte se mýlit, že by snad krev chutnala pokaždé stejně. Záleží na tom, co to bylo za bytost, jenž krví disponovala a jak žila." Odvětím jí naprosto upřímně s drobným úsměvem na tváři. |
doba vygenerování stránky: 1.4953119754791 sekund